„Z pozice akcionáře se snažíme pomoci, aby Rolls-Royce SMR získal pro svou technologii zákazníky napříč Evropou a následně vyráběl a stavěl malé modulární reaktory sériově. To je hlavní cíl programu. Z pozice zákazníka sledujeme i dodavatelský model, který britští partneři budují, protože tam dokážeme najít zajímavé synergie,“ říká v rozsáhlém dvojrozhovoru Silvana Jirotková, která vede na ČEZ útvar rozvoje malých modulárních reaktorů a jejíž tým posílila v polovině loňského roku ostřílená manažerka Blanka Cupáková, která má, lidově řečeno, „dostat do programu co nejvíce českých firem.“
Jak je daleko jednání o smlouvě mezi Rolls-Royce SMR a britskou vládou o výstavbě prvního modulárního reaktoru na území Spojeného království?
Silvana Jirotková:
Jednání jsou ve finální fázi. Rolls-Royce SMR byl v červnu 2025 vybrán jako preferovaný dodavatel pro výstavbu prvních tří SMR ve Spojeném království. Smlouva zatím podepsána není, ale podle našich informací by k tomu mělo dojít v nejbližších týdnech. Jako velký posun vnímám, že už známe lokalitu, kde budou reaktory umístěny. První tři jednotky se budou stavět ve Walesu, konkrétně v lokalitě Wylfa. Je to tradiční jaderná lokalita, kde fungovala jaderná elektrárna. A my velmi intenzivně sledujeme probíhající přípravy.
K výstavbě je ale ještě dlouhá cesta, v jaké fázi projektu se Rolls-Royce nachází?
SJ:
Design technologie je v základu jasný, ale je potřeba rozpracovat ho do detailu. V tuto chvíli je klíčový probíhající licenční proces ve Velké Británii, který by měl být ukončen v druhé polovině příštího roku. Prvním velkým krokem je třístupňový Generic Design Assessement (GDA). V něm jsou kolegové z Rolls-Royce SMR v závěrečné fázi procesu a poskytují britskému regulátorovi všechny požadované informace dle harmonogramu. U systémů převážně mimo primární okruh zbývá dopracovat detailní design.
Blanka Cupáková:
Rolls-Royce SMR od loňského roku postupně realizuje výběr svých klíčových partnerů, kteří budou mít na starosti určité části, jako například jaderný ostrov, turbínový ostrov a další. Také výběr dodavatelů některých samostatných komodit a systémů, které jsou kritické z pohledu jaderné bezpečnosti, jako je například parogenerátor, jaderné armatury nebo diverzní ochranný systém reaktoru (Reactor Protection System). V současné době monitorujeme a podporujeme zapojení českých dodavatelů, kteří mají patřičné certifikace včetně například ASME. Věříme, že se mezi vybrané dodavatele brzy zařadí i některá česká firma, nejblíže k tomu má Škoda JS, která má s Rolls-Royce SMR uzavřené memorandum o spolupráci ohledně klíčových komponent primárního okruhu.
Jak se k projektu staví britská vláda?
Silvana Jirotková:
Britská vláda označila rozhodnutí o výstavbě prvních tří SMR v lokalitě Wylfa za nejvýznamnější průmyslovou investici v severním Walesu za poslední generaci. Velká Británie plánuje do roku 2050 postavit až 24 GW v jádře. A podstatnou roli by v tom měly hrát právě malé modulární reaktory. Výstavba prvního SMR v Británii je velmi důležitá pro český projekt. Potřebujeme, aby ta první realizace v Británii probíhala dle harmonogramu a abychom my mohli průběžně navazovat výstavbou v Česku. Při výstavbě SMR v Temelíně totiž již chceme využít zkušenosti z výstavby ve Velké Británii, což by mělo výstavbu v Česku urychlit a zefektivnit. Zkrátka bychom už byli poučení z případných chyb, které by si britští kolegové odladili na domácí půdě.
Co vše sledujete?
SJ:
Z pozice akcionáře se snažíme pomoct tomu, aby Rolls-Royce SMR získal pro svou technologii zákazníky napříč Evropou a následně vyráběl a stavěl malé modulární reaktory sériově. To je hlavní cíl programu. Aby se to stalo, musí být příprava maximálně efektivní. K tomu je třeba nastavit reálné harmonogramy. Z pozice zákazníka sledujeme i dodavatelský model, který britští partneři budují, protože tam dokážeme najít zajímavé synergie.
Jaké jsou tedy další kroky, než bude první reaktor ve Walesu stát?
SJ:
Podle posledních informací se připravuje lokalita. Zahrnuje to geologický průzkum, terénní úpravy a další činnosti s tím související. Přípravu má na starosti společnost Great British Energy – Nuclear, která je prvním zákazníkem Rolls-Royce SMR. Dělají v podstatě totéž, co ČEZ na svých připravovaných lokalitách v Temelíně a Tušimicích. Na rozdíl od našich lokalit se ve Walesu budou stavět rovnou tři jednotky a do budoucna jich lokalita Wylfa dokáže pojmout až osm.
Jak je nastavená spolupráce Rolls-Royce SMR a Great British Energy – Nuclear?
SJ:
Detaily nemohu sdělovat, je to spíše dotaz na Rolls-Royce SMR než na nás. V obecné rovině lze říci, že oba subjekty se musí shodnout na dodavatelském modelu. Na jedné straně, jak technologii dodat a instalovat, na straně druhé, jak celý britský SMR program odřídit.
ČTYŘI STA FIREM Z ČESKA
Rolls-Royce SMR preferuje v rámci budování dodavatelského řetězce spíše partnery s globálním dosahem, nedávno podepsal smlouvu například se společností Amentum. Co to znamená pro ambice českých dodavatelů?
Blanka Cupáková:
Ano, Rolls-Royce SMR potřebuje sestavit efektivní dodavatelský řetězec, který zaručí kvalitu a konkurenceschopnost. A to se dá dosáhnout ideálně tak, že použije osvědčené stálé dodavatele. Z hlediska tvorby dodavatelského řetězce máme přehled o tom, jak vypadá struktura a jak ji v čase Rolls-Royce SMR postupnými kroky zaplňuje konkrétními dodavateli. Logicky se začíná od těch nejvyšších globálních úrovní a bude to pokračovat dále směrem dolů. Partneři vybraní na úrovni přímo pod Rolls-Royce SMR, jako je i Amentum nebo Siemens Energy, si pak budou pro svoji oblast vybírat už svůj dodavatelský řetězec. Někde je také možné, že ho už budou mít částečně vytvořený z předchozích projektů, pokud realizovali identické oblasti. Při realizacích výběru globálních dodavatelů jsme zpětně seznamováni s detaily výběru, takže zároveň v případě účasti českých firem víme, proč ve finálním výběru neuspěly.
Ale výběrová řízení, kde očekáváme širší účast českých firem, se teprve budou rozbíhat a budeme o tom český průmysl informovat. V každém případě s ohledem na dlouholeté zkušenosti některých českých firem věříme, že nezůstane jen u ambicí a dojde k zapojení některých z nich i do toho globálního dodavatelského řetězce, a to i přesto, že se budou muset potkat s tvrdou konkurencí. Být globálním dodavatelem však znamená mít záruku práce na mnoho let, ale také to znamená zajistit naprostou spolehlivost.
Bude pro české firmy tedy důležité komunikovat s Rolls-Royce SMR nebo s jejími partnery, které si vybere?
BC:
V prvé řadě, a to říkáme na všech setkáních s českým průmyslem, je potřeba, aby se české firmy zaregistrovaly na portále Rolls-Royce SMR, což je nezbytná vstupní podmínka pro možné zapojení se do dodavatelského řetězce. Rolls-Royce SMR nejprve musí o zájmu české firmy vědět. A ten nemůže projevit nikdo jiný než ona sama. Jak bude postupovat výběr dodavatelů pro dané oblasti v čase do těch nižších pater? Budou postupně oslovováni, a to už může být i z úrovně nejen Rolls-Royce SMR, ale i jeho partnerů, podle svěřené působnosti. Takže je třeba, aby české firmy nepanikařily, že je třeba zatím nikdo neoslovil, a to i přesto, že už se registrovaly, jednoduše to nastane, až na ně přijde řada. Výběr dodavatelů se neuskutečňuje naráz.
SJ:
Důležité je zmínit, že pro firmy není snadné se do dodavatelského řetězce dostat. Musí opravdu splňovat vysoké nároky, což je v jaderném sektoru pro zachování maximální kvality a bezpečnosti běžné. Ale pokud uspějí, tak mají zajištěnou práci na další desítky let. A podílet se budou moct nejenom na českých projektech malých modulárních reaktorů, ale budou s Rolls-Royce SMR spolupracovat v tom globálním měřítku, stanou se tedy důležitými exportéry pro jednotky SMR po celém světě. Všude tam, kde Rolls-Royce SMR se svou technologií uspěje.
Co se bude dít, než se vysoutěží dodavatelé na úrovni Tier 1?
BC:
Chystají se i výběrová řízení na důležité komodity, jako jsou jaderná potrubí, armatury, čerpadla a podobně. Budeme se snažit, aby se do nich i české firmy zapojily, pokud takový potenciál mají. Chystáme se je oslovovat zejména prostřednictvím asociací, jako jsou například Hospodářská komora České republiky, Svaz energetiky České republiky a dalších, abychom oslovili co nejširší spektrum firem. Sami si také monitorujeme český potenciál. Zároveň pokud nás české firmy oslovují, abychom některé věci probrali osobně a sdělili jim své dosavadní zkušenosti, realizujeme i takové osobní návštěvy. Snažíme se firmy trochu naladit na to, co je čeká. Že budování opakovatelného produktu znamená, že Rolls-Royce SMR si vybírá primárně stálé partnery, kteří jednotlivým projektům budou zaručovat nezbytnou kvalitu, ale také za konkurenčně srovnatelné peníze a za dodržení časových lhůt. Takže z toho jednoznačně plyne, že Rolls-Royce SMR hledá primárně globální, popřípadě regionální dodavatele, a to zejména pro ty nejsložitější systémy a klíčové komodity. Někde totiž globální dodavatel smysl dávat nebude, a tam k zapojení lokálního průmyslu dojde prakticky automaticky. Primárně se snažíme, abychom českým firmám ukázali cestu do toho globálního zapojení, protože to je samozřejmě z jejich dlouhodobé perspektivy a záruky výroby a využití kapacit mnohem zajímavější než jen krátkodobé zapojení na projektech v České republice. Být globálním dodavatelem znamená mít záruku práce na mnoho let, ale také to znamená pro firmy prokázat naprostou spolehlivost.
SJ:
Faktem je, že Česká republika má silnou jadernou tradici. Máme tu zcela unikátní firmy v celosvětovém měřítku. Za zmínku určitě stojí plzeňská Škoda JS, která patří mezi klíčové hráče českého jaderného průmyslu. Společnost si vybudovala zcela unikátní pozici v oblasti projektování a dodávek technologických zařízení pro jaderné elektrárny. A my předpokládáme, že Škoda JS bude opravdu důležitým partnerem Rolls-Royce SMR a nepostradatelnou součástí dodavatelského řetězce.
Kolik se do programu registrovalo dodavatelů z Česka?
BC:
Dynamicky se to mění. Pokud vím, na konci roku bylo registrováno asi 400 potenciálních dodavatelů z České republiky. A postupně se bude rozbíhat proces výběru.
Jaké firmy mají šanci dostat se na nejvyšší úroveň?
BC:
Upřímně, jen ty s globálním dosahem a skutečně silnou infrastrukturou s velkým potenciálem, finančně zdravé a také z hlediska požadované certifikace způsobilé. Ale je dobré v této souvislosti zmínit, že v globálním dodavatelském řetězci nemusí působit jen firma přímo pod Rolls-Royce SMR na té nejvyšší úrovni. I v rámci nižších úrovní mohou existovat oblasti, kde bude dodavatel zajišťovat výrobu pro všechny projekty, nejen ty české. Vždy jsou posuzovány i kapacitní možnosti a musí být volena taková varianta, která produkcí pokryje všechny projekty, takže někdy to budou pokrývat třeba dvě firmy (dual source), někdy jich může být ještě více. Takže stojí za to bojovat nejen o tu nejvyšší úroveň Tier 1.
Na co se mají firmy připravit? Dodávky do jádra jsou podmíněné ASME certifikacemi a dalšími podmínkami, které stojí dost času a peněz. A firmy často váhají, jestli do programu vůbec vstoupit…
BC:
Myslím, že ty zkušené firmy už tuší, co je čeká. Spousta z nich už působila nebo působí i na velkých blocích. Rozhodnout se bojovat o toto zapojení samozřejmě bude nepochybně znamenat nemalé úsilí. Ať již v podobě různé dokumentace, schůzek a podobně. A záruka, že firma nakonec uspěje, žádná není. Ta bude záležet na tom, jestli ta daná firma potenciál skutečně má, a pokud ano, jak na tom bude ve srovnání s ostatními. A ano, i ASME je pro některé části nezbytnou certifikací. Je třeba se připravit na skutečně detailní doklady ohledně financí, kapacit, a to nejen výrobních, ale i těch lidských, jak vypadá zázemí firmy, jaký má potenciál pro rozvoj a mnoho dalšího. Takže naprosto chápu, že některé firmy mohou váhat, na druhou stranu sebevědomá firma, která ví, kam směřuje a na co má nebo nemá, by se měla dokázat sama rozhodnout, jestli do toho jít nebo ne. Ta příležitost u tvorby zcela nového dodavatelského řetězce a mít možnost u toho být mezi prvními v řadě by se však neměla zahodit. Jakmile se dodavatelský řetězec totiž vytvoří a uzavře, bude násobně složitější se do něj dostat, globální řetězec se nemění jako ponožky, pokud funguje, není důvod ho přestavovat.
Jsou české firmy připravené na tak velkou otevřenost směrem k Rolls-Royce SMR?
BC:
Pokud se chtějí stát globálním partnerem, nic jiného jim nezbývá a musí se na to připravit. Rolls-Royce SMR vyžaduje maximální sdílení informací, které vybuduje vzájemnou důvěru a otevřenost. Pro některé to může být překvapení, kolik toho bude chtít Rolls-Royce SMR doložit a prokázat, ale jak jsem řekla, je to velká příležitost.
ZRYCHLEME LICENČNÍ ŘÍZENÍ
V České republice by mohla vyrůst i továrna, kde by se jednotky Rolls-Royce SMR kompletovaly. Jak daleko je realizace této ideje?
Silvana Jirotková:
Myšlenka je živá, ale rozhodnutí o lokalitách továren na moduly dosud ze strany Rolls-Royce SMR nepadlo. V tuhle chvíli věříme, že Velká Británie si objedná tři jednotky. Následovat by měla Česká republika, možná Švédsko a další země. Deklarovaný zájem je poměrně velký. Pokud bude zakázek tolik, že je Rolls-Royce SMR nezvládne v rámci domácích výrobních kapacit, počítá se s tím, že druhá továrna na kritické moduly vznikne v České republice. Aktuálně si vytipovávají lokality, kde by mohla továrna stát. My jako ČEZ nabízíme několik lokalit poblíž Tušimic, tedy logicky tam, kde se výstavba SMR také plánuje. Kromě výroby kritických modulů však může být v ČR umístěna i výroba jiných typů modulů.
Je zájem výhradně ze strany států nebo se ozývají i soukromé firmy?
SJ:
Primárně se zajímají státy. Zaznamenali jsme ale také například zájem ze strany majitelů datových center.
Jaké jsou vaše celkové plány s SMR v České republice? Kolik malých reaktorů tu má v ideálním případě vyrůst? A kde?
SJ:
Do roku 2050 bychom chtěli postavit šest reaktorů, které by celkem zvládly výkon skoro tři gigawatty. Pro představu Dukovany mají díky svým čtyřem reaktorům výkon dva gigawatty a Temelín, který má dva výkonnější, také tolik. Kromě Temelína máme vytipované lokality, které jsou zvyklé na to, že se tam vyrábí elektrická energie, byť zatím z uhlí. To znamená, že pro místa, kde nám dosluhují uhelné elektrárny, chceme najít nové využití. Tam, kde máme uhelné elektrárny, už stojí chladící věže a lidé jsou na ně zvyklí. Navíc si řeknou, že jádro bude působit čistěji než uhelná elektrárna a zachová se možnost pracovníky z uhelné elektrárny zaměstnat v souvislosti s přípravou, výstavbou a provozem elektrárny jaderné.
Z kolika modulů je blok sestaven?
SJ:
Konkrétní počty nemohu sdělovat, ale modulů bude v jedné jaderné elektrárně v řádu tisíců. Samotné moduly jsou pak rozděleny do několika kategorií, dle jejich komplexnosti, složitosti a důležitosti.
Jak pokračuje příprava českých lokalit a kdy se „kopne do země“?
SJ:
Proběhl a probíhá intenzivní geologický průzkum a čeká nás geotechnický průzkum, ale je třeba vzít v potaz, že především lokalita Temelín je detailně zmapovaná už z minulosti. V tom se liší od Tušimic, kde ten průzkum musí být mnohem detailnější, protože území jednoduše není tolik prozkoumané. Příprava lokality, která dosud nebyla jaderná, zabere o několik let déle, právě v souvislosti s tím důkladným průzkumem. Musíme si být jistí, že jaderný zdroj bude v takovém místě splňovat všechny požadavky na něj kladené atomovou legislativou. Stavební ruch pak začne kolem roku 2028, kdy se budou dělat přípravné práce na lokalitě a v návaznosti na to by se mohlo začít s výstavbou prvního bloku, s litím prvního betonu. V polovině 30. let by mohl jít první reaktor do zkušebního provozu.
Ve 30. letech bude vrcholit i výstavba velkých bloků v Dukovanech a pravděpodobně i v Temelíně, bude dost kapacit pro výstavbu?
SJ:
Pokud by se mělo začít stavět teď, dost jich není, ale už nyní se systematicky připravujeme. Inženýrské kapacity se budují, na boom výstavby se připravují i stavební firmy, problém by to neměl být. ČEZ se samozřejmě intenzivně věnuje také technickému vzdělávání a náboru. Zaměřujeme se na základní, střední i vysoké školy. Pořádáme přednášky, vzdělávací akce, využíváme také unikátních virtuálních prohlídek našich elektráren. Některé školy díky spolupráci s námi otevřely také specializované obory. Potřebu nových zaměstnanců si uvědomujeme a jako skupina s ní cíleně pracujeme.
Co se musí ještě odpracovat v oblasti legislativy a regulací?
SJ:
Legislativa se díky státu v čele se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost hodně posunula. Atomová legislativa byla historicky primárně nastavená na provozované bloky a nepočítala se specifiky výstavby malých modulárních reaktorů. V tomhle směru se povedlo udělat hodně potřebných změn. Co bych navíc uvítala, je možnost intenzivnější komunikace a sdílení výstupů v rámci licenčního procesu mezi českým a britským regulátorem, aby se zrychlilo licenční řízení. Teď když dostane regulátor na stůl žádost o licenci, musí technologii od A do Z verifikovat. Přitom by se mohla odvedená práce vzájemně sdílet. Schopnost pracovat s daty jiných regulátorů - a považovat je za schválené - to mi tady velmi chybí.
PRODAT ZKUŠENOSTI Z VYJEDNÁVÁNÍ
Stát bude klíčový i pro ekonomiku výstavby a provozu. Je už jasněji ohledně modelu financování?
SJ:
Půjdeme velmi pravděpodobně stejnou cestou jako v případě velkých dukovanských bloků a požádáme stát o podporu. Předpokládám, že půjde o návratnou finanční pomoc a model Contract for Difference. Diskusi se státem a následně i Evropskou komisí jsme ale ještě nezahájili, tak daleko nejsme.
Co všechno zahrnuje jaderná diplomacie?
SJ:
Pokud pominu komunikaci s britskou stranou a jednání s českými úřady, často jezdíme do Rakouska a do Německa. Snažíme se jim vysvětlit, že projekt je bezpečný a Česká republika ho potřebuje, protože má pro energetiku odlišné podmínky než Rakousko. To samé platí pro Německo, které se ale liší regionálně. Bavorsko a Sasko jsou jaderné energetice daleko otevřenější, než rakouští partneři a zbytek Německa. A je to logické, průmyslové Bavorsko je daleko od moře a vidí, že pro své továrny bude potřebovat hodně elektřiny, kterou nemá, jak vyrobit. I proto je jeho přístup k jádru výrazně pragmatičtější. Každopádně se snažíme být maximálně otevření, aby naši partneři měli kompletní informace a do budoucna nám projekty, když ne podpořili, tak alespoň neblokovali.
Pomáhá vám v řízení programu, že jste v jaderné energetice „nevyrostly“?
SJ:
Má to několik rovin. Energetika – a jaderná zvlášť – je z podstaty věci extrémně konzervativní. A je to dobře primárně kvůli bezpečnosti. Oblast SMR ale potřebuje především manažerské řízení na mezinárodní úrovni. Je to extrémně složitý projekt, na kterém spolupracují dvě vlády, zapojeni jsou regulátoři, týmy lidí na obou stranách. Komunikujete s okolními státy, protože některé z nich jádru nefandí, municipalitami, potenciálními globálními dodavateli. A to vše je třeba den po dni posouvat, aby jednou u nás reaktor Rolls-Royce SMR vyrostl. A ne jeden. A tím, že jsem pracovala pro stát, vím, jak v něm procesy fungují. To je velká výhoda, protože máme ambici udělat z SMR program, který pomůže českému průmyslu. Je to velká šance, jak diverzifikovat technické schopnosti a částečně nahradit v současnosti složitě prosperující automotive. To mě osobně pohání hodně vpřed.
BC:
Je podstatné vědět, jakou roli mám naplnit. A tou mojí rolí je, aby bylo zapojení českých firem do dodavatelského řetězce co největší. K tomu primárně nepotřebuji jaderné vzdělání, ale vědět, jak systém funguje a kdo je tím pravým protějškem, se kterým se o tom bavit a jaké informace chtít. Všechny tyto činnosti jsou založené na mezilidských vztazích, a to je klíčem k úspěchu v této oblasti. Ať už směrem k Rolls-Royce SMR, tak směrem k jeho partnerům, ale i českým firmám. A k tomu všemu je potřeba mít „vyjednavačský čich“, kde do toho jít tvrdě a kde naopak ubrat. Věřím, že dobrý základ jsem získala na Ministerstvu obrany, kde jsem absolvovala mnoho jednání o rozpočtu a jeho využití na nejvyšší úrovni státní správy a největší mezinárodní školou mi bylo vyjednávání nákupu armádní techniky pro Českou republiku. A vědomí, že se nám právě v oblasti dojednávání průmyslové spolupráce s českým průmyslem leccos podařilo, mi dodává určitou míru sebedůvěry i pro svoji stávající pozici a věřím, že i výhodu díky takto nabyté zkušenosti. Nicméně je třeba dodat, že má role není zárukou úspěchu pro český průmysl. Ta pouze zajistí, že dveře, kterými se vchází do světa dodávek RR SMR, budou co nejvíce otevřené. Finální překročení pomyslného prahu je vždy na samotných firmách.
Petr Svoboda
FOTO: Rastislav Suchý
