Rozhovor s Liborem Doležalem, generálním ředitelem C-Energy Planá.
„V létě jsme odstavili kotel K5, který prošel plánovanou rekonstrukcí na štěpku a v loňském roce jsme již stejnou rekonstrukci realizovali na kotli K6. Uhelná energetika v Plané je tak definitivně minulostí,“ říká v rozhovoru pro All for Power Libor Doležal. Pod jeho taktovkou se teplárna v Plané nad Lužnicí posunula od tradiční podnikové energetiky k modernímu energetickému zdroji, který stojí na více nohou. „Nadále dodáváme teplo v rámci kombinované výroby elektřiny a tepla, ale významnou část byznysu tvoří i poskytování služeb výkonové rovnováhy. Rozvíjíme i aktivity v oblasti distribuce elektřiny a distribuce pitné vody.“
Když jsme se dívali do vašeho životopisu, zaujalo nás, že jste na začátku kariéry pracoval ve ŠKODĚ PRAHA, která vás vyslala do Turecka. Jaká to byla zkušenost?
Pro můj život velmi zajímavá a důležitá. Byl jsem členem týmu, který projektoval a zprovoznil dva uhelné bloky na elektrárně Soma, což je elektrárna asi 200 km od Izmiru v západní části Turecka. Navazovali jsme na výstavbu čtyř bloků, k nimž jsme nainstalovali dva bloky, každý o výkonu 165 MW. A myslím si, že dodnes těch celkem šest uhelných bloků úspěšně provozují. Osobně jsem byl zodpovědný za projektování strojovny hlavního výrobního bloku a během výstavby a uvádění do provozu jsem měl na starosti odvod popelovin do úložiště.
Takže jste si v podstatě „osahal“ celý proces výstavby elektrárny?
Přesně tak. Minimálně jsem se seznámil se vším podstatným, co se při výstavbě děje. A to mi v budoucím profesním růstu hodně pomohlo.
O jaké době se bavíme?
Elektrárna se začala projektovat v roce 1987 a na stavbě jsem pak byl v letech 1990-91 s tím, že jsem zůstal v týmu zodpovědném za vypořádání celé zakázky. V souvislosti s tím jsme na Somě zajišťovali například online analýzu obsahu % podílu popelovin a indikativní výpočet výhřevnosti uhlí dopravovaného pásem přímo ze sousedícího povrchového dolu.
Kam vás zavedla cesta po Turecku?
V roce 1996 se mi podařilo získat pracovní stáž v Anglii u velkého provozovatele elektráren Powergen. Šlo o program zaměřený na management a marketing v energetice, který se skládal ze stáže na univerzitě a z pracovního pobytu u společnosti působící v energetice. A díky tomu jsem se stal členem týmu, který za společnost Powergen připravoval investice do energetiky nejen v Anglii, ale i jinde ve světě. Většinou se jednalo o zakázky formou „postav a provozuj“. Takže nejen dodávka, ale i dlouhodobé provozování elektráren.
K jakým projektům jste se dostal?
Připravovali jsme výstavbu uhelné elektrárny v Kolumbii a další projekt jsme připravovali do Indie. Pak jsem se účastnil výstavby jedné z prvních velkých paroplynových elektráren v Anglii, byla to velká elektrárna o celkovém výkonu 1 380 MW. Celkem byly postaveny tři bloky - v té době unikátní, protože to byl jeden z prvních bloků, kde byly parní a plynová turbína propojeny na jednom rotoru. Osobně jsem byl u uvádění do provozu toho prvního. Dobrá profesní zkušenost.
To bylo ještě v dresu ŠKODY PRAHA?
Přesně tak. Ale asi po roce jsme se s rodinou rozhodli, že se vrátíme zpět do České republiky. Shodou okolností to bylo v době, kdy začala mít firma problémy se získáváním nových zakázek a mně se dostala pod ruku informace, že teplárnu v Plané nad Lužnicí kupuje od společnosti Silon s.r.o. americký investor, firma Thermo Ecotec Corp. A že shání člověka, který by zakázku technicky řídil. Zaujalo mě, že měli zájem investovat do rozšíření výroby elektřiny a dohodli jsme se na spolupráci. Zpočátku jsem pro ně dělal na volné noze jako technický poradce, po akvizici společnosti Thermo Ecotec jinou velkou americkou společností AES Corporation vlastnící elektrárny téměř ve všech světadílech jsem se stal i jednatelem teplárny v Plané. Ta nesla od té doby název AES Bohemia s.r.o. až do další změny vlastníka.
Od té doby jste už čtvrt století věrný Plané, co vše jste v lokalitě zažil?
Zažil jsem tři změny majitele a všechny fáze proměny tuzemské energetiky. Ale opravdu dynamický směr to nabralo až před deseti lety, poté co teplárnu koupila od společnosti AES Corp. investiční společnost CARPATERRA CAPITAL PARTNERS pod vedením pánů Michala Šušáka a Ivo Nejdla.
Jak se dynamika projevovala?
Postupně jsme se posunuli od tradiční podnikové energetiky k modernímu energetickému zdroji, který stojí na více nohou. Nadále dodáváme teplo v rámci kombinované výroby elektřiny a tepla. Ale významnou část byznysu tvoří i poskytování služeb výkonové rovnováhy. Rozvíjíme i aktivity v oblasti distribuce elektřiny a distribuce pitné vody.
Jaké bylo zadání majitelů CARPATERRY, když do Plané vstoupili?
V prvé řadě ekologizovat zdroj a zefektivnit jeho provoz. Už tehdy jsme poskytovali služby výkonové rovnováhy, ale byl to pro nás spíše doplňkový byznys. Když jsme debatovali o rozvoji teplárny, došli jsme k závěru, že právě tuhle nohu bychom chtěli posílit a ruku v ruce s tím jsme si definovali, jak by měl zdroj technicky vypadat.
K čemu jste dospěli?
Řekli jsme si, že klíčové je vytvořit zdroj, který bude maximálně účinný, flexibilní a zároveň ekologický. A který bude také pokud možno schopný vyrábět teplo minimálně ze dvou druhů paliv. To nás nasměrovalo vedle rekonstrukce uhelných kotlů i k investici do plynové části zdroje. Využili jsme i toho, že v Plané bylo možné do jisté míry ještě navýšit elektrický výkon vyváděný do nadřazené distribuční sítě. A byli jsme ochotní investovat do nových kotlů, jejichž rekonstrukce umožní v budoucnu nahradit uhelnou část spalováním štěpky. Což je záměr, který aktuálně již naplňujeme.
ŠTĚPKA I ENERGETICKÉ VYUŽITÍ KOMUNÁLNÍCH ODPADŮ
Tím se dostáváme do horké současnosti. Platí, že letos v Plané definitivně končíte se spalováním uhlí?
Už jsme skončili. V létě jsme odstavili kotel K5, který prošel plánovanou rekonstrukcí na štěpku a v loňském roce jsme již stejnou rekonstrukci realizovali na kotli K6. Uhelná energetika v Plané je tak definitivně minulostí.
Co budete dělat se skládkou uhlí?
Zatím ji částečně zachováme v podobě záložní zásoby uhlí pro teplárnu v Táboře vzhledem k tomu, že v Táboře je pouze minimální kapacita skládky. Větší část prostoru původní skládky uhlí je ale již využívána na zařízení spojené s tříděním, sušením a skladováním dřevní štěpky.
Jaké využití mají původní kotle K1-K4?
Na místě dvojky a trojky vyrostly modernizované kotle 5 a 6. Jednička slouží jako rezerva pro jiný projekt a čtyřka na teplárně pořád stojí. Původně se na K4 spaloval lehký topný olej, ale přestavěli jsme ho na plyn a využití má jako záložní zdroj.
Nabízí se i využití odpadu, je to směr, kterým přemýšlíte?
V blízké době chceme s podporou Modernizačního fondu stavět nový kotel právě na místě původního kotle K1. Aktuálně připravujeme projekt nového spalovacího zařízení, který umožní spalovat vedle komunálního odpadu i odpadní dřevní štěpku. Výhodou je, že by šlo o podobnou technologii, jako na kotlích K5 a K6. Využijeme tak stávající kotelnu i turbínu s tím, že nainstalujeme navíc menší protitlakou turbínu, abychom využili celý tepelný výkon zdroje pro výrobu elektřiny v režimu kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET) po navýšení tepelného výkonu na kotlích.
Na jaký objem odpadu je zdroj dimenzovaný?
Pracujeme se svozovou vzdáleností cca 50 km kolem Plané nad Lužnicí, což dělá asi 40 tisíc tun komunálního odpadu a kotel bude schopen zároveň pojmout i zhruba stejné množství dřevního odpadu.
Když se vrátíme k retrofitům z uhlí na štěpku, jak vypadá trh se štěpkou?
Oproti uhlí je trh se štěpkou samozřejmě méně jistý, štěpka má různou kvalitu, ale s tím se dá pracovat. Proto budujeme sušárnu, abychom byli připravení zpracovávat i méně kvalitní štěpku, po které nemusí být tak velký hlad. Kotle na to technologicky připravené máme. A třeba pro naše klasické roštové kotle je dokonce lepší, když není štěpka v top kvalitě. Jednoduše potřebují příměs nespalitelných popelovin.
Jak máte zajištěné dodávky?
Se štěpkou jsme začali asi před dvěma lety a dostali jsme se na 40% podíl spalování bez jakýchkoliv úprav na kotlích. Díky tomu navazujeme vztahy s vlastníky lesů v okolí Tábora a postupně získáváme důvěru, protože vidí, že tu vzniká subjekt, který jim zajišťuje dlouhodobý odbyt. A máme výhodu, že v nejbližším regionu není zatím další provozovatel, který byplánoval zdroj na štěpku. Takže si troufnu říct, že ani dlouhodobě bychom neměli mít problém si zajistit takové množství dřevní štěpky, které by nám stačilo pro základní zajištění výroby tepla v režimu KVET.
Dopravní cesty do kotle jsou stejné jako pro uhlí?
Pokud jde o cestu ze skládky do bunkrů kotlů, tak ano, změnily se ale samotné bunkry a technologie dopravy paliva z bunkrů do kotlů. Samozřejmě je také rozdíl v tom, že uhlí zavážíte vlečkou a štěpku nákladními vozy, proto jsme upravili příjmovou část pro dovoz materiálu a také postavili novou příjezdovou komunikaci do teplárny.
DRAHÝ PLYN? LIDÉ SE VRACÍ K CZT
Mluvil jste o tom, že už nejste jen klasickou podnikovou energetikou, ale firmy jsou pořád vašimi důležitými odběrateli. Jak se změnila jejich struktura za těch 25 let?
Pokud se bavíme o teplu, naším největším odběratelem je společnost Bytes Tábor, což je rozvodná společnost města Tábor. Když lehce odbočím, C-Energy vlastní po akvizici Teplárny Tábor výrobní zdroje a primární rozvodnou soustavu v Táboře, město Tábor pak skrze Bytes sekundární rozvody. Je to logické uspořádání, které vyhovuje oběma stranám. Ale abych neutíkal z otázky, významnými odběrateli tepla zůstávají průmyslové podniky v oblasti Plané nad Lužnicí – hlavně tedy Silon, Madeta a Maso Planá.
Do Teplárny Tábor jste vstoupili v roce 2020 a letos v ní probíhá přeměna parovodů na horkovody. O jak zásadní investici jde z hlediska rozvoje celé lokality?
Teplárna Tábor coby samostatná společnost již fakticky zanikla fúzí se C-Energy Planá. Tato investice, která je pro město Tábor a jeho občany zásadní, tak probíhá plně pod hlavičkou C-Energy. Musíme vyměnit především centrální parovod, který spojuje hlavní výrobní blok teplárny s výtopnou v severozápadní části Tábora. Měníme ho postupně, protože jsou na něj navěšení další odběratelé tepla a s parovodem tak musíme rekonstruovat i přípojky a odbočky. A vznikají i nová odběrná místa, protože současná situace nahrává tomu, že odběratelé, kteří doteď vytápěli plynem, mají zájem o napojení na centrální zásobování teplem.
Jak jste s konverzí daleko?
Máme za sebou více jak dvě třetiny prací a rádi bychom vše stihli nejpozději do května příštího roku.
A pokud jde o další investice?
Ze strategického pohledu nás čeká realizace projektu Plynofikace Teplárny Tábor. Aktuálně vybíráme zhotovitele a jedeme podle předem daného harmonogramu.
Vysoké ceny plynu vás nezviklaly?
V principu ne. Jen jsme lehce upravili investici. Původně jsme plánovali, že nový zdroj bude stát na místě hlavního výrobního bloku teplárny. Tedy že areál nejdříve vyčistíme od stávajících technologií a začneme stavět nový plynový zdroj. Ale současná energetická situace nás přiměla k tomu, že jsme přeplánovali umístění, abychom mohli během realizace projektu plynofikace stále využívat stávající uhelný blok. Vnímáme, že plyn může být rizikové palivo minimálně dvě topné sezony. A nemůžeme ohrozit naše závazky vůči městu Tábor. Do budoucna si ale myslím, že opadne nejistota ohledně spolehlivosti dodávek a plyn se opět stane standardně dostupným palivem. Každopádně chceme být připraveni na všechno.
Na záměru ukončit spalování uhlí v Táboře se ale asi nic nemění?
Určitě ne. Pořád považujeme nahrazení uhlí moderní plynovou technologií za smysluplný krok.
Plyn je důležitý i jako palivo pro špičkovací zdroje, jak to aktuálně „hraje“ ekonomicky?
V Plané nad Lužnicí máme šest plynových motorů, které nasazujeme do služeb výkonové rovnováhy. Poskytujeme službu minutové (teplé) zálohy se startem do pěti minut nebo 12,5 minut. Nebo do některé ze sekundárních regulací. Část výkonu se snažíme prodat v ročních tendrech a část si necháváme na denní obchodování. A pokud jde o nákup plynu, jsme v podstatě na spotu, takže dopady do ekonomiky to má. Ale i při vysokých cenách plynu jsme schopni služby poskytovat s nějakou marží.
VODÍK JEDINĚ S OZE
V jaké fázi je projekt jednotky na spalování odpadu EVECONT?
Když to řeknu upřímně, nám se líbila myšlenka vzniku menší spalovací jednotky, která by využívala průmyslový zbytkový odpad nebo nerecyklovatelné plasty. Stále předpokládáme, že v rámci dalšího vývoje nakládání s odpady vznikne příležitost pro firmy, které teď musí odpady složité dopravovat do vzdálených spaloven. A ani spalovny nejsou zrovna nadšené, když musí likvidovat vysokovýhřevný plast, protože na to nemají pořádně nastavené technologie. Pro ně je zajímavější komunální odpad. Proto si myslím, že jednotky typu EVECONT mají smysl, jen jsme možná v tomto konkrétním případě předběhli budoucnost. Až se změní podmínky pro skládkování, pak to bude obchodní příležitost i pro tento typ energetických zařízení.
Byl projekt v něčem užitečný?
Ověřili jsme si, za jaké peníze je možné takovou jednotku postavit s tím, že bude plnit veškeré požadavky na emise do ovzduší. A když s tím kolegové z Eveca (Eveco Brno – pozn. red.) přišli, líbila se nám i forma kontejnerového uspořádání, což znamená snadný transport i jednoduchou montáž a demontáž. A zkušenost se spuštěním jednotky včetně ověření emisí spalin na komíně nás v podstatě ujistila, že klasické ZEVO nemusí nutně být postaveno na velkou kapacitu energetického využití komunálního odpadu v řádu 100 kt/rok a více, aby to mohl být ekonomicky životaschopný projekt.
Co je s projektem teď?
Ukončili jsme zkušební provoz. Místo, kde zařízení stojí, potřebujeme na jiný účel a nedává také smysl, abychom provozovali EVECONT a zároveň v budoucnu budovali ZEVO. Aktuálně se rýsuje alternativní řešení, kde by jednotka EVECONT mohla být provozována.
Jaké místo má ve vašich plánech vodík?
Vnímáme, že vodík bude jedna z forem akumulace elektrické energie. A především s rozvojem obnovitelných zdrojů jeho význam poroste. Už dříve jsme se zaobírali možností jít cestou modrého vodíku, ale při dnešních cenách plynu tyhle projekty nedávají smysl. Naopak smysluplněji vypadá využití vodíku pro příměstskou dopravu. A tady vidím příležitost i pro nás, abychom utužili spolupráci v rámci aglomerace Tábor-Planá nad Lužnicí.
Jak se na to připravujete?
Snažíme se rozvíjet oblast výroby z obnovitelných zdrojů. Vlastníme 0,5 MW fotovoltaiku a ve spolupráci s Táborem i Planou hledáme další lokality, kde by mohly FVE stát. A ruku v ruce jsme připraveni investovat i do vodíkové technologie. Už teď víme, že naše plynové motory jsou schopné spalovat 20 % vodíku s potenciálem jít ještě dál. Klíčové bude, aby se technologie výroby vodíku rozvíjela spolu s navýšením výkonu obnovitelných zdrojů elektřiny, a hlavně aby vodík našel využití přímo v místě výroby.
