Jaderná komunita vzpomněla výročí dvou největších havárií v posledním půlstoletí

publikováno:
Obr. 1 Jaderná elektrárna Černobyl [1] Obr. 1 Jaderná elektrárna Černobyl [1]

Rok 2026 je pro jadernou energetiku významný z důvodu, že během jara nastávají kulatá výročí posledních dvou havárií energetických jaderných reaktorů, které byly rovněž klasifikovány jako nejzávažnější v historii civilního využívání energie ze štěpení jádra. Ve středu 11. března 2026 jsme si připomněli, že uběhlo již celých 15 let od havárie na jaderné elektrárně (JE) Fukushima Daiichi. A 26. dubna 2026 to bylo již dlouhých 40 let od havárie čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl


Jakého typu vlastně byly havarované bloky?
Jaderná elektrárna v Černobylu se skládala ze 4 bloků typu RBMK-1000, kde zkratka znamenala, že se jednalo o „reaktor velkého výkonu varný“. Tedy kanálový varný reaktor moderovaný grafitem. Tyto čtyři bloky byly seřazeny vedle sebe a vždy dva měly některé ze systémů společné, jednalo se tedy vlastně o dva páry (bloky 1 a 2, a bloky 3 a 4). Obrázek 1 ukazuje tuto elektrárnu již po havárii, neboť získat obrázek z období před havárií z komunistického Sovětského Svazu, kde vše bylo pečlivě utajováno (včetně v prvních dnech o havárii samotné), se nepodařilo. Číslování bloků je od nejvzdálenějšího č.1 až po nejbližší havarovaný blok č. 4, který je již zakryt sarkofágem.

Havarované bloky JE Fukushima Daiichi byly typu BWR (lehko-vodní varný reaktor, různých verzí – blok č. BWR3, bloky č. 2-4 BWR4). Na obrázku 2 je konfigurace všech šesti bloků této jaderné elektrárny před havárií, přičemž číslování těchto bloků (a je důležité pro představu co se na kterém stalo), bylo do obrázku doplněno. Velmi dobře je přehled verzí jednotlivých bloků zpracován v reportu [2] a není nezbytné zde tato známá fakta opakovat.

Porovnáme-li havarované bloky s reaktory provozovanými v českých jaderných elektrárnách, pak v ČR jsou používány reaktory PWR (tlakovodní reaktory) sovětského typu označovaného VVER. Rozdíl mezi v ČR provozovanými reaktory a reaktory RMBK je značný, neboť používají velmi odlišnou konstrukci aktivní zóny a jiné materiály (pro moderování) i princip chlazení. Reaktory použité na JE Fukushima Daichi jsou našim již bližší, ale stále jsou zde rozdíly především v principu odvodu tepla, kdy v PWR se chladivo pouze ohřívá a v BWR dochází k jeho varu přímo v aktivní zóně, ale také konstrukci, kdy PWR je dvouokruhový design (pára je tvořena až v parogenerátoru na jeho sekundární straně), u BWR je pouze primární okruh a pára vytvořená v aktivní zóně je transportována přímo do turbíny. Přesto nelze jednoznačně konstatovat, že právě rozdíly v základu designu byly jediným důvodem, proč na jaderných elektrárnách v Černobylu a Fukushima Daiichi došlo k havárii. To by zdaleka nebyla pravda, přestože některé projektové vlastnosti typu RBMK vzniku takové havárie napomohly.

Příčiny byly velmi rozdílné
Podíváme-li se na příčinu havárie v Černobylu, pak nejzákladnější je lidský činitel. K havárii došlo 26. dubna 1996 po ránu středoevropského času během provádění testu nastavení turbogenerátoru, což byl standardní pracovní postup. Kritickým se však stal z několika důvodů. Prvním byla skutečnost, že plán stanovoval, aby tyto testy byly úspěšně završeny k oslavám 1. máje 1986, tj. Svátku práce. Test probíhal z nižší výkonové hladiny reaktoru a v případě jeho neúspěchu bylo dle předpisů možné přistoupit k dalšímu pokusu až za několik dní – to byl enormní tlak na operátory, aby se vše povedlo napoprvé. To se bohužel nestalo, během testu byl reaktor automaticky odstaven a test klasifikován jako neúspěšný. A v tomto okamžiku nastává celá řada chybných rozhodnutí personálu, které vedly až k nejzávažnější světové havárii jaderného energetického reaktoru. Operátoři se rozhodli test opakovat, což bylo možné pouze porušením celé řady předpisů a odpojením automatických blokád. A v tuto chvíli se negativně projevuje vliv designu reaktoru, který v nižších výkonových hladinách měl pozitivní výkonovou vazbu. To byla příčina, proč operátorům, kteří chtěli přivést reaktor na nižší výkonovou hladinu, výkon eskaloval řádovým tempem během sekundy a nebylo možné již havárii zastavit. Shrneme-li to, jednoznačnou příčinou byl lidský faktor.

V případě havárie na JE Fukushima byla prvotním iniciátorem externí událost – zemětřesení (11. března 2011 v 14:46 místního času) o síle 9° Richterovi stupnice, které bylo v časovém odstupu cca. tři čtvrtě hodiny následované vlnou tsunami (~15:30) o výšce až 15 m značně přesahující ochranné valy proti takovým záplavovým vlnám (projekt předpokládal maximální výšku vlny 7 m). V okamžiku, kdy došlo k zemětřesení byly v provozu všechny bloky s výjimkou bloku č.4, který byl dlouhodobě odstavený a palivo z reaktorové nádoby vyvezené do jímky pro vyhořelé palivo v reaktorovém sále tohoto bloku. V důsledku zemětřesení byly všechny provozované bloky v souladu s projektem odstaveny a převedeny do stavu dochlazování. Tato situace se změnila až příchodem vlny tsunami, která způsobila zaplavení spodních prostor všech bloků, kde se nacházely diesel generátory a rozvodné skříně, což způsobilo ztrátu všech zdrojů vnitřního napájení, a tedy i zdrojů pro aktivní havarijní systémy, které měly zajistit odvod tepla z aktivní zóny. Odvod tepla z paliva ještě určitou dobu probíhal, až do ztráty kapacity tepelných jímek pasivních systémů. Výjimkou byly bloky 5 a 6, neboť stojí o něco výše, než bloky 1 až 4, jak je patrné i z obrázku 2, a jeden z diesel generátorů tam nebyl zaplaven a zajistil zdroj pro chladící systémy těchto dvou bloků. V důsledku ztráty odvodu tepla bloků 1 až 3 u nich došlo k postupnému odkrytí aktivní zóny, jejímu roztavení, relokaci do dna tlakové nádoby a po porušení jejich integrity k uvolnění taveniny do šachty reaktoru. Toto probíhalo v jednotlivých blocích v různém čase a různé intenzitě, ovlivněno to bylo rovněž pokusy zajistit odvod tepla, a především finálním zajištěním chlazení pomocí mořské vody. Asi nejikoničtějším efektem těchto havárií byly exploze vodíku, které způsobily destrukce vnějších plášťů budov reaktorů 1, 3 a 4. Otázkou je, proč nikoliv bloku č. 2, ale i zde došlo k malým explozím, které však v časné fázi způsobily malé otvory v plášti, což otevřelo cestu pro únik vodíku mimo uzavřený prostor reaktorového sálu a tím zde nedošlo k hromadění vodíku a následné explozi vedoucí k velko-rozsahové destrukci pláště budovy. Proč však došlo k explozi vodíku na reaktoru č.4, který byl dlouhodobě odstaven a palivo vyvezeno? První odhady expertů vedly k názoru, že došlo k vyvaření vody v jímce skladování vyhořelého palivo, povlaky paliva zde uloženého byly naoxidovány, což produkovalo vodík, a ten explodoval. Pozdější průzkumy v jímce však ukázaly, že palivo zde je nepoškozené, a další zkoumání odhalilo, že došlo k průniku vodíku z bloku č. 3 přes ventilační potrubí vedoucí od bloků č. 3 a č. 4 ke společnému ventilačnímu komínu (je patrný mezi bloky č. 3 a 4 na obr. 2). V bloku č. 4 tedy explodoval vodík, který vznikl v bloku č. 3. Pro ty, kteří chtějí vědět více detailů je jistě nejvhodnějším zdrojem zpráva Generálního ředitele IAEA, kterou je možné z webu IAEA stále stáhnout [3]. Shrneme-li případ havárie na JE Fukushima Daiichi, pak hlavní příčinou byly chyby v projektových východiscích pro externí události, tj. předpoklad maximální možné výšky vlny tsunami a pro ni v projektu připravených opatření a umístění důležitých záložních zdrojů i jejich rozvodných skříní v nejnižších patrech objektu.

Odezva jaderné komunity na tyto havárie 
V návaznosti na obě události byla aplikována zásadní opatření, která vyplývala ze zjištěných příčin. Asi nejzásadnějšími novinkami po události na JE Černobyl byl důraz na vytváření návodů pro zvládání těžkých havárií, což znamenalo sadu symptomově orientovaných návodů, jejichž cílem je převedení havarovaného bloku do dlouhodobě stabilizovaného stavu a minimalizaci úniků radioaktivních látek do okolí. Rovněž byl kladen důraz na konstrukci jaderných bloků, kde byla především zdůrazňována role kontejnmentu, neboť také při havárii na JE Three Miles Island (28. března 1979) došlo k roztavení aktivní zóny, ale pouze k minimálnímu úniku radioaktivity, neboť kontejnment si splnil svoji úlohu a zadržel radioaktivitu uvnitř. Tato konstrukční část však u reaktorů RBMK není, a proto byly úniky tak vysoké. A nejzásadnějším opatřením byla akcentace kultury bezpečnosti, neboli přístupu, který říká, že jaderná bezpečnost je vždy na prvním místě a jakýkoliv krok se musí posuzovat právě z pohledu dopadu na jadernou bezpečnost. S tím souvisí i přístup k plnění předpisů, neboť jak již bylo uvedeno, porušení předpisů bylo kořenovou příčinou havárie JE Černobyl. Technické nedostatky projektu reaktorů RBMK byly také závažné, a přispěly k rozvoji havárie, nebyly však příčinou.

V případě havárie na JE Fukushima Daiichi byla reakce nejen vícestupňová, ale také mezinárodně více koordinovaná. Prvním opatřením bylo provedení tzv. Zátěžových testů („Stress Tests“), neboli přezkoumání bezpečnostního konceptu jednotlivých jaderných bloků z pohledu plnění tří základních okruhů:

  •     Iniciační události v lokalitě, 
  •     Ztráta bezpečnostních funkcí a
  •     Opatření pro zvládání těžkých havárií.

Na základě zpracovaných reportů popisujících hodnocení pro jednotlivé JE byla sestavena národní zpráva [4], jejíž vyhodnocení bylo provedeno jak na národní úrovni Státním úřadem pro jadernou bezpečnost (SÚJB), tak mezinárodní v rámci ENSREG (European Nuclear Safety Regulators Group) a IAEA. V návaznosti na hodnocení byl přijat „Po fukušimský Národní Akční Plán (NAcP) na posílení jaderné bezpečnosti jaderných zařízení v České republice“ [5]. Tento plán obsahoval detailní harmonogram implementace opatření, kterých pro obě české JE bylo definováno celkem 84 (některá opatření společná pro obě JE, některá pouze pro jednu). Co bylo ale zcela zásadním, byla změna v přístupu k řešení projektu jaderných zařízení, kdy je zcela zásadně akcentována nutnost aplikace přístupu ochrany do hloubky, a to nejen pro nové projekty, ale rovněž pro zvyšování bezpečnosti stávajících jaderných elektráren. Zvyšování bezpečnosti se ještě více zaměřilo nejen na zvládání těžkých havárií, např. v programech tréninku personálu, aktualizace návodů pro zvládání těžkých havárií, ale hlavně aplikaci technických opatření – instalace rekombinátorů vodíku eliminujících možnost zahoření atmosféry kontejnmentu, aplikace opatření pro stabilizaci taveniny, kdy v závislosti na projektových možnostech jednotlivých typů reaktorů byly aplikovány nejvhodnější přístupy, ale také systémy pro dlouhodobý odvod tepla z kontejnmentu, aby nemohlo dojít k jeho dlouhodobému přetlakování. Toto je jen stručný a zjednodušený výčet. Hlavní ale bylo, že pro návrhy jednotlivých opatření byl aplikován přístup ochrany do hloubky, tedy při návrzích jednotlivých opatření se dbalo na povinnost, že konstrukce systémů musí být natolik odlišné, aby nemohly selhat ze společné příčiny. Neboť to byl přesně důvod, proč se havárie na JE Fukushima Daiichi rozvinula do těžké havárie – zaplavením spodní části jednotlivých bloků č. 1 až č. 4 došlo u těchto bloků ke ztrátě nejen diesel generátorů, ale i rozvodných skříní. Pokud by alespoň jeden z DG s příslušnou rozvodnou byl ve vyšších polohách/patrech, a tedy nezaplaven (jako u bloku č 6, který tak zachránil i blok č. 5), pak by k rozvoji do těžkých havárií bloků č. 1 až 3 nedošlo.

Jaká je současná situace na havarovaných blocích?
V případě JE Černobyl, kde byly v průběhu postupně zbudovány dva sarkofágy, které vlastně naplňují úlohu kontejnmentu, tj. bariéry pro zadržení radioaktivních látek uvnitř těchto konstrukcí a tím zabránění jejich šíření do okolí. Druhý, novější sarkofág plní svoji roli, a to i v posledním období, kdy v důsledku válečného napadení Ukrajiny Ruskou federací a útokem ruských dronů i na JE Černobyl, došlo k poškození tohoto sarkofágu. Přestože aktuálně nedochází k únikům radioaktivity, je poškození této bariéry velmi pečlivě sledováno a je již v mezinárodním společenství připravován program opravy, aby sarkofág opět plnil svoji roli bez nejmenších pochybností.

Přestože havárie jaderné elektrárny Fukushima Daiichi byl velice zásadní problém, pro většinu obyvatelstva byla větší apokalypsou vlna tsunami, která po zemětřesení zasáhla východní pobřeží ostrova Honshu a zničila zde podle některých odhadů více než 213 000 obydlí. Pro Japonce je zásadním stále dopad vlny tsunami, a to především z důvodu skoro 20 000 obětí a 2500 ještě stále pohřešovaných [7], některé prameny uvádí postupně redukci počtů na již „pouze“ 18 500 obětí a pohřešovaných celkem [8]. Ještě dnes vzpomínají lidé z evakuovaných zón v rozhovorech [9], že nejhorší pro ně byla skutečnost, že přišli o své blízké. Skutečnost, že v důsledku havárie nemohli pátrat po svých pohřešovaných blízkých, které jim vzala vlna tsunami, byla jen rozšiřujícím faktorem.

Situace na jednotlivých havarovaných blocích JE Fukushima Daiichi je odlišná, přestože můžeme konstatovat, že je stabilizovaná. Začněme od vnějšku, tj. od aktivit na původně evakuovaných územích. Zde již ve velké části došlo k znovuobnovení běžného života, přestože návštěvníci stále mohou vidět i pozůstatky v podobě neobydlených budov v sousedství již do života plně navrácených, a kontinuální měření aktivity na veřejných místech. Zásadní je celkový postup dekontaminace území a návratu obyvatelstva, kdy ke konci roku 2025 bylo z původně evakuovaného území, představujícího okolo 12 % rozlohy prefektury Fukushima, navráceno již 80 %, tj. současné nepřístupné oblasti pokrývají cca. 2,2 % rozlohy prefektury Fukushima (viz. obrázek 3).

Situace jednotlivých havarovaných bloků je následující 
(obr. 4 bloky č. 1 až 4).
Blok č. 1    Aktivní zóna roztavena, došlo k prakticky kompletní relokaci taveniny do šachty reaktoru a její distribuci do periferní části uvnitř primárního kontejnmentu. Voda je dlouhodobě přiváděna do reaktorové nádoby. Anulus (vodní jímka pro redukci tlaku při havárii) je zaplaven vodou. Plášť budovy je silně poškozen vodíkovou explozí v oblasti reaktorového sálu. V bazénu skladování se nachází 392 palivových kazet (jejich vyjmutí se připravuje)

Blok č. 2    Aktivní zóna roztavena, došlo k relokaci převážné části taveniny do šachty reaktoru a částečné distribuci do periferní části uvnitř primárního kontejnmentu. Voda je dlouhodobě přiváděna do reaktorové nádoby. Anulus je prakticky prázdný (to znamená, že je poškozena jeho integrita). Plášť budovy je takřka nepoškozen. V bazénu skladování se nachází 615 palivových kazet (jejich vyjmutí se připravuje)

Blok č. 3    Aktivní zóna roztavena, došlo k relokaci převážné části taveniny do šachty reaktoru a částečné distribuci do periferní části uvnitř primárního kontejnmentu. Voda je dlouhodobě přiváděna do reaktorové nádoby. Anulus je zaplaven vodou. Plášť budovy je silně poškozen vodíkovou explozí v oblasti reaktorového sálu. Palivo z bazénu skladování je již vyjmuto

Blok č. 4    Reaktor byl před havárií odstaven a palivo se nacházelo v bazénu skladování. Plášť budovy je silně poškozen vodíkovou explozí v oblasti reaktorového sálu (vodík přetekl z bloku č. 3). Palivo z bazénu skladování je již vyjmuto. Zaplavena je reaktorová nádoba i bazén skladování

Velmi zásadní otázkou je řešení hromadění kontaminované vody, kdy v důsledku čerpání vody do reaktorů č. 1 až 3 dochází k nutnosti ukládání významného objemu. Ještě v roce 2022 to bylo 90 m3/den, pro rok 2028 je odhadováno na úrovni 50-70 m3/den [10]. Princip zadržení a snižování je znázorněn na obr. 5. Tato voda byla dlouhodobě skladována v ohromném množství nádrží, ale vzhledem ke kontinuálnímu přítoku bylo nezbytné zahájit proces jejího čištění. Tento proces je velmi účinný pro všechny izotopy s výjimkou tritia. Proto byl zahájen program postupného vypouštění do moře, který vzbudil velice kontroverzní reakce nejen ekologických organizací, ale také sousedních zemí, a to až do úrovně bojkotu dovozu např. japonských ryb. Je proto namístě si k tomuto programu sdělit reálné informace. První zásadní informací je, že z každého jaderného zařízení jsou prováděny výpustě tritia, přičemž obsah a celkové množství je velmi pečlivě sledováno a provozovatel žádného jaderného zařízení si nedovolí překročit předepsané limity.

V Japonsku je předepsán limit koncentrace tritia pro pitnou vodu 60 000 Bq/l, mezinárodní limit WHO pro pitnou vodu je 10 000 Bq/l, pro vypouštěnou vodu byl stanoven limit 1 500 Bq/l, tedy 1/40 národního a 1/7 mezinárodního limitu. Navíc byl pro celkový roční kumulativní obsah tritia vypuštěného stanoven limit, že toto množství nesmí překročit roční limit, který měla tato jaderná elektrárna stanoven pro provoz. Tento roční limit činil 22 TBq/rok. Jenom pro srovnání celková výpusť tritia byla z jaderné elektrárny Quinshan (Čína, za rok 2019) 124 TBq, Kori (J. Korea, za rok 2019) 124 TBq nebo Darlington (Kanada, za rok 2018) 220 TBq [10]. Celkové kumulativní výpustě tritia ke konci roku 2025 jsou uvedeny v tabulce 1 [11]. Doposud realizované výpustě však znamenaly pokles celkového množství vody uloženého v nádržích pouze o 6 %, takže tento proces bude nezbytné zajistit ještě po velmi dlouhé období (obr. 6 ukazuje pohled na sady skladovacích nádrží [12]). Nejen koncentraci tritia ve vypouštěné vodě je věnována detailní pozornost, ale rovněž tak i měření koncentrací v mořské vodě. Velikost sledovaného poloměru prvního pásma od bodů výpustě je 3 km, a druhá oblast je dána čtvercem o straně 10 km. Pro první (vnitřní oblast) je limit stanovený původním provozovatele JE Fukushima Daiichi TEPCO 700 Bq/l a absolutní maximum naměřené koncentrace bylo 61 Bq/l (během 3. dávky v roce 2025), ale velmi často byly koncentrace pod úrovní měřitelnosti. V druhé (vnější) oblasti je pak stanoveným limitem hodnota 30 Bq/l, ale při všech měřeních byly koncentrace vždy pod měřitelnou úrovní, a tedy nemohly dosáhnout limitní hodnoty [11]. Celá situace je také velmi pečlivě monitorována IAEA, v květnu 2025 byla vydána již 4. verze reportu IAEA [13]. I toto dokládá, že si Japonci velmi uvědomují, jak pečlivému dohledu jsou podrobeni, ale dokládá také hysterii předváděnou nejen environmentálními organizacemi, ale i právě třeba sousední Čínou. 

Další rozvoj jaderné energetiky
Přestože havarijní události na JE Černobyl a Fukushima Daiichi znamenaly pro jadernou energetiku vždy velmi zásadní milníky, včetně skutečnosti, že některé země na ně reagovali odklonem od využívání – po Černobylu např. Itálie, po Fukushimě Německo, ukazuje se, že pokud chceme významně omezit výpustě oxidu uhličitého z energetických fosilních zdrojů, pak jádro zůstává jediným řiditelným CO2 neprodukujícím zdrojem. To je koneckonců důvodem, proč nejenom Japonsko se navrací k jaderné energetice, kdy z původních v Japonsku historicky používaných celkem 65 jaderných bloků jich bylo v polovině roku 2025 v provozu 14 a v roce 2026 byl do provozu uveden také blok č. 6 JE Kashiwazaki Kariwa. Procesem přezkumu japonského dozoru NRA pak úspěšně prošly další tři bloky, a v procesu přezkumu je dalších 8 bloků. Celkem 24 bloků je již permanentně vyřazeno z provozu, a to včetně čtyř havarovaných bloků na JE Fukushima Daiichi. A zbývajících 18 bloků stále čeká na rozhodnutí, zda budou nebo nebudou na další provoz připravovány.

V České republice je situace odlišná, a to i díky velmi zásadní a dlouhodobé podpoře jaderné energetice naší populací. Obě stávající jaderné elektrárny Dukovany a Temelín průběžně naplňují jak modernizační programy, tak i programy zvyšování bezpečnosti, včetně aplikace opatření plynoucí z NAcP [5]. Pro JE Dukovany to znamenalo nejen řadu nových systémů pro zvládání těžkých havárií (odtlakování primárního okruhu pro podmínky těžké havárie, zadržení taveniny tlakové nádobě jejím chlazením, instalace pasivních rekombinátorů pohavarijního vodíku, systém dlouhodobého odvodu tepla z hermetické zóny), ale také výstavbu nových ventilátorových věží (obr. 7), neboť výstupy ze stress testů ukázaly, že při extrémních povětrnostních podmínkách by mohlo dojít ke ztrátě tohoto koncového jímače tepla zhroucením stávajících chladících věží. V případě JE Temelín se řeší obdobná témata, likvidace pohavarijního vodíku pomocí rekombinátorů, rychlé odtlakování primárního okruhu při těžké havárii, lokalizace taveniny, odvod tepla z kontejnmentu. To jsou opatření pro případ, že se do těžké havárie dostaneme, ale zásadní oblastí je prevence rozvoje do těžké havárie. Zde byla pro obě JE provedena rovněž řada zásadních vylepšení z hlediska zajištění elektřiny (doplňující diesel-generátory), možnosti využití mobilních pomocných prostředků (mobilní diesel-generátory, mobilní doplnění vody pomocí požárních vozidel), což vyžadovalo nejen zapracování do havarijních předpisů, ale také instalaci přípojných bodů. V neposlední řadě je nezbytné zmínit i přípravu personálu, tj. rozšíření periodického proškolování personálu nejen v provozních a havarijních předpisech, ale také návodech pro zvládání těžkých havárií, využití trenažérů nebo výukových programů, a také praktický nácvik. 

Opakovaně je zdůrazňováno, že zajištění jaderné bezpečnosti je vždy na prvním místě při jakémkoliv rozhodování v jaderné energetice. Tento přístup zůstane klíčovým nejen v dalším provozu stávajících bloků, ale bude se stejnou vážností aplikován i při nové výstavbě jak velkých jadernách bloků EDU5,6 nebo později ETE3,4, ale také pro realizace malých reaktorů. Tyto jsou velmi často prezentovány, že mají vyšší míru bezpečnosti (využitím pasivních systémů), ale právě proto se na tuto prioritu – jadernou bezpečnost – nesmí zapomínat.

Jiří Duspiva, Česká nukleární společnost


Reference
[1]    https://oenergetice.cz/elektrarny-evropa/letos-uplyne-30-let-od-havarie-v-cernobylu-muze-se-podobna-situace-opakovat
[2]    https://www.ans.org/pubs/reports/fukushima/report/
[3]    The Fukushima Diichi Accident; Report by the Director General, IAEA, Report GC(59)/14, 2015https://www-pub.iaea.org/mtcd/publications/pdf/pub1710-reportbythedg-web.pdf
[4]    National Report on „Stress Tests“ of NPP Dukovany and NPP Temelín, Czech Republic, December 2011
[5]    Po fukušimský Národní Akční Plán (NacP) na posílení jaderné bezpečnosti jaderných zařízení v České republice, SÚJB, Rev.0 prosinec 2012, Rev.1 duben 2013, Rev. 2, 6.1.2015
[6]    Portál prefektury Fukushima: https://www.pref.fukushima.lg.jp/site/portal-english/en-1-3-3.html
[7]    https://en.wikipedia.org/wiki/2011_T%C5%8Dhoku
_earthquake_and_tsunami
[8]    https://www.britannica.com/event/Japan-earthquake-and-tsunami-of-2011/Relief-and-rebuilding-efforts
[9]    Joint ICRP and NPO Fukushima Dialog Webinar, ICRP Digital Event, March 12, 2026
[10]    T. Arahata, Handling of ALPS-treated water at Fukushima Daiichi NPS, prezentace ze semináře NJS 2023, Řež, 7. prosince 2023
[11]    R. Kashiwaya: Fukushima Daiichi Decommissioning; Current Status and How the Accident Changed the Japan’s Nuclear Energy Landscape, Presentation at the ENS webinar „Fukushima 15 Years On: Lessons on Safety, Remediation and Plans for the Future“, March 13, 2026   - téma ALPS
[12]    Current aerial view of the Fukushima Daiichi plant (2020)© picture alliance / ASSOCIATED PRESS | Takehiko Suzuki
[13]    IAEA Review of Safety Related Aspects of Monitoring related to the Handling of ALPS Treated Water at TEPCO’s Fukushima Daiichi Nuclear Power Station; Report 4: Fourth Review Mission to Japan after the Start of Advanced Liquid Processing System Treated Water Discharge (May 2025); Published by the International Atomic Energy Agency in September 2025 https://www.iaea.org/sites/default/files/2025-09/fourth-review-mission-to-japan-after-the-start-of-advanced-liquid-processing-system-treated-water-discharge-0120925.pdf 
[14]    Web ČEZ a.s. – tisková zpráva ze dne 3.3.2016: Odolnost a bezpečnost Dukovan posílilo 12 nových obřích ventilátorůhttps://www.cez.cz/nextcez/cs/pro-media/tiskove-zpravy/odolnost-a-bezpecnost-dukovan-posililo-12-novych-obrich-ventilatoru-44676