Jaderné dny 2026. Od evropské jaderné renesance k odpovědnosti za celý životní cyklus

publikováno:

Šestnáctý ročník Jaderných dnů ukázal, že návrat jádra do evropské energetiky není jen otázkou nových reaktorů. Stejně podstatné jsou průmyslové kapacity, financování, lidé, bezpečný provoz a odpovědnost za palivo i odpady v horizontu několika generací.


Ve dnech 9.–11. září 2026 se na Západočeské univerzitě v Plzni uskutečnila mezinárodní konference Jaderné dny 2026, hlavní odborná část již 16. ročníku stejnojmenné akce. Pod mottem „Jaderná energetika – cesta k energetické soběstačnosti Evropy“ nabídla během dvou konferenčních dnů a navazujícího dne technických exkurzí pohled na prakticky celý životní cyklus jaderné energetiky: od evropské strategie a přípravy nových zdrojů přes SMR, vzdělávání a výzkum až po dlouhodobý bezpečný provoz, vyřazování elektráren a konec palivového cyklu.

Jaderná renesance od ambicí k realizaci
Konferenci otevřela panelová diskuse „Jaderná renesance v Evropě – realita nebo vize?“. Její složení – zástupci MPO, SÚJB, ČEZ, EDF, EGAP, průmyslu i právní a finanční sféry – dobře vystihovalo šíři podmínek, které dnes rozhodují o budoucnosti evropského jádra. Návrat jádra do energetických strategií nemotivuje jen dekarbonizace. Stále důležitější jsou energetická bezpečnost, konkurenceschopnost a průmyslová suverenita Evropy.

Evropský jaderný průmysl si zachoval významné know-how, výrobní kapacity i relativně silný dodavatelský řetězec. Aby se současné plány změnily ve skutečné elektrárny, musí se však vyřešit zejména financování, dlouhé povolovací procesy a regulatorní prostředí. Diskuse upozornila na potřebu dlouhodobě předvídatelného postavení jádra v evropské legislativě, taxonomii a finančních nástrojích. Zkušenosti evropských projektů zároveň potvrzují, že způsob rozdělení stavebních rizik mezi investora, stát a spotřebitele zásadně ovlivňuje cenu kapitálu a výslednou ekonomiku zdroje.

Česká republika v jaderné Evropě
První kulatý stůl převedl evropskou perspektivu ke konkrétním českým projektům. Hlavním tématem byly nové Dukovany, ale debata směřovala i dále – k dlouhodobému provozu současných elektráren, případným dalším velkým zdrojům, připravenosti přenosové soustavy a budoucímu rozvoji SMR. Elektrifikace průmyslu, dopravy a vytápění spolu s růstem spotřeby datových center a AI zvýší nároky na soustavu, zatímco část dnešních výrobních kapacit bude postupně odstavena. Dlouhé investiční cykly energetiky proto nedovolují rozhodnutí o zdrojích potřebných za několik desetiletí neustále odkládat.

Významnou část diskuse tvořily lokalizace a připravenost českého průmyslu. Projekt Dukovany II již vstoupil do konkrétní projektové a lokalitní přípravy a otevírá prostor pro domácí výrobce velkých komponent, engineering, systémy kontroly a řízení, elektro, diagnostiku, servis i výzkumné organizace. Úkolem příštích let bude vytvořené kompetence nejen využít, ale také dlouhodobě udržet pro další české a zahraniční projekty. Nová jaderná výstavba je tak vedle energetického projektu i příležitostí pro české strojírenství a celý dodavatelský řetězec.

SMR velký potenciál i otevřené otázky
Druhý kulatý stůl „Modulární reaktory a nové technologie“ ukázal, že SMR se postupně přesouvají od koncepcí ke konkrétní projektové přípravě. V České republice se pracuje s lokalitami současných jaderných i uhelných zdrojů, s lokalizací designu, povolováním a zapojením domácího průmyslu. Jejich role přitom nemusí skončit u výroby elektřiny. Významný potenciál nabízejí také pro dekarbonizaci soustav centrálního zásobování teplem a transformaci dnešních energetických lokalit.

Současně zazněl střízlivý technicko-ekonomický pohled. SMR nelze automaticky považovat za zmenšený a levnější velký reaktor. Nové koncepce přinášejí specifické požadavky na palivo, aktivní zónu, licencování i bezpečnost a první projekty musejí teprve prokázat očekávané výhody sériové výroby. Právě zkušenosti z prvních realizací budou pro jejich širší rozvoj rozhodující.

Bez lidí jaderná renesance nebude
Druhý konferenční den otevřel třetí kulatý stůl „Noví odborníci pro jadernou budoucnost – vzdělávání, výzkum, kompetence“. Jeho mezinárodní složení propojilo české univerzity, MPO a ČEZ s odborníky z Francie, Švédska, Koreje a IAEA. Hlavním závěrem bylo, že evropská jaderná renesance je zároveň závodem o lidi. Nové bloky, dlouhodobý provoz stávajících elektráren, SMR i celý dodavatelský řetězec budou potřebovat více odborníků právě v době generační obměny a nepříznivého demografického vývoje.

Nestačí přitom pouze vzdělávat více absolventů stejného typu. Budoucí jaderný odborník musí spojovat klasické technické znalosti s digitalizací, daty, AI, automatizací, kybernetikou a systémovým myšlením. Univerzity proto potřebují ještě těsnější propojení s průmyslem, společný výzkum, přístup studentů k experimentálním zařízením a větší mezinárodní mobilitu. S podporou technického vzdělávání je navíc nutné začít už na základních a středních školách: ukázat mladým lidem smysl techniky a současně rozvíjet kreativitu, analytické myšlení a schopnost řešit problémy.

Bezpečný provoz na desítky let
Čtvrtý kulatý stůl „Provozní spolehlivost a bezpečnost jaderných zařízení“ připomněl, že jaderná budoucnost není pouze otázkou nových staveb. Stejně důležité je bezpečně a spolehlivě provozovat zařízení po mnoho desetiletí. Dlouhodobá spolehlivost stojí na proaktivním řízení stárnutí, modernizacích, kvalitní údržbě, sledování skutečného stavu zařízení a bezpečnostní kultuře. Prezentované příklady zahrnovaly pokročilý monitoring, diagnostiku turbín, lokalizaci netěsností i nové přístupy k hodnocení materiálů a zbytkové životnosti.

Výzkum realizovaný na ZČU v rámci projektu CANUT II ukázal směr k inteligentní diagnostice, pokročilé instrumentaci, radiačně odolné elektronice, digitálním dvojčatům a predikci anomálních stavů. Cílem je postupný přechod od reakce na poruchu k údržbě podle skutečného stavu zařízení. Technologie však samy bezpečnost nezajistí. Stejně významné zůstávají kvalifikace a kontrola dodavatelů, kvalita práce, předávání zkušeností a lidský faktor.

Jaderný projekt nekončí odstavením reaktoru
Pomyslný životní cyklus uzavřel pátý kulatý stůl „Decommissioning a konec palivového cyklu“. Český systém nakládání s radioaktivními odpady byl prezentován jako funkční a sám o sobě nepředstavuje technickou překážku dalšího rozvoje jaderné energetiky. Nové bloky, SMR a dlouhodobý provoz ale zvýší objemy odpadů, změní jejich strukturu a vytvoří nové požadavky na kapacity. Největším rizikem přitom nemusí být nedostatek technologií, ale nesoulad časových horizontů jednotlivých řešení, regulace a jejich implementace.

Konkrétní technologický řetězec vede od kontroly palivových souborů přes mokré a suché skladování až po budoucí konečné uložení vyhořelého paliva. Nové reaktory, vyšší vyhoření i nové typy paliva přinesou další požadavky na analýzy, charakterizaci a skladování. Silnou časovou perspektivu nabídla prezentace SÚRAO „Paměť delší než palivový cyklus“: na projektu hlubinného úložiště se do ukončení jeho provozu může vystřídat šest až sedm generací lidí. Žádná neuvidí celý projekt od začátku do konce, každá však musí uchovat význam dat, pokračovat v práci předchozích a předat znalosti i odpovědnost těm následujícím.

Jeden dlouhý příběh
Jaderné dny 2026 představily jadernou energetiku jako jeden propojený životní cyklus. Evropské strategie musejí vést k realizovatelným projektům, nové zdroje potřebují průmysl a funkční financování, nové technologie potřebují výzkum a celý sektor kvalifikované lidi. Provozované elektrárny vyžadují desítky let bezpečné péče a odpovědnost nekončí ani jejich odstavením – pokračuje při vyřazování, nakládání s radioaktivními odpady a uchovávání znalostí pro další generace.

Společným jmenovatelem programu byla schopnost uvažovat v dlouhém horizontu a současně propojovat stát, průmysl, výzkum a vzdělávání. Jaderná renesance nebude výsledkem jediného investičního rozhodnutí, ale dlouhodobé práce institucí a lidí, kteří převezmou odpovědnost za celý životní cyklus nových zdrojů.

Konferencí Jaderné dny nekončí. Šestnáctý ročník pokračuje do 15. října doprovodnou výstavou ve vstupní hale Fakulty strojní ZČU, tematickými přednáškami a soutěží pro středoškolské studenty – tedy pro generaci, která může jednou převzít další část tohoto dlouhého jaderného příběhu.

Ing. Jana Jiřičková, Ph.D.
Západočeská univerzita v Plzni, FEL / RICE
Program a další informace: www.jadernedny.cz