Tomáš Drápela (druhý zprava) na Dnech teplárenství a energetiky 2019
říká Tomáš Drápela, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR a generální ředitel Plzeňské teplárenské. V otevřeném rozhovoru jsme se bavili i o tom, proč nikoho z politiků nezajímá teplárenství ani dostavba Dukovan, proč by znovu nešel do stavby Chotíkova a jak podnikat v prostředí, kde chybí jasně nastavená pravidla.
Teplárny jsou dlouhodobě pod tlakem, ale zároveň jsou brány jako důležitá součást energetické soustavy. Jak si tenhle rozpor vysvětlujete?
Podle mě všichni chápou, že je lepší mít jeden hlídaný komín velké teplárny, než dvě stě komínů nehlídaných. Ale nemůžou to otevřeně říci. Podporovat teplárenství totiž nenese politické body. Přitom prospěšnost centrálních zdrojů je evidentní. Podívejte se na vesnice, kde se pálí úplně všechno a je to katastrofa. U nás panuje mylná představa, že se chováme neekologicky. Opak je pravdou. Když se prolomily těžební limity na Bílině, tak se řeklo OK, ale uhlí bude jen pro teplárny, ne pro kondenzační elektrárny s účinností 40 %. U tepláren je účinnost 80 – 90 % využití primárních paliv a k tomu byl nastaven systém podpory kogenerace.
Řeší se, jestli nejde o nedovolenou veřejnou podporu.
To je bohužel smutná realita. Problém je v tom, že v EU všichni kopou za svůj stát, i když mají úplně odlišné politické názory. Chtějí pro svou zemi co nejvíce výhod a peněz. Co pak s nimi bude, je věc druhá, ale peníze chtějí. Kromě Čechů. Ti nad správností projektů polemizují. Jediní z celé sedmadvacítky. Sami sebe střílíme do kolen. Někteří zahraniční poslanci kroutí hlavou nad tím, co tam čeští europoslanci vyvádějí.
Dá se v takové situaci prosadit stavba nových bloků v Dukovanech, která se neobejde bez silné diplomacie ze strany českého státu?
Samozřejmě s tím budou potíže. Chápu, že některé země s jádrem nesouhlasí, ale naši elektřinu si potom rádi koupí. Rakušané se tváří, že není od nás. Já ale nejsem politik a takovou filozofii nemůžu a nechci pochopit. Nechci být zpátečník, ale celý energetický systém nemůže fungovat, když nebudou existovat regulované zdroje. Musíte prostě mít něco, kde buď přiložíte nebo nepřiložíte. Ať už je to uhlí, plyn, biomasa nebo odpad a částečně se dá regulovat i jádro, i když má regulační schopnost momentálně výrazně menší.
Případná dostavba se ale musí vyřešit co nejdříve, kde vidíte největší problém?
Mám pocit, že dostavba Dukovan nikoho nezajímá! Totéž platí pro teplárenství. To je zásadní věc, kterou jsem vypozoroval. Byť jsem byl v minulosti místopředsedou Teplárenského sdružení, tak jsem z Prahy odešel a neměl moc čas na politické vztahy. Měl jsem dost svých starostí s Chotíkovem. Teď už je spalovna zkolaudovaná a zpětně chodí rozsudky, které když čtete, tak musíte konstatovat, že měly přijít před deseti lety. Ale nic se nezměnilo. My děláme pořád to samé, ale možná někdo někde dává jiná razítka. Já to nevím. Najednou je vše v pořádku. Když se teď po tolika letech vrátím do aktivního dění v Praze, už z pozice předsedy sdružení, tak mám pocit, že je všem všechno jedno. Lidé, kteří by měli rozhodovat, se tváří, že je situace v energetice a teplárenství trápí a že je zajímá. Ale ve své podstatě by měli řešit problémy, které jsou za horizontem jejich volebního období. A teď vidí těžké rozhodnutí, ve kterém je najednou spousta opravdové politiky - světové politiky! A nebezpečí, že se na vás vrhne půlka Evropy. A oni nemůžou říci do televize lidem, že je nic nezajímá, že už tady v roce 2040 nebudou. Ale v podstatě si to všichni myslí. A podle toho se taky chovají.
Jak chcete v takovém prostředí tlačit na změny, které pomůžou teplárenství?
Musíme se snažit něco změnit. Možná jsme naivní. Ale je tu nový ministr pan Havlíček. Třeba se do toho pustí, aby srovnal podnikatelské prostředí. Proč bych měl platit daně kvůli emisním povolenkám, když ostatní výrobci neplatí? Když stály povolenky dvě, tři eura, tak nás to nezajímalo. Teď stojí 27. Co když za rok budou stát kvůli brexitu 35 euro? To je samá politika. Říkám, pánové, já udělám všechno, co je v mých silách. Pan Havlíček na mne působí, že by mohl rozumět tomu, co chceme říct. A jsem přesvědčen, že by pro to i mohl něco udělat. Jestli udělá, nevíme. Máme tady podporu KVET po roce 2021, máme zavedení uhlíkové daně pro všechny, kteří se k ní ještě dnes nepřihlásili. Musíme mít všichni stejné podmínky, jinak nemohu konkurovat těm, co podnikají ve stejném oboru a mají jiné podmínky.
Chybí tedy jasná koncepce, jak dále podnikat v teplárenství?
Jednoznačně ano. Nemůžete investovat na dlouhá léta dopředu, pokud nemáte nastavená pravidla hry. A v energetice jde o velké peníze. Žádná banka vám dneska nepůjčí, pokud nemá jistotu, že budete vydělávat i za několik let. Na základě státní energetické koncepce, která je dobře napsaná už od doby ministra Urbana, se do legislativy, o kterou byste se mohl opřít, neprosadilo vůbec nic. Akorát, že na koncepci, která je plná krásných proklamací, vám nikdo nepůjčí ani korunu.
Jediná možná věc, jak se na to tehdy připravit, a to jsme zaspali, byla ten jeden komín zbourat a postavit místo něj třicet nebo padesát blokových kotelen. Paradoxní je, že se všichni tváří, že teplárny musí existovat dále. Ale bez jasných pravidel to nejde. Proto jsem od začátku politikům říkal. Napište, že teplárny jsou bolševické struktury a od roku 2030 tady nikdo nedostane ani korunu. Kdyby to před patnácti lety napsali, tak jsme dnes nikdo neměl problém. Ve všech městech by vyrostlo padesát komínů místo jednoho velkého. Všude jsme proklamovali, jak jsme důležití, jak děláme podpůrné služby, jak vyvažujeme trh, jak budujeme ostrovní provozy, jak jsme ekologičtí. Ale to byly jen proklamace. Když nám dnes ERÚ přidal na kogeneraci, málem to spustilo revoluci. Upřímně, šlo o pár drobných. Tady se nacpe 44 miliard do solárů a větrníků, a když se měla o pár set milionů zvednout podpora kogenerace, strhla se bouře, kterou dodnes řeší Evropská komise.
Co jste s tím ale dělali konkrétně v Plzni?
Nikdo nemůže o Plzeňské teplárenské říci, že jsme nedělali nic. Všechno to ale byly vysoce rizikové projekty, které byly brány akcionáři jako strategické. Nešlo primárně o peníze. Město prostě nepřímo bankám garantovalo, že teplárna je jejich. Díky tomu jsme se dostali k úvěrům a mohli investovat. Obnovitelné zdroje – miliarda, zelený kotel – 100 tisíc tun biomasy. Víc tady není. Kdyby to udělali všichni, tak dneska neleží klacek na zemi. Ale co bych dělal teď? Jasnou odpověď dát neumím. Energetiku dělám dvacet pět let a neznám pravidla hry.
Pojďme k Chotíkovu, který prošel kolaudací. Upřímně, šel byste do toho dneska znovu, kdybyste znal pravidla hry?
Nešel. Za současné legislativy rozhodně ne. Jedna věc je záměr a druhá ekonomika. Spalovna není dividendový podnik, nemusí se subvencovat, ale opakuji, žádný soukromý investor do toho peníze nedá. Municipalita ano, ta do toho může dát peníze klidně i dneska. Ta to postaví, splatí tím úvěr, provoz spalovny zaplatí provozní náklady, vyřeší se tím skládky a nahradí část uhlí. Když chcete postavit spalovnu se systémem CZT, tak ji postavíte, ale jde o proces té stavby. Do toho bych nikdy nešel.
Proč?
Musí se změnit stavební zákon. Nechci vyřadit z diskuse veřejnost, ale musí to mít nějaká pravidla. Proč se Děti země nebo Hnutí duha někde z Brna naváží do spalovny v Plzni? Zvlášť když chtějí rozšířit a rekonstruovat tamní spalovnu a nikomu to nevadí. Další věcí, která mne od toho odrazuje, je Zákon o odpadech. V Plzni se postavil záměr strategického významu, který měl nahradit uhlí a to jsem nevěděl, že povolenka bude stát 27 euro. To najednou musíte dělat ekonomiku úplně jinak, když musíte topit. A i kdybyste tohle všechno přežil, největší problém je, kdo vám to dneska postaví? My jsme na to před těmi x lety dělali tendr a přihlásilo se sedm garážových firem. ČKD a Vítkovice? Kde je jim konec. Kdo dnes postaví spalovnu, abyste přišli, škrtli a ono to normálně hořelo? Musíte mít víc štěstí než rozumu.
Nemohli byste si dělat sami projektový management?
Teoreticky ano. Můžete to udělat tak, že si projektový management povedete sami a budete spalovnu kupovat po komponentech. Pak ji ale musíte složit dohromady, aby fungovala. To si může dovolit privátní subjekt, kterému se to ale v současných podmínkách nevyplatí. Municipalita už ne.
