Celková energetická dovozní závislost České republiky v letech 2010–2020 měla rostoucí trend. Z hodnoty 25,5 % v roce 2010 vzrostla na hodnotu 39,0 % v roce 2020. Ve srovnání se zeměmi EU 27 patří Česká republika mezi země s nízkou energetickou dovozní závislostí. Česká republika je charakteristická poměrně vysokou energetickou dovozní závislostí na Rusku, která v roce 2020 dosáhla hodnoty 23,7 %. Dovozní závislost pevných fosilních paliv postupně vzrostla z hodnoty -15,4 % v roce 2010 na hodnotu 13,1 % v roce 2020. Česká republika je téměř výhradně závislá na dovozu zemního plynu a surové ropy. Ukazatel dovozní závislosti u těchto komodit se pohyboval okolo hodnoty 100 % s meziročními výkyvy způsobenými změnou stavu zásob. Dovozní závislost v roce 2020 pro zemní plyn činila 86,0 %, pro surovou ropu 101,7 %.
Vstupní údaje pro výpočet energetické dovozní závislosti byly převzaty ze Souhrnné energetické bilance České republiky za roky 2010–2020. Údaje o dovozu podle zemí pocházejí z ročních dotazníků pro EUROSTAT/IEA (COAL, GAS, OIL).
Podle definice se veškerá výroba jaderné energie počítá jako domácí výroba, bez ohledu na původ paliva pro jaderné štěpení. Podobně se všechny obnovitelné zdroje a biopaliva počítají jako domácí produkce, bez ohledu na původ suroviny (biomasa nebo odpad), ze které byly vyrobeny. Záporná hodnota ukazatele znamená, že země vyváží více paliv, než doveze. Hodnoty vyšší než 100 % souvisejí s ukládáním paliv do zásob.
Celková energetická dovozní závislost
Celková energetická dovozní závislost České republiky v letech 2010–2020 měla rostoucí trend. Z hodnoty 25,5 % v roce 2010 vzrostla na hodnotu 39,0 % v roce 2020. Tento trend byl způsoben poklesem spotřeby celkového množství energie, útlumem primární produkce a navýšením dovozů paliv a energií.
Ve srovnání se zeměmi EU 27 patří Česká republika mezi země s nízkou energetickou dovozní závislostí. Nižší energetickou dovozní závislost v roce 2020 vykazovalo jen Bulharsko, Švédsko, Rumunsko a Estonsko. Mezi země s nejvyšší energetickou dovozní závislostí patřila Malta, Kypr, Lucembursko, Řecko a Belgie.
Nižší míra energetické dovozní závislosti České republiky byla způsobena poměrně vysokou primární produkcí pevných fosilních paliv. Ukazatel dovozní závislosti příznivě ovlivňuje také skutečnost, že jaderné teplo, jehož podíl na celkovém energetickém mixu v roce 2020 dosahoval 18,42 %, se podle definice energetické dovozní závislosti počítá jako domácí zdroj.
Celková energetická dovozní závislost zemí EU 27 měla v letech 2010–2020 mírně rostoucí trend a v roce 2020 dosáhla hodnoty 57,5 %.
Česká republika je charakteristická poměrně vysokou energetickou dovozní závislostí na Rusku, která v roce 2020 dosáhla hodnoty 23,7 %. Zvyšovala se energetická dovozní závislost na Německu a Polsku.
Pevná fosilní paliva
Mezi pevná fosilní paliva patří antracit, černé uhlí koksovatelné, černé uhlí energetické, hnědé uhlí a produkty vyrobené z těchto paliv (koks, hnědouhelné brikety, uhelný dehet). Pevná fosilní paliva v letech 2010–2020 představovala významnou část celkového energetického mixu České republiky s podílem 30,3 % v roce 2020. Jednalo se o jeden z nejvyšších podílů v rámci EU 27. Dovozní závislost České republiky pro pevná fosilní paliva v období 2010–2020 postupně vzrostla z hodnoty -15,4 % v roce 2010 na hodnotu 13,1 % v roce 2020. Klesala jejich primární produkce, snižovala se jejich celková spotřeba a zvýšil se jejich dovoz.
Dovozní závislost pevných fosilních paliv zemí EU 27 se ve sledovaném období mírně zvyšovala.
Mezi roky 2019 a 2020 nastal významný pokles z hodnoty 43,3 % na hodnotu 35,9 %.
Dovozní závislost pro jednotlivé druhy pevných fosilních paliv je uvedena v následujících kapitolách. V případě uhelných produktů se ukazatel dovozní závislosti samostatně nezjišťuje, protože by docházelo k dvojímu započtení. Jejich dovoz však ovlivňoval celkovou hodnotu dovozní závislosti pevných fosilních paliv. Produkce koksu v tuzemských koksovnách pokrývala většinu jeho spotřeby. Vedlejším produktem výroby koksu byl černouhelný surový dehet, který se využíval v chemickém průmyslu. Částečný dovoz těchto uhelných produktů ovlivnil dovozní závislost zejména na Polsku, Německu, Slovensku a Ukrajině. Tuzemská produkce hnědouhelných briket byla ukončena v roce 2010. Od tohoto roku se hnědouhelné brikety na tuzemský trh dovážejí výhradně z Německa. Dovozní závislost pevných fosilních paliv z Polska ve sledovaném období výrazně narostla z hodnoty 1,5 % v roce 2010 na hodnotu 15,8 % v roce 2020 a Polsko se tak stalo zemí, na které byla Česká republika nejvíce dovozně závislá.
V rámci evropských zemí patřila Česká republika v roce 2020 mezi země s nejnižší mírou dovozní závislosti pevných fosilních paliv společně s Polskem a zeměmi jihovýchodní Evropy. Mezi tyto země se výjimečně zařadilo i Portugalsko, které až do roku 2019 patřilo mezi čisté dovozce fosilních paliv. V roce 2020 u této země výrazně převládl vývoz nad dovozem (vlivem čerpání ze zásob z předchozího roku a výraznému snížení spotřeby) a to vedlo k záporné hodnotě ukazatele dovozní závislosti.
Antracit
Antracit se v České republice v letech 2010–2020 využíval zejména v sektoru výroby železa a oceli jako palivo při aglomeraci železných rud. Jeho podíl v celkovém energetickém mixu byl minoritní s průměrnou hodnotou 0,1 %. Dodávka antracitu na naše území byla zajišťována výhradně dovozem, proto se i ukazatel dovozní závislosti pohyboval okolo hodnoty 100 % s meziročními výkyvy způsobenými změnou stavu zásob. V roce 2020 činila hodnota jeho dovozní závislosti 75,6 %.
Česká republika dosahovala v letech 2010–2020 vyšší dovozní závislosti antracitu než průměr EU 27, který během sledovaného období vzrostl z hodnoty 73,1 % v roce 2010 na hodnotu 103,1 % v roce 2020. Po ukončení těžby antracitu v Německu a ve Španělsku v roce 2018 jsou země EU 27 závislé pouze na dovozu tohoto paliva.
Dovoz antracitu do České republiky v letech 2010–2020 probíhal zejména z Ruska, Polska a Ukrajiny. V roce 2020 dosahoval podíl dovozu z Ruska 69,95 % a z Polska 29,94 %.
Černé uhlí koksovatelné
Černé uhlí koksovatelné se využívá výhradně pro výrobu koksu. V období 2010–2020 jeho těžba na našem území postupně klesala v souvislosti s útlumem těžby na Ostravsku. Klesala jeho celková spotřeba a zvýšil se dovoz. Dovozní závislost vzrostla z hodnoty -72,2 % v roce 2010 na hodnotu 58,2 % v roce 2020. V roce 2017 poprvé dovoz převládl na vývozem a ukazatel dovozní závislosti začal nabývat kladných hodnot.
Během sledovaného období se Česká republika postupně změnila z dovozně nezávislé země na zemi s vysokou dovozní závislostí, která se v roce 2020 přiblížila k průměru EU 27 s hodnotou 65,8 %.
V rámci zemí EU 27 se černé uhlí koksovatelné těžilo v roce 2020 kromě České republiky už jen v Polsku. V letech 2010–2020 se do tuzemských koksoven toto palivo dováželo především z Polska, Spojených států amerických a Kanady. Podíl dovozu z Polska v roce 2020 dosahoval hodnoty 86,72 %, ze Spojených států amerických 9,75 % a z Kanady 3,46 %.
Černé uhlí energetické
Černé uhlí energetické se v letech 2010–2020 využívalo především k výrobě elektřiny a tepla. Uplatňovalo se v průmyslu (např. při výrobě cementu a vápna), i jako palivo pro vytápění domácností. Od roku 2014 se přidávalo do vysokopecní vsázky jako částečná náhrada koksu. Ačkoliv docházelo ke snižování objemu jeho těžby, dovezené množství zůstalo na přibližně stejné úrovni. Jeho spotřeba se snížila téměř o polovinu. Podíl černého uhlí energetického na celkovém energetickém mixu České republiky byl ve sledovaném období nižší než průměr EU 27 a v roce 2020 činil 3,0 %. Dovozní závislost černého uhlí energetického vzrostla z hodnoty -39,9 % v roce 2010 na hodnotu 40,0 % v roce 2020. Jeho dovoz převyšuje vyvezené množství od roku 2016.
Dovozní závislost České republiky pro černé uhlí energetické se v roce 2020 postupně přiblížila průměru EU 27 o hodnotě 51,8 %.
Černé uhlí energetické se v zemích EU 27 kromě České republiky v roce 2020 těžilo pouze v Polsku. V Itálii jeho těžba skončila v roce 2015, v Německu a Španělsku v roce 2018. Mimo EU 27 se v evropských zemích těžilo ještě na Ukrajině, ve Velké Británii, v Norsku a v Albánii. Do České republiky se černé uhlí energetické v letech 2010–2020 dováželo především z Polska a Ruska. Podíl dovozu z Polska v roce 2020 dosahoval hodnoty 75,16 %, z Ruska 22,69 %.
Hnědé uhlí
Hnědé uhlí se letech 2010–2020 v České republice uplatňovalo především při výrobě elektřiny a tepla, v průmyslu a ostatních sektorech (zejména v domácnostech). Spotřeba hnědého uhlí v průběhu tohoto období postupně klesala. Přesto jeho podíl v celkovém energetickém mixu v roce 2020 zůstal poměrně vysoký s hodnotou 21,7 % a patřil mezi nejvyšší v zemích EU 27 (průměr 3,7 %). Česká republika byla na hnědém uhlí dovozně nezávislá. Ukazatel dovozní závislosti nabýval záporných hodnot.
V rámci zemí EU 27 se hnědé uhlí kromě České republiky v roce 2020 těžilo ještě v Bulharsku, Německu, Řecku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Slovensku a Slovinsku. V ostatních evropských zemích mimo EU 27 těžba probíhala v Černé Hoře, Kosovu, Severní Makedonii, Srbsku, Bosně a Hercegovině a Gruzii. Do České republiky se v letech 2010–2020 hnědé uhlí v menší míře dováželo hlavně z Německa a Polska. Podíl dovozu z Polska v roce 2020 činil 69,88 %, z Německa 30,10 %. Významnou část dovozu z Německa představoval hnědouhelný multiprach.
Zemní plyn
Zemní plyn byl v České republice využíván všemi sektory národního hospodářství. S útlumem spotřeby pevných fosilních paliv se postupně zvyšovalo jeho uplatnění při výrobě elektřiny a tepla. Stal se převažujícím zdrojem energie v některých průmyslových procesech (např. výroba skla), jeho podíl se postupně zvyšoval v sektoru dopravy a v sektoru domácnosti představoval vhodnou náhradu za pevná fosilní paliva. Produkce zemního plynu, včetně tzv. degazačního plynu, v České republice byla v letech 2010–2020 minimální a představovala v průměru 2,7 % jeho celkové spotřeby. Spotřeba zemního plynu od roku 2010 do roku 2014 klesala a od roku 2015 ropět narůstá. Podíl zemního plynu na celkovém energetickém mixu České republiky v roce 2020 dosahoval hodnoty 18,1 %, přičemž průměr EU 27 byl 23,7 %. Česká republika byla téměř výhradně závislá na dovozu zemního plynu. Ukazatel dovozní závislosti dosahoval hodnoty 100 % s meziročními výkyvy způsobenými ukládáním zemního plynu do zásobníků. Dovozní závislost zemního plynu v roce 2020 činila 86,0 %.
Dovozní závislost České republiky pro zemní plyn byla ve sledovaném období vyšší než v zemích EU 27, kde se dovozní závislost postupně zvýšila z 67,8 % na hodnotu 83,6 % v roce 2020 (Obr. 17).
V rámci evropských zemí se nejvíce zemního plynu v roce 2020 těžilo v Norsku. Produkce zemního plynu v zemích EU 27 nebyla mezinárodně významná a podílela se především na vlastní spotřebě jednotlivých zemí. Norský zemní plyn se v letech 2010–2020 v menší míře dovážel do České republiky. Podíl dovozu z Ruska v roce 2020 dosahoval 100 %.
Přes Českou republiku vedou tranzitní plynovody, kterými se zemní plyn přivádí do zemí západní a střední Evropy. Ačkoliv se v posledních letech zlepšila diverzifikace infrastruktury dodávek zemního plynu na naše území, jednalo se stále o dovozní závislost na jediném dodavateli, kterým bylo Rusko.
Ropa a ropné produkty
Surová ropa se do České republiky dovážela ropovody Družba a IKL. Její tuzemská produkce na jižní Moravě byla minimální. V rafineriích se surová ropa transformuje na ropné produkty. Rafinerie v Kralupech nad Vltavou zpracovávala nízkosirné ropy přepravované ropovodem IKL / TAL z Terstu přes Vohburg do Nelahozevsi a moravské ropy dopravované odděleně ropovodem Družba nebo ve výjimečných případech vlakovými cisternami po železnici. Do rafinerie v Litvínově byla dodávána sirná ropa ropovodem Družba. Do zdrojové části rafinerií vstupovaly v menší míře i recyklované produkty. Podíl ropy a ropných produktů v celkovém energetickém mixu se ve sledovaném období příliš neměnil a v roce 2020 dosahoval hodnoty 21,4 %, přičemž průměr EU 27 činil 34,5 %. Dovozní závislost České republiky na ropě a ropných produktech dosahovala hodnoty téměř 100 % s meziročními výkyvy způsobenými změnou stavu zásob. Její hodnota v roce 2020 činila 101,2 %.
Mezi ropné produkty patří motorový benzín, motorová nafta, letecký benzín, tryskové palivo petrolejového typu, letecký a ostatní petrolej, primární benzín, zkapalněný ropný plyn (LPG), plynový olej, topné oleje, lakový a technický benzín, mazadla, bitumeny, parafíny a vosky, petrolejový koks a ostatní produkty. Jejich dovozní závislost se samostatně nevyhodnocuje, protože by docházelo ke dvojímu započtení. Jejich dovoz ale ovlivňoval celkovou dovozní závislost ropy a ropných produktů. Výhradně z dovozu byl pro tuzemské potřeby dodáván letecký benzín a ostatní petrolej. Ostatní ropné produkty se vyráběly v tuzemských rafineriích. V oblasti ropy a ropných produktů byla v roce 2020 Česká republika nejvíce dovozně závislá na Rusku s podílem 35,5 %, Ázerbájdžánu 16,8 % a Německu 16,3 %.
Většina evropských zemí v roce 2020 dosahovala dovozní závislosti na ropě a ropných produktech vyšší než 90 %. Jedinou dovozně nezávislou zemi představovalo Norsko.
Surová ropa
Těžba surové ropy v České republice vykazovala v letech 2010–2020 klesající trend a v roce 2020 představovala pouze 1,5 % celkové spotřeby ropy. Podíl surové ropy v celkovém energetickém mixu České republiky v roce 2020 dosahoval hodnoty 15,3 %, v EU 27 hodnoty 33,4 %. Dovozní závislost České republiky na ropě a ropných produktech dosahovala hodnoty téměř 100 % s meziročními výkyvy způsobenými změnou stavu zásob. V roce 2020 dovozní závislost činila 101,7 %.
Dovozní závislost České republiky na ropě a ropných produktech je téměř shodná s průměrem zemí EU 27.
V rámci evropských zemí se nejvíce surové ropy v roce 2020 těžilo v Norsku. V zemích EU 27 produkce surové ropy nebyla významná a měla využití především pro vlastní spotřebu jednotlivých zemí (např. Itálie, Dánsko, Rumunsko, Německo). Do České republiky se v letech 2010–2020 surová ropa dovážela především z Ruska, Ázerbájdžánu, Spojených států amerických, Kazachstánu, Norska a Saudské Arábie. Podíl dovozu z Ruska v roce 2020 dosahoval hodnoty 48,80 %, z Ázerbájdžánu 23,10 %, ze Spojených států amerických 11,81 %, z Kazachstánu 9,18 %, z Norska 3,48 % a z ostatních zemí 3,63 %.
Dovozní závislost České republiky na surové ropě v roce 2020 byla nejvyšší na Rusku 49,7 %, Ázerbájdžánu 23,5 %, Spojených státech amerických 12,0 % a Kazachstánu 9,3 % (Obr. 25).
Z podkladu MPO (Ing. Aleš Bufka a Ing. Miloslav Modlík)
Zdroj foto: Pixabay Oddělení analýz a datové podpory koncepcí MPO ČR.
