Martin Ruščák, FOTO: R: Suchý
rozhovor s Martinem Ruščákem, předsedou představenstva ÚJV Řež
Na břehu meandrující Vltavy kousek ze Prahou se rozléhá tichý areál Skupiny ÚJV, v jehož útrobách sedí stovky lidí, na nichž leží budoucnost české energetiky. Projekt století, jak nazývána výstavba pátého bloku v Dukovanech, čeká několik let frenetických příprav a projektování, v němž hrají jaderní experti z Řeže klíčovou roli. „Víme, co jsou naše priority a uděláme maximum, aby se stavba pátého bloku rozjela včas,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro All for Power Martin Ruščák, předseda představenstva Skupiny ÚJV s tím, že pokud to bude potřeba, stáhne na dukovanský projekt všechny dostupné kapacity. „Fungujeme samozřejmě mezinárodně, máme řadu zahraničních zakázek i kolegů, ale naším hlavním úkolem je zajistit rozvoj jádra v České republice.“
Energetika zažívá období bezprecedentních změn. Pro někoho vzrušujících, někdo má naopak pocity destrukce starých dobrých časů a nástupu chaosu. Jaké místo má v transformujícím se oboru Skupina ÚJV?
Nejen my ve Skupině ÚJV, ale celý jaderný sektor má před sebou velkou perspektivu dlouhodobého rozvoje. A to říkám se vší vážností a upřímností. Debaty o dekarbonizaci ukázaly, že jádro bude v řadě zemí klíčovým zdrojem při přechodu na nízkoemisní výrobu energií. A tomu odpovídá i budoucí role společnosti ÚJV, která se v posledních desetiletích vyvinula z čistě výzkumné na inženýrskou organizaci, tahouna při inovacích jaderných technologií. A vlastně nejen jaderných, protože máme i řadu úspěšných aplikací mimo jádro.
Máte pocit, že se v Evropě mění vztah k jádru?
Neřekl bych, že by se měnil napříč celou Evropou, ale pozitivní pohled na jádro roste v řadě evropských zemí. Všichni známe tradiční mocnosti v jaderné energetice, jako jsou Francie, Finsko, Švédsko, Slovensko nebo Česká republika, ale podpora jádra roste například i v Norsku, u něhož bychom to ještě nedávno nečekali. I Norové dnes uvažují, jestli jaderná energetika není jednou z odpovědí na dekarbonizaci. A rozvoj probíhá i v zemích, které ještě nedávno říkaly, že s jádrem nechtějí mít nic společného. Je to rozhodně příjemná změna oproti tomu, co jsme zažívali před deseti, patnácti lety.
Propisuje se nárůst zájmu do reálných projektů? Protože zrovna u jádra je od myšlenky k realizaci hodně dlouhá cesta…
Jsem přesvědčený, že to má opravdu pevné základy. A hned vysvětlím proč. Jádro je z provozního pohledu perfektní stálý zdroj elektrické energie, který umíme postavit i bezpečně provozovat. Druhým důležitým momentem je rozvoj malých modulárních reaktorů, kde bych zdůraznil to slovo „modulární“. To vnáší do byznysu nový prvek, kterým je rychlejší výstavba. Na menší jaderné zdroje se upíná řada států po celém světě. Významné světové firmy investují do vývoje modulárních reaktorů a některé projekty, jako třeba britský Rolls-Royce SMR, jsou ve velmi pokročilé fázi. Existují tak předpoklady dlouhodobého rozvoje celého průmyslu na dlouhé dekády dopředu.
LÁKÁME I LIDI ZE ZAHRANIČÍ
Na začátku října jste nastoupil do čela ÚJV Řež, jaké zkušenosti si s sebou nesete?
V čele ÚJV Řež jsem, jak se říká, „dva týdny i s cestou“, ale z pětatřicetileté pracovní kariéry jsem strávil 17 let v rámci Skupiny ÚJV. Firmu tak znám velmi dobře. A poslední dva roky jsem se jako poradce ČEZ pohyboval blízko přípravě nových bloků v Dukovanech i malých modulárních reaktorů.
Na co budete klást v ÚJV Řež důraz?
ÚJV je a bude nosnou inženýrskou organizací pro výstavbu nových bloků a malých modulárních reaktorů. A my celý proces potřebujeme podpořit lidmi a znalostmi. Znalosti máme, lidi také, ale potřebujeme jich víc. Tam vidím svůj klíčový úkol ve vedení společnosti. Budeme připravovat dokumentaci pro licencování, jednat s dodavateli pro ČEZ, posuzovat bezpečnost návrhu technologie i komponent a řadu dalších činností. Na to potřebujeme mnoho nových kvalitních lidí. A druhou oblastí, na kterou se zaměříme, je podpora provozu jaderných zařízení – těch stávajících i těch nových.
Nabírat nové lidi v jádru není tak snadné, jaký máte plán?
Pracujeme systematicky. Víme, jaké profese a kdy budeme potřebovat, ale je mi jasné, že nové lidi bude třeba nejen získat, ale i zapracovat a udržet je. Protože konkurence je obrovská. A tam si myslím, že máme velkou výhodu, protože nabízíme lidem velký prostor pro rozvoj. Když se procházím areálem a potkávám nové mladé tváře, nabíjí mě to. Protože to znamená, že je pro ně práce v ÚJV zajímavá a perspektivní. Budeme se snažit přitáhnout takových lidí co nejvíce. Ať už do podpory výstavby nebo následného provozu nových jaderných bloků.
Budete se snažit získat lidi i ze zahraničí?
To je podle mě dlouhodobě podceňovaná záležitost. Z předchozího působení v CV Řež mám zkušenost s tím, že do ČR lze získat zejména mladé profesionály ze zahraničí, a to i ze západní Evropy. Když se postaví kvalitní mezinárodní týmy, ti lidé často nemají důvod vracet se zpět. Najdou si tady dům, rodinu a zůstávají věrní ÚJV, protože ve společnosti vidí perspektivu a práce je tady naplňuje. Proč bychom se nemohli pokusit nalákat více takových lidí?
Musí mít jaderný základ?
Určitě to není podmínkou. Dost lidí by se divilo, kolik potřebujete v jaderném průmyslu nejaderných specializací. Chemiky, strojní inženýry, elektroinženýry… Možná jich dokonce bude víc než specialistů, kteří mají jaderné vzdělání.
PRIORITA JE DOMA
Jak se podílíte na přípravě nových bloků v Dukovanech?
Kolegové se účastní vyjednávání o smlouvě s preferovaným dodavatelem. Je v tom hodně podpůrné práce pro naši matku, kterou je ČEZ. A pak se připravujeme na podporu investora v oblasti lokalizace licenční dokumentace a k ověření mnoha bezpečnostních analýz. A vedle toho samozřejmě připravujeme inženýrské kapacity, abychom vše zvládli především na vrcholu projektování, který čekáme někde kolem let 2026-2028.
Říkal jste, že jednou z klíčových činností ÚJV Řež je podpora provozování jaderných bloků. Na odborných fórech se často hovoří o tématu prodloužení jejich životnosti, jak celou problematiku vnímáte?
Jaderný byznys je velmi konzervativní. Na prvním místě je bezpečnost a je to tak správně. Tím, jak řídíme v průběhu let životnost bloků, získáváme stále nová data, jak se zařízení chová v průběhu jeho stárnutí a podle jasně daných parametrů jsme schopni dynamiku stárnutí řídit a tím prodloužit životnost. Dnes se bavíme o šedesátiletém provozu, ale ve Spojených státech už se reálně zabývají myšlenkou na osmdesátiletý provoz. Neznamená to, že se nutně budou „jaderky“ provozovat 80 a více let, ale že má smysl se zajímat o zařízení a materiály, ze kterých jsou složené; prostředí, ve kterém pracují; zatížení, kterému jsou vystavené. To vše monitorovat a hodnotit a rozhodnout se ve správnou dobu, jestli je ekonomicky výhodné investovat peníze a při zachování bezpečnosti provozu životnost prodloužit.
Jaký máte osobně názor na provoz za šedesátiletý horizont?
Já jsem optimista. Úroveň péče o zařízení v našich elektrárnách je na takové úrovni, že by nám měla umožnit protahovat provoz minimálně na šedesát let. Ale je třeba si uvědomit, že za tím vždy bude v první řadě ekonomická úvaha za podmínky bezkompromisní bezpečnosti.
V Dukovanech teď probíhá čištění parogenerátorů, je to nejsložitější komponenta, pokud jde o prodlužování životnosti?
Je velmi složitá. Výhodou je, že se dá i vyměnit, ale není to úplně levná záležitost. Částečně se dá odstranit i křehnutí tlakové nádoby, která se naopak vyměnit nedá. Jde o technologii vyžíhání, která „vrátí čas“ materiálu o několik desítek let zpět. Ale opět musím zdůraznit, že vedle bezpečnosti musí fungovat i ekonomika.
Na jedné straně připravujete inženýrské kapacity na přípravu nových bloků. Vedle toho podporujete provozování těch stávajících v Česku a na Slovensku. Budete mít ještě dost kapacit na zahraniční byznys a podílet se na renesanci evropského jádra?
Říkám otevřeně, že priorita je doma. Se světem se bavíme, zakázky se snažíme neodmítat, ale naším hlavním úkolem je zajistit rozvoj jádra v České republice, což znamená i spolupráci se zahraničními partnery
Dlouho jste se pohyboval i kolem malých modulárních reaktorů, jak vidíte jejich reálně využití?
Záleží na tom, o jakém výkonu modulárních reaktorů se bavíme, protože se může pohybovat v rozmezí 0-500 MW. Technologie, které jsme v posledních letech pomáhali rozvíjet v ÚJV, jsou v podstatě mikroreaktory, na kterých se naši lidé učí koncepci jaderných zdrojů a zároveň z nich získáváme aplikace použitelné i v nejaderné energetice. Dám vám příklad. Malá modulární elektrárna Energy Well byla koncipována jako vysokoteplotní solí chlazený reaktor, kde se musela kromě jiného vyřešit interakce mezi solí a materiálem nádoby reaktoru. Proto jsme zkoušeli speciální ocel, která je vůči soli rezistentní. A když se tahle kombinace nepoužije v jádru, ale využije se jako zásobník tepla, máte bezvadnou novou aplikaci, díky které vysíláme do světa zprávu, na čem jsme schopni pracovat. Primárně nám tak rozvoj velmi malých reaktorů dává znalosti využitelné i jinde.
A u těch větších, kde se bavíme o výkonu nižších stovek MW?
Pokud je míra modularity vysoká, jako je například projekt Rolls-Royce SMR, významně se zkracuje doba výstavby a zlevňuje projekt. A to je cesta, kterou by měla jít i česká energetika. A koneckonců o ni mají zájem i další evropské země.
Jaká je role ÚJV Řež v oblasti SMR?
Primárně podporujeme investora při přípravě projektu. Když to přehodím do praktické roviny, aktuálně se připravujeme na budoucí instalaci malého modulárního reaktoru v Temelíně. Pak rovněž poskytujeme odborné zázemí basic designu, který se tvoří. Protože bude muset odpovídat české legislativě. Tady vidím naši klíčovou roli, abychom uhlídali, že bude design u nás licencovatelný. A jakmile se přiblíží zprovoznění prvního SMR, bude třeba vytvořit standardní programy řízení životnosti a údržby.
ČEZ uzavřel strategické partnerství se společností Rolls-Royce, je pro licencování zásadní, že Velká Británie není v EU?
Není. Rolls-Royce je teď v závěrečné etapě domácího licencování, Generic Design Assessment a pokud se mu to podaří, bude to velký vklad i pro získání licence u nás. I když samozřejmě úřady v obou zemích fungují odlišně.
Ambice na instalace SMR mají i některé průmyslové skupiny v České republice, je to reálné?
Reálné to je. Musí samozřejmě najít správné místo a nepochybuji, že případní investoři investují čas i peníze do detailní přípravy a spočítají si LCOE. Teprve potom zjistí, zda pro ně malý modulární reaktor má smysl nebo ne.
RODIT NÁPADY
Jaké máte rozvojové plány s jednotlivými společnostmi Skupiny ÚJV?
Specifickou částí skupiny je společnost RadioMedic, která se paralelně s ÚJV Řež zabývá výrobou radiofarmak. To je byznys, který funguje, vyvíjíme nová radiofarmaka, jsme v tom dobří a není důvod, abychom do ní zásadně zasahovali. Pokud jde o Centrum výzkumu Řež, chtěl bych se soustředit na to, aby se ve firmě rodily nápady. Už dnes spolupracuje na řadě projektů a grantů, které by se měly přetavit do konkrétních aplikací. Tomu se budeme ještě víc věnovat. VZÚ Plzeň má svoji tradici i dobrý byznys, zejména v technologiích povrchových nástřiku cold spray, tam se budeme bavit o nějaké větší integraci v rámci skupiny, ale jinak si myslím, že fungují dobře.
A nejaderný byznys?
Asi narážíte na vodík, který skrývá zajímavý aspekt, který se dá využít. Až dosud jsme se hodně věnovali výrobě a uplatnění vodíku v praktických aplikacích. V dopravě, ve výrobě energie… Co zůstalo opomenuto, je transport vodíku. Tam vidím velký potenciál při zkoumání interakce vodíku a materiálů, který bychom v budoucnosti rádi využili. A velkou výzvou bude i ukládání tepla, kterému se se začínáme věnovat, je to jedna z možností, na kterou se můžeme zaměřit.
Jak probíhá vývoj fúzního reaktoru ITER?
V projektu jsme hodně angažovaní a aktivně na něm spolupracujeme. V Plzni jsme postavili světově unikátní zařízení na testování vnitřní stěny reaktoru HELCZA a ITER nám sem posílá komponenty k testování. Je třeba si uvědomit, že hledáme způsob, jak dostat energii z plazmy, která má několik milionů stupňů celsia, do stavu, kdy se s ní dá pracovat. Projekt ve francouzské Cadarache má velký skluz, ale koncem dekády by mohl dokázat, že udržíme fúzi dostatečně dlouhou dobu při životě, aby víc energie vyprodukovala, než spotřebovala. A pak už by mohla vzniknout i demonstrační jednotka.
Všiml jsem si na sítích, že chodíte rád mezi středoškoláky, na co se vás ptají?
Často se ptají na bezpečnost jaderných elektráren, ale i možnosti budoucího uplatnění. A musím říct, že hodně poslouchají. Snažím se jim při debatách dodat komplexní obrázek, jak energetika funguje a jak spolu jednotlivé její části souvisí. Že to není jen o jaderném technikovi někde ve velínu jaderné elektrárny, ale že potřebujete i strojaře, ekology, biology, chemiky, právníky, ekonomy a další profese.
Kolik z nich se chystá na techniku?
Na to se jich vždycky ptám a ruku zvedne asi třetina z nich. Část se vidí v automobilovém průmyslu, někteří v chemii a já se jim snažím ukázat, že se neobejdeme bez elektřiny. To je hlavní poselství mých besed, aby pochopili důležitou roli energetiky v našem životě a vnímali ji v souvislostech. A třeba se s některými z nich jednou potkám i tady u nás v Řeži.
Petr Svoboda
