Vrtání geotermálního vrtu v Miskolci
V Maďarsku je při výrobě dálkového tepla prakticky jediným fosilním palivem, které je třeba nahradit, zemní plyn. V tomto procesu chtějí aktéři v sektoru dálkového vytápění stavět především na velmi příznivých geotermálních podmínkách země, na využití výkonných tepelných čerpadel, biomasy pocházející z udržitelného lesního a zemědělského hospodářství a také na využití zbytkového tepla vznikajícího v průmyslových a servisních procesech. Pro realizaci těchto rozvojových projektů sektor počítá s významnými nevratnými finančními prostředky z fondů Evropské unie.
Historie dálkového vytápění v Maďarsku začíná v 60. letech 20. století a jeho rozmach probíhal souběžně s obrovskou výstavbou panelových sídlišť v 70. a 80. letech. Počet bytů napojených na dálkové vytápění dosáhl vrcholu na počátku 90. let a od té doby – navzdory menším odpojením a novým připojením – v zásadě stagnuje. Spotřeba energie uživateli dosáhla vrcholu v polovině až koncem 80. let. Produkce tepla pro dálkové vytápění kvůli poklesu průmyslové spotřeby po politicko-ekonomické transformaci v roce 1989, povinnosti měření ve výměníkových stanicích a různým programům zateplení budov a modernizace vytápění klesla na začátku 10. let 21. století na přibližně 30 000 TJ ročně – tedy na třetinu dřívějšího maxima.
V současnosti je v Maďarsku 655 tisíc bytů s dálkovým vytápěním, z toho 240 tisíc v Budapešti. Podíl bytů vytápěných dálkovým teplem činí přibližně 15 %, což je výrazně méně než podíl bytů vytápěných přímo zemním plynem – ten dosahuje asi 63 %. Roční náklady na dálkové vytápění pro byt průměrné velikosti (52 m²) se – včetně 5% DPH a v závislosti na lokalitě – pohybují mezi 250 a 700 EUR.
Uživatelé jsou zásobováni tepelnou energií pro vytápění a teplou užitkovou vodu ve 93 obcích prostřednictvím rozvodné sítě o délce 2 000 km a 214 samostatnými systémy dálkového vytápění. V naprosté většině jsou poskytovatelé těchto služeb vlastněni místními samosprávami.
Primární energetický zdroj tepla vstupujícího do systémů dálkového vytápění tvoří přibližně z 75 % zemní plyn, zbytek pak převážně obnovitelné zdroje, z nichž největší podíl připadá na biomasu a geotermální teplo. Produkce tepla z uhlí a ropy byla v podstatě zcela ukončena. Podíl dálkového tepla vyráběného kogeneračně (tj. společně s elektřinou) ze zemního plynu a částečně z biomasy je významný – činí zhruba 50 %.
Konečné ceny pro domácnosti a odděleně spravované instituce (školy, nemocnice, zařízení samospráv apod.) byly vládou zmrazeny v roce 2011. V letech 2013–2014 došlo k několika etapám snížení těchto cen pro domácnosti, celkem o 22,6 %, a od té doby zůstaly ceny beze změny. Od 1. října 2022 platí odděleně spravované instituce cenu na bázi skutečných nákladů. Současně byl zaveden systém podpory dálkového vytápění, jehož cílem je kompenzovat rozdíl mezi příjmy poskytovatelů a jejich oprávněnými náklady. Výši podpory každoročně vypočítává Maďarský úřad pro energetiku a regulaci veřejných služeb (MEKH), a před začátkem plynárenského roku je tato výše vyhlášena vyhláškou ministra odpovědného za energetickou politiku. Podle žádostí obdrží poskytovatelé dálkového vytápění tuto podporu měsíčně z centrálního fondu. Cenu tepla pro výrobce (typicky elektrárny), kteří dodávají teplo poskytovatelům dálkového vytápění, rovněž navrhuje MEKH, a tyto ceny také vyhlašuje ministr energetiky pro příslušný plynárenský rok.
Evropská unie stanovuje v rámci Směrnice o energetické účinnosti postupně přísnější cíle dekarbonizace energie využívané v dálkovém vytápění v členských státech. Podle platné legislativy by do roku 2050 mělo být dosaženo zcela bezuhlíkové produkce dálkového tepla, přičemž za účinné dálkové vytápění budou považovány jen systémy využívající obnovitelné zdroje nebo zbytkové teplo. Systém je v daném čase považován za „účinné dálkové vytápění,“ pokud tyto podmínky splňuje. Ti poskytovatelé, kteří nebudou schopni postupně zpřísňující se podmínky plnit, se mohou časem ocitnout v situaci, kdy ztratí přístup k evropským rozvojovým fondům a bude pro ně těžké udržet nebo rozšířit svůj podíl na trhu s teplem.
V Maďarsku je při výrobě dálkového tepla prakticky jediným fosilním palivem, které je třeba nahradit, zemní plyn. Ten je v současnosti ve velké míře využíván v kogenerační výrobě dálkového tepla, která je považována za „vysoce účinnou“ a bude – do určité míry – uznávána jako splňující kritéria účinného vytápění pravděpodobně až do roku 2035.
K dosažení cílů dekarbonizace se chce Maďarsko nadále ve velké míře opírat o geotermální energii, kde má země – v celosvětovém měřítku – nadprůměrný, ale zatím jen omezeně využívaný potenciál. Významnou roli v přechodu by mělo hrát také dálkové vytápění využívající výkonná tepelná čerpadla (např. z tepla odpadních vod) a zbytkové teplo z průmyslových a servisních procesů. Rovněž se jako možnost jeví další rozvoj produkce tepla z biomasy, která je v současnosti nejdůležitějším způsobem produkce zelené energie v oblasti dálkového vytápění – zde však bude v budoucnu nutné přísněji dbát na kritéria udržitelnosti v souladu s výrazně přísnějšími předpisy Evropské unie.
K realizaci programu, který podporuje energetickou bezpečnost a suverenitu, nejsou vlastní prostředky poskytovatelů dálkového vytápění dostačující – bude nezbytné využít i značné objemy nevratných dotací. V roce 2025 by mělo být s vysokou pravděpodobností k dispozici přibližně 95 miliard HUF (238 milionů EUR) z evropských fondů (Modernizační fond) pro dosažení cíle „účinného dálkového vytápěn,“ a to – doufejme – pro co nejvíce maďarských poskytovatelů a výrobců tepla.
Tibor Orbán, Róbert Kubitsch
MATÁSZS
