Zdeněk Hruška
Proměna energetiky i celosvětový tlak na dodavatelský řetězec přinášejí nové nároky na rozvoj přenosové soustavy. Ředitel sekce Rozvoj a technická koncepce přenosové soustavy společnosti ČEPS Zdeněk Hruška v rozhovoru pro All for Power popisuje, jak se v takovém prostředí plánují investice a jaké výzvy dnes ovlivňují rozvoj soustavy.
Když vezmete v úvahu elektroenergetiku jako celek, jaké změny ji z pohledu provozovatele přenosové soustavy nejvíce ovlivňují?
Na mezinárodní úrovni je to narůstající snaha o integraci, která se má propsat do plánované novelizace TEN-E, tzn. nařízení o celoevropských sítích. Zásadně nás ovlivňuje transformace elektroenergetiky v důsledku dekarbonizace. Mám na mysli změnu zdrojové základny a odklon od uhlí, kdy potřebujeme na stejný objem vyrobené elektřiny násobně vyšší počet připojených zdrojů, a s tím spojenou problematiku ukládání elektrické energie. A patří k tomu i plány na rozvoj jaderných lokalit.
Další změny jsou spojené se spotřebou. Vnímáme velkou nejistotu v sektoru těžkého průmyslu, který byl historicky velkým konzumentem elektrické energie, a my nevíme, jestli jím zůstane i nadále, nebo zda v rámci dekarbonizace navýší svoji spotřebu. Ovlivňuje nás i pokračující elektrifikace domácností. To vše v rámci poměrně dlouhé reakční doby infrastruktury na požadavky, které se mohou měnit politickými rozhodnutími a aktuálními trendy.
Postavit novou linku včetně všech povolení trvá 8–10 let. Na druhou stranu trendy v energetice, které mají na soustavu zásadní vliv, se mění daleko rychleji. Jak s tímto rozporem pracujete?
Musíme být kreativní. Modelujeme si několik scénářů výrobního mixu a spotřeby elektrické energie, a s tím i rozvoje přenosové soustavy, a hledáme v nich průniky. V praxi to znamená, že intenzivně rozvíjíme infrastrukturu tam, kde je vysoká míra pravděpodobnosti, že se uplatní. Je to poměrně složitý model, který nám pomáhá identifikovat, do jakých investic se pustit prioritně.
Do jakých oblastí investujete?
Naším cílem je modernizovat a posílit stávající infrastrukturu venkovních vedení. Zaměřujeme se na zařízení, kde se synergicky sbíhají i požadavky na připojení. Patří k tomu liniové stavby, ve druhé vrstvě jde o rozvoj transformačního výkonu mezi přenosovou a distribučními soustavami a reagujeme i na nové trendy v zajištění stability soustavy. Důležité je, aby zákazníci dostávali kvalitní elektrickou energii v požadovaném čase, jak jsou historicky zvyklí.
O jaký objem investic se přibližně jedná?
Řídíme se desetiletým plánem rozvoje soustavy, který se pravidelně aktualizuje – nová verze se chystá na přelom let 2026 a 2027. Teď investujeme v průměru 9 miliard korun ročně, z toho 90 % investic směřuje do hardwaru, tzn. do obnovy a výstavby nových elektroenergetických zařízení.
Staví se i úplně nové linky, nebo převažují přestavby?
Děláme oboje. Nejvýznamnějším projektem „na zelené louce“ je výstavba vedení z jižních Čech (lokalita v blízkosti JE Temelín) směrem k Havlíčkovu Brodu (Kočín-Mírovka). A za novostavbu se dá považovat i zdvojování vedení na koridorech, kde stavíme úplně nové stožáry, abychom do nich dostali potřebnou kapacitu.
Jaké jsou limity investic do přenosové soustavy?
Investice musejí dávat ekonomický smysl a my musíme být schopni získat pro ně v rozumném čase povolení. To je klíčové. Zásadně nás ovlivňují i dodavatelské kapacity. Například trh s transformátory pro provozovatele přenosových soustav a plynovými turbínami pro provozovatele výroben je extrémně napjatý. Dodavatelé komponent mají omezené kapacity, což se projevuje jak na cenách, tak na lhůtách dodávek. Proto si troufnu říci, že v celé Evropě už není moc velký prostor pro větší objem investičních akcí. Navíc asijští výrobci jsou plně vytížení místním trhem a Amerika masivně investuje do datových center a rozvíjí AI, čímž z Evropy vysává všechny zbývající dostupné komponenty. Tlak na dodavatelský řetězec významně limituje další rozvoj.
STABILNÍ PŘENOS ZA ROZUMNOU CENU
Jak pracujete s plánovanou dekarbonizací těžkého průmyslu, která se týká třeba velkých hutí ve Slezsku?
Pro nás je důležitá hlavně potenciální spotřeba elektřiny. Hutní průmysl zvažuje přechod z koksu na elektrické obloukové pece, které mají velkou spotřebu, ale svou technickou povahou jsou zdrojem rušení směrem do přenosové soustavy. Menší ocelárny jsou napojené do distribuce, ale velké zdroje se potřebují napojit o úroveň výš. Zároveň představují kombinaci vysokého příkonu a velké nejistoty, jestli se projekty zrealizují.
K realizaci potřebných investic tak přistoupíme až ve chvíli, kdy se investor skutečně rozhodne přejít na elektrické obloukové pece, abychom nestavěli infrastrukturu, která nebude využita.
Vyžadujete kromě garance investice i finanční spoluúčast?
Řídíme se výhradně platnou legislativou a přistupujeme k tomu standardním způsobem. Stejná pravidla platí pro potenciálního investora do elektrické obloukové pece i pro budoucí připojení nového jaderného bloku.
Jak je to s dalšími subjekty spotřeby?
Zajímá nás samozřejmě elektromobilita. Protože to je pohyblivá spotřeba soustředěná především do větších měst. A právě tam bude potřeba výrazně zainvestovat do kapacity distribuce a z pohledu provozovatele přenosové soustavy do transformačního výkonu mezi přenosovou a distribuční soustavou.
Tradiční uhelné lokality přecházejí na obnovitelné zdroje v kombinaci s plynem. Jak na to reagujete?
Vnímáme velkou míru nejistoty prakticky ve všech lokalitách, ať už jde o výrobu nebo spotřebu elektrické energie. Nevíme, jestli se zrealizují všechny velké projekty OZE, které mají uhlí nahradit. Investory ovlivňuje situace na trhu s komoditami, dotační politika státu i legislativní podmínky. Těch nejistot je celá řada. A my se v těchto podmínkách musíme snažit najít optimální řešení rozvoje soustavy, abychom zachovali stabilní přenos za rozumné investiční náklady. Na Ostravsku jsme postavili novou rozvodnu Kletné (400 kV). Plánujeme přestavbu transformovny Lískovec ve Frýdku-Místku na hladinu 400 kV, abychom dostali do oblasti více příkonu a umožnili další rozvoj průmyslu. Pokud jde o severozápadní Čechy, věříme, že kapacitu po uhlí využijí nové paroplynové elektrárny i obnovitelné zdroje. Jen zatím nevíme, v jakém budou poměru.
Jakou kapacitu se snažíte do nových koridorů dostat?
Cílem investičních akcí – a může to být rozšíření vedení nebo přestavba jednoduchého vedení na dvojité – je navýšit kapacitu přibližně 2,5násobně. Když budu konkrétnější, snažíme se do koridorů dostat místo 1 300 MW přibližně 3 400 MW výkonu.
Jaká další opatření děláte, aby přenosová soustava co nejméně pocítila odstavení stabilních uhelných zdrojů?
Instalovali jsme a dále instalujeme regulovatelné tlumivky pro řízení jalového výkonu. A teď nově připravujeme instalaci zařízení typu STATCOM, které synergicky propojuje řízení setrvačnosti, dynamické stability a krátkodobé napěťové stability. Mělo by to naplnit schopnost soustavy eliminovat vliv trvalého odstavování klasických zdrojů.
Baterie: výzva pro sítě
Dá se pro rozvoj soustavy najít inspirace i v zahraničí? Například Německo rozvíjí technologie pro dálkový přenos elektrické energie (HVDC), je to pro Česko alternativa?
HVDC je stejnosměrná soustava, která umožňuje efektivně posílat elektrickou energii na dlouhé vzdálenosti. Nevýhodou je poměrně malá kapacita vedení. Naše dvojité vedení má kapacitu 3 400 MW. V Německu má jeden koridor pouze 2 000 MW stejnosměrného vedení a náklady jsou enormní. Počítali jsme, kolik by stálo HVDC v Česku, a vyšlo nám to asi na 55 ročních rozpočtů ČEPS. Důvodem je kabelové vedení, které je desetinásobně dražší. A vysoké náklady vyžadují i usměrňovače, které zajišťují přechod ze stejnosměrné do střídavé soustavy. Pro nás to v tuto chvíli nedává ekonomicky smysl.
Když to budu ilustrovat na praktickém příkladu: Přijde mi požadavek na výstavbu nové ocelárny. V naší soustavě to znamená, že mohu jednoduše přestřihnout vedení, postavím rozvodnu a nový zdroj napojím. Investičně to představuje stovky milionů korun. Pokud bych chtěl spotřebu připojit stejnosměrně, dostaneme se k miliardám.
Proč je tedy Němci staví?
HVDC je zařízení vhodné pro dopravu elektrické energie na vzdálenost přes 500 km. Od Baltu ke Středozemnímu moři to může dávat smysl. Na druhou stranu i v Německu zvažují, jestli je tato technologie kvůli vysokým nákladům vhodná.
Jaké technologie mají v přenosové soustavě budoucnost?
Budoucnost sítí spočívá v instalaci zařízení, která budou schopná eliminovat negativní vlivy spojené s útlumem klasických elektráren a s rozvojem nových technologií. A to především těch, které jsou založené na polovodičové technice. Společnost ČEPS je nově vázána směrnicí 2019/944, která nám ukládá povinnost sledovat parametry kvality. Ukazuje se, že nové technologie mají podstatný vliv na kvalitu elektrické energie. Je to obecný trend, kterému se bude muset energetika věnovat, protože to má velký dopad na regulaci a kvalitu napětí.
Jak se stavíte k masivnímu rozvoji akumulace?
Aktuálním trendem je, že se akumulace připojuje jako varianta stand alone. Pro nás je nepříjemné, že bateriová úložiště se perou o kapacitu s ostatními spotřebiteli, protože elektřinu ze soustavy i odebírají. A tím znesnadňují potenciální připojení průmyslu, domácnostem a dalším subjektům. Uvítal bych proto masivnější cable pooling (sdílení kapacity v soustavě – pozn. red.).
Baterie tedy narušují rovnováhu v soustavě?
Když to zjednoduším, tak dříve se vešlo do jednoho kabelu 100 MW spotřeby (průmysl a domácnosti) a následně i 100 MW výroby (fotovoltaické elektrárny). S rozvojem baterií se tato rovnováha narušuje, protože baterie potřebuje jak příkon, tak výkon. Pro nás jako provozovatele přenosové soustavy je důležité, aby ke sdílení kapacity v soustavě docházelo ideálně s baterií přímo za jedním místem připojení. Ukazuje nám to i zkušenost z Nizozemska, kde „baterkáři“ vyčerpali kapacitu nejen pro výrobu, ale i pro spotřebu. Vnímám to jako potenciálně velké riziko pro celou soustavu. Je třeba monitorovat, kolik bateriových úložišť lze připojit, aby neomezovala spotřebu.
Korigovat se to snaží i nová legislativa. Jak hodnotíte opatření v rámci „Lex plyn“?
Věřím, že především kauce za připojení povedou k tomu, že nenastanou divoké scénáře pro připojování akumulace.
Stát se prostřednictvím ČEZ zaměřuje i na rozvoj modulárních reaktorů. Má jejich připojování do soustavy nějaká specifika?
Z hlediska výkonu jde o standardní zdroj o velikosti dukovanského bloku. Co zatím přesně nevíme my ani žadatel, jsou potřeby pro způsob zajištění napájení. Proto musíme komunikovat a hledat správné technické řešení, jak připojit SMR do přenosové soustavy. Kolegové z ČEZ nám k tomu sdílejí informace, abychom se na to dokázali včas připravit.
Jsou na českém trhu aktivní hráči v oblasti vodíkových technologií?
Aktuálně neevidujeme nikoho, kdo by žádal o připojení elektrolyzéru. Trh samozřejmě monitorujeme, ale zatím se nic ve větším měřítku neděje.
Petr Svoboda
