Pohled do JE Temelín
Výrazně se podílel na výstavbě Dukovan i dostavbě Temelína. Za přínos energetice dostal medaili za zásluhy od prezidenta republiky. Zeptali jsme se proto Františka Hezoučkého na zkušenosti s výstavbou i názor na přípravu nových bloků v Dukovanech.
Co pro vás znamená medaile za zásluhy, kterou vám udělil prezident Miloš Zeman?
Samozřejmě mě to potěšilo, ale vím moc dobře, že jsou v tom zásluhy i mnoha mých spolupracovníků v Dukovanech a Temelíně. U mě je to proto jiné než třeba u prof. Hilského nebo Jarka Nohavici, kteří si vyznamenání vysloužili sami. Práci svých kolegů jsem koordinoval, stavěl cíle, snažil se, aby nedělali zbytečné věci. Takže, kdyby bylo možné vyznamenání rozdělit, určitě bych si je nenechal celé. Panu prezidentovi jsem písemně poděkoval a napsal jsem mu, jak to cítím. A že, pokud bych mu směl poradit další jména lidí, kteří se za naši energetiku zasloužili, rád bych mu je doporučil. Někteří bohužel už zemřeli.
Jak vzpomínáte na spouštění bloků v Dukovanech a Temelíně?
To byly dva rozdílné obrazy a bylo by to na dlouhé povídání.
Dukovany jely jak na drátku, i když se zpočátku také ne vše dařilo: čtyři stejné bloky v jedné lokalitě, v zásadě proudová výstavba. Podařil se nám světový rekord, kdy od začátku spouštěcích prací na prvním bloku do předání čtvrtého boku do zkušebního provozu uplynulo jen 36 měsíců a kroky mezi jednotlivými bloky byly 12, 9 a 7 měsíců, tj. dohromady 28 měsíců od předání prvního bloku do předání posledního. Kde jinde na světě to dokázali? Bylo to hlavně tím, že tým na Dukovanech byl stabilní a od druhého bloku si plně věřil. Temelín potrefilo několik “morových ran“. První byly společenské změny, zpochybňování jaderné energetiky, politické pře, zda elektrárnu dostavět, či nedostavět. Druhou byla obrovská inflace. Hodnota koruny upadla od roku 1989 do r. 2003 desetkrát. A do toho divoká privatizace i některých firem podílejících se na výstavbě, destabilizace vedení výstavby odchodem některých zkušených pracovníků a příchod nezkušených, ale asi právě proto velmi sebejistých chlapců, kteří nevěděli, jak se řídí velká stavba, ale uměli anglicky. Stavba se jen ploužila. Až rozhodnutí Zemanovy vlády o dostavbě na jaře 1999 dalo stavbě nový impuls. Politická podpora, zejména pana ministra Grégra, a nástup staronového vedení stavby způsobil akceleraci a úspěšné dokončení výstavby obou bloků, i když nás trochu potrápily prototypové turboalternátory. Hodně jsme se přitom ale naučili. Tak to bylo hodně ve zkratce.
Co byste ze svých zkušeností doporučil vašim následovníkům, kteří chystají výstavbu nových bloků v Dukovanech?
Je těžké radit, spousta zkušeností se vybaví až při práci, odborně se tomu říká „tacit knowledge“. Bylo by proto od nové generace moudré, aby si několik zkušených starých bardů najali jako poradce, kteří by upozornili, kde je možné očekávat problém a jak se mu vyhnout. Pokud ne, což lze od mladých očekávat, protože moře je jim po kolena, tak aspoň:
- Naučit se pořádně projekt
- Zpracovat reálný harmonogram
- Naučit se práci s harmonogramem na všech úrovních
- Připravit se na to, že se občas nebude dařit
- Neztrácet hlavu, když se něco nepovede
- Z nezdarů se poučit a neopakovat je
- Vážit si práce jiných a tým na stavbě udržovat, pokud možno, stabilizovaný u investora i u dodavatelů.
A bylo by toho víc, mnohem víc.
A vládám, za jichž působení bude výstavba probíhat, bych rád poradil, aby měly na paměti, že velká stavba bez politické podpory bude strádat.
Investice do jádra chystá Polsko i další evropské země, jsme na prahu renesance jaderné energetiky?
Je to jistá renesance – z nutnosti, chcemeli odchod od uhlí a nechceme přejít ve velkém k plynu, což je jako z louže pod okap. Zdá se mi jen, že Česká republika prozatím neuchopila svůj návrat k jádru šťastně. Stavět jen jeden blok v lokalitě Dukovany vyjde draho. Ekonomicky by bývalo výhodnější stavět dva bloky v Temelíně a pak dva bloky v Dukovanech v závislosti na dožívání současných dukovanských bloků. Přijaté rozhodnutí bylo ale politické a bezpochyby i pod tlakem osobních zájmů. S tím technici nic nenadělají. Ty bloky by navíc měly být stejné. Tj. čtyři stejně velké bloky 1200MW každý – dva v Temelíně a dva v Dukovanech. A vybavit je v maximální míře českou technikou: škodováckou turbínou a alternátorem, systémem kontroly a řízení ze ZAT Příbram, vzduchotechnikou z Milevska, většina čerpací techniky, potrubí, armatury, celé systémy bezpečnostní, včetně výměníků tepla, vnitřní části reaktorů a jejich řízení atd. Integraci jaderného ostrova s turbínovým může (ba musí) udělat Energoprojekt Praha. Stavební část jako celek musí realizovat Metrostav nebo jiná česká silná firma. Půjde o stavbu dvojitého kontejnmentu a o mimořádnou souhru stavby s dodávkou technologie.
Napsal jsem k tomu několik článků. Bohužel se zdá, že bude zase hrát ve výběru řešení ne zdravý rozum ve prospěch naší republiky, ale politika ve snaze vyhovět ekonomickým zájmům firem některých zahraničních mocností. Pobláznění malými modulárními reaktory se nám, jako republice, také zle nevyplatí.
Čím se aktuálně zabýváte?
Učím. Učím na ZČU v Plzni a každý druhý rok na strojní fakultě ČVUT v Praze. Učím „čtvrťáky“ sekundární okruhy jaderných elektráren, jejich provozní režimy, „páťáky“ v Plzni pak výstavbu a uvádění JE do provozu. A snažím se jim hlavně poukázat na naše nezdary a jejich řešení. Snažím se učit studenty myslet. Občas mám zakázky na konzultace některým zemím při přípravě výstavby. Naposledy to bylo pro Uzbekistán, ale COVID-19 změnil vše.
