David Onderek
„Proč by ČEPS nemohl vyhlásit, kolik potřebuje garantovaného výkonu v jednotlivých krajích a udělat si na to soutěž o kapacitní platby? Řadu věcí by to zjednodušilo,“ říká v rozsáhlém rozhovoru pro All for Power David Onderek, ředitel teplárenství ve skupině EPH miliardáře Daniela Křetínského, která předělává velké uhelné zdroje v Komořanech, Opatovicích a Plzni na teplárenské provozy s kombinací plynu, biomasy a odpadů. Účet za dekarbonizaci? 1-1,5 miliardy EUR.
Když se podíváme, jak přistupují velké energetické skupiny k dekarbonizaci teplárenství, každá má trochu odlišnou strategii. Vnímáte to jako střet různých koncepcí?
Nevnímám. A dokonce si myslím, že se vzájemně tolik nelišíme. Stejně jako ČEZ a Veolia, i my sázíme na kombinaci plynu, biomasy a doplňkových zdrojů. Všechny tři skupiny jdou cestou více typů zdrojů a paliv. Když se podíváte na koncepci paroplynových cyklů v Mělníku a Opatovicích, princip je prakticky stejný. A totožný bude i paroplynový cyklus v Třebovicích, který plánuje postavit Veolia. Jen s tím rozdílem, že na lokalitu nemá dotažený plyn. Lišíme se v tom, že Veolia nejde cestou klasického ZEVO, ale plánují pálit TAP. Což je cesta, kterou jsme se vydat nechtěli.
Klasické ZEVO vám přijde jako bezpečnější investice?
Multipalivový kotel je něco, čeho se upřímně bojím. Podle mě můžete provozovat výborný kotel na uhlí, výborný kotel na biomasu, výborný kotel na odpad nebo TAP, ale aby jeden kotel uměl všechno najednou, to je pro mě obrovské riziko, že ho dodavatel nebude umět zprovoznit v garantovaných parametrech. My ze zkušenosti víme, jak velký je rozdíl, když v kotli pálíte uhlí a biomasu. Vždy se snažíte spalinovou cestu optimalizovat na jedno palivo. Pokud bych měl pálit obě paliva, musím dělat velké kompromisy.
Je to rozdíl i investičně?
Samotné ZEVO je levné, drahá je chemická továrna za ním. Pokud chcete pálit více paliv, chemická továrna musí být větší. A pochybuji, že budete mít stejné emise při pálení biomasy nebo TAP z komunálního odpadu. Pokud bych měl k multipalivovému kotli postavit stejnou chemickou továrnu jako za ZEVO, bude výrazně dražší, abych splnil emisní limity. Ale jak se říká, osm energetiků, deset názorů.
Vy stavíte klasické ZEVO v severočeských Komořanech, jak jste daleko?
V Komořanech je opticky skoro hotovo. 90 % komponent je na pozicích a teď se budou propojovat do energetického celku. Tzn. natažení kabelů, pospojování a následné uvedení do provozu. Věřím, že ještě letos začneme v Komořanech pálit odpad. Zapalovat bychom mohli před koncem roku.
Jak dlouho trvá zkušební provoz?
Je to komplexní zařízení a plánujeme 3-4 měsíce na vyladění a vychytávání much. Do ostrého provozu bychom pak chtěli najet na jaře roku 2027. Upřímně si myslím, že při najíždění ještě objevíme pár věcí, které jsme nepředpokládali a budou se vylepšovat. To ale patří ke každému velkému projektu.
Jak probíhaly dodávky technologií a montáž?
Nejsložitější komponenta na logistiku byla nádoba absorbéru, která cestovala z Litvy. Nejdříve velkou lodí do Hamburku, menším plavidlem do Lovosic a posledních 40 kilometrů na autech. Trochu jsme měli obavu, jestli bude dost vody, ale všechno proběhlo až překvapivě hladce.
Pokud jde o další technologie, některé dodávky se lehce zpozdily, ale vše bylo v rámci rezerv a možností projektu si s tím pohrát. Harmonogram držíme a musím všechny dodavatele pochválit, protože co slíbili, to plní.
Jak máte řešenou ekologii spalování?
U ZEVO je těžké nastavit chemickou továrnu, protože nikdy nevíte, co přesně v kotli skončí. Při standardním nastavení paliva jsme lehce pod úrovní BAT. Když bude složení odpadu trochu lepší, je i prostor na snížení emisí. Problém je, že u řady chemikálií se neměří roční průměr emisí, ale měří se okamžité hodnoty. A když se vám do komunálního odpadu zatoulá jednou ročně rtuťový teploměr, musí na to být zařízení připravené.
Jsou využitelné zkušenosti, které máte z provozu Chotíkova?
Lidé z Chotíkova spolupracují na straně investora v Komořanech i Opatovicích. A provozáci z Komořan jezdí do Chotíkova se učit, na co si mají dávat pozor. Technologie jsou velmi podobné a po odborné stránce je výpomoc z Plzně perfektní.
Předpokládám, že stejný typ technologie bude i v Opatovicích. Už máte stavební povolení?
Dostali jsme od DESÚ stavební povolení a čekáme na ministerstvo, jak se vypořádá s námitkami některých obcí. Podle nás by stavebnímu povolení nemělo nic bránit, všechny námitky jsme vypořádali v rámci procesu EIA.
Čistě teoreticky, je pro vás varianta, že by ZEVO vyrostlo v jiné lokalitě?
Záložní variantu máme. Je dvě stě metrů vedle, ale v jiném katastru. Je to v podstatě světový unikát, protože máme na jedno ZEVO dvě povolení EIA. Ale preferujeme lokalitu Čeperka.
PAROPLYNY NA DENNÍ BÁZI
Jak jste daleko s výstavbou paroplynových cyklů, které tvoří druhou důležitou nohu při odchodu od uhlí?
První paroplynový cyklus v Komořanech už se staví. Pokud jde o koncepci paroplynů, přistupujeme k tomu ekonomicky. Parní turbíny už stojí a čemu říkáme stavba paroplynů, je sestavení plynové turbíny se spalinovým kotlem, které napojujeme na již existující parní turbíny. Dnes jsou na sběrnách vstupy z uhelných kotlů a my na ně přidáme vstup ze spalinových kotlů. Pak uhelné kotle odpojíme.
Čistě teoreticky tam prostor pro uhlí zůstane?
Teoreticky ano, ale podmínkou dotace bylo, že od uhlí do roku 2030 odejdeme a my s tím počítáme. A nemáme to postaveno tak, že by mohlo naplno vedle sebe jet uhlí i plyn. Kdyby stát řekl, že potřebuje výkon i za rokem 2030 a podmínky uvolní, bylo by to k diskuzi. I když s tím teď nepočítáme.
Na všechny projekty máte dotace – ať už investiční nebo provozní – ale jak do projektů kalkulujete ceny plynu?
Provoz paroplynů bude vždy závislý na aktuální situaci, tzn. podle ceny elektřiny, plynu, povolenky a podle požadavku na odběr tepla. Protože nesmíme zapomínat, že na všech lokalitách máme závazek jako teplárna. I proto koncipujeme všechny lokality na více paliv a všechny zmíněné parametry budou ovlivňovat, které zařízení zrovna pojede. Samozřejmě ZEVO pojede kontinuálně, za předpokladu, že bude odpad, ale i tam se rozhodujete, jestli vyrábět elektřinu nebo teplo. U paroplynů si dokážu představit, že je budeme najíždět a vypínat podle potřeb trhu. Jinými slovy pojedeme na denní bázi, což u biomasy a odpadů nejde. Pokud jde o cenu plynu, máme scénáře, jak se může pohybovat. Na světě jsou tři hlavní těžební oblasti: Spojené státy, Blízký východ a Rusko, které si mezi sebou ceny hlídají. Osobně si myslím, že jednou se vztahy s Ruskem normalizují a plyn do Evropy zase za rozumných podmínek poteče.
Rusko není Salonfähig, v Perském zálivu zuří válka, jak si vyhodnocujete aktuální geopolitická rizika?
Každé podnikání má rizika, ta geopolitická nevyjímaje. Ale jsem optimistou a věřím, že zvítězí rozum, války skončí a situace se opět uklidní. Dlouhodobé pokračování nebo dokonce prohlubování či rozšiřování konfliktů by velmi pravděpodobně přineslo problémy úplně všem a upřímně si nechci představovat, jak moc by to změnilo způsob života na celém světě.
Kolik budou teplárny potřebovat plynu?
Pokud jde o okamžitou spotřebu, budeme potřebovat 25-30 % aktuální spotřeby České republiky. Ale tím myslím celé teplárenství jako odvětví, nikoliv zdroje naší skupiny.
Máte všechny lokality zasíťované na plyn?
Všude máme smlouvy o připojení a všude nám chybí ještě kousek trubky položit. Letos bychom měli plynovody dostavět a vysokotlaký plyn bude na všech lokalitách.
Všechny paroplyny mají mít i vodíkovou koncovku, bude se někdy vodík reálně pálit?
Technologicky připravení jsme až na 25 % podílu vodíku, ale nevěřím, že ho v dohledné budoucnosti budeme pálit.
Stavíte ZEVO, paroplyny, ale i tak zůstane na uhelných lokalitách spousta volného místa. Jaké s ním máte plány?
Bavíme se o tom, ale naší limitou je, že nám nikdo nepovolí zvýšit výkon. Na trhu jsou údajně požadavky na desítky gigawatt baterií i solárů, nějaké gigawatty větrníků a distribuční soustava, do které jsme vyvedeni, se bohužel tváří, že nemůže povolit nic nového. Věříme, že se to časem srovná a nějaký prostor bude, ale do té doby zůstáváme v mantinelech existujícího výkonu. A pokud nebudeme moci rozšiřovat energetickou výrobu, budeme hledat alternativní podnikatelské příležitosti.
Jaké jsou plány v plzeňských lokalitách? Není tajemstvím, že na konci roku jste zrušili soutěž na paroplynové cykly.
Velmi podobné jako na ostatních lokalitách. Vypsali jsme nové výběrové řízení na spalinový kotel a turbínu v Teplárně, kde to dává velký smysl. A pokud jde o Energetiku, debatujeme o ideálním řešení. Pro nás je klíčové, že jsme dokončili propojení sítí v Plzni a můžeme přepínat zdroje pro dodávky v celé teplárenské síti. To nám uvolnilo ruce při plánování investic. Rozdíl oproti Komořanům a Opatovicím je, že už nesoutěžíme vše v balíku pro jednoho dodavatele na obě plzeňské lokality, ale projekt je rozdělený na menší části.
Jaké jsou varianty?
Buď postavíme plynové kotle a motory, nebo se vrátíme k paroplynu. Uvidíme, jak to bude vycházet. Rádi bychom měli jasno v průběhu jara.
Jak si analyzujete výběrová řízení?
Zájemců je málo. Asi bylo těžké přesvědčit dodavatele, že je pro ně cena za výstavbu dostatečně vysoká. Na všechny projekty jsme dostali jednu nabídku, v rámci možností jsme s cenou relativně spokojení.
UDRŽET CENY TEPLA
Investujete na jednotlivých lokalitách i do přilehlé infrastruktury?
V podstatě nemusíme dělat velké změny. Transformace zdrojů nebude mít dopad na sítě ani zákazníky, nepoznají změnu. Ale samozřejmě se snažíme připojovat nové zákazníky, pokud jsou v rozumné vzdálenosti od teplárny. Například v Komořanech jsme měli hezký projekt připojení městečka Meziboří, což je po dlouhé době velký teplárenský počin. Jde o zhruba tříkilometrový horkovod. Výhoda byla, že město už mělo funkční CZT připojené na plynové kotelny a my se tak mohli napojit na jejich soustavu.
Jak jste je přesvědčili?
V podstatě nám „pomohla“ válka. Vedení města přemýšlelo, čím nahradit plynové kotle, aby se nedostalo pod tlak jako v dobách energetické krize. Nabídli jsme jim, že je nahrazovat nemusí a místo toho k nim přivedeme rouru z Komořan.
Může to být příběh i pro jiné lokality?
Rád bych, ale podle mě těch příležitostí moc nebude. Postavit nový horkovod dává smysl jen do určité vzdálenosti v řádech jednotek kilometrů.
Jak se daří balancovat ceny pro zákazníky?
Možná to zní paradoxně, ale všechny investice děláme proto, abychom udrželi rozumné ceny tepla. Pokud si uděláte srovnání cen tepla v jednotlivých regionech, vyjdou z toho Komořany, Opatovice a Plzeň velmi příznivě. Troufnu si říci, že mezi TOP 5 s nejnižší cenou budou všechny tři naše teplárny. A věřím, že je tam udržíme i po transformaci lokalit.
Ekonomiku tepláren ovlivňují i další obchodní příležitosti, například trh s flexibilitou. Jak je to důležitá část vašeho profitu?
Máme nějaký limit na ceně tepla a snažíme se využívat všech obchodních příležitosti v podpůrných službách. Jsme jedni z největších poskytovatelů SVR a počítáme s tím i do budoucna.
Na trh SVR vstupují i zahraniční hráči, vnímáte to jako problém, že se bude dovážet levná německá elektřina z OZE?
Vedeme o tom velkou debatu. Nejdříve jsme si mysleli, že propojení s Německem bude pro byznys velký problém. Ale když se podíváte na realitu, trh funguje i obráceně a podpůrné služby se aktuálně z Česka většinově vyvážejí. Logicky ale klesly ceny, protože řada hráčů měla dojem, že na SVR vytočí rychlé peníze z projektů, které se ale podle nás nemůžou nikdy vrátit. Osobně si myslím, že se ceny stabilizují a celý trh se restrukturalizuje, protože ČEPS využívá rezervovanou kapacitu čím dál méně.
Čím si to vysvětlujete?
Má to spoustu racionálních důvodů. Obchodníci se naučili lépe predikovat spotřeby zákazníků vč. těch, kteří mají svoji výrobu. Odchylek a problémů v síti je tak méně. Zároveň se zkrátilo obchodovací období na 15 minut a soustava se dá lépe ladit i na vnitrodenním trhu. Využití regulační energie je tak výrazně menší a čekám, že kapacita bude potřeba jen v případech velkých výpadků.
Nabízíte celé spektrum služeb výkonové rovnováhy?
Ano a plánujeme nabízet celou škálu z jednoho výrobního zdroje. Je to v podstatě kaskáda podle času, za jaký můžeme výkon nabídnout. Když vezmu typově blok o výkonu 100 MW, technologie nám umožní nabídnout deset procent na minutovou změnu, na dalších 20 MW potřebujeme 5 minut a na dalších 30 MW deset minut. A podle toho nabízíme služby.
DOMEK PROTI SÍDLIŠTI
Co dalšího čekáte od energetického trhu?
Jsem zvědavý, jak dopadne systém EU ETS 2. Protože z pohledu teplárenství by jeho nezavedení znamenalo bránit vlastníky rodinných domů proti obyvatelům sídlišť. Většina sídlišť je napojeno na CZT, které musí platit povolenky. Rodinné domy povolenky neplatí. Naši zákazníci jsou tak trestáni systémem EU ETS 1, přestože „domkaři“ pálí stejný plyn jako CZT. To mi přijde nespravedlivé. Asi bychom to neřešili při ceně povolenky 5 nebo 10 EUR, ale teď, když se hovoří o ceně až 100 EUR, je to citelný náklad navíc.
Když skupina Sev.en oznámila, že zavře své uhelné provozy, vy jste deklarovali, že dokážete část potřebného výkonu ČEPSu nabídnout z teplárenství. Jak to bylo myšleno?
Když se teplárenství dobře postaví, bude mít spoustu výkonu navíc. Nemůžete si dovolit nedodávat teplo, když vám jeden zdroj vypadne, a proto musíte provozovat i záložní zdroje. A v mnoha obdobích, kdy se méně topí, máme přebytečnou kapacitu. Navíc si dokážeme hrát s odběrem tepla z turbíny tak, že krátkodobě snížíme odběr a zvýšíme výrobu elektřiny, aniž by to teplárenská soustava pocítila. Jsme tak schopni krátkodobě dodat významné výkony elektřiny.
Úzce to souvisí s tématem kapacitních plateb, je podle vás v současné ekonomické situaci reálné, že se nějakým způsobem nastaví?
Je to jedno z významných témat energetiky. Asi by bylo dobré, aby vznikly, ale nejsem si jistý, jestli to bude legislativně a finančně průchozí. A důležitý je i čas. Nový zdroj dneska postavíte za 4-5 let. Bude to v roce 2030 ještě aktuální?
Dejme si konkrétní příklad. Chci postavit nový zdroj o výkonu 1000 MW. Přes palec to může stát kolem 30 miliard korun. Dáte mi kapacitní platby na deset let. Jen aby se splatil, potřebuje 3 miliardy ročně. Kdo to zaplatí?
Čekal bych, že je budete chtít aktivněji?
Podle mě je na místě podívat se hlouběji na celou soustavu a lépe ji propojit. Potřebujeme aktivně rozhýbat spolupráci mezi ČEPS a distribucí, protože je to jedna soustava. Na některých místech se posilují linky přenosové i distribuční soustavy, přitom by stačilo je lépe propojit a ušetřily by se investiční náklady. A kapacitní platby nejsou nic jiného než peníze za podpůrné služby. Proč by ČEPS nemohl vyhlásit, kolik potřebuje garantovaného výkonu v jednotlivých krajích a udělat si na to soutěž o kapacitní platby? Řadu věcí by to zjednodušilo.
Legislativní novinky posledních let vítáte?
Podle mě ničemu zásadnímu neprospěly a jen se ztratil čas na řešení opravdových problémů energetiky. Lex plyn, lex OZE i zákon o sdílení jsou v podstatě marginální věci, které nás nikam zásadně neposunuly.
Kolik celkově investujete v Česku do dekarbonizace?
20 miliard je pod smlouvou a podpisy projektů za několik miliard máme ještě před sebou. Celkově počítáme, že se budeme pohybovat v rozmezí 1-1,5 miliardy EUR.
Jak je to velká částka v kontextu vašich evropských investic do energetiky?
Není to úplně marginální investice, ale určitě není majoritní. Po celé Evropě investujeme násobně více. Zajímají nás všechny regiony, kde jsou jasně nastavená pravidla, v jejichž rámci se můžeme pohybovat.
Petr Svoboda
