Ing. Václav Matyáš
Když byly v roce 1979 pověřeny Vodní stavby Praha generálním dodavatelstvím stavební části jaderné elektrárny Temelín, 4x 1000 MW, byl jsem osloven tehdejším generálním ředitelem Ing. Jaroslavem Trpišovským, „jestli bych to nechtěl stavět“.
V následujícím roce se vytvořila v rámci tehdejší Technické správy skupina cca 20 lidí, která byla pověřena předvýrobní přípravou stavby a která byla základem pro budoucí specializovaný staveništní podnik Výstavba JE Temelín s. p., který převzal plně roli GDS a ve spolupráci s GDT Škodou Praha a GP Energoprojektem Praha pokračoval v přípravě a následné realizaci stavby.
Až do roku 1985 jsem vedl útvar předvýrobní přípravy, v jehož náplni byla spolupráce s GDT a GP a současně komunikace se zpracovatelem „Technického projektu JE“ Atomenergoprojektem Moskva. V témže roce se v rámci podniku strukturovaly výrobní divize a byl jsem pověřen vybudováním divize pro komplexní realizaci jaderného a turbínového ostrova, v té době ještě 4 bloků.
Co považuji za důležité zmínit, zejména ve vztahu k přípravě NJZ Dukovany, je rok 1986, kdy v říjnu byl obhájen a schválen úvodní projekt JETE, stavební povolení vydáno v 11/1986, v únoru 1987 zahájena výstavba technologických objektů a základová deska 1. HVB byla dokončena již v 11/1987.
Původní termíny dokončení jednotlivých bloků vycházely z průběžné lhůty výstavby unifikovaného bloku 60 měsíců. Zde chci zdůraznit, že realizace stavební části nebyla z technických ani kapacitních problémů příčinou termínových posunů.
Ve špičce výstavby mezi léty 1989–2000 pracovalo na stavbě cca 7 tisíc pracovníků GDS, GDT, GP a investora ČEZ – JETE. Zařízení staveniště bylo původně dimenzováno na špičku cca 10 tisíc pracovníků (fáze dokončování 1. bloku, vysoký stupeň rozestavěnosti 2. HVB a zahájení stavebních prací na 3. bloku). Zařízení staveniště jeho projekce, stavební povolení a realizace včetně následného provozu v celém rozsahu pro všechny účastníky výstavby byla záležitost GDS, Vodních staveb JETE.
Největší problém politické pochybnosti
Tím největším problémem ve výstavbě JETE, nebyly ani tak technické problémy (i když ani ty nechyběly), nebo protesty ekologů, jako politické zpochybňování její dostavby. To samozřejmě vnášelo nejistoty do řad investora, dodavatelů a znamenalo i velký psychologický nápor na vedení stavby. Za to, že se tlaky podařilo ustát, patří dík a uznání vedení stavby a nové garnituře politiků, kteří nepochybovali o smysluplnosti jaderné energetiky a její nezastupitelnosti v energetickém mixu České republiky.
Jaderná elektrárna Temelín patří bezesporu ke klíčovým stavbám na území České republiky a právem ji lze také považovat za doposud nejrozsáhlejší a technicky nejnáročnější stavbu realizovanou českými firmami. Zejména železobetonové masivní konstrukce základových desek reaktoroven, spřažená železobetonová konstrukce ochranné obálky a její předepnutí na 10MN, ocelové hermetické vystýlky, unikátní montáže ocelových konstrukcí kontejmentu o mimořádných hmotnostech, nebo základová rámová konstrukce turbosoustrojí uložená na systému pružinových izolátorů chvění a viskózních tlumičích, vyžadovaly zcela nové přístupy v přípravě a realizaci. A v tomto výčtu aplikovaných a zcela nových technologií a stavebně montážních postupů bych mohl pokračovat. Pro mnoho firem, které se stavby zúčastnily to byla jedna z nejvýznamnějších etap jejich novodobé historie.
Model EPC Flexi je nezbytmý
Na otázku, zda lze srovnávat povolovací procesy a přípravu výstavby JETE s dnešní situací v přípravě NJZ Dukovany, tak odpovídám: nedá! Prostě jiné postupy, legislativa, centrálně řízená ekonomika, kde vládla direktiva před volnou soutěží, zakládaly i jiné přístupy. To, co ale je společné pro projekt připravované a realizované tehdy a dnes je technická a inženýrská erudovanost lidí, kteří mají nezpochybnitelné kompetence, ale také odpovědnosti a budou chtít bloky postavit!
A když se vrátím o 40 let zpátky do doby, kdy jsme byli ve Vodních stavbách Praha pověření přípravou a realizací JETE jako generální dodavatel stavební části, tak první, co jsme udělali, byla návštěva rozestavěných Dukovan. A přestože JETE a JEDU jsou výkonově a stavebně technickým řešením dvě odlišné elektrárny, tak zkušenosti našich kolegů z Dukovan měly pro nás cenu zlata. Vnímali jsme jak pozitiva, tak zejména chyby v přípravě realizace, náročnou logistiku projektu organizace výstavby (POV) a spolu s investorem a projektantem jsme je dokázali promítnout efektivně do přípravy výstavby JETE.
Rozhodnutím vlády ČR o přípravě a realizaci Nového jaderného zdroje (NJZ) Dukovany je bezesporu mimořádnou příležitostí s velkou přidanou hodnotou pro čs. průmysl a čs. stavebnictví v celé řadě oblastí, včetně zapojení technických univerzit a vědecko-výzkumné základny ČR.
Technická, organizační i investiční náročnost tohoto projektu vysoce překračuje nejnáročnější projekty realizované v současné době v ČR, i ve výhledu této dekády.
Přestože je připravován investorem ČEZ dodavatelský model, který pracuje se zahraničním Hlavním dodavatelem, vítězem výběrového řízení, tak zapojení českého průmyslu a stavebnictví do tohoto projektu v modelu EPC Flexi je v zásadě respektováno a z pohledu konečného úspěchu projektu i nezbytné.
Nic, co bychom nezvládli
Je naprosto nesporné, že realizace stavební části NJZ bude zajišťována českými kapacitami. Zde bych chtěl zdůraznit, že ve stavebně technickém řešení projektů všech pěti potenciálních hlavních dodavatelů není žádná technologie, která by se zásadně lišila od toho, co jsme úspěšně zvládli na JETE a kterou by nezvládlo současné české stavebnictví!
To, co bude ale naprosto nezbytné, bude transformace standardních technických řešení nabízených vybraným zahraničním dodavatelem na soulad s českou legislativou. Stejně tak i všechny projektové stupně budou muset respektovat české/evropské normy a standardy, případně podmínky/metodiky pro aplikaci zahraničních norem akceptovatelných dotčenou státní správou. A i v této problematice to bez českých kapacit nepůjde. Zahraniční zkušenosti z realizace obdobně náročných projektů potvrzují, že bez zásadního zapojení lokálních inženýrských a dodavatelských kapacit do projektu již v této přípravné fázi znamená finální neúspěch!
Co rozhodovalo o úspěchu JEDU a JETE vedle dodavatelů a projektanta, byla jednoznačně řídící role investora. Na něm byla a vždy bude odpovědnost za termíny, náklady, bezpečnost, zkrátka za finální úspěch či neúspěch projektu jako takového. A v případě NJZ Dukovany, kde hlavním dodavatelem bude zahraniční firma, to bude platit dvojnásob.
Velká příležitost
Zmínil jsem, že rozhodnutí vlády ČR o přípravě a realizaci NJZ Dukovany je velkou příležitostí pro český průmysl a české stavebnictví s velkou přidanou hodnotou. Proto jsme na SPS připravili ve spolupráci s Technologickou agenturou ČR (TAČR) a Odbornou radou pro BIM návrh strategie MPO na zapojení českého průmyslu a stavebnictví, vědeckých kapacit, univerzit, při podpoře zaměstnanosti, do přípravy NJZ.
Pro řešení celé řady zadání navrhujeme založení nového NCK (Národní centrum kompetence), které bude připraveno pro spolupráci univerzit a výzkumných kapacit se státní správou a následně s privátním sektorem. Národní centrum kompetence by mělo být i pro vítěze výběrového řízení místem, které mu umožní orientovat se v českém legislativním a dodavatelském prostředí.
Jsem rád, že pro tuto myšlenku nacházíme podporu i v Alianci české energetiky.
A na závěr, co bych vzkázal kolegům?
Každá velká stavba vyžaduje kromě technické a manažerské erudovanosti i velké osobní nasazení a u stavby jaderné elektrárny to platí dvojnásob. Smysl pro týmovou spolupráci a zodpovědnost je samozřejmostí, ale ten dobrý pocit z výsledku za tu námahu stojí.
Ing. Václav Matyáš
Emeritní prezident SPS
