Jaderná euforie v Paříži

publikováno:
Slavnostní ceremoniál při podpisu memoranda zástupců českých společností s francouzskou EDF Slavnostní ceremoniál při podpisu memoranda zástupců českých společností s francouzskou EDF

Rozhovor s Milošem Mosteckým, obchodním ředitelem ŠKODA JS a.s.

Jaderná energetika se znovu dostává do popředí zájmu a řada zemí se rozhodla oživit své plány na výstavbu nových jaderných zdrojů. Ať už jde o Česko, kde je na spadnutí vyhlášení tendru v Dukovanech, nebo ambiciózní plány Francie či Polska. „Věřím, že se evropské státy rozhodnou pro dlouhodobou energetickou bezpečnost a soběstačnost. Vzhledem k době výstavby potřebuje jádro stabilní prostředí pro svůj rozvoj,“ uvedl Mostecký s tím, že plzeňské závody ŠKODA JS jsou výrobně připravené na všechny scénáře jaderného rozvoje včetně malých modulárních reaktorů. „Pokud budou mít licenci, jsme schopni je sekat 'jak Baťa cvičky'.“

Na podzim proběhl světový jaderný kongres v Paříži (WNE 2021). Máte z účasti pocit, že stojíme na prahu evropské jaderné renesance?
Byli jsme příjemně překvapeni a možná až zaskočeni nakažlivou euforií, která přímo prýštila z každého stánku a na každém jednání v souvislosti s prohlášením prezidenta Macrona o výrazném posílením role jádra v energetickém mixu Francie. Rozhodně přispěla také v té době intenzivní a pozitivní diskuse v rámci Evropské komise o podpoře financování jaderné energie jako čistého zdroje energie.

Pokud bych měl odpovědět objektivně a realisticky, tak zatím nelze mluvit o jaderné renesanci, ale spíše o snaze ji znovu nastartovat. Jasné je nyní pouze to, že se bude prodlužovat životnost již provozovaných bloků do maxima jejich technologických možností při zachování bezpečné provozuschopnosti. Dále věřím, že se státy EU rozhodnou pro zajištění skutečně dlouhodobé energetické bezpečnosti a soběstačnosti doplněním nových bloků do svých soustav. Přičemž slovo dlouhodobé musím zdůraznit vzhledem k průběžné době výstavby jaderného zdroje.

V neposlední řadě jsem stále ještě neztratil naději na obrat v zemích, kde v nedávné minulosti padlo rozhodnutí pro odchod od jádra. Rychlost vývoje skladovacích technologií pro plné využití obnovitelných zdrojů zatím není pro zajištění základního zatížení dostačující.

Existuje něco jako evropská „koalice pro jádro“?
Koncem minulého roku skupina deseti členských zemí – Francie, ČR, Bulharsko, Finsko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko – zveřejnila jednotný postoj k podpoře jaderné energetiky. Jsem přesvědčen, že i tato iniciativa přispěla k Evropskou komisí nedávno schválenému souboru pravidel pro ekologické investice, tzv. taxonomii. Věřme, že tato pravidla dají jádru stabilní prostředí pro jeho rozvoj.

NEJVYŠŠÍ ČAS JEDNAT

V jakých zemích by mohly vznikat nové jaderné zdroje a které jsou podle vás s přípravami nejdále?
Podle prezidenta Macrona postaví Francie v nadcházejících desetiletích nejméně šest nových jaderných reaktorů a potenciálně dalších osm takových zařízení ve Francii. Jaderné bloky s reaktorem EPR staví společnost EDF v současnosti ve Flamanville a britském Hinkley Point C. Na obou těchto projektech se podílíme významnou měrou i my, a proto je tento trh pro nás důležitý i do budoucna. Kromě uvedených projektů má EDF v blízkém horizontu zahájit výstavbu dvou nových bloků jaderné elektrárny Sizewell C na východu Anglie. V pokročilé fázi přípravy je také šest bloků EPR v indické lokalitě Jaitapur.

Příležitost k účasti při výstavbě nových bloků se otevírá v Polsku, které jedná o výstavbě šesti bloků se stejnými uchazeči jako Česká republika, tzn. americkým Westinghouse-Bechtel, francouzským EDF a korejskou společností KHNP. Polské plány jsou přitom ambiciózní – první blok má být uveden do provozu v roce 2033 a dalších pět postupně do roku 2040.

Tendr na výstavbu pátého bloku JE Dukovany byl nyní vypsán. Jsem přesvědčen, že bychom si měli cestou opce od uchazečů tendru vyžádat cenovou rozvahu dalších 3 bloků. Pokud nám taxonomie definuje časové limity pro podporu výstavby jaderného zdroje, tak není čas ztrácet čas.

Jak se technologicky posunula výstavba velkých jaderných zdrojů a představili největší hráči nějaké novinky, které vás překvapily?
Z pohledu domácích plánů pro výběr dodavatele nového bloku v Dukovanech je důležitá informace, že všichni tři uchazeči v tendru se jistě poučili z potíží, se kterými se setkali při výstavbě svých pilotních bloků na JE Olkiluoto a Flamanville (EPR), Vogtle (AP 1000) a Barakah (APR-1400). To dává určitou naději, že výstavba 5. bloku v Dukovanech bude dokončena v termínu a bez drastického překročení rozpočtu. Hlavní změny se netýkají vlastní technologie, ale zejména projektového řízení, práce s dodavatelským řetězcem, řízení projektových změn v průběhu výstavby a v neposlední řadě také minimalizace nedostatků v kvalitě dodaného zařízení a montážních prací.

SMR A HLAD INVESTORŮ

Jak světová jaderná komunita vnímá potenciál „malého“ jádra?
Již řadu let jsou v rámci světové jaderné komunity vnímány malé a střední modulární reaktory jako příležitost pro řešení energetických potřeb v řadě odvětví. Nejde jen o samotnou výrobu elektrické energie, ale i o potřeby teplárenství, chemického průmyslu, odsolování mořské vody a také výrobu vodíku. Ambice širokého využití malých a středních jaderných jednotek naráží jak na obecné veřejné mínění, tak na legislativní nepřipravenost obdobné zdroje realizovat.

Celkově jaderná komunita vnímá trend vývoje a využití SMR pozitivně, protože po letech útlumu jaderné technologie se objevil směr, který je atraktivní pro energetickou, politickou a investorskou scénu. Mnoho zemí i soukromých investorů je ochotno vývoj a následnou realizaci financovat.

Pro nás je téma SMR výhledově zajímavé zkrátka pro to, že naše výrobní kapacity jsou schopny takové malé reaktory takzvaně „sekat jak Baťa cvičky“. Naše reaktorová hala v Plzni je dimenzována na výrobu zařízení přesně tohoto typu, nemluvě o zkušené inženýrské základně schopné takové zařízení vyprojektovat a dodat v podstatě na klíč.

Otevřenou otázkou z pohledu byznysových plánů nás jako výrobce zůstává, že zatím žádný z konceptů neprošel celým licenčním procesem západního regulátora.

Posunují se vzhledem k životnosti řady jaderných elektráren kompetence v servisu?
V souvislosti se současným požadavkem na prodlužování životnosti stárnoucích reaktorů za původní projektovou hodnotu probíhají modernizace jednotlivých systémů, zejména řídicích systémů jaderného a turbinového ostrova. Zároveň se zvyšují nároky na vypovídací hodnotu provozních prohlídek hlavních a kritických komponent.

My se snažíme našimi kompetencemi pokrýt celý životní cyklus JE. Od výroby důležitých součástí, výstavby, modernizace a prodlužování životnosti, dodávek náhradních dílů, zajišťování kontrol, údržby a oprav, až po decommissioning.

ROK 2050 JE V JÁDRU ZÍTRA

Jak je na tom celosvětově jaderný výzkum a příprava lidí na jaderné projekty? Kdo je lídrem v těchto oblastech?
Vývoj a výzkum nových jaderných technologií je soustředěn v zemích a firmách, které se tradičně jádru dlouhodobě věnují. Ještě nedávno se zdálo, že zásadní roli v mezinárodní spolupráci budou hrát země, které se v roce 2000 sdružily kolem USA do Generation IV (GIV) a ke kterým se potom přidaly Čína a Rusko. Vybraných šest projektů by mělo představovat budoucnost ve vývoji jaderných reaktorů a palivového cyklu. To se časem ukázalo jako pravdivé jen co se týká angažovanosti uvedených zemí. Tento VIP klub představuje technologickou špičku, ale společný výzkum, jak se zdá, je stále více deklaratorní než skutečný. Stejně jako v jiných oborech každá z členských zemí GIV pracuje zejména na svých projektech.

V roce 2000 vznikl na půdě MAAE členský projekt International Project on Innovative Nuclear Reactors and Fuel Cycles (INPRO) s cílem pomoci zajistit, aby jaderná energie zůstala dostupnou a přispěla k naplnění globálních energetických potřeb až do konce 21. století. Také zde se soustřeďuje snaha o společný výzkum, který je podporovaný ze zdrojů MAAE, a ČR se významně na práci INPRO podílí.

Představily některé firmy novinky v oblasti jaderného paliva či skladování jaderného odpadu?
Zatím celý svět zůstává u dočasného skladování použitého paliva mokrým způsobem ve vodním bazénu nebo suchou cestou v kontejnerech. Pokud jde o konečné uložení odpadu, nejdál jsou v tomto ohledu Švédsko a především Finsko, které od loňského dubna testuje provoz úložiště Onkalo na jihozápadním pobřeží Finska. Jedná se o první skutečné hlubinné úložiště radioaktivního odpadu na světě. První měděné kontejnery s vyhořelým jaderným palivem sem začnou Finové ukládat v roce 2025.

Pro nás je hlubinné uložiště důležité téma vzhledem ke zkušenostem jak s oběma způsoby skladování jaderného paliva, tak s jeho manipulací. Nedávno jsme dokončili vývoj prototypu ukládacího obalového souboru pro skladování vyhořelého paliva z jaderných elektráren Dukovany a Temelín v plánovaném hlubinném úložišti včetně výroby makety. Je to sice hudba budoucnosti, ale v jaderném světě je rok 2050 vlastně zítra.

× W2E 2024 Fullbaner