Utápíme se v přípravě, v rozvoji jádra musíme zrychlit

Pokud Česká republika myslí vážně dlouhodobý rozvoj jádra, musí šlápnout na plyn. Jinak se může stát, že nás v jaderném programu předběhnou jiné země. „Jaderná Evropa nespí a plánuje masivní investice. Francie deklarovala novou výstavbu a vyčlenila k tomu i finance. Nové zdroje bude stavět Anglie, reaktor se připravuje v Belgii. Maďaři staví reaktor, Slováci spouští modernizovaný blok v Mochovcích. A nejvíc nás ohrožuje výstavba v Polsku. Poláci deklarují výstavbu šesti nových jaderných zdrojů, ale u nás se pořád na něco čeká. Čekáme na vyhodnocení předběžného tendru, čekáme na vyhodnocení, kolik to bude stát, a mám poměrně velké obavy, že se zasekneme na financování,“ říká Tomáš Kovalovský, předseda představenstva České jaderné asociace.

Jaké cíle má Česká jaderná asociace?

Česká jaderná asociace je poměrně mladá organizace. Zakládali jsme ji v roce 2019 a původně měla ambici podpořit výstavbu nových jaderných bloků v Temelíně. Ale bylo nám jasné, že nový jaderný zdroj v Dukovanech má lepší perspektivu i vzhledem k zachování provozuschopné elektrárny v rámci lokality. Proto aktivně podporujeme výstavbu pátého bloku tam. A snažíme se maximálně spolupracovat s jaderným průmyslem a školami, aby se v Česku zachovaly klíčové jaderné kompetence.

Jaké je odborné zázemí asociace?

Rád bych vyzdvihl jednu věc. Naši lidé jsou výhradně odborníci v energetice nebo ve vysokém školství v oblasti vědy, výzkumu či ekonomiky. A troufnu si říci, že máme z asociací nejlepší odborné zázemí napříč sektorem energetiky. Od uhlí, přes jádro až po OZE. Máme odborníky na čistou mobilitu, vodíkové hospodářství. Jsme kompetentní se vyjadřovat k jakékoliv problematice.

Jak garantujete nezávislost odborníků?

Nechceme být svázáni s žádným velkým partnerem v energetice typu ČEZ nebo s některým z potenciálních dodavatelů, jako je EDF, KHNP nebo Westinghouse. Chceme tím zaručit neutralitu a svobodu našich názorů. A velmi podrobně zvažujeme, koho přijímáme mezi sebe jako nové členy asociace. Nechceme, aby nám někdo diktoval témata. Ale zároveň pracujeme velmi koordinovaně. Chceme mít jako asociace konzistentní názor na dění v oboru.

Otevírá vám nezávislost dveře veřejné diskuse někde, kam byste se normálně nedostali?

Myslím si, že ano. Hlavně v diskusi s politickou sférou, kdy nás poslanci nebo různí členové meziresortních komisí vnímají jako nezávislé, ale zároveň velmi kompetentní zástupce energetického sektoru.

PŘEŠLAPUJEME NA MÍSTĚ

ČEPS nedávno vydal zprávu, že pokud se nic nestane, už za několik let se staneme čistým dovozcem elektrické energie. Jak by měl vypadat energetický mix, aby tomu stát předešel, a dělá pro to dost?

Je zajímavé, že téma je žhavé až teď, protože tuhle informaci máme už od roku 2019, kdy přišla od ČEPS první studie zdrojové přiměřenosti. Z nepochopitelných důvodů její výsledky úplně zapadly. Už tehdy se vědělo, že v roce 2035 budeme deficitní a věděla o tom celá politická scéna. Co je ale zajímavé na aktuální zprávě, je fakt, že budeme deficitní už v roce 2030. A pozor, energeticky deficitní budou i všechny okolní státy. Možná s výjimkou Slovenska. Ale ty se aspoň snaží energetiku ozelenit a míří k energetické soběstačnosti. Jenom my, mám pocit, přešlapujeme na místě.

V čem konkrétně?

Stále nemáme revizi Státní energetické koncepce, která by zareagovala na nové hrozby. Přestali jsme odebírat suroviny z Ruska, mění se trasy pro energetické dodávky a pořád jsme velmi pomalí i v přípravě nových jaderných zdrojů. Vláda zatím cílí na výstavbu pátého bloku v Dukovanech, ale to je jen částečná náhrada zdroje, který teď stojí a do sítě dodává. Už teď bychom se měli bavit o šestém bloku v Dukovanech a 3. a 4. bloku v Temelíně. Bez toho uhelné elektrárny nenahradíme.

Co by měl stát udělat, abychom nevypli uhelné elektrárny a najednou neměli čím svítit?

Potřebujeme od politiků jasnější deklarace, co vlastně chceme. Protože Evropa nespí, a hlavně ta jaderná plánuje masivní investice. Francie deklarovala novou výstavbu a vyčlenila k tomu i finance. Nové zdroje bude stavět Anglie, reaktor se připravuje v Belgii. Maďaři staví reaktor, Slováci spouští modernizovaný blok v Mochovcích. A nejvíc nás ohrožuje výstavba v Polsku. Poláci deklarují výstavbu šesti nových jaderných zdrojů, ale u nás se pořád na něco čeká. Čekáme na vyhodnocení předběžného tendru, čekáme na vyhodnocení, kolik to bude stát, a mám poměrně velké obavy, že se zasekneme na financování. Nikdo se zatím nebaví, jakým způsobem bude finančně zajištěna výstavba našich jaderných elektráren. Jak to bude garantovat vláda a potažmo ČEZ.

Finanční model ale existuje?

To ano, ale vůbec nejsem přesvědčený, že jsou finance na výstavbu reálně připravené. Navíc se utápíme v přípravě a utíká nám drahocenný čas.

VÁHÁNÍ SE PRODRAŽÍ

O co se v kontextu jaderných plánů evropských zemí hraje?

Nebavíme se o ničem menším, než abychom se vešli do harmonogramu výrobců reaktorové nádoby. To je obrovské riziko, které si podle mě vláda neuvědomuje. Podobnou situaci jsme zažili v letech 2007-2008, kdy se stavěl nový zdroj v Ledvicích. Jeho součástí byl nadkritický kotel od společnosti Alstom. A jelikož ČEZ otálel a ve světě zrovna probíhala řada instalací nadkritických kotlů, musel si nakonec připlatit, aby výrobce vyčlenil kapacity. Nemluvě o zpoždění, které stavba nabrala.

Totéž se nám může stát v Dukovanech?

Přesně tak. Zkušenost říká, že jaderné reaktorové nádoby se objednávají ve slévárnách poměrně dlouhou dobu dopředu. Pokud chceme stavět reaktor, tak musíme mít několik let dopředu zarezervovanou výrobní kapacitu. Pokud nás předběhne 12-15 plánovaných reaktorů v Evropě, můžeme se dostat na chvost pořadníku.

Máme dost kapacit na výstavbu několika bloků a nebojíte se, že firmy odejdou na zahraniční projekty, pokud se tendr zásadněji zdrží?

Pokud se tendr protáhne, jsem přesvědčený, že nastane scénář výstavby JE Mochovce. Veškerý český jaderný průmysl kromě standardní údržby Temelína a Dukovan napřímil své kapacity na zajištění tamních dodávek. A totéž se může stát i teď. Pokud Polsko rozjede výstavbu šesti bloků, jaderný průmysl logicky přesune kapacity k severnímu sousedovi. Nebude mít důvod čekat, až se tady rozhodne o jednom dukovanským bloku. A je to logické, potřebujete působit na trzích, kde se reálně staví.

Jaký by měl být ideální scénář tendru, aby se tak nestalo?

Vláda by měla deklarovat výstavbu čtyř výrobních bloků, čímž bychom mohli dosáhnout množstevní slevy, jak hezky říká pan ministr Síkela. Opce na výstavbu máme. Navíc je stále platná EIA na dva výrobní bloky v Dukovanech i Temelíně. Obě lokality mají platné povolení pro umístění nových jaderných zdrojů a mají připravenou i zadávací dokumentaci.

O stavbu pátého bloku usilují tři uchazeči, ale zatím se nepředhánějí se závaznými dodávkami pro český průmysl. Jak tuhle situaci čtete?

Pro mě je to jasná známka toho, že uchazeči nemají od vlády jistotu, že se blok bude stavět. A budou-li se chovat tržně, spíš je budou zajímat země, kde se plánuje šest bloků. A ne jeden a ještě nejistý. Proto i do jisté míry chápu, že ty garance českému průmyslu nejsou nic moc. Na druhou stranu, český jaderný průmysl je špičkový a myslím si, že se prosadí i tak. Jen by to mohlo být daleko jednodušší a Česko by na tom dlouhodobě vydělalo, pokud by působil doma. I pro ČEZ by to znamenalo jednodušší provoz a zachování kompetencí, které pro své „jaderky“ potřebuje.

V čem je český jaderný průmysl unikátní?

Nevím, jestli unikátní, ale pořád je třeba mít na paměti, že jsme jednou z mála zemí, která byla schopná vyvinout, postavit a provozovat vlastní jaderný reaktor. A ta kompetence tu je dodnes, když dnes úspěšně provozujeme jaderné elektrárny ruského typu.

Když se vrátíme k penězům, jaké jsou zkušenosti s financováním jádra v zahraničí a jaký model je ideální pro Česko?

Záleží na tom, jakým způsobem chceme, aby byly bloky provozovány. V současné situaci má licenci pouze ČEZ. Pokud by ji získal další hráč, otevírají se dveře pro Joint Venture, PPP projekt a další modely financování. Nebo můžeme zůstat u EPC flexi, což je aktuální model s garancí státu. Ale pokud by se chtělo, aby dukovanský blok financoval ČEZ ze svého rozpočtu, tak zcela jistě tako velká investice zákonitě ovlivní výši dividendy, která je nezanedbatelným příjmem státního rozpočtu.

Takže pro jádro je rizikem i bídná kondice státního rozpočtu?

A to dost zásadním. V době, kdy sčítáme rekordní schodky, se dá očekávat tlak státu na maximální dividendu. Což může znemožnit samostatné financování výstavby. A nejsem si jistý, jestli by Skupina ČEZ byla sama schopná zajistit finanční garance bez podpory státu.

SMYSL DÁVÁ JEDEN TYP SMR

Už víme, že budeme deficitní dříve, než jsme čekali. Na druhou stranu se opožďuje tendr v Dukovanech. Jak do této situace zapadají SMR?

Jako asociace se k malým modulárním reaktorům stavíme velmi pozitivně. Česko má k dispozici brownfieldy po tepelných a uhelných elektrárnách, které mají veškerou technickou infrastrukturu. Přivaděče surové vody, odvody odpadních vod, systém likvidace dešťových vod, vyvedení výkonu do energetické sítě a disponují napojením na tepelné rozvaděče horkovodů a parovodů. Což znamená, že jsou schopny zásobovat teplem města a obce. A co je strašně důležité, průmyslová zóna v těch oblastech dlouhodobě stojí, obyvatelé ji akceptují a místní politici podporují. Takže je to ve výsledku ideální místo pro výstavbu malých modulárních reaktorů. Na druhou stranu to může trvat 10-15 let, než uvidíme nějaký malý modulární reaktor v reálném provozu.

Co jsou tedy nejbližší překážky pro SMR?

Zaprvé komerční nasazení. Pak je to akceptace veřejnosti na lokalitách, protože mít za barákem jaderný zdroj asi nebude chtít každý. Se stavbou SMR se bude muset vypořádat i legislativa a Státní energetická koncepce. Nedává smysl, aby se jeden typ SMR postavil v Temelíně, úplně jiný v Tušimicích a další třeba v Mělníce. Takže když to shrnu, minusy jsou cena, akceptace veřejnosti a licencování.

V čem je modularita výhodou?

Výstavba je velmi rychlá a zajištěna je i unifikace náhradních dílů, provozu a paliva. Dává pak smysl mít stejný typ reaktoru na všech lokalitách. Je třeba si uvědomit, že jedna instalovaná megawata výkonu SMR je dvakrát dražší než u velkého jaderného zdroje. Ale na modulární reaktory zase dosáhne více investorů.

Citlivým tématem jaderné energetiky je nakládání s vyhořelým palivem, jak k tomu Česko přistupuje?

Pokud se chceme chovat zodpovědně ke svým potomkům, měli bychom mít připravené úložiště pro vyhořelé jaderné palivo a jiné odpady z vyřazování jaderných elektráren. Podle taxonomie EU bychom měli mít hlubinné úložiště už v roce 2050. Současné dukovanské bloky ukončí činnost pravděpodobně kolem roku 2045-47 a pak bude poslední vyjmuté jaderné palivo chladnout dalších 8-10 let. Z toho plyne, že hlubinné úložiště nám stačí zprovoznit později, nejlépe podle stávající platné koncepce, tj. v roce 2065. Po světě je řada projektů, které se snaží vyhořelé znovu využít, ale hlubinné uložení je zatím jedinou prověřenou a spolehlivou metodou nakládání s jaderným odpadem. A pokud budeme chtít postavit úložiště na území ČR, k čemuž jsme se mimochodem zavázali, měli bychom zásadně zrychlit přípravy na výstavbu. Protože v současnosti Česká republika nemá vybranou hlavní ani záložní lokalitu, nemá ukládací a manipulační technologii, kterou bychom měli zkoušet, tak rozhodně není připravená na spuštění úložiště v roce 2050.