Pokud se rozjede plánovaná stavba až čtyř nových jaderných bloků v České republice, čeká projektanty z Energoprojektu Praha pětiletka, kterou už dlouho nezažili. „Vypracovali jsme si predikci, co budeme v jednotlivých letech dělat. A pokud jde o nové bloky, potřebujeme v příštích pěti letech nabrat a zaškolit nižší stovky lidí, abychom zvládli vrchol projekčních prací, který očekáváme okolo roku 2028,“ říká Petr Mach, ředitel divize Energoprojekt Praha, která patří pod Skupinu ÚJV. Energoprojekt má ambice poskytovat inženýrsko-technickou podporu s cílem zpracovat dokumentaci pro stavební povolení a licenční dokumentaci podle atomového zákona
Jaká je moderní historie Energoprojektu Praha?
Historie Energoprojektu je celkem logicky spjatá s velkými energetickými projekty, na kterých se kontinuálně podílel od roku 1949. Svého času zaměstnával tisíce lidí po celé republice. Jejich počet se ale postupně snižoval se zvyšováním efektivity projektování a zároveň ubylo velkých investičních projektů.
Jaké projekty vám pomohly udržet projekční týmy?
Novým velkým impulsem pro nás byla plánovaná dostavba 3. a 4. bloku v Mochovcích, tendr na bloky v Temelíně, který byl bohužel zrušen, a program obnovy uhelných elektráren ČEZ. Po jeho skončení přišel v Česku další propad zakázek a museli jsme hledat nové cesty, jak se na trhu udržet.
Hlavní boom obnovy klasických elektráren ČEZ končil cirka před deseti lety, jak se podařilo plnit kapacity bez těchto stěžejních zakázek?
Museli jsme se aktivně zaměřit na zahraničí. A významně nám v tom pomohla skutečnost, že jsme od roku 2002 součástí Skupiny ÚJV. Společně jsme nabídli velkou zakázku v rámci výstavby jaderné elektrárny Akkuyu v Turecku. Podporovali jsme turecký jaderný dozor při licencování a schvalování výstavby prvního bloku elektrárny. Byla to práce na pět let a pro nás naprosto klíčová zakázka, která Energoprojekt posunula kvalitativně na ještě vyšší úroveň. A navíc jsme získali jedinečné know-how, ze kterého těžíme dodnes.
Dá se říct, že jste tím odstartovali zahraniční desetiletku?
V podstatě ano. Kromě Turecka jsme působili ve Finsku na projektu JE Hanhikivi, kde jsme pracovali pro vlastníka a následně i generálního projektanta, kterému jsme pomáhali adaptovat projekt na evropské podmínky. Ve Švédsku jsme projektovali část jaderného výzkumného zařízení, v Maďarsku jsme posuzovali klíčové komponenty s dlouhou dodací lhůtou pro nový jaderný zdroj a zakázky máme i v Egyptě. Na Blízkém východě pak pomáháme dozoru v Saudské Arábii a zajímavé projekty jsme měli i v bývalých sovětských republikách. S potenciálními dodavateli velkých i malých bloků spolupracujeme oboustranně, tj. v ČR z pohledu potenciálních bloků a v zahraničí jako jejich konzultační podpora. Obecně je o naše služby zájem a jsem rád, že se podařilo stabilní zahraniční obchod vybudovat. Nikdy asi nebude tvořit majoritu naší činnosti, ale důležitou část mixu zakázek ano.
ZÁPADNÍ NÁMLUVY
Díváte se víc na západ nebo na východ?
Teď více na západní trhy, ale oboje má své limity. Na východě více zasahuje do byznysu politika a různé konflikty, na západě je zase daleko větší konkurence, protože konzultačních společností našeho typu je hodně. Je asi logické, že bychom se rádi uplatnili ve Francii, kde se bude stavět šest nových bloků. A s Francouzi komunikujeme i v rámci přípravy na Dukovany. Proběhlo několik obchodních případů ke spokojenosti obou stran, takže si myslím, že šanci máme. Podařilo se nám „nasát“ i některé odlišné normy, které Francie v rámci projektování jádra používá.
Když se bavíme o době před deseti lety, jaderný byznys významně ovlivnila havárie ve Fukušimě, jak se to podepsalo na Energoprojektu?
Některé plánované projekty samozřejmě definitivně padly a v řadě států EU došlo k rozhodnutí jadernou energetiku dále nevyužívat v mixu. Ale třeba doma jsme s ČEZ spolupracovali na posílení bezpečnosti jaderných elektráren v rámci stress testů, které tehdy zahájila Evropská unie v reakci na havárii ve Fukušimě. A s tímtéž jsme pomáhali i investorovi na Slovensku, kde to mělo významný dopad do projektu 3. a 4. bloku v Mochovcích, které byly na počátku výstavby. A dodnes jsou pro nás Mochovce inkubátorem mladých projektantů, kteří si mohou „osahat“ velmi vzácný proces výstavby celého jaderného bloku v Evropě.
Na rozdíl od minulosti mají ambice stavět nové jaderné i klasické zdroje i další evropské země, co to pro obor znamená?
Že je v úplně jiné pozici než v roce 2014. Věříme, že se rozjede výstavba jádra v České republice. Také dalších projektů bude po Evropě opravdu hodně. Ať už klasických nebo velkých jaderných. A když se podívám na kapacity v našem oboru, většina států nedokáže dostatečně nahradit lidi, kteří odcházejí do důchodu a klesá zájem o studování techniky. O práci tak strach nemám, spíše to bude znamenat velký tlak na další zvýšení efektivity, využívání AI v projektování atd. Musíme se vedle toho samozřejmě snažit mladé lidi ke studiu techniky inspirovat a oslovit je příslibem zajímavé práce se stabilní perspektivou.
STOVKY NOVÝCH LIDÍ
Kde všude umíte uplatnit projekční kapacity?
Dokážeme se uplatnit prakticky ve všem. Pracujeme na dekarbonizaci lokalit, tzn. náhradě uhelných zdrojů jinými typy paliv. Ať už jde o plynové zdroje, biomasu, obnovitelné zdroje nebo výrobu vodíku. V rámci ČEZ spolupracujeme na výstavbě nových fotovoltaických elektráren, u nichž umíme zajistit dokumentaci včetně povolení. V rámci jádra dlouhodobě podporujeme údržbu a provoz elektráren a samozřejmě přípravu až čtyř velkých bloků a deseti SMR. A to mluvím jen o Skupině ČEZ.
Jak velké kapacity spolkne výstavba nového bloku?
Vypracovali jsme si predikci, co budeme v jednotlivých letech dělat. Pokud jde o nové bloky v ČR, cílíme na inženýrsko-technickou podporu s cílem zpracovat dokumentaci pro stavební povolení a licenční dokumentaci podle atomového zákona. Máme k dispozici plán personálního rozvoje, který zajistí, že budeme schopni poskytnout tým na stavbu nového jaderného zdroje, ale budeme muset stavy výrazně navýšit. A na tom už od loňského roku pracujeme.
Jaká je situace na pracovním trhu?
Zkusili jsme si nábor a mohu říct, že se noví lidé dají sehnat. Nejsme naštěstí omezeni pouze na určité úzce profilované technické profese, ale uplatní se u nás technici jakékoliv odbornosti, protože projekty jaderné elektrárny zahrnují prakticky veškerou technickou problematiku investiční výstavby. Regionálně působíme v Praze, Uherském Brodě, budujeme pozice v Plzni a nově zkoušíme i Ostravu, kde jsme otevřeli zkraje roku 2024 novou kancelář a začínáme spolupracovat s Vysokou školou báňskou. A na všech místech zájem o práci v Energoprojektu je. V tak složitém oboru to samozřejmě chce čas na školení a zácvik, což je hodně náročné pro naše zkušené zaměstnance, kteří se musí nováčkům věnovat.
Zkušenost z jádra není podmínkou, aby mohli pracovat na jaderných zakázkách?
Bereme realitu, jaká je. Pro nás je důležité, aby noví lidé měli technické vzdělání nebo zkušenosti z průmyslu, což je třeba výhoda oblasti kolem Ostravy. A pak už počítáme s tím, že si je pro naše potřeby jaderné energetiky doškolíme.
Kolik lidí plánujete nabrat?
Půjde o nižší stovky lidí, které potřebujeme nabrat a zaškolit v následujících pěti letech, abychom zvládli vrchol projekčních prací, který očekáváme okolo roku 2028.
Jakou máte věkovou strukturu lidí?
Průměr je kolem 46 let, ale máme řadu mladých projektantů a relativně mladý management. V tomhle jsme trh trochu předběhli, protože hlavní generační obměna u nás proběhla už kolem roku 2010. Více než věková struktura mě ale trápí některé specifické pozice, kde máme pouze jednotky klíčových expertů, které je velmi těžké nahradit. Typickým příkladem je oblast I&C, ale i jaderné inženýrství, které jsou úzkým hrdlem kapacit napříč jaderným průmyslem.
Už jste naznačil, že podporujete mateřskou společnost ČEZ v rámci rozvoje malých modulárních reaktorů, jak konkrétně?
Přímo podporujeme Útvar rozvoje SMR ČEZ v rámci přípravy nových projektů se SMR — ať už ve stávajících či nových lokalitách. Podílíme se na přípravě studií a plánů dalšího rozvoje lokalit a jsme v roli technické opory týmu ČEZ při posuzování jednotlivých, v úvahu přicházejících designů SMR. S týmem ČEZ jsme navštívili jednotlivé dodavatele a jejich výrobní závody.
Jako podporu zácviku nových zaměstnanců v oblasti projektování a řízení komplexních projektů se pod hlavičkou Skupiny ÚJV významně podílíme na přípravě interního projektu malého modulárního reaktoru CR-100. Pro nás jde o výborný „projektantský trenažér“. Především pro mladé zaměstnance je to velká zkušenost, jak se projektuje elektrárna z nuly, jen na základě několika koncepčních myšlenek. Je to velmi malý SMR, který cílí na náhradu malých tepláren. Nejedná se tak v žádném případě o alternativu, či snad konkurenci k záměrům ČEZ v rámci aktivit SMR. Pro vědecko-výzkumnou společnost, jakou je ÚJV Řež, projekt představuje přirozené spojení výzkumu s praxí. Myslím, že to jsou dobře a chytře investované peníze do rozvoje know-how naší skupiny.
Petr Svoboda
- 1949 – založení organizace ENERGOPROJEKT PRAHA s cílem zajistit koncepci řešení elektráren a jejich projektovou dokumentaci
ENERGOPROJEKT PRAHA měl od svého založení dominantní pozici v českém i slovenském energetickém sektoru (v elektro energetice a teplárenství) jako generální projektant v oblasti energetiky -
1992 – Privatizace podniku
ENERGOPROJEKT ENERGOPROJEKT PRAHA, a. s. je hlavní následnickou společností bývalého státního podniku a vlastníkem know-how v oblasti energetiky -
2002 – ENERGOPROJEKT PRAHA se stal součástí Ústavu jaderného výzkumu Řež a.s., jako jeho divize ENERGOPROJEKT PRAHA
-
2017 – Součástí Divize ENERGOPROJEKT PRAHA se stává dceřiná společnost EGP INVEST, spol. s r.o.
