Obejde se Evropa bez ruského plynu?

Přerušení dodávek ruského zemního plynu by se do začátku letošního léta Evropě podařilo s menšími či většími obtížemi ustát. Pokud jde o úplné odstřižení Evropy od ruského plynu, šlo by o velmi složitý a bolestivý proces, který by byl doprovázený nejen dalším raketovým růstem cen, ale pravděpodobně i racionalizací dodávek tepla a elektřiny a možná i výpadků dodávek. To by negativně dopadlo na evropský průmysl a zvlášť kruté by to bylo pro českou ekonomiku.

ÚVOD

Ruská invaze na Ukrajinu probíhající od 24. února 2022 představuje zlomový okamžik v evropských dějinách, který je svým významem srovnatelný s koncem druhé světové války v květnu 1945 či rozpadem Sovětského svazu na konci roku 1991. Kromě humanitárních, geopolitických, ekonomických i morálních dopadů ruské agrese se znovu otevřela také debata o míře energetické závislosti evropských zemí na Moskvě, respektive na dodávkách zemního plynu z Ruska.

Jistě se hodí připomenout, že nejde o první takovou debatu – podobné hlasy se objevovaly po plynové krizi na Ukrajině v roce 2009 a po anexi Krymu v roce 2014. Současná válka a vlna rozhořčení, která po ruské invazi následovala, však vyvolala mnohem intenzivnější debatu než v minulosti.

Řada evropských i českých politiků, komentátorů a analytiků letos začala mnohem více mluvit o úplném odstřižení dodávek ruského zemního plynu, ostatně současná vláda Petra Fialy (ODS) si už před invazí na Ukrajinu určila jako jednu ze svých priorit zbavení se závislosti na ruském plynu.¹

Argumenty, které se ve veřejné diskusi objevují, jsou v podstatě dvojí: jednak by takový krok údajně citelně nalomil ruskou ekonomiku, jelikož značná část státního příjmu Ruska plyne právě z vývozu ropy a zemního plynu, a za druhé by Evropa nebyla odkázaná na politicky nevyzpytatelnou Moskvu a prezidenta Vladimira Putina.

Ač jde o hlasy, které jsou z hlediska aktuálního vývoje pochopitelné, logické a legitimní, je třeba analyzovat, jaký dopad by takový krok měl na životní podmínky Evropanů a nakolik by zasáhl do ekonomického vývoje členských zemí Evropské unie. A právě toto je cílem této krátké studie.

RUSKÝ PLYN V EVROPĚ A ČESKU

V roce 2019, tedy ještě před pandemií koronaviru, kdy ekonomiky jely naplno, se do Evropské unie dovezlo celkem 16 200 PJ (petajoulů) zemního plynu. Největším exportérem byla tradičně Ruská federace (téměř 7000 PJ, 41 % dodávek), jejíž plyn zásobuje zejména východní a střední Evropu včetně Německa, a na druhém místě bylo Norsko (2700 PJ, 16 % dodávek), které zásobuje především západoevropské státy. Mezi menší dodavatele zemního plynu patří ještě Alžírsko (8 %) a Katar (5 %).²

Do Evropské unie zemní plyn z Ruska proudí prostřednictvím několika plynovodů, mezi nejznámější patří Jamal, Družba a Nord Stream (spuštění Nord Stream 2 kvůli ruské invazi Německo pozastavilo). Plynovody je surovina dovážena také z Alžírska a z Norska.

Alternativou k zemnímu plynu je pak zkapalněný zemní plyn (LNG), jehož využití se zmiňovalo zejména v prosinci a lednu, kdy ceny plynu vystoupaly do astronomických výšek. Jenže v roce 2021 mezi třemi největšími exportéry LNG do zemí Evropské unie patřily Spojené státy (26 % veškerých dodávek, v lednu 2022 to bylo přes polovinu všech dodávek) a Katar (24 %), ale také Rusko (20 %).

Ačkoli tedy Evropská unie průměrně dováží zhruba dvě pětiny zemního plynu z Ruska, který pokrývá 20 % její energetické spotřeby, situace se nicméně liší napříč členskými zeměmi. Obecně platí, že čím dál na západ, tím se snižuje význam ruského plynu. Například energetická spotřeba Nizozemska je ze 40 % závislá na zemním plynu, ale ruského plynu země spotřebovává naprosté minimum. Británie, která již není členem EU, je na ruském plynu závislá jen z 5 %. Naopak Německo je v dnešní době na ruském plynu závislé ze zhruba 55 % a v případě Slovenska, Maďarska či Rakouska je závislost téměř stoprocentní, stejně jako je tomu v případě České republiky.

Česko v roce 2019 dovezlo 365 PJ zemního plynu, z toho 364 PJ pocházelo z Ruské federace. Zajímavé je, že od krize v roce 2009 se dovoz zemního plynu z Ruska, kdy byl zhruba na úrovni 70 %, se ještě více prohloubil až na dnešní úroveň. Pokud jde o využití dovezeného plynu, tak nejvíc se suroviny v Česku spotřebovalo v průmyslu (61 %), v domácnostech (25 %) – především kvůli teplu – a na výrobu elektřiny (10 %).³

Z výše uvedeného je patrné, že závislost zejména střední a východní Evropy na ruském plynu je enormní. V této souvislosti tedy vyvstávají dvě související otázky. Ta první je, co by se stalo, kdyby ruský plyn do Evropy přestal proudit. A ta druhá zní, zda je vůbec možné ruský plyn nahradit, případně čím a za jakou cenu.

DVA ČERNÉ SCÉNÁŘE

Pokud jde o první otázku, je třeba zvážit časový horizont, ve kterém se pohybujeme. V případě okamžitého přerušení dodávek v březnu 2022, Evropě hrají do karet tři faktory, a to i navzdory tomu, že na konci ledna 2022 byly evropské zásobníky plné jen ze 42 %, zatímco v letech 2015 až 2020 to tou dobou bylo průměrně z 56 %. Za prvé zima byla na přelomu let 2021 a 2022 mnohem mírnější, než se čekalo, za druhé v lednu 2022 se Evropě ulevilo dodávkami zkapalněného zemního plynu a za třetí i nadále pokračovaly dodávky zemního plynu z Ruska, byť v nižších objemech než v předchozích letech. Navíc existuje možnost, že si členské země EU mohou přeposílat plyn mezi sebou a je zde také možnost mimořádných dodávek LNG.

Evropský think tank Bruegel odhadl, že při okamžitém zastavení dodávek z Ruska a citelném snížení teplot by se evropské zásobníky plynu mohly vyprázdnit v období mezi začátkem března do konce dubna. To znamená, že v případě okamžitého přerušení dodávek ruského zemního plynu by Evropa letošní zimu s menšími či většími obtížemi ustála i za cenu omezení dodávky pro některé sektory, zejména průmysl.⁴ Pokud jde o situaci v České republice, tak naše země měla na konci února 2022 kapacity zásobníků naplněné zhruba z jedné pětiny a zásoby zhruba na 40 dní.⁵

Mnohem složitější by byla situace, kdyby došlo k úplnému přerušení dodávek z Ruska. V tomto případě je ale důležité vytknout před závorku, že takovýto černý scénář není v zájmu ani jedné strany. Jiří Gavor z Asociace nezávislých dodavatelů energií upozornil, že ruské plynovody míří zejména do Evropy a že Rusko se za každou cenu bude snažit dodávky udržet. Pokud by se evropské země rozhodly skoncovat s ruským plynem, mělo by to podle Gavora na ekonomiku EU „zničující“ dopad.⁶

Nicméně v případě, že by k úplnému zastavení dodávek došlo, vyvstává otázka, čím výpadek plynu vyvážit. V roce 2021 dodávky ruského plynu do Evropské unie byly zhruba 1 700 TWh, z toho 1 550 TWh dorazilo plynovody. Využití dovozních kapacit plynovodů mířících do Evropy (z Ruska, Norska, Severní Afriky a Ázerbájdžánu) se přitom v loňském roce se pohybovaly kolem cca 60 %, z neruských plynovodů byla nevyužitá kapacita zhruba 650 TWh.

Dalším zdrojem by mohl být LNG, který byl kapacitně v roce 2021 využit jen ze cca 39 % (asi 730 TWh). Přitom by bylo možné do EU dovézt až 1900 TWh zkapalněného zemního plynu. Dále existují možnosti zvýšit odběr plynu z Británie a v případě velké nouze by bylo možné počítat i s těžbou z nizozemského naleziště v Groningenu. Lze tedy konstatovat, že by Evropská unie krátkodobě dokázala pokrýt úplné zastavení dodávek ruského plynu z jiných zdrojů.

Je však třeba zdůraznit, že jedna věc je teorie a věc druhá uvedení do praxe, kde vyvstává několik závažných problémů. Jak upozornil Gavor zbavit se úplné závislosti na ruském zemním plynu by Evropské unii trvalo 10 let, není to tedy otázka příštího roku.

Pokud jde o plynovody, tak produkce norského plynu klesá a plynovod z Ázerbájdžánu nemá dostatečné přepravní kapacity a severoafrický region je geopoliticky nestabilní. Případná výstavba nového plynového potrubí je nákladná jak z hlediska peněz i času a je třeba vzít v potaz ekologicko-politické argumenty.⁷

Pokud jde o zkapalněný zemní plyn, výhodou je skutečnost, že jeho přeprava není závislá na potrubí, ale na lodní dopravě, a že jeho hlavním dodavatelem není Rusko. Nicméně nevýhod je víc. Existují jen omezené možnosti navyšování exportu zkapalněného zemního plynu z USA a Kataru a velkou nevýhodou je i mnohem vyšší cena LNG. Ostatně právě ochota Evropy zaplatit za zkapalněný zemní plyn mnohem více než asijské státy, které patří mezi tradiční odběratele LNG, přiměla obchodní lodě v Tichém oceánu se obrátit a zamířit do Evropy.⁸ Navíc chybí dostatečné přepravní kapacity (výroba nových lodí je otázkou několika let), ale i LNG terminály, které by zajistily distribuci plynu, a navíc většina z nich se nachází na západním pobřeží Evropy. Také přeprava plynu dál do vnitrozemí je mnohem náročnější, než když zemní plyn proudí do jednotlivých zemí plynovody. Dalším problémem jsou dlouhodobé kontrakty nasmlouvané zejména s asijskými zeměmi, kde leží největší odbytiště pro LNG a je otázka, nakolik by se dodavatelé chtěli přeorientovat na Evropu. Takový vývoj lze předpokládat se zvýšením cen, respektive ochotou evropských zemí za LNG platit mnohem víc než Čína nebo Japonsko. Je tedy evidentní, že zvýšení poptávky po zkapalněném zemním plynu by ke snížení cen nevedlo, spíše naopak.

Reálnější je tedy druhá možnost, snížení poptávky. Ruský plyn se nejvíce využívá na výrobu tepla a elektřiny, v domácnostech a zejména v průmyslu. V případě České republiky jde 61 % plynu do průmyslu, 25 % do domácností a 10 % na výrobu elektřiny.⁹

Pokud jde o výrobu elektřiny, bylo by třeba v celé Evropě nahradit výpadek 900 TWh. To by bylo možné například obnovením činnosti těch paroplynových elektráren, které jako alternativní palivo mohou používat topný olej, uhelných elektráren a odstavených jaderných elektráren. Pokud jde o zajištění tepla, řešením je dále podpořit masivní zateplování budov, to je však proces, který je časově velmi náročný. Lze také apelovat na Evropany, aby si snížili teplotu ve svých domovech. Nejnáročnější na plyn je však průmysl a zde existuje jen jedna jediná alternativa: omezení produkce. Takový krok by však zasáhl sektory, které jsou důležitými tahouny řady evropských ekonomik jako je výroba hliníku a oceli, produkce křemíku, chemický průmysl i výrobu hnojiv. Jiná, nekritická průmyslová odvětví by se zřejmě musela na přechodnou dobu uzavřít kompletně.¹⁰

JAK DÁL?

Je evidentní, že výpadek ruského zemního plynu by se do začátku letošního léta Evropě podařilo s menšími či většími obtížemi ustát. Pokud jde o úplné odstřižení Evropy od ruského plynu, šlo by o velmi složitý a bolestivý proces, který by byl doprovázený nejen dalším raketovým růstem cen, ale pravděpodobně i racionalizací dodávek tepla a elektřiny a možná i výpadků dodávek. To by velmi negativně dopadlo na průmysl v celé Evropě a zvlášť kruté by to bylo pro českou ekonomiku, kde průmyslová výroba hraje velkou roli. Při takovém scénáři by se potíže v průmyslu přelily do dalších sektorů, což by bylo provázeno nejen zvyšováním nezaměstnanosti, ale pravděpodobně i hospodářskou recesí.

Úplné odstřižení ruského plynu by zvedlo poptávku po fosilních palivech, zejména uhlí, a donutilo by některé země Evropské unie jako Německo obnovit provoz jaderných elektráren, jelikož obnovitelné zdroje by nemohly nahradit tak náhlý a rozsáhlý energetický výpadek. V této souvislosti je třeba vzpomenout i ambiciózní Green Deal, který navzdory optimistickým prohlášením unijních představitelů bude muset být přinejmenším oddálen a možná úplně opuštěn tváří v tvář nové geopolitické realitě. Na druhou stranu současná krize může být katalyzátorem nových inovací v oblasti obnovitelných zdrojů.

Pokud jde o Českou republiku, válka na Ukrajině ukazuje, že je třeba urychlit výstavbu nových jaderných bloků, abychom si udrželi energetickou soběstačnost i do budoucna. Vyvstává také otázka, zda by vláda neměla odkoupit kdysi zprivatizované energetické sektory, podobně jako hlavní město Praha odkoupilo zpět vodovody a kanalizace. Energetika se ukazuje jako zásadní strategický sektor, nad nímž by si kontrolu měl stát ponechat, jak je tomu běžné v řadě evropských zemí.

Pokud jde o zemní plyn jako takový, zde by bylo vhodné, aby stát zvážil odkoupení zásobníků plynu. „I z bezpečnostních důvodů. Přece nemůžeme dovolit, aby zásobníky na území ČR vlastnil zahraniční subjekt, který může uskladněný plyn kdykoli použít pro své potřeby,“ uvedl energetický expert Pavel Janeček, podle něhož v případě eskalace konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou by tak Česko mohlo pokrýt až třetinu své roční spotřeby.¹¹

Jan Rovenský,
analýza byla psána pro Institut pro politiku a společnost

ZDROJE

• Bloomberg (28. prosince 2021). Another Winter LNG Cargo Appears to Divert to Europe From China. https://www.bloomberg.com/news/articles/2021-12-28/another-winter-lng-cargo-appears-to-divert-toeurope-from-china?sref=DLVyDcXJ.
• Bloomberg (23. února 2022). Germany Says It Can Do Without Russian Gas. That’s Tricky.https://www.bloomberg.com/news/articles/2022-02-23/germany-says-itcan-do-without-russian-gas-that-s-atall-order?sref=1fgx274d.
• Bruegel.org (27. ledna 2022). Can Europe survive painlessly without Russian gas? https://www.bruegel.org/2022/01/caneurope-survive-painlessly-without-russian-gas/.
• CzechSight.cz (25. ledna 2022). Rešerše: Můžeme se zbavit závislosti na zemním plynu z Ruska? https://www.czechsight.cz/reserse-muzeme-se-zbavit-zavislosti-na-palivech-zruska.
• Denik.cz (24. února 2022). Plyn už na burze podražil. Zatím nemusíme panikařit, tvrdí experti. https://www.denik.cz/ekonomika/plyn-uz-na-burze-podrazil-zatimnemusime- panikarit-tvrdi-experti.html.
• Eurostat. From where do we import energy? https://ec.europa.eu/eurostat/cache/infographs/energy/bloc-2c.html#carousel-Controls?lang=en.
• Seznam Zprávy (19. ledna 2020). Devadesát procent plynu dovážíme z Ruska. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/devadesat-procent-plynu-dovazime-z-ruska-89513.
• Seznam Zprávy (22. února 2022). Totální nezávislost na ruském plynu? Trvalo by to 10 let, říká expert. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-evropeby-trvalo-deset-let-byt-plne-nezavisla-narusku-rika-expert-189591.
• TN.cz (17. ledna 2022). Vláda chce Česko zbavit závislosti na ruském plynu. Může to ale trvat dlouho. https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/452869-vlada-chcecesko-zbavit-zavislosti-na-ruskem-plynumuze-to-ale-trvat-dlouho.
• US Energy Information Administration (22. února 2022). Three countries provided almost 70% of liquefied natural gas received in Europe in 2021. https://www.eia.gov/todayinenergy/detail.php?id=51358.

¹ TN.cz (17. ledna 2022). Vláda chce Česko zbavit závislosti na ruském plynu. Může to ale trvat dlouho. https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/452869-vlada-chce-cesko-zbavit-zavislosti-na-ruskem-plynu-muze-to-ale-trvatdlouho.
² Eurostat. From where do we import energy? https://ec.europa.eu/eurostat/cache/infographs/energy/bloc-2c.html#carouselControls?lang=en.
³ Bloomberg (23. února 2022). Germany Says It Can Do Without Russian Gas. That’s Tricky. https://www.bloomberg.com/news/articles/2022-02-23/germany-says-it-can-do-without-russian-gas-that-s-a-tall-order?sref=1fgx274d.; Seznam Zprávy (19. ledna 2020). Devadesát procent plynu dovážíme z Ruska. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/devadesat-procent-plynu-dovazime-z-ruska-89513.; CzechSight.cz (25. ledna 2022). Rešerše: Můžeme se zbavit závislosti na zemním plynu z Ruska? https://www.czechsight.cz/reserse-muzeme-se-zbavit-zavislosti-na-palivech-z-ruska.
⁴ Bruegel.org (27. ledna 2022). Can Europe survive painlessly without Russian gas? https://www.bruegel.org/2022/01/can-europe-survive-painlessly-without-russian-gas/.
⁵ Denik.cz (24. února 2022). Plyn už na burze podražil. Zatím nemusíme panikařit, tvrdí experti. https://www.denik.cz/ekonomika/plyn-uz-na-burze-podrazil-zatim-nemusime-panikarit-tvrdi-experti.html.
⁶ Seznam Zprávy (22. února 2022). Totální nezávislost na ruském plynu? Trvalo by to 10 let, říká expert. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-evrope-by-trvalo-deset-let-byt-plne-nezavisla-na-rusku-rika-expert-189591.
⁷ Tamtéž.
⁸ Bloomberg (28. prosince 2021). Another Winter LNG Cargo Appears to Divert to Europe From China. https://www.bloomberg.com/news/articles/2021-12-28/another-winter-lng-cargo-appears-to-divert-to-europe-fromchina?
sref=DLVyDcXJ.; US Energy Information Administration (22. února 2022). Three countries provided almost 70% of liquefied natural gas received in Europe in 2021. https://www.eia.gov/todayinenergy/detail.php?id=51358.
⁹ CzechSight.cz (25. ledna 2022). Rešerše: Můžeme se zbavit závislosti na zemním plynu z Ruska? https://www.czechsight.cz/reserse-muzeme-se-zbavit-zavislosti-na-palivech-z-ruska.
¹⁰ Bruegel.org (27. ledna 2022). Can Europe survive painlessly without Russian gas? https://www.bruegel.org/2022/01/can-europe-survive-painlessly-without-russian-gas/.
¹¹ Denik.cz (24. února 2022). Plyn už na burze podražil. Zatím nemusíme panikařit, tvrdí experti. https://www.denik.cz/ekonomika/plyn-uz-na-burze-podrazil-zatim-nemusime-panikarit-tvrdi-experti.html