V návaznosti na vládou ČR schválenou Státní energetickou koncepci a Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v ČR, je v souvislosti s přípravou výstavby nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany nezbytné řešit i celou řadu dalších doprovodných staveb, které bezprostředně tento záměr a jeho harmonogram podmiňují a ovlivňují.
Jednou z významných oblastí jsou i nezbytné úpravy veřejné dopravní infrastruktury, která bude v budoucnu umožňovat transport nadrozměrných a těžkých komponent (NTK) technologického zařízení elektrárny od vybraného dodavatele nového jaderného zdroje na staveniště elektrárny. Rozměry a hmotnosti některých velkých klíčových komponent plánovaných nových jaderných bloků s tlakovodními reaktory v lokalitách Dukovany a Temelín (jde zejména o tlakové nádoby reaktorů a parogenerátory) neumožňují po území České republiky až na místo výstavby standardní přepravu železniční, silniční nebo vodní dopravou pro žádnou ze sledovaných jaderných technologií, vždy je nutné provedení úpravy dopravní infrastruktury. Bylo zpracováno několik odborných studií a po posouzení a vyhodnocení možných variant a návrhů dopravy byla jako nejvhodnější stanovena kombinovaná dopravní trasa, sestávající se z vodní a silniční dopravy. ČR je vnitrozemský stát s rozvodím řek, nemá v průběhu roku vyrovnanou a dostatečnou výšku hladiny pro celoroční provoz vodní dopravy. Lokalita Dukovany se nachází v blízkosti kopcovité Vysočiny a okolní silniční i železniční síť i přes svou velkou hustotu je v mnoha ohledech nevyhovující parametrům transportu NTK. Návrh transportní trasy je tedy složitou rovnicí o mnoha neznámých se spoustou limit.
Základním principem při úvahách o dopravě NTK bylo maximální možné využití vodní dopravy, námořní a říční a dále dle podmínek železniční a silniční s tím, že přednostně by měla být využívána ta železniční. Klíčovou záležitostí při návrhu trasy bylo stanovení parametrů NTK. V rámci konzultací s jednotlivými potenciálními dodavateli nových jaderných zdrojů (NJZ) byly zjištěny a jimi potvrzeny základní rozměrové a hmotnostní údaje k NTK. Na základě analýzy těchto podkladů byla stanovena hmotnostní rozpětí, která byla s ohledem na podélné sklony silnic vyhodnocována co do přepravitelných limitů a dále byl stanoven rozměrový limit v šířce daný omezeními na plavebních komorách a roztečí mostních pilířů a výškový limit daný podjezdy mostů na vodní cestě. Byly definovány rozměrové a hmotností parametry tzv. obálkové komponenty.
Při řešení úlohy transportu NTK byla prověřována za účasti dodavatelů komponent jaderného ostrova stávajících jaderných elektráren Temelín a Dukovany, tj. ŠJS a Vítkovice i možnost přepravy dílčích částí NTK na staveniště s jejich následnou kompletací až na staveništi. Záměrem bylo prověřit, zda takováto doprava komponent po částech přispěje ke snížení množství a dimenzování úprav na dopravní infrastruktuře. Tato zvažovaná varianta však nepřinesla efekt v podobě zjednodušení nebo zásadního zlevnění transportu NTK do Dukovan i Temelína.
Dále byla posuzována možnost transportu po železnici s tím, že komponenty vyšší než 4,8 m a širší, než 5 m jsou nepřepravitelné v celé délce potřebné přepravy od vhodného místa přeložení z vodní cesty nebo od státní hranice na místo staveniště. Pro komponenty do těchto uvedených rozměrů bude využití železnice posouzeno individuálně. Uvedenou výškou a šířkou však není vyloučena železnice pro možnost přepravy NTK v některém úseku, kde místo nevyhovující silnice by po dalším prověření mohla být železnice při použití speciálních vozů využita i pro komponenty přesahující zmíněné rozměry. Orientačně byly rovněž posouzeny nekonvenční způsoby transportu jako např. vzducholoď, velkokapacitní letadla apod. Tyto komerčně využívané prostředky však nevyhovují přepravním parametrům NTK. Jako nejvhodnější varianta dopravy NTK z hlediska geopolitického, technického, časového, enviromentálního a finančního byl zvolen transport komponent vodní cestou z Hamburku po Labi na místo překládky z lodě na silniční speciální podvozky nedaleko Kolína. Následně po komunikacích I. a II. třídy za pomoci těžké přepravní techniky je transport veden ze směru od Kutné Hory na Havlíčkův Brod, Jihlavu, dále Třebíč a na staveniště do Dukovan. Návrh silniční trasy v maximální možné míře respektoval územně plánovací dokumentaci pro rozvoj krajů a obcí, k jejímu přizpůsobení docházelo v omezené míře a pouze z vlivu nutnosti zohlednění technických hledisek přepravní soupravy jako jsou poloměry směrových oblouků, příčné a podélné sklony, rádiusy horizontů a údolnic, přejezdy mostů aj.
Předpoklad transportu těžkých a nadrozměrných komponent do Dukovan je dle současného harmonogramu uvažován v letech 2030-2032. Za dopravu NTK z místa výroby na staveniště bude odpovědný vybraný dodavatel, protože jde o komponenty jeho konstrukce a již při jejich návrhu je nezbytné řešit prvky umožňující jejich manipulaci a způsob přepravy do Dukovan, tj. nejen po území České republiky.
Limitními parametry dopravy NTK po navržené předpokládané trase, které jsou dány tzv. obálkovou komponentou je šířka do 9 m, výška do 7,5m a maximální hmotnost do 750 t.
Větší rozměry nebo hmotnosti NTK již nejsou za technicko-enviromentálně-ekonomických podmínek spočívajících v rozsáhlých úpravách dopravní infrastruktury rozumně akceptovatelné, myšleno přebudování plavebních komor, přestavby mostů, kompletní nové přebudování nebo trasování silnic s odpovídajícími podélnými i příčnými sklony při respektování hlediska udržitelného rozvoje s omezením střetů s limity legislativy o ochraně přírody a krajiny, demolice objektů, výrazný dopad na krajinný ráz Vysočiny spočívající v plošně rozsáhlých zářezech a násypech s následně neúměrně vysokými náklady na jejich odvodnění, údržbu aj. V této souvislosti je na místě otázka, proč se v současné době tak mnoho diskutuje o přípravě dopravní trasy pro NTK, když již na území ČR dvě jaderné elektrárny stojí a byly budovány bez přizpůsobování dopravní infrastruktury? První část odpovědi spočívá v rozměrech klíčových komponent. Rozměrné a těžké komponenty v dnešních provozovaných elektrárnách v Dukovanech nebo Temelíně mají výrazně menší rozměry a hmotnosti než komponenty pro nový blok. V letech výstavby Dukovan i Temelína byly tyto komponenty přepravitelné po železnici. Druhá část odpovědi spočívá v tom, že s ohledem na stávající modernizace železničních tratí, jak jejich elektrifikaci, tak zajištění bezbariérového řešení nástupišť v železničních zastávkách, se zúžil jejich průjezdní profil a v dnešní době by i transport komponent pro současnou elektrárnu v Dukovanech a Temelíně nebyl možný bez provedení úprav některých částí železničních tratí.
Ing. Vladimír Valeš
ČEZ, a.s.
