Nechceme být v Dukovanech pouze dodavatel pracovní síly

Jaderný tendr na nový blok v Dukovanech je v plném běhu, ČEZ jako investor posuzuje nabídky tří uchazečů a dodavatelský řetězec netrpělivě čeká, jak to dopadne se stavbou, která by měla plnit zásobníky práce nejen v průběhu výstavby, ale i následující desítky let jako podpora provozu nového jaderného zdroje. „Z logiky věci by tak stát buď sám přímo anebo prostřednictvím ČEZ měl tlačit na to, aby uchazeči garantovali maximální zapojení českého průmyslu do výstavby i následného provozu. Aby know-how zůstalo v České republice a firmy dále rozvíjely své kompetence v jaderné energetice, která má současně i významný exportní potenciál s vysokou přidanou hodnotou. Zatím jsou přísliby spíše v rovině proklamací a z našeho pohledu nedostatečné. Přesto jsme optimisty a v rámci společnosti Metrostav DIZ maximálně investujeme do lidí i technologií, abychom tendr úspěšně zvládli,“ říká Lukáš Zedník, ředitel nabídky EDU 5 a zástupce ředitele Závodu 08 ve společnosti Metrostav DIZ.

Na jaře minulého roku na základě souhlasu Ministerstva průmyslu a obchodu zahájila společnost ČEZ výběrové řízení na výstavbu nového jaderného zdroje v lokalitě elektrárny Dukovany. Na podzim obdržela předběžné nabídky všech tří oslovených uchazečů, které v současné době vyhodnocuje a s předstihem zahájila jednání s cílem vyjasnit některé parametry těchto nabídek. Můžete na úvod popsat zapojení společnosti Metrostav DIZ do příprav nabídek?

Naše společnost věnuje přípravě nabídek pro nové jaderné zdroje a našemu zapojení do budoucí výstavby mimořádnou pozornost. Velmi aktivní jsme byli již v průběhu výběrového řízení na dostavbu nových jaderných bloků v lokalitě elektrárny Temelín. Toto výběrové řízení bylo sice v roce 2014 zrušeno, ale získané zkušenosti dokážeme uplatňovat pro současné výběrové řízení na nové jaderné bloky v lokalitě elektrárny Dukovany, ale rovněž pro další projekty v energetice, kterých se účastníme.

Metrostav DIZ se nakonec rozhodl působit v roli neexkluzivního partnera a našim jasným cílem je působit při provádění hlavní stavební části. O jejím zajištění mají jednotliví EPC dodavatelé rozdílné představy a každý z nich volí jinou strategii – více či vůbec partnerskou. Věřím, že ještě budeme mít příležitost prokázat naše schopnosti a případně tuto pozici postupem času vylepšit. Nutno však podotknout, že každý z oslovených EPC dodavatelů již oficiálně avizoval jako svého hlavního dodavatele stavební společnost ze své domovské země a pokud by se nic nezměnilo, což se nedá předpokládat, tak by se české stavební společnosti musely řadit buď pod tyto společnosti nebo v lepším případě vedle nich, což je z našeho pohledu výrazně preferovanější varianta.

Rozvíjíme komplexní jaderné know-how, jsme zvyklí provádět ty nejnáročnější stavby, ale potřebujeme reálně cítit zájem státu zapojit do projektu český průmysl.

HRAJEME O ČAS

Zmínil jste předchozí výběrové řízení na dostavbu nových jaderných bloků v Temelíně. Můžete porovnat současné výběrové řízení s tím předchozím?

Nechci se utápět v historii, ale pokusím se odpovědět. Při tendru na ETE34 jsme byli na úrovni konsorciálního partnera jednoho z uchazečů, tedy na nejvyšší úrovni dodavatelského systému. To se dnes neopakuje a EPC dodavatelé volí odlišné modely. Je zřejmé, že jsme dnes v jiné geopolitické i byznysové realitě, ale je to i jeden z nepřímých důsledků zrušeného tendru, kdy se výstavba jiných projektů ve světě nezastavila a byť s obtížemi, tak běžela dál a pozici partnerů tak obsadily společnosti, které na těchto projektech působily či působí.

Skoro s jistotou říkám, že v rámci Evropy neexistuje jakákoliv stavební společnost, která by disponovala tisícovkami volných dělníků, kteří budou ochotní strávit řadu let na výstavbě jaderného zdroje.

Neobáváte se situace, že by bylo výběrové řízení opět zrušeno?

Nevím, jestli je to vysloveně obava ze zrušení tendru, ale z určitých komplikací určitě ano. Věřím, že dnes již všichni chápou, že další zrušení tendru si nemůžeme dovolit, to bychom už asi nikdy žádnou nabídku neobdrželi, určitě ne v tendru, možná na základě přímých mezivládních jednání. Výraznou komplikací by však bylo pouhé zdržení tendru a nedodržení plánovaného harmonogramu výběru. Současná evropská situace z pohledu výstavby nových jaderných zdrojů představuje „závod o pozici v pořadníku“ na výrobu reaktorové nádoby. Reálné kroky k výstavbě nových bloků jsou již naplňovány ve Francii, v Británii se vedle Hinkley Point C bude zahajovat další elektrárna Sizewell C, Polsko podepsalo smlouvu na realizaci tří nových bloků a smlouvu na přípravu dalších tří. Doufejme, že bude možno co nejdříve zahájit výstavbu již zasmluvněných nových bloků na Ukrajině. K tomu výstavbu zvažují zahájit i další evropské země. Jakékoliv zdržení našeho tendru bude představovat pro Českou republiku výrazné riziko z pohledu zajištění kapacit jak výrobních, tak personálních.

Kde vidíte největší riziko odlivu kapacit?

Především Polsko je v přípravě velmi aktivní. Co když si část českých firem vyhodnotí, že výstavba jádra v Polsku je reálnější? Odliv kapacit je podle nás zásadní riziko, které by měl stát potažmo investor brát velmi vážně a pracovat s ním.

S jistou mírou zjednodušení je z mého pohledu důležitější preferovat čas uzavření tendru před případnou snahou dotáhnou všechny dílčí aspekty nabídek. Zpoždění tendru může totiž mít v budoucnu výrazně negativnější dopady.

„Z pohledu výstavby nových jaderných zdrojů představuje současná situace v Evropě závod o pozici v pořadníku na výrobu reaktorové nádoby.“

PODPORA ČESKÉHO PRŮMYSLU? KDE JINDE NEŽ V DUKOVANECH…

Proč by měl stát mít zájem na zapojení českého průmyslu?

Abych to částečně odlehčil, odpovím trochu od stavařského srdce. Trochu i proto, že si to české stavebnictví zaslouží. Od doby posledního velkého energetického projektu uplynula již řada let. České firmy investovaly obrovské úsilí do tendru ETE34, aniž by z toho cokoliv získaly, že se o toto řemeslo a české řemeslníky staraly a starají v obdobích lepších i horších, že to souvisí i s budoucností oboru a zachování českého inženýrství. Rok od roku je méně absolventů – techniků a stavebnictví by tímto získalo potřebný impulz a atraktivitu pro nastupující generace.

A čistě z podstaty věci k tomu české firmy budou mít bližší vztah, neboť po dostavbě z Česka nezmizí a budou tady dále působit. Zkušenosti z výstavby se budou pozitivně promítat do následné údržby elektrárny. Nemluvě o tom, že se poslední dobou stále více akcentuje pojem soběstačnosti, což je další bonus zapojení českých firem. A to jsem nezmínil ekonomické přínosy. Ty mimochodem nedávno prezentovala Aliance české energetiky společně s VŠE s výsledkem, že zapojení českého průmyslu má vliv na zvýšení HDP a příjmů veřejných rozpočtů ve stovkách miliard korun. Nechci naříkat, firmy jsou zvyklé se o sebe postarat zejména samy. U takto významného a strategického projektu je však očekávání zájmu státu na podpoře lokálního průmyslu snad nasnadě.

Rozjetý tendr dodávky českých firem negarantuje?

Nevím, jestli tak lze vyhodnocovat politické proklamace o úrovni zapojení českých dodavatelů na úrovni 65 %. V zadávací dokumentaci tento parametr z potenciální napadnutelnosti tendru nijak stanoven není. Vláda pravidla pro jeho vyhodnocování nijak nevysvětluje, ani nepotvrzuje. Bude to na základě uzavřených smluv? Bude možno tyto smlouvy na základě mlčenlivosti státu vůbec předkládat, a hlavně jak bude případně vyhodnocována jejich závaznost a jejich předmět? Je tedy otázkou, a pro nás samozřejmě zásadní, jak vlastně stát zapojení českých firem jako parametr a důležité kritérium pro vyhodnocení bude uplatňovat. Zatím je to spíše na úrovni verbální podpory. Přitom jsem přesvědčen, že stavební část z pohledu lokalizace představuje největší potenciál.

ČESKÉ STAVEBNICTVÍ MÁ KAPACIT DOST

A je české stavebnictví vůbec na tuto porci připraveno?

Určitě je připraveno se s touto rolí popasovat. Z pohledu zajištění techniků je situace zřejmě trochu snazší – každoročně máme přibližně 33 tisíc absolventů technických vysokých škol a dalších asi 60 tisíc absolventů středních odborných škol. Pro výstavbu bychom potřebovali velmi zhruba přibližně tisíc techniků. )

Jiná situace bude u dělníků. Skoro s jistotou říkám, že v rámci Evropy neexistuje jakákoliv stavební společnost, která by disponovala tisícovkami volných dělníků, a ještě ochotných strávit řadu let na výstavbě jaderného zdroje. Z pohledu absolutních počtů tisíce dělníků máme, ale stejně jako jiné firmy je nemůžeme téměř všechny poslat na jednu stavbu. Nikdo by se nechtěl kvůli jednomu projektu zcela stáhnout z trhu a vsadit na jednu realizaci. Problematika získávání dělníků bude stejná pro jakoukoliv firmu, ať už je lokální nebo zahraniční. Zmiňuji to s narážkou na určité tendence poslední doby, kdy slýcháme, že české stavebnictví na to nemá a bude zřejmě potřeba zapojit společnosti ze zahraničí. Důvod pro to nevidím. S techniky jsme schopni si poradit, dělníky bychom všichni řešili stejně. České společnosti mají navíc nespornou výhodu ve znalosti lokálních zvyklostí a legislativy, což je jistě důležité pro zvládnutí výstavby v požadovaných termínech.

Platí to i pro zahraniční stavební firmy, které mají čerstvou zkušenost se stavbou jádra?

Pokud by danou společností byla firma se zkušeností se stavbou jaderného zdroje daného typu, je to jiná situace. Věřím, že taková spolupráce by mohla dávat smysl. Předpokladem by však musel být partnerský vztah, tedy společné řízení projektu. Bylo by smutné, kdyby se české firmy staly pouze dodavateli betonu a rukou, a neměly by šanci zajišťovat vyšší celky a obsazovat vyšší inženýrské pozice. Právě ty pozice, u kterých se tvoří jedinečné know-how a jež otevírají prostor pro další rozvoj a kultivaci inženýrského prostředí.

Jedině skutečné zapojení českých firem zajistí rozvoj vlastních kapacit, kompetence týmu i potenciální dlouhodobé partnerství v rámci provozu a údržby jaderných zdrojů. Pokud Česká republika dotáhne výstavbu nového bloku, a my pevně věříme že ano, vyroste na něm celá nová generace jaderných inženýrů a stavařů, kteří se v jádru budou umět pohybovat a udrží tak vysokou úroveň českého inženýrství.

Jaké reference můžete partnerům nabídnout?

Metrostav DIZ už teď působí na všech jaderných lokalitách v rámci České republiky a Slovenska. Víme, jak se pohybovat na staveništi v kontrolovaném pásmu jaderných zdrojů. Známe specifické prostředí jaderného byznysu. Chápeme, jaké má elektrárna potřeby i její režimová opatření. Zároveň je Skupina Metrostav zvyklá provádět ty nejsložitější projekty. Z pohledu pozemního stavitelství tvoříme obrat větší než v součtu další tři největší společnosti, což generuje dále velmi robustní navazující dodavatelský řetězec. Metrostav DIZ v současnosti již dokáže působit i jako plnohodnotný EPC dodavatel a účastní se řady náročných nejaderných energetických projektů a tendrů. Aniž bych chtěl podceňovat stavbu nového jaderného zdroje, tak jsem přesvědčen, že naše nakumulované know-how nám dává dostatečný základ, abychom se s výstavbou nového jaderného zdroje vypořádali.