S plynem počítáme, dlouhodobě ho bude dost

Rozhovor s Janem Kalinou, členem představenstva ČEZ.

Postupný útlum uhlí uvolňuje lokality, na nichž se polostátní skupina ČEZ chystá stavět nové energetické zdroje. Kromě 6 GW obnovitelných zdrojů, které mají vyrůst do roku 2030, se plánuje výstavba tepláren a elektráren na plyn, biomasu a kde to půjde, integrují se do lokalit i spalovny komunálního odpadu. „U nových paroplynových zdrojů pro nás bude rovněž klíčové, aby byly připravené i na spoluspalování vodíku. V tom vidíme budoucnost,“ říká Jan Kalina, ředitel divize obnovitelná a klasická energetika a člen představenstva společnosti ČEZ.

Je Green Deal mrtvý?

Nemyslím si. Podle mě se jeho realizace vlivem geopolitiky posunuje v čase. Otázkou je, o kolik let to bude.

Pohled Evropy a potažmo ČEZ na uhlí se tedy ani vlivem války na Ukrajině nezměnil?

Pohled je jiný, ale princip se nezměnil. Válka přinesla velkou míru nejistoty. Momentálně využíváme uhelné zdroje více, než jsme očekávali, a z uhlí vyrábíme v podstatě na maximum. Ale dlouhodobě jedeme podle nastavené strategie. Naše cíle se nemění.

Platí tedy, že končíte s uhlím v roce 2030?

Může nastat posun v provozování. Využití zemního plynu jako přechodného média mezi uhlím a pravděpodobně vodíkem nebude tak rozsáhlé, jak se předpokládalo. Čili očekávám, že k posunu dojde a osobně to odhaduji na 3-4 roky. U nás se to týká například elektrárny Dětmarovice, která měla být na konci příštího roku odstavená. Pod vlivem aktuálních událostí jsme se rozhodli, že ji budeme provozovat dále. Až do roku 2025 s tím, že každý rok budeme vyhodnocovat náklady, využití a dostupnost černého uhlí.

Pokud by tedy výrazně vzrostly ceny uhlí nebo padly ceny elektřiny, může dojít k dřívějšímu odstavení?

Jsou to pro nás důležitá kritéria pro rozhodování. Máme smlouvu s OKD na dodávky uhlí na rok 2023 a jednáme o letech 2024-2025. A pro jednání budou klíčové jak těžební možnosti dolů, tak i cena uhlí a elektrické energie.

Plánovaná přestavba Dětmarovic na plyn se tedy jen posouvá v čase?

Přesně tak. Počítáme s využitím lokality pravděpodobně na paroplynový zdroj, který se koneckonců může připravovat a stavět za provozu stávajících uhelných bloků. Navíc v lokalitě bude stavět ČEPS novou rozvodnu, takže dojde k napojení 110 kV soustavy k nadřazené 400 kV. Časově by se to mělo propojit s naší výstavbou.

Zůstane jen u teplárenského zdroje?

Uvažujeme, že bychom kromě paroplynu provozovali i ZEVO a smysl nám dává i biomasa, což platí pro všechny teplárenské lokality. A v delším výhledu sázíme na vodík.

SÁZÍME NA PLYN S VODÍKEM

V jaké kondici jsou klasické zdroje ČEZ s ohledem na plánovanou dekarbonizaci?

Pánevní elektrárny Prunéřov, Tušimice a Ledvice plánujeme provozovat za horizont roku 2030. Vládní koncepce říká, že uhlí skončí v roce 2033. Ledvice by měly být posledním provozovaným zdrojem. Samozřejmě nezáleží jen na elektrárnách, ale i na dolech, které musí svou těžbu přizpůsobit plánovaným dodávkám.

Pracoval jste v Severočeských dolech, jak moc dopředu potřebují doly vědět, kdy se budou uzavírat?

Potřebujete vědět hodně dopředu, kdy budete důl uzavírat. Klíčové je, jaký máte skrývkový poměr mezi uhlím a skrývkou. U Dolu Nástup-Tušimice, který zásobuje elektrárny Prunéřov II a Tušimice II, je to téměř 1:1,4. Ale vzhledem k současnému postavení prvního skrývkového řezu a náročností povolovacího procesu potřebujete vědět plánovaný konec těžby 6 let před uzavřením. Na Dole Bílina, kde je skrývkový poměr výrazně větší (více než 1:6), zde se musíte rozhodnout 7 let předem, spíše musíte počítat s horizontem osmi let před uzavřením, abyste těžil efektivně. Abychom zbytečně neodkrývali uhlí, které už v budoucnu nebudeme těžit.

Pokud by došlo k dalšímu prodlužování životnosti, bude to znamenat zásadnější investice?

Záleží, jak budou vypadat budoucí ekologické předpisy. Teoreticky se nabízí investice do látkových filtrů v Prunéřově, technologie na zachycování rtuti, ale obecně jsou všechny elektrárny v dobré kondici a budou potřebovat jen standardní investice do údržby.

Změnil se vliv emisních povolenek?

Jednoznačně je teď povolenka méně významná pro tvorbu ceny elektřiny než před rokem. Zásadní vliv má cena plynu a nejistota dodávek.

Jak bude vypadat klasická energetika ČEZ po konci uhlí?

U teplárenských zdrojů stále plánujeme přechod na plyn. U elektráren to úplně jasné není, ale i tam si myslím, že bude plyn hrát zásadní roli, protože se domníváme, že v dlouhodobém horizontu bude plynu dost. A významně klesne i jeho cena. Odhadujeme, že někam k úrovni 40 EUR, což je hranice, při které se ještě vyplatí dodávat LNG. A je to jen otázka dobudování infrastruktury a jejího propojení.

SÁZKA NA ZEVO A VODÍK

Konec uhlí zasáhne hlavně teplárenství, jak budou vypadat teplárenské komplexy budoucnosti?

Primárně se půjde cestou plynu, plynových motorů, biomasy a případně ZEVO tam, kde se dají spalovat odpady. A třeba na Mělníku už běží výběrové řízení na výstavbu paroplynu, který bude připraven spoluspalovat vodík. Nejdříve 10 % a v budoucnosti, za horizontem roku 2036 podle taxonomie až 100 %. Každopádně výrobce musí už teď garantovat, že tahle konverze půjde uskutečnit. Takže plyn plus vodík, tam vidím budoucnost.

Pro vodík ale není připravená infrastruktura…

A ještě větší problém je dostupnost vodíku. Podle taxonomie to má být zelený vodík vyrobený z obnovitelných zdrojů. A obnovitelné zdroje v zemích, kde se o využití vodíku uvažuje, jsou většinou off-shorové větrné elektrárny na moři a ty tady z logiky věci budovat nebudeme. Vnitrozemské větrné parky slouží spíše přímo pro krytí poptávky po elektrické energii. Fotovoltaika jako diskontinuální zdroj elektrické energie pro výrobu vodíku není výhodná, protože vyrábí max. 8-10 hodin denně a zhoršuje tím ekonomiku výroby vodíku. Na infrastruktuře se tak bude muset hodně zapracovat.

Technologie na spalování vodíku jsou dostupné a kvalitní?

Jsou a budou k dispozici stroje, které umí spalovat vodík společně se zemním plynem. Ať už je podíl 10 % nebo skoro 100 %. Řada dodavatelů nabízí turbíny různých výkonů. Ale na přimíchávání není zatím připravená plynárenská infrastruktura.

Jak plánujete integrovat akumulaci?

V řadě stávajících teplárenských lokalit plánujeme výstavbu fotovoltaických elektráren, takže se nám vyplatí například akumulace do horké vody. Plánujeme i výstavbu bateriových úložišť, u kterých bude klíčové poskytování služeb pro přenosovou soustavu.

Velké bateriové úložiště provozujete v Tušimicích, jaké máte s provozem zkušenosti?

Převedli jsme zkušební provoz na standardní, ale vzhledem k tomu, že samostatný akumulátor stále není definován v energetickém zákoně, je úložiště vedeno jako součást točivého zdroje v Tušimicích. A pomáhá mu v poskytování služeb. Technicky tak baterie funguje dobře, ale potřebovali bychom změnit legislativu, která je zatím překážkou pro další výstavbu baterií.

Co akumulace v rámci obnovitelných zdrojů?

I to je možnost a podporuje ji i Modernizační fond. Jediný, ale zásadní, problém je, že po dobu udržitelnosti, která se zkrátila z deseti na pět let, lze akumulátor používat pouze pro potřeby samotné fotovoltaiky a nemůžete ho ani nabíjet z venku. Tím je limitován pouze k vyrovnávání denního diagramu samotné fotovoltaiky, ale nemůže poskytovat služby. Málokdo tak buduje fotovoltaiku s akumulací i přesto, že je dotovaná. Provoz se jednoduše nevyplatí.

Plánujete výstavbu dalších bateriových úložišť k točivým zdrojům?

V budoucnu určitě ano. Spíše doufám, že se změní energetický zákon a nebudou se muset budovat jako součást točivého zdroje.

SMR V KLASICKÝCH LOKALITÁCH

Jaký je potenciál lokalit pro výstavbu malých modulárních reaktorů?

To je téma mého kolegy z představenstva Tomáše Pleskače. Za nás mohu říci, že na všech lokalitách, kde provozujeme klasické zdroje, prověřujeme možnost výstavby malých modulárních reaktorů a určitě se s nimi počítá. Nicméně předpokládám, že první malý modulární reaktor bude stát v Temelíně. Nahrává tomu i nedávná akvizice Škody JS, která určitě bude mít ambici SMR budovat. Infrastruktura na našich lokalitách je na to připravená.

Taxonomie tlačí do rozvoje obnovitelných zdrojů, do čeho aktuálně investujete?

Obecně do všech zdrojů, které jsou podpořené Modernizačním fondem, což jsou teď hlavně solární elektrárny. V první výzvě jsme uspěli se 174 MW fotovoltaiky, kde se věnujeme pokročilé projektové přípravě. Ve druhé výzvě jsme přihlásili více než 1000 MW a čekáme, s kolika projekty uspějeme. Vzhledem k omezeným disponibilním prostředkům pro toto kolo předpokládáme, že podporu nezískají všechny. Velká část je v Ústeckém kraji na místech, kde byla ukončena těžba uhlí a lokality jsou tak pro výstavbu vhodné.

Testujeme i místa pro větrné elektrárny, kde by si nám líbil model spolupráce s obcemi, které by do projektů majetkově vstoupily a byly tak motivované na kvalitním provozu. Ale nemyslím si, že bychom nějakou větrnou elektrárnu dokázali postavit před rokem 2025.

Jaký celkový instalovaný výkon OZE plánujete vystavět?

Zavázali jsme se postavit 1,5 GW do roku 2025. V drtivé většiny půjde o fotovoltaiku. Jiná situace nastane v druhé polovině dekády, tam už s několika větrnými zdroji počítáme, ale určitě nepůjde o „moře“ větrníků jako v Německu. Do roku 2030 plánujeme 6 GW nových obnovitelných zdrojů.

Všechny v České republice?

Převážně v České republice. V developmentu máme i vyšší stovky MW v Německu a ve Francii. Už dnes provozujeme 130 MW větrných elektráren v Německu a pokračujeme v dalších, historicky zahájených projektech. Do roku 2025 by tak mělo přibýt dalších více než 100 MW instalovaného výkonu ve větrnících. A co je možná zajímavé, zabýváme se i myšlenkou, že bychom instalovali menší přečerpávací elektrárny v oblasti dolů a stávajících elektráren. Tam vidím docela zajímavý potenciál. Nemá to rozměr Dlouhých strání, ale je to zajímavá oblast pro akumulaci.

V ČEZ máte na starosti klasickou energetiku i OZE, jak vám to dohromady zapadá?

Dobře se to vzájemně doplňuje V klasice máme obrovské množství schopných lidí, které chceme využít k budování obnovitelných zdrojů. A druhou věcí jsou lokality, kam patří i doly, které nám poskytují velké množství vlastních ploch. Různé výsypky, plochy po rekultivaci a další místa, kde můžeme budovat nové zdroje.

Zvažujete v rámci OZE i akvizice hotových projektů?

Pouze doplňkově. Pokud bychom nakupovali, tak projekty v pokročilé fázi developmentu s přijatelným rizikem.

Cestou OZE se jde napříč Evropou, neprodražuje to výstavbu?

Je pravda, že poptávka třeba po fotovoltaických panelech je vysoká, ale samotná cena panelů zas tolik neroste a dlouhodobě bude spíše klesat. Problém je logistika, která je méně jistá a významně dražší než v minulosti. Dodávky Just in Time už v podstatě nefungují. A dalším limitujícím faktorem mohou být kapacity pro samotnou realizaci.

Petr Svoboda
FOTO: Rastislav Suchý