„Naše filozofie v teplárenství je najít co nejširší portfolio zdrojů, které můžeme pro výrobu tepla využít. Platí to pro Ostravu, Olomouc i Karvinou,“ říká v rozhovoru pro All for Power Jakub Tobola, obchodní ředitel a člen představenstva Veolia Energie ČR. „V každé lokalitě bude v nějaké míře zemní plyn, který doplňujeme obnovitelnými zdroji, kde je na prvním místě biomasa, pokud je na lokalitě v dostatečném množství dlouhodobě dostupná. A třetí důležitou nohou jsou tuhá alternativní paliva.“
V zahraničí je Veolia synonymem pro hospodaření s vodou nebo odpady. V Česku vedle toho rezonuje i masivní podnikání v energetice, jak velký podíl tvoří na byznysu celé skupiny?
Veolia je z pohledu energetiky hlavně středoevropská skupina. Zbytek skupiny se zabývá primárně odpady a vodárenstvím. Energetika nicméně generuje přibližně čtvrtinu obratu a region CEE je zásadním článkem celé skupiny. Vlastnictví energetických zdrojů je příležitost pro výraznější profitabilitu, ale zároveň s sebou nese i vyšší náklady na kapitál a investice.
Ve Francii Veolia aktiva nevlastní?
Model mateřské Veolie je servisní. Provozuje zařízení, zajišťuje servis, ale s výjimkou střední Evropy skutečně nevlastní aktiva.
V Česku rozvíjíte zdroje hlavně v tradičních uhelných lokalitách, co přesvědčilo Paříž, aby uvolnila zdroje na dekarbonizaci?
Museli jsme prokázat, že podnikání v energetice bude v Česku dlouhodobě udržitelné a profitabilní. A to zahrnuje několik důležitých proměnných. Patří sem dlouhodobý odhad tržního vývoje cen plynu, elektřiny a tepla, dosažitelné dotace, a hlavně správný obchodní model.
Na čem jste se shodli?
Jasně jsme si definovali, že zemní plyn je hlavní palivo, které je k dispozici pro výkony, které v teplárenství místo uhlí potřebujeme. A z predikcí vývoje cen elektřiny, plynu, povolenek CO2 a dalších proměnných vycházejí naše byznys plány.
Není to věštění z křišťálové koule?
Jsme si vědomi toho, že odhadnout cenu plynu a dalších vstupů na příští rok je alchymie, a na 15 let opravdu jen odhad. Vždy musíme vycházet z několika možných scénářů vývoje.
Zároveň přišly v mezičase aukce na KVET, ve kterých jsme uspěli, a to nám rovněž stabilizuje výhled do budoucnosti. Tzn. máme jasně danou investiční podporu, částečnou provozní podporu a u zbytku musíme s nějakou mírou rizika počítat.
Dá se teoreticky stavět i bez podpory?
V současné době jsou investice bez investiční podpory nenávratné. Navíc výroba tepla není monopol, cena je pod tlakem konkurence. Musíme držet ceny tepla na úrovni našich potenciálních substitutů, kterými jsou plynové kotelny, a hlavně tepelná čerpadla. S cenou si tak v našich predikcích moc hrát nemůžeme. Investice do velkých zdrojů je tak postavena i na predikci, že bude pozitivní rozdíl mezi cenou plynu s povolenkou a cenou elektřiny, která by se dala se ziskem prodat (clean-spark-spread). Bonusem pak jsou různé typy podpůrných služeb pro elektrizační soustavu.
Očekáváte od vlády, že se bude povolenkami aktivně zabývat?
Všichni si musí uvědomit, že dekarbonizace teplárenství v Česku je zejména cesta k zemnímu plynu. Teplárny braly systém EU ETS 2 jako narovnání podmínek na trhu. Pokud bude systém EU ETS 2 zrušený, zachová se status quo, kdy velké teplárny platí a menší znečišťovatelé ne. Což je docela zásadní cenové znevýhodnění pro teplárny. A tím myslím primárně 3 miliony lidí napojených na CZT, kteří musí povolenku platit. S tím se bude muset něco udělat.
MODELOVÁ KARVINÁ
Jaká další paliva vám dávají provozně a ekonomicky smysl?
Naše filozofie v teplárenství je najít co nejširší portfolio zdrojů, které můžeme pro výrobu tepla využít. Platí to pro Ostravu, Olomouc i Karvinou. Tzn. nesoustředíme se na jeden typ paliva.
V každé lokalitě bude ale v nějaké míře zemní plyn. Bez toho se neobejdeme, protože teplárenství je o velkých výkonech. Plyn doplňujeme obnovitelnými zdroji, kde je na prvním místě biomasa, pokud je na lokalitě v dostatečném množství dlouhodobě dostupná.
A třetí důležitou nohou jsou tuhá alternativní paliva (TAP), což je energetické využití odpadů, které se nedají recyklovat nebo jinak využít. To je případ Přerova, kde jsme postavili kotel na tuhá alternativní paliva, který v kombinaci s plynem vyrábí teplo pro Přerov. A stejný projekt jsme zahájili v Karviné, kde je vyhlášeno výběrové řízení na dodavatele multipalivového kotle, který by měl pálit především TAP a doplňkově biomasu.
Jak bude v Karviné vypadat skladba zdrojů?
Modelově je Karviná naše základní konfigurace pro teplárenské zdroje. Postavili jsme místo uhlí plynové kotle, které doplníme kotlem K7 na TAP. Lokalitu ještě posílíme plynovými turbínami a špičkovými zdroji rovněž na plyn, které poběží primárně v zimě a budou vyrábět vedle tepla i elektřinu.
V režimu base-load tedy pojedou zdroje na biomasu a odpady. A plyn bude jako flexibilní palivo?
Přesně tak. A týká se to velkých i menších zdrojů, které provozujeme. Přešli jsme na biomasu ve Frýdku-Místku, Krnově, Kolíně, vlastníme plně biomasovou teplárnu v Příbrami a Mariánských Lázních. Všechno menší a střední zdroje, kterým se dá potřebné množství suroviny reálně sehnat.
Už jste zmiňoval, že první multipalivový kotel jste postavili v Přerově, co jste si z výstavby „odnesli“ do projektu v Karviné?
Hodně jsme se naučili o palivu, které je specifické, heterogenní a je velmi důležité naučit se ho správně připravit. Kvalita TAP kolísá, mění se složení, v tomhle je to skutečná alchymie. Složité je i meziskladování paliva, dopravní cesty a pak i nastavení parametrů ve spalovací komoře, aby zařízení fungovalo co nejefektivněji. Pro další projekt v Karviné jsme nabyli potřebné vědomosti, aby vše proběhlo daleko jednodušeji.
Jaké očekáváte ceny od dodavatelů technologií?
Na to jsme sami zvědaví, protože většinu soutěží máme ještě před sebou. Oproti velkým, zejména elektrárenským provozům, budeme dělat výkonově menší zdroje, teoreticky bychom se tak mohli dostat na lepší ceny a neměla by být problémem ani dostupnost klíčových komponent v požadovaném čase. Ale energetika je teď extrémně dynamická, uvidíme za pár měsíců. S výběrem dodavatelů začínáme.
Jaká je situace na trhu s TAP?
Dynamicky se vyvíjí. Vzhledem k tomu, že velké objemy pálíme v Přerově, aktivně se nákupu paliva a jeho úpravou zabýváme. Snažíme se o zajištění paliv prostřednictvím dlouhodobých smluv – např. smlouvou s ostravskou městskou společností OZO, která pro nás vyrábí TAP na jejich lince. V porovnání s cenou plynu a uhlí plus povolenka vychází cena TAP levněji. Na druhou stranu postavit kotel na TAP je investičně daleko náročnější, drahý je i jeho provoz a pokud bychom neměli významné dotace z Modernizačního fondu, asi bychom se do jeho výstavby nepustili.
AKVIZIČNÍ APETIT
Máte na všech lokalitách připravenou plynovou infrastrukturu?
Na tom v jednotlivých lokalitách zatím pracujeme. Někde je dostatečná plynová kapacita již dnes, jinde se buduje, nebo je zasmluvněna.
Pokud se staví paroplynové cykly, mají být schopné pálit i vodík, je to pro vás reálné téma?
Bereme to jako podmínku výstavby a turbíny na spoluspalování připravené budou. A jestli je to reálné téma? Dnes ne a co bude za 10-15 let, nedokážu posoudit. Když se podíváme na vodíkové projekty, moc jich není. I my jsme měli vodíkový projekt ve Frýdku-Místku. Plánovali jsme výstavbu elektrolyzéru, který by vyráběl vodík pro autobusovou dopravu. Nakonec jsme se nedohodli s potenciálními zákazníky. Což je škoda, protože jsme měli zajištěnou dotaci i výrobu zelené elektřiny z biomasy. Bohužel se nepodařilo najít využití takového vodíku a projekt je u ledu.
Co další alternativy, jako je například biometan?
Uvažujeme o biometanu, protože se z něj nemusí platit povolenky, což je pro nás zajímavé. Výrobně pak nejen z bioplynových stanic, ale i výroba biometanu z čistíren odpadních vod. Na druhou stanu ekonomicky to dává smysl až ve chvíli, kdy bude spalování biometanu ekonomicky výhodné. Nikde jsem neviděl, že byste rozvíjeli akumulaci a BESS, tahle část energetiky vás nezajímá?
Všechna naše zařízení jsou připravena na poskytování podpůrných služeb, ale není to zásadní část byznys plánu. Není zcela pravda, že bychom tuto oblast nerozvíjeli. Zprovoznili jsme menší BESS v teplárně Krnov a elektrokotel v elektrárně v Třebovicích. Co se týká akumulace, prostor tam vidím především v obchodní flexibilitě. Musíme proinvestovat 20 miliard v dekarbonizačních projektech a v každém z těchto projektů o akumulaci uvažujeme.
Jaké máte plány v Praze?
Diskuzi v Praze o teplárenství vedeme dlouhodobě. Praha má svoji energetickou koncepci do roku 2030, kde jsou nastíněny ambiciózní dekarbonizační cíle. Vlastníme společnost Pražská teplárenská, která obsluhuje teplem pravý břeh Vltavy a oblast Holešovic. Na levém břehu pak provozujeme plynové kotelny a v Praze 6 v lokalitách Veleslavín a Juliska máme další soustavy CZT. Jsme tak největší dodavatel tepla v Praze. Zbytek tvoří lokální zdroje.
Dlouhodobě se bavíme o Energetickém centru, které chce Praha stavět na čistírně odpadních vod. Šlo by o tepelná čerpadla o výkonu 20-200 MW a teplo z nich se dá využít v CZT. Jde o využití potenciálu splaškové vody, která má celý rok v podstatě konstantní teplotu.
Díváte se na českém trhu po akvizicích?
Snažíme se růst jak organicky, tak akvizičně a díváme se na českém trhu, co by dávalo smysl a zapadlo do naší strategie.
Poohlížíte se spíše po firmách v energetických službách nebo cílíte i na jiné typy byznysu?
Jde o mix příležitostí. Máme několik akvizičních cílů, ale pochopitelně nechci být úplně konkrétní. Firmu posouvá dopředu obchodní rozvoj a zvažujeme takové akvizice, které nám zajistí skokový posun v tržním podílu a velikosti firmy. Příkladem může být akvizice Pražské teplárenské, která nás výrazně zviditelnila v rámci českého trhu.
Jak se organický růst promítá do tržeb?
Rosteme každý rok cca o 1,5 miliardy korun v nových smlouvách. Na lokální úrovni přicházíme s velmi štíhlou strukturou díky síti dceřiných společností. A to kombinujeme s dnes již velmi rozsáhlým know-how. Se starosty obcí se dokážeme bavit o odpadech, vodárenství – tzn. úpravny vod, čistírny odpadních vod, rekonstrukce, vodní audity; a samozřejmě o energetice. To je docela unikátní pozice na trhu, kterou nikdo s dalších hráčů v takovém rozsahu nemá. Nabízíme komplexní řešení, které musí být konkurenceschopné a kvalitní, byť ne nutně vždy nejlevnější.
Petr Svoboda
