Pavel Janík
Patnáct let po obnovení výstavby jede 3. blok Jaderné elektrárny Mochovce na plný výkon. Jedním z klíčových lidí, kteří se na projektu podíleli, byl i Pavel Janík z Energetického průmyslového holdingu, jehož tým měl na starosti nejdůležitější kontrakty na jaderném ostrově. „V energetice se ozývalo hodně skeptických hlasů, jestli je možné blok zprovoznit. A já jsem rád, že se to podařilo. Pro EPH je klíčové, že jsme schopní takto velký projekt zrealizovat. A to včetně všech nároků na zvládnutí technologie, projektového řízení a dlouhodobého financování. Do energetické flotily EPH tímto milníkem přibyl významný bezemisní zdroj elektrické energie v jednom ze strategických regionů,“ říká v rozhovoru pro All for Power.
Jak dlouho jste na Mochovcích?
Na projektech Slovenských elektrární se pohybuji od roku 2016, kdy jsme jako Energetický a průmyslový holding koupili část akcií. Působím v dozorčí radě společnosti a v investiční komisi. Na samotné Mochovce jsem se pak dostal až v polovině roku 2020 a to ve funkci zástupce projektového ředitele výstavby EMO 3 a 4 nominovaného jedním z akcionářů, což je v podstatě funkce spíše dozorová. V průběhu roku 2021 se pak přenastavovaly odpovědnosti na úrovni většinového akcionáře, což vyústilo v to, že mi na konci roku 2021 přibyla i exekutivní odpovědnost za nejdůležitější kontrakty na jaderném ostrově.
Kdy začala akcelerovat dostavba 3. bloku?
Mochovce mají za sebou hodně dlouhý příběh. Z mého pohledu to mělo několik fází. Když pominu devadesátá léta, na dynamice začal projekt opět nabírat v roce 2008, kdy v něm měl hlavní slovo italský Enel. Ale bohužel přišla havárie ve Fukušimě (2011), Itálie pozastavila rozvoj svého jaderného programu a celou stavbu to opět přibrzdilo. No a troufnu si říci, že vzestupnou dynamiku to opět začalo mít se vstupem EPH do Slovenských elektrární a do projektu, kdy se nám společnými silami podařilo dostavbu nastartovat a úspěšně dovést 3. blok do komerčního provozu.
Je to úleva?
Je! Ale vlastně jen dílčí, protože musíme organizačně dokončit začlenění bloku mezi standardně provozované zdroje v rámci flotily Slovenských elektrární a čeká nás ještě čtvrtý blok.
V jaké fázi dostavby byl třetí blok, když jste do toho začali šlapat?
Koncept samotné elektrárny je ověřený a vyzkoušený. A když jsme do projektu vstupovali, stavebně byl blok v podstatě hotový. Mechanická montáž byla ve stavu značné rozpracovanosti. Co se muselo řešit, byly především elektroinstalace. Tam byly montáže hodně opožděné. A je třeba si uvědomit, že zejména v oblasti bezpečnosti se v posledních letech výrazně zvýšily nároky na jaderné technologie. Což znamenalo, že jsme řadu požadavků museli zapracovávat za pochodu.
Šlo primárně o reakci na Fukušimu?
Nejen o to. Jaderný průmysl obecně a kontinuálně pracuje na zlepšování bezpečnostních standardů a náš projekt není výjimkou.
Některé komponenty pro třetí blok byly vyrobené už před mnoha lety, mělo to vliv na jejich kvalitu?
Na některé ano, ale ty určitě na naší elektrárně nenaleznete. Přesně z tohoto důvodu byla při restartu výstavby prováděna hloubková kontrola – tzv. CAR (Components Assesment Reports – pozn. red.) – a na blocích jsou použity opravdu jen tvrdě prověřené díly. Výhodou je, že Slovenské elektrárně mají zkušenost s provozováním čtyř stejných bloků ve vysokém standardu, a to v celosvětovém srovnání, což nám při dostavbě hodně pomohlo. Na druhou stranu je třeba přiznat, že dvacetiletý útlum jádra v Evropě se na celkovém stavu jaderného průmyslu projevil.
Byly přenositelné zkušenosti z najíždění bloků 1 a 2?
Zčásti ano, ale jak už jsem zmínil, ta mezera mezi posledním zprovozněným blokem na Slovensku a trojkou Mochovců je obrovská. Plno věcí jsme si museli zažít znovu, aby blok odpovídal standardům dneška. Myslím si, že všechny strany procesu, které se na dostavbě a spouštění podílely, získaly unikátní zkušenost. Na jedné straně my jako investor, na straně druhé regulátor. Najíždění jaderného bloku klade na všechny mimořádné nároky ve srovnání s běžným a ustáleným provozem. A v neposlední řadě dodavatelé a celý jaderný průmysl, pro které je to po dlouhé době reference na zprovozněný jaderný zdroj.
Jak probíhal samotný proces spouštění?
Velmi zjednodušeně, po dokončení mechanické montáže přichází fáze neaktivních zkoušek, kdy se zkouší jednotlivé systémy. A to nejdříve za studena a poté na provozních teplotách a tlacích, které jsou v některých případech vyšší, než v kterých se pak reálně provozuje, aby se prokázalo, že splňují projektované parametry. Když je tato fáze ukončena, přichází fáze aktivního spouštění, na které musíte obdržet odpovídající povolení. Zaveze se jaderné palivo a následuje předepsaná sekvence testů od minimálního výkonu až po nominální výkon elektrárny.
Jaké místo má třetí blok ve flotile EPH?
Především chci zdůraznit, že spuštění třetího bloku je ohromný úspěch. I v energetice se ozývalo hodně skeptických hlasů, jestli je možné blok zprovoznit, a já jsem rád, že se to podařilo. Pro EPH je klíčové, že jsme schopní takto velký projekt zrealizovat. A to včetně všech nároků na zvládnutí technologie, projektového řízení a dlouhodobého financování. Do energetické flotily EPH tímto milníkem přibyl významný bezemisní zdroj elektrické energie v jednom ze strategických regionů.
Je to největší projekt, jaký jste ve svém životě řídil?
Rozhodně nejtěžší a nejkomplexnější. Není to jednoduše jen technická otázka nebo jen otázka řízení projektu. Prolíná se do něj silná regulatorika a řešit jsme museli i řadu odkazů z dob minulých. Takže opravdu nejsložitější projekt, na kterém jsem doposud pracoval.
Jaká je návratnost investice a jaký jste použili model financování?
Projekt je financován zejména prostřednictvím externích zdrojů, bankovních úvěrů. V určité fázi museli část financování poskytnout i samotní akcionáři. Prošli jsme si vcelku složitým obdobím, ale tím, že se nám podařilo blok uvést do komerčního provozu, je nyní situace z pohledu financí významně lepší a stabilní.
Jaká je předpokládaná životnost?
Věřím, že elektrárna bude v provozu minimálně čtyřicet let s tím, že bloky by měly být schopné jet alespoň šedesát let. Samozřejmě za předpokladu, že je budeme řádně udržovat a průběžně pracovat na programu dlouhodobého provozu.
Kolik lidí se na stavbě protočilo?
V době největší špičky bylo na stavbě necelých 7000 pracovníků. Bez nadsázky si dovolím tvrdit, že každý člověk v oboru a působící v regionu nějakým způsobem v určité fázi projektu na Mochovcích pracoval, nebo měl s ním co do činění.
Mochovce časem obestírala skoro až mytologie, jak jste se vypořádávali se všemi zkazkami a informacemi kolem?
Na to existuje jediná strategie, a to zkazky ignorovat a mytologie si nevšímat. Stavíme celý projekt a veškerá naše rozhodnutí tvrdě na faktech.
Jak fungovala komunikace mezi akcionáři? Přeci jen jde o velmi nákladný projekt…
Přiznávám, někdy to bylo samozřejmě složité, ale obecně musím ocenit, že současné nastavení korporátního řízení společnosti umožnilo takto velký projekt zrealizovat.
Co byste ještě rád na projektu vypíchl?
Především dlouhodobost projektu. Když dnes podepisujete kontrakty na jaderný projekt, tak vám ve všech aspektech musí obchodně fungovat i za 15-20 let. Do toho se, alespoň v našem případě, pohybujete v prostředí veřejných zakázek, což je další specifikum, s kterým musíte počítat. Druhou věcí, kterou bych rád zmínil, je dodavatelský model. Jakmile zvolíte jeden z modelů, už z toho není cesty pryč ani cesty zpět. Dodavatelský model a jeho rozhraní vtisknou projektu DNA, se kterým pak žije celou dobu. Ve vysoké míře determinuje organizační strukturu realizačního týmu a musí mu odpovídat i nastavení pravomocí v rámci rozhodovacích procesů. A opět zdůrazňuji, bavíme se o neskutečně dlouhém časovém horizontu. Třeba konkrétně u Mochovců asi nikdo z osnovatelů projektu nepředpokládal, že ještě v roce 2023 budeme „cvičit“ kolem nového zdroje.
V jakém stavu je dodavatelský řetězec v jaderném průmyslu?
To je otázka… Na jedné straně tu máme několik velmi zkušených firem, které prošly i třeba Mochovcemi, na druhou stranu jsou ty samé firmy do určité míry vyčerpány, stojí před generační obměnou a nemají úplně vidinu, že by v dohledné době přešly na obdobný projekt. Domnívám se, že pokud nepřijde výstavba dalších nových bloků, budou stát před otázkou, jak moc se v jaderném průmyslu dále angažovat.
Je to i otázka pro firmy ve vašem holdingu?
Pouze okrajově, průmyslové společnosti v naší skupině naštěstí nejsou závislé na jednom klíčovém projektu a ani nejsou exponovány pouze ve specifickém oboru jako je jaderná energetika. V energetice působí navíc jak v oblasti klasických, tak alternativních zdrojů.
Budete se podílet i na dostavbě čtvrtého bloku?
Už několik měsíců mé dny mnohem více naplňuje řešení otázek spojených s blokem čtyři než s blokem tři. Takže ano.
Čekáte snadnější práci?
V některých ohledech je určitě cesta nyní již „prošlapaná“. Jinak se především spíše chceme ponaučit z chyb, dělat věci jednodušeji a lépe. Nicméně, je takřka jistota, že i v rámci čtvrtého bloku budeme čelit novým výzvám. Akorát přesně nevíme, které to budou. Slovo snadnější bych tedy asi nepoužil, spíše čekám hladší řízení celého projektu v týmu, kde již každý rozumí své roli a odpovědnosti.
