František Krček
Stavět nové bloky v Dukovanech je v zájmu nás všech a z pohledu českého průmyslu není úplně nejdůležitěší, kdo bude vybrán, ale aby někdo vybrán byl, říká v rozhovoru pro All for Power František Krček, generální ředitel společnosti ŠKODA JS. „Devadesát procent lidí si bude myslet, že ŠKODA JS rovná se bloky typu VVER, ale od spuštění Temelína uběhlo osmnáct let, po kterých jsme mj. stále v černých číslech. Nyní dodáváme i pro západní elektrárny, třeba pro francouzský projekt EPR vyrábíme vnitřní části reaktoru.“
Pojďme k novým Dukovanům. Vláda podepsala v červenci smlouvu s ČEZ o dostavbě Dukovan. Oddechl jste si z pozice jednoho z kapitánů českého jaderného průmyslu?
Oddechl jsem si především jako občan této země. Celý život pracuji v jaderné energetice a jsem přesvědčený, že jádro je jediná možná cesta, pokud bereme naše závazky na snižování emisí CO2 vážně. Je ještě dnes reálné stavět někde přehrady? Moc si to neumím představit. A teď nemyslím jen z hlediska odporu nevládních ekologických organizací. Větrné a solární elektrárny mají u nás také klimaticky limitovaný potenciál.
Když jsem se v devadesátých letech učil o jádru, tak nám nebylo vštěpováno, že je to nejekonomičtější, ale nejekologičtější varianta. Pokud chceme být soběstační v energetice a zároveň plnit klimatické cíle, bez jádra se neobejdeme.
Nejste skeptický vzhledem k posledním prohlášením premiéra, tajných služeb a prosakujících informací z ÚOHS?
Chápu to tak, že se jedná o úvahy o odkladu rozhodnutí, ne o zastavení projektu. Je samozřejmé, že stát i investor chtějí mít dostatek času a informací na důležité rozhodnutí. Nikdo v této diskusi nezpochybnil potřebu a reálnost výstavby pátého dukovanského bloku. To je důležité nejen pro nás jaderníky, ale pro celou Českou republiku. Za naši stranu můžu prohlásit, že práce probíhají bez ohledu na prohlášení pana premiéra, což za stranu investora deklaroval i generální ředitel ČEZ Daniel Beneš ve svém vystoupení v České televizi.
A pokud má někdo pochybnosti, zda je v silách českého průmyslu, ŠKODA JS nevyjímaje, hrát v tomto projektu významnou a důstojnou roli, rád ho k nám do Plzně pozvu a provedu ho po výrobě, seznámím ho s projekty, které jsme realizovali od spuštění Temelína.
A půjde o renesanci celého českého jaderného průmyslu? Protože to není vlastně dostavba, ale náhrada části Dukovan.
Ono se tomu sice říká dostavba, ale přesné to není. Jestliže postavíte sídliště a pak na vedlejším poli začnete stavět další domy, taky to nebudete nazývat dostavbou. My budeme stavět novou elektrárnu. Je to výstavba nového bloku. Ale to je jen začátek cesty, o které jsem přesvědčený, že nemůže skončit pouze tímto jedním blokem. Stačí si spočítat energetickou bilanci pro případ, že se zavřou velké uhelné zdroje a doslouží současné bloky na Dukovanech. Pak je evidentní, že jeden velký blok bude málo. Hrajeme o rozmach celého odvětví na desítky let.
DODAVATELÉ PRIMÁRU? NEVIDÍM ROZDÍL
Kolik bloků podle vás budeme potřebovat?
Vše je dáno možnostmi lokalit, které jsou omezené. Chlazení z řeky Jihlavy umožňuje v Dukovanech stavbu dvou bloků do 1200 MW. Tím je to dané. Pak je tu samozřejmě potenciál Temelína, který se již dříve dimenzoval na 4000 MW. To je podle mě minimum. Další lokality jsou zatím méně reálné, i když třeba v Blahutovicích nemají místní lidé určitě radost ze čtyřicetileté stavební uzávěry.
Když se na to podíváme z hlediska jedné z českých průmyslových firem, které jsou schopny na jádru dělat. Vláda, resp. ČEZ, deklarují, že do roku 2024 bude vybrán dodavatel. Zatím ale nebyl vypsán ani tendr. Jakou formu tendru preferujete?
Když jsme se spolu bavili na jaře, měli jsme zájem, aby se tendr vypsal po balíčcích – jaderný ostrov, turbínový ostrov, stavba, část elektro, systém kontroly a řízení. Důvody byly zřejmé, protože české firmy by se o velkou část dokázaly postarat přímo samy. Vláda s investorem rozhodla, že se bude poptávat všechno dohromady. Rozhodnutí plně respektujeme a musíme se najít i v tomto dodavatelském modelu.
Když to vezmu z hlediska dodavatelů primárního okruhu, který ze zájemců o dostavbu je pro vás nejvýhodnější?
Nevidím mezi nimi zásadní rozdíl.
Opravdu?
Ano. Devadesát procent lidí si bude myslet, že ŠKODA JS rovná se bloky typu VVER, protože společná historie je obrovská, jak co se týče vlastní výroby kompletů reaktorů, tak co se týče účasti na projektech výstavby a spouštění v Evropě. Ale od spuštění Temelína uběhlo osmnáct let, během kterých jsme mj. z pohledu ekonomických výsledků stále v černých číslech. Nyní dodáváme i pro západní elektrárny, třeba pro francouzský projekt EPR vyrábíme vnitřní části reaktoru. Takže z naší strany není preference žádného dodavatele, ani se neobáváme, že bychom s některým nenašli společnou řeč. My umíme realizovat projekty podle západních i východních norem. Navíc i Američanům nebo Francouzům se vyplatí nakupovat lokálně, pokud dostanou dobrou nabídku.
A máte dohodu se všemi uchazeči, kteří mají zájem Dukovany stavět?
Jsme v různých fázích jednání a nyní je ještě předčasné predikovat, jak dopadnou, zda budou nějaké dohody uzavřeny, či ne.
KNOW-HOW MUSÍ DO ČESKA
Pokud se začne stavět, co to bude znamenat sekundárně pro českou ekonomiku?
Budu teď mluvit o variantě, že se bavíme opravdu o restartu oboru, a ne o jednorázovém projektu. Když se podíváte ve světě, jaké jsou požadavky na kvalitu a jakost v jednotlivých oborech, na vrcholu je kosmický průmysl, pak máte letecký průmysl a v závěsu jaderný. Je to prostě top obor. Je to návrat top oboru do České republiky se všemi sekundárními efekty, které to v sobě nese, počínaje školstvím a konče dlouhodobou vysoce kvalifikovanou prací pro řadu lidí a firem. Věřím, že obor dostane nějakou perspektivu. Samozřejmě ne všichni, kteří jádro vystudují a následně budou aktivní při výstavbě pět, sedm, osm let, v něm pak budou pracovat celý život. Ale budeme tady mít obrovský technický potenciál lidí, kteří vystudovali těžký obor, prošli si velice náročným projektem a všechny je to obohatilo a zvýšilo to jejich odbornou úroveň. Takže to je první celkový pozitivní dopad pro společnost.
A další efekty?
Nechal jsem si vyjet od kolegů, s kolika firmami spolupracujeme v České republice. Je to celkem 264 společností, a to pouze na jaderných projektech. Ne pro všechny je to sice core business, ale jsou tady stovky firem, které v jádru působí. Samozřejmě jejich kapacitní úroveň je dána možnostmi na trhu. Ve chvíli, kdy dojde k renesanci oboru, řemesla, tak i tyto firmy půjdou s kapacitami nahoru. Je to měsíc a půl, co se objevila zpráva, že Poláci chtějí stavět šest bloků. A mj. rovnou řekli, že chtějí stavět s Američany. A ti budou také jistě hledat lokální dodávky. To je velká perspektiva pro celý český jaderný průmysl.
A ještě jedna důležitá věc. V zájmu investora je, aby ten, kdo elektrárnu staví, měl povinnost převést část servisního know-how do českých firem. Bavíme se o desítkách miliard korun na investicích a údržbě, které během provozu jaderné elektrárny bude muset provozovatel investovat, protože spuštěním bloku byznys zdaleka nekončí. Žádná elektrárna nebude po šedesáti letech vypadat, jako vypadala po dokončení. Je tady zkrátka nějaký trh a je ve strategickém zájmu jak státu, tak ČEZ, aby i v následném provozu měl co největší vliv český průmysl, např. z důvodu dostupnosti servisních kapacit v případě uzavření hranic. Což je samozřejmě i náš zájem.
Dnes provozované elektrárny mají obrovskou výhodu v dostupnosti servisu a knowhow v České republice právě díky tomu, že jsme si na Dukovanech a Temelíně většinu zařízení vyrobili, namontovali a spustili. Když má dnes ředitel elektrárny problém např. na reaktoru, nevolá projektantovi do Ruska, ale k nám do Plzně.
Když vezmu zásadní námitky proti dostavbě. Před deseti lety tady byla řada firem, které v jádru dělaly. Řada z nich, i velmi významných, zkrachovala. Není reálná obava, že firmy na dostavbě prostě shoří?
Firmy většinou skončily z toho důvodu, že nebyly příležitosti na trhu a nebyly schopny ekonomicky přežít.
To technické know-how tedy měly.
Přesně tak. Ty firmy neskončily na tom, že by neuměly řemeslo. Samozřejmě každá firma měla jiný osud, ale vesměs jednou z hlavních příčin byl nedostatek projektů, aby se na trhu byly schopny udržet. Pokud však uvidí dlouhodobou perspektivu, řada z nich, které přežily a nyní se orientují v jiných oborech, zcela jistě naskočí zpátky do hry.
Druhou námitkou jsou finance. Žádný projekt se neudržel v parametrech, ve kterých začínal.
Asi se nedá říct, že peníze nejsou důležité. Ale nabízí se otázka, proč v určitých částech světa se umí stavět v termínech a cenách a v jiných se to neumí. Není to třeba tím, že během dlouhodobých projektů, jako je výstavba jaderné elektrárny, jsme schopni sedmkrát osmkrát změnit pravidla? Kolikrát je to vedené dobrým úmyslem, ale jak se říká, cesta do pekel je dlážděna právě dobrými úmysly. Za pochodu se mění pravidla a ty změny mohou mít negativní vliv na termíny, potažmo peníze. Tady si myslím, že Evropa, ať se jedná např. o automobilismus, nebo i jiné obory, má bohužel největší talent na házení si klacků pod nohy.
Je vám 48 let, pokud se nemýlím. Dostavěno má být, když všechno dobře půjde, v roce 2036. Věříte, že budete u spuštění?
Jestli mě k tomu mladí pustí. Se svými kolegy a kamarády, se kterými jsme měli štěstí, že jsme se nejenom otřeli, ale myslím, že jsme i odvedli spoustu práce na spuštění Temelína, si říkáme, že by to byla krásná tečka za naší profesní kariérou.
POLÁKŮM VĚŘÍM
Pojďme do zahraničí. Už jsme naťukli Polsko, o jádru se hovoří i v Holandsku a dalších zemích. Zažíváme renesanci jádra v Evropě?
Kéž by tomu tak bylo.
Necítíte to tak?
Až budeme říkat Polsko, Belgie, Holandsko, Itálie a těch zemí bude sedm, osm, tak řeknu ano, nastala renesance. Poláci, a já jsem to četl včera, to řekli strašně jednoduše: "Pokud chcete, abychom přestali spalovat uhlí, tak nemáme jinou možnost, než masivně budovat jaderné bloky". A tam opravdu není jiné cesty, když se nad tím bez emocí zamyslíte. Do toho snaha elektrifikovat osobní dopravu také ponese zvýšenou spotřebu oproti dosavadním predikcím. Chtěl bych věřit tomu, že renesance přijde, a že to nejsou pouze mediální vlaštovky.
Polský scénář stavby na zelené louce vám přijde reálný?
Dneska je více zemí, kde se staví na zelené louce. I u nás se jednou začalo na zelené louce. Jestli to mají vymyšlené tak, že svému dodavateli, obrazně řečeno, vykolíkují parcelu a řeknou: „Chci, aby tady za 15 let stála elektrárna“, tak nevidím důvod, proč by nemohli uspět. Poláci musí vycházet z toho, co mají a co umějí. Podívejme se do Maďarska, kde se v sedmdesátých letech začala stavět jaderná elektrárna Paks. To byla úplně stejná situace. Maďarsko, při vší úctě, nepatřilo mezi průmyslové velmoci, nemělo s tím žádnou zkušenost a dnes výborně provozují čtyři bloky a budou stavět další. Proto nemám důvod Polákům nevěřit, že to nezvládnou stejně dobře jako Maďaři.
My jsme ale v jiné pozici. Jsme, v dobrém slova smyslu, jaderná mocnost. Pro nás by bylo až ponižující, pokud bychom šli cestou, že bychom komukoliv řekli: „Postav nám tady elektrárnu a starej se nám o ni“. Jsem naprosto přesvědčený, že máme na víc.
Pojďme k aktuálnímu byznysu. Můžete popsat zásadní zahraniční projekty, na kterých jste letos dělali a jaké máte nasmlouvané na příští rok, pokud pandemie dovolí?
Klíčové jsou jednoznačně Mochovce. Ať si o tom každý myslí, co chce, ale každému bych doporučil, aby se po tom třetím bloku prošel. To je prostě nová elektrárna připravená ke spuštění. Na primáru jsme ve fázi, kdy je zažádáno o povolení na zavezení paliva, odstraňují se nedodělky, což sebou samozřejmě každý takový projekt nese. Kolikrát kolegům v nadsázce říkám, že na Mochovcích se bojuje o Dukovany, a možná nejenom o Dukovany, ale vůbec o jadernou energetiku v Evropě. Takže to je největší a nejvýznamnější projekt, který realizujeme. A máme i spoustu projektů na Ukrajině. Děláme tam rekonstrukce polárních jeřábů, instalujeme systémy v rámci post-fukušimských opatření. Jedná se o systém tzv. ventingu, který slouží k řízenému snižování tlaku v kontejnmentu. A to na několika blocích. V současné době vyrábíme pohony sloužící k regulaci výkonu reaktoru a máme i další projekty. Pokračujeme rovněž na Paksi v rekonstrukci systému kontroly a řízení, a to na běžících blocích. Což si můžete představit, že je podobný proces, jako když pacientovi za života postupně měníte mozek. Aktivní jsme rovněž v Arménii. Celkově nám export dělá kolem 70 procent obratu.
NADĚJE VE CHMELNICKÉ JE
Zastavme se u Mochovců. Na třetím bloku je téměř hotovo.
Z naší strany ano.
Čtvrtý blok reálně skončí za dva či tři roky?
V harmonogramu je osmnáct měsíců.
Dobře. Co budete dělat s týmy lidí, až Mochovce skončí? Kdy potřebujete, aby najela stavba Dukovan?
Je jasné, že než najedou Dukovany, musíme se poohlédnout jinde. Proto od poloviny září vedeme intenzivní rozhovory s Energoatomem, provozovatelem ukrajinských jaderných bloků, o dostavbě Chmelnické elektrárny – konkrétně se jedná o třetí a čtvrtý blok. Je to projekt, který se již dvakrát oživoval, naposledy v roce 2015. Teď to vypadá, že ho Ukrajinci myslí vážně a ukrajinský prezident tomu dává osobní prioritu.
V jaké fázi jednání jste?
Ve fázi velmi intenzivních příprav. Máme pracovní skupinu s ukrajinskou stranou, jezdíme tam a bavíme se o způsobu našeho zapojení, protože oni o nás opravdu stojí. Chmelnická elektrárna je totiž, když to řeknu velmi zjednodušeně, kopií temelínského bloku a Ukrajinci samozřejmě velice dobře vnímají, že my jako ŠKODA JS máme obrovské zkušenosti s projektem VVER 1000. A to nejenom z výstavby, protože ta už malinko zapadla prachem, ale i z našeho aktuálního působení, protože posledních dvanáct let jsme na Temelíně v roli generálního dodavatele údržby jaderného ostrova. Tudíž máme přehled o všem, co se na Temelíně tzv. šustne. Takže máme perfektní znalost současného stavu technologie.
A pro Ukrajince je zajímavá i naše zkušenost z Mochovců. Tedy přijít na elektrárnu, kterou všichni už dávno pohřbili a řekli, že dostavět nejde. A ono se vidí, že dostavět lze.
Měli byste podobné dodavatelské postavení jako na Mochovcích?
Samozřejmě, že Ukrajinci jsou velmi dobří hospodáři, takže proč by si kupovali v zahraničí něco, co umí sami. Ono se to málo ví, ale spousta zařízení, i tady na českých blocích, kde je napsáno "vyrobeno v SSSR", tak bylo vyrobeno na Ukrajině. Takže oni mají primárně zájem o to, s čím nemají přímou zkušenost. V tuto chvíli se bavíme o dodávkách komponent primárního okruhu. Ten projekt je v takovém stavu, že samozřejmě značná část zařízení již byla v minulosti dodaná. To zařízení je tam nějak skladované, takže je potřeba posoudit jeho stav, jestli je vůbec možné ho bezpečně nainstalovat a provozovat. Až tento audit doběhne, což by mělo být v průběhu jara příštího roku, tak bude na stole list požadavků na dodávku zařízení s tím, že my opravdu máme ambici, a takhle to po nás chce i ukrajinská strana, abychom zastřešovali dodávky zařízení primárního okruhu i napříč ostatními společnostmi, a to nejen v rámci ČR.
Pokud to dobře dopadne, vyplníme prací na Chmelnické elektrárně časovou díru mezi Mochovci a Dukovany. A to nejen z pohledu byznysové náplně, ale i z toho, že budeme schopni udržet ten personál, který máme dneska na Mochovcích, což je zhruba 250 lidí. Já bych považoval za smrtelný hřích, kdyby se nám tenhle tým rozpadl.
Jak bude vypadat financování?
To je samozřejmě jedna z prvních věcí, na kterou se ptáme my, ale i Česká exportní banka, která by se na tomto projektu pravděpodobně spolupodílela. Pokud vím, mají Ukrajinci připraveno několik scénářů, jakým způsobem dostavbu financovat.
Jak na firmu dopadla podzimní vlna epidemie?
Výrobu jsme nezastavili, tam pokračujeme a plníme všechny své závazky. Tam, kde to dává smysl, jsou pracovníci na home-office. Ale pokud jde o práce na elektrárnách, je to samozřejmě složitější. A to především v zahraničí, kde na rozdíl od jara má každá země jiné podmínky karantény. Velkou část nakažených jsme měli paradoxně v případech, kdy si pracovníci, kteří jeli na Mochovce, nechali udělat test a zjistili, že jsou pozitivní. A komplikuje nám to práce i na odstávkách Dukovan. Děláme samozřejmě vše pro to, aby to nemělo negativní dopad do harmonogramů odstávek, což se nám daří.
