Jaroslav Míl: Dodavatel musí mít přirozený zájem jaderný reaktor dokončit

Jaroslav Míl, vládní zmocněnec pro jadernou energetiku (foto: Rastislav Suchý) Jaroslav Míl, vládní zmocněnec pro jadernou energetiku (foto: Rastislav Suchý)

„Je třeba mít filozoficky rozmyšlené, jak vybrat dodavatele, který bude mít přirozený zájem jaderný reaktor dokončit,“ říká vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl v rozhovoru, který se týká projektu stavby nového bloku elektrárny v Dukovanech. „Aby se vám nestalo, že i za použití zástupného argumentu práce zpomalí a vy pak máte značné ekonomické ztráty,“ dodává Jaroslav Míl.

Už několik měsíců je známé, jakým způsobem chce stát podpořit výstavbu nového reaktoru v Dukovanech. Teď je důležité, aby tento mechanismus notifikovala Evropská komise. Předpokládám, že s ní vedete jednání a už máte nějaké předběžné signály?
Jednání se vedou. Prenotifikační proces byl oficiálně zahájen v červenci zasláním základních dokumentů. Proběhlo několik jednání, na nichž jsme vysvětlovali naše záměry a odpovídali na dodatečné dotazy.

Bylo těch dodatečných dotazů hodně? Ten mechanismus je poměrně složitý…
Řádově to byly vyšší desítky dotazů. A konzultace po videu. Velkou výhodou České republiky je to, že my na rozdíl od Britů nebo Maďarů nediskutujeme o tom, jestli v případě stavby nového jaderného bloku jde o státní podporu nebo ne. Od počátku říkáme, že jde o státní pomoc, protože postavit jaderný zdroj bez nějakého typu veřejné podpory není možné. Dokonce bych řekl, že bez ní není možné v Evropě realizovat žádný velký industriální projekt s dlouhodobou návratností. Evropa přitom postupně ztrácí kompetence a schopnost stavět. Obávám se, že kdyby se dnes pustila do projektu, jako byl Eurotunel, stál by třikrát tolik a trval dvakrát déle.

Ještě bych se vrátil k jednáním s Evropskou komisí. Kdy může být zahájena samotná notifikace? Až bude v Česku schválen zákon o nízkoemisní energetice?
To není nezbytná podmínka, i když by to pro notifikaci bylo přínosem. Důležité je, že využíváme prenotifikačního období a vyjasňujeme Evropské komisi vše tak, aby pak samotná notifikace mohla být relativně snazší. Ukazujeme, že Česká republika zvolila transparentní model financování a s tím související formu výkupu elektrické energie a její formy umístění na trhu. Také určila investora, kterým je společnost Elektrárna Dukovany II, stoprocentní dceřiná firma ČEZ, která bude nový blok v Dukovanech stavět. Tato společnost bude jako jediná příjemcem veřejné podpory, kterou nebude možné použít pro nikoho dalšího. Navíc bude tento příjemce podpory po dokončení reaktoru prodávat elektřinu tomu, kdo podporu poskytl – tedy státu. To je zásadní rozdíl oproti modelům, které známe z jiných zemí. V Británii se zcela nezávisle na nás vede diskuse, zda není nejlepší metodou z hlediska financování i z hlediska realizace výkupu elektřiny to, co realizujeme my. Evropská komise se bude soustředit na ekonomicko-finanční parametry projektu. Musíme se společností ČEZ domluvit detaily – například ocenění hodnoty vkladu ČEZ, termíny a smluvní formu poskytnutí příslušné finanční částky ze strany státu tak, aby vše bylo v souladu se zákonem.

Říkal jste, že zahájení notifikace není přímo závislé na schválení zákona o nízkoemisní energetice, který umožní právě výkup elektřiny ze strany státu. Nicméně počítáte s tím, že notifikace začne poté, co bude zákon schválen?
Záleží na tom, kdy se zákon schválí. Není až tak důležité, jestli zákon vstoupí v platnost 1. ledna nebo třeba 1. února. Podstatné je, že chceme mít se společností ČEZ dojednané ekonomicko-finanční parametry. Do tří měsíců po schválení zákona předloží stát text celé smlouvy na výkup elektřiny. A tato smlouva pak pochopitelně bude také předmětem notifikace.

Se zahájením notifikace tedy tolik nespěcháte…
Jdeme podle plánu, ale činnosti na straně Evropské komise neurychlím. Jde o to, aby notifikace probíhala relativně rychle poté, co bude dojednaná smlouva o výkupu. Evropská komise bude mít s dostatečným předstihem k dispozici principy tohoto výkupu a bude znát celkovou filozofii této formy veřejné podpory. Posuzování samotného textu smlouvy už je spíše právní záležitostí. Ale je pravda, že ďábel tkví v detailu, takže Komise bude notifikovat až finální text. Hned čtyři generální ředitelství v Bruselu budou posuzovat, jestli je celá argumentace ohledně nového jaderného zdroje postavena na správných vstupech, správných datech. Bude se zabývat také tím, zda jsou naše plány přiměřené. Proto budeme jednat o podpoře pro jeden jaderný blok, který je nezpochybnitelný bez ohledu na to, kolik tady postavíme obnovitelných zdrojů, kolik budeme dovážet plynu, kolik energie uspoříme a s jakou mírou přesnosti bude určena předpokládaná spotřeba v roce 2040. Jen na okraj – je skutečností, že Česká republika bude potřebovat větší výkon v jaderných elektrárnách než jeden blok. A to násobně větší – celkem zhruba 5400 megawattů nových kapacit. Nechceme se ukvapit. Vývoj ve světě je poměrně rychlý, a i Evropská komise začíná zvažovat, zda nezvýšit své úsilí v oblasti podpory malých modulárních reaktorů. Komise se pochopitelně bude snažit najít veškeré skulinky v naší argumentaci, protože pokud náš mechanismus veřejné podpory schválí, bude pravděpodobně čelit žalobám a bude to ona, kdo bude hájit projekt před soudem. My vycházíme z toho, že v jednoduchosti je krása. Nesnažíme se jednání komplikovat, s Komisí se nedohadujeme v oblastech, kde nemáme na své straně dostatečné argumenty. To je ztráta energie a času na obou stranách. Poučili jsme se od Britů a Maďarů. Jdeme jednoduchou, transparentní a srozumitelnou cestou.

BEZPEČNOST NA PRVNÍM MÍSTĚ

ČEZ uvádí, že výběrové řízení na dodavatele nového bloku v Dukovanech by mohlo být zahájeno do konce tohoto roku. Je to reálné? Pokud vím, vláda by se teď měla vyjádřit, jestli ČEZ správně zapracoval do zadávací dokumentace bezpečnostní podmínky…
Upřímně řečeno je celkem jedno, jestli ČEZ vypíše výběrové řízení na Ježíška, před Ježíškem, nebo třeba 8. ledna. Jsem přesvědčen, že téměř dvouleté období na výběr dodavatele je dostatečně dlouhé. Jestli bude výběrové řízení trvat 23 měsíců nebo 21 měsíců, či naopak 27 měsíců, nemá z hlediska výstavby jaderné elektrárny zásadní vliv na celkový harmonogram projektu nového reaktoru. Pro tuto fázi výběrového řízení je v něm dostatečná časová rezerva. Pro mě je na prvním místě důležitá kvalita. Nad politickým zadáním je v případě jaderné energetiky vždy princip zajištění jakosti a bezpečnosti. To platí už pro období příprav projektu. Když to řeknu v nadsázce – nestavíme skladovou halu u dálnice. Ostatně když stavíte most, také neuspěcháte projekční práce a veškeré závěrečné zkoušky jenom proto, že je třeba přestřihnout pásku.

Čeká se tedy především na to, jak vláda posoudí zapracování bezpečnostních podmínek do zadávací dokumentace?
K zadávací dokumentaci byly stovky připomínek, včetně připomínek od poradců investora. Jenom náš tým měl zhruba 150 připomínek. To bylo k dokumentaci z července. ČEZ pak koncem října předložil novou, upravenou dokumentaci. Do ní se musí zapracovat bezpečnostní připomínky. V případě, že nebudou zapracovány v dostatečné míře, bude muset vláda uvést, jestli souhlasí nebo nesouhlasí s tím, že jsou zapracovány v menší míře, než je požadováno. To je jedna věc. Kromě toho je tu ještě několik připomínek právních poradců státu, které musí být také zohledněny, ale to je už jen procesní záležitost. V prosinci nás čeká jednání ve stálém vládním výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů, který se k tomu také bude vyjadřovat. Nicméně chci zdůraznit, že ani v nejmenším by tímto postupem nemělo dojít k ohrožení termínů.

Vy si myslíte, že jsou bezpečnostní požadavky zapracovány dostatečně? Asi jste viděl vyjádření ministerstva vnitra, jehož výhrady jsou zásadní.
Viděl. Když budu mluvit jako občan Jaroslav Míl, chápu to tak, že jde o to, jestli upřednostňujeme ekonomiku nebo bezpečnost. Pokud se bezpečnost netýká vás osobně, často upřednostníte peníze. Když se vás osobně týkat bude, upřednostníte bezpečnost. Je skvělé, že si můžu koupit levné letenky, ale kdybych během letu zjistil, že jsem kvůli podcenění bezpečnosti z důvodu úspor usedl do pasažéry a posádku ohrožujícího letadla, dal bych pak jakoukoliv částku za to, abych úspěšně přistál.

Žádným tajemstvím není ani to, že bezpečnostní obavy jsou vztahovány ke dvěma konkrétním firmám – ruskému Rosatomu a čínské CGN. Přikláníte se k tomu, že by měly být vyřazeny z okruhu potenciálních uchazečů ještě před začátkem výběrového řízení?
Nejde o to, že bychom někoho vyřazovali. Soutěž se uskuteční podle zákona o zadávání veřejných zakázek s uplatněním bezpečnostní výjimky. Není to tak, že se automaticky mohou zúčastnit všichni, kdo si ve světě myslí, že to umí. Výběrového řízení se zúčastní jenom ti, které přizvete. To je zásadní, protože když někoho přizvete a pak se ho třeba po osmi měsících rozhodnete vyloučit s tím, že jste od počátku věděl, že ho vyloučíte, tak to má jiné právní důsledky oproti situaci, kdy ho vůbec nepřizvete. V tom stanovisku ministerstva vnitra je uveden názor bezpečnostních služeb. Vláda má právo tento názor akceptovat nebo rozhodnout jinak. To je legitimní rozhodnutí.

Myslíte si, že by Rosatom a CGN neměly být vůbec přizvány?
To, co říkám, není o jednotlivých firmách. Ať už jde o jakéhokoliv potenciálního uchazeče, vždy je to o tom, jak si dokážete ochránit své zájmy. Mluvíme přitom o dodavateli jaderného ostrova a firmě zastávající funkci takzvaného architect engineera. To jsou „pupeční šňůrou“ propojené role. Architect engineer je tvůrce filozofie a koncepce celé elektrárny. Bez něj se neobejdete. To platí bez ohledu na to, kdo dodává turbínový ostrov, kdo je stavebníkem, kdo je dodavatelem systému kontroly řízení, systému radiační ochrany nebo systému fyzické ochrany.

Narážíte na to, že takhle nastavil bezpečností kritéria v zadávací dokumentaci ČEZ? Podle těchto kritérií by měli být dodavatelé turbín, řídicích systémů a dalších součástí jaderné elektrárny ze zemí Evropské unie a NATO…
Ano, tento náš požadavek viděl investor od samého počátku stejně jako my a v dokumentaci to definoval velmi přesně. To nic nemění na skutečnosti, že rozhodující je, kdo bude dodavatel jaderného ostrova a architect engineer. Bez něj elektrárnu nepostavíte. To je klíčová role. Musíte mít partnera, u kterého minimalizujete riziko, že investora bude z nějakých politických či jiných důvodů tlačit ke zdi nebo při změně bezpečnostní situace ve světě nebude moci své dílo dokončit. Takto jsem tu argumentaci bezpečnostních složek, tak jak byla prezentována v médiích, pochopil. Je to o tom, s kým chcete budovat kritickou infrastrukturu státu. Ve všech případech budete potřebovat určité garance, jistoty nebo i formu zastřešující mezivládní dohody. Proto velká část zemí, i když realizuje soutěž, nakonec stejně skončí u mezivládní dohody, která zajišťuje naplnění právních požadavků vůči dodavateli. Všechny závazky musejí být garantovány mateřskou společností, potažmo státem. Musíte najít obchodní formu, která zaručí, že dodavatel bude mít přirozený zájem dokončit projekt v termínu a bez navyšování rozpočtu. Z vlastní praxe znám případy kdy dodavatelé nechtěli projekt dokončit.

Je problém v tom, že by Rosatom nebo CGN nemusely chtít jadernou elektrárnu dokončit?
To je o každém dodavateli. Na Temelíně se to týkalo českých firem. Jinde jiných. Tohle musíte mít filozoficky rozmyšlené tak, abyste vybral někoho, kdo bude chtít projekt dokončit. Aby se vám nestalo, že i za použití zástupného argumentu práce zpomalí a vy máte značné ekonomické ztráty. Byl jsem v jedné zemi svědkem i toho, že po dokončení elektrárny se zahraniční dodavatel, který dozoroval provozní personál investora, sebral a odjel na základě pokynu od své firmy zpět domů. Na ty, kteří tu elektrárnu provozovali, pak nebyl hezký pohled.

JAK ZAINTERESTOVAT DODAVATELE

A máme to rozmyšlené? Jak to přesně souvisí se zapracováním bezpečnostních podmínek do zadávací dokumentace tendru?
Je to dáno jak reálnou vymahatelností práva, tak další vymahatelností garancí od mateřských společností či vládních záruk. Mechanismus, který zajišťuje, že dodavatel bude mít přirozený zájem elektrárnu ve stanoveném termínu a nejvyšší kvalitě dostavět, diskutujeme a je možné ho v průběhu výběrového řízení do obchodního vztahu dopracovat. Mimochodem velmi zajímavá možnost spočívá v propojení ekonomik zúčastněných zemí a jejich dalšího rozvoje i v jiných oblastech hospodářství. Tak se dá nepřímo, přes jiné projekty, zajistit zájem na úspěšnosti projektu nového jaderného zdroje. Když se to povedlo ve Spojených arabských emirátech při jejich široké ekonomické a investiční spolupráci s Jižní Koreou, proč bychom podobný model se zemí, odkud bude hlavní dodavatel, nemohli použít i my?

Tohle je ta hlavní věc, která vám v zadávacích podmínkách tendru chybí?
Jak jsem uvedl, to lze dopracovat i v průběhu výběrového řízení. Mojí zásadou je, že věci se mají řešit efektivně s minimalizací třecích ploch a tam, kde se řešit mají. To je na přímých jednáních. Hájím zájmy státu a stát bude tím, kdo bude výstavbu jaderné elektrárny platit. Nezapomeňme, že při změně legislativních a regulatorních podmínek, tedy při takzvaném „oprávněném důvodu“ podle první prováděcí smlouvy, bude muset stát společnost Elektrárna Dukovany II a celý projekt převzít. Některé záležitosti, které se týkají přirozeného zájmu dodavatele, společně s investorem dopracujeme. Je na to časový prostor a na obou stranách je dobrá vůle. To další, co nás vedle poptávkové dokumentace čeká, je domluvení principů výkupního kontraktu a finálních parametrů ekonomicko – finančního modelu.

Jaký je teď přesně další postup?
Společnost Elektrárna Dukovany II má zapracovat všechny bezpečnostní požadavky tak, jak je definovala vláda České republiky. A stát má maximálně dva měsíce na to, aby takto zapracované bezpečnostní požadavky v dokumentaci posoudil. Může konstatovat, že jsou zapracované dostatečně a když ne, tak žádat jejich úpravy a doplnění. Dceřiná společnost ČEZ také oznámí státu, které firmy chce na základě zapracovaných bezpečnostních požadavků pozvat do soutěže. Stát může konstatovat, že tento počet je v pořádku, nebo je příliš vysoký či nízký. Každý z účastníků má svoji jasnou zodpovědnost.

Říkal jste, že preferujete bezpečnost nad ekonomikou. Co vše tím máte na mysli? Bezpečnost jaderné elektrárny, bezpečnost v geopolitickém smyslu?
Veškerou bezpečnost. Nejsem expert na kybernetickou bezpečnost nebo třeba na hrozby, které vyplývají z aktivit zpravodajců jiných zemí na našem území. Od toho tu jsou jiné instituce. Pokud jde o energetickou bezpečnost, troufám si tvrdit, že tady mám odborný názor, který vyplývá z mé téměř čtyřicetileté práce v oboru. Jadernou elektrárnu stavíme například také proto, abychom nebyli tolik závislí na dodávkách plynu. Pokud už musím s určitými dodávkami plynu počítat, měl bych přemýšlet o energetické bezpečnosti také v tomto kontextu. Nevím, jak je možné, že Česká republika za posledních deset let – v době, kdy jsme mohli na podobné projekty čerpat evropské finance – nepostavila severojižní propojení plynovodů z Polska přes severní a jižní Moravu do Rakouska. Diverzifikace zdrojů a přepravních cest je přece bezpečnostní aspekt číslo jedna.

V případě jaderných reaktorů se střetává pohled některých bezpečnostních analytiků s částí energetických expertů. Bezpečnostní analytici upozorňují na rizika, která jsou spojená s firmami ze zemí jako Rusko a Čína. Mnozí energetičtí odborníci naopak uvádějí, že ruskou technologii tady máme už dlouho. Servis a provoz zdejších reaktorů přitom zajišťují Češi, české firmy. Jak vnímáte tuhle diskusi?
Jak už jsem říkal, teď se bavíme především o období výstavby, nikoliv provozu jaderné elektrárny. Stavba trvá řadu let a nesmí se nám stát, že ji nebudeme schopni dokončit. Musím říct, že ČEZ má v poptávkové dokumentaci velmi dobře popsané předávání podkladů pro modifikace a udržení provozuschopnosti nezávisle na dodavateli. Předtím je ale nutné elektrárnu „doprojektovat“, abychom získali stavební povolení podle našich platných norem, postavit a zahájit zkušební provoz v roce 2036. A to je s ohledem na možný vývoj ve světě velmi dlouhá doba, která může přinést mnohá překvapení a nová rizika. Pamatuji dobu, kdy jsme měli zásoby jaderného paliva na pár měsíců či maximálně na rok dopředu. Dnes právě z bezpečnostních důvodů máme čtyřleté zásoby. Svět se mění. Své by o tom mohli vyprávět v Británii. Vzhledem k politické kritice událostí v Hongkongu a po vyřazení Huawei ze sítí 5G tam čelí novým výzvám. Energie, přístup ke zdrojům a energetika vždy byly, a i nadále budou nástrojem politického a mocenského tlaku s cílem prosadit vlastní zájmy.

Zatímco v Česku chystáme výběrové řízení na stavbu jaderného reaktoru podle zákona o zadávání veřejných zakázek, ostatní země nejspíš půjdou jinou cestou. Poláci, Rumuni nebo Bulhaři se nyní například rovnou domlouvají s Američany. Po zrušení temelínského tendru také v Česku silně zazníval názor, že na základě klasického tendru jaderný reaktor postavit nelze. Hodně se mluvilo o modelu mezivládní dohody, který umožňuje se výběrovému řízení vyhnout. Jaký je váš názor?
Mezivládní dohodu je možné uzavřít pouze se zeměmi mimo Evropskou unii. Navíc pro mezivládní dohodu potřebujete mít jasnou politickou jednotu a shodu. Ta je ostatně jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěšného projektu výstavby jaderného bloku. Mojí podmínkou od počátku bylo, že je třeba najít politickou shodu, protože v tomto projektu budou pokračovat další čtyři vlády. Jinak ten projekt vzhledem ke křehkosti politické podpory reálně ztrácí smysl. Poláci politickou shodu našli, stejně jako Rumuni. Poláci se ve vší tichosti s Američany dohodli na tom, že budou nové jaderné reaktory spolufinancovat a v USA došlo i k legislativním změnám, které to umožňují.

Když jsme před časem mluvili o polských plánech, byl jste vůči nim dost skeptický…
Jsem velmi skeptický, pokud jde o polský časový scénář. Ale také vím, že Poláci například za deset let postavili více dálnic než my za padesát. Dá se očekávat, že zvládnou i stavbu jaderných elektráren. Polský program rozvoje jaderné energetiky je velmi podobný tomu, co jsme vytvářeli a realizovali v sedmdesátých letech my. Poláci si zjevně uvědomují všechny souvislosti, které podmiňují rozvoj jaderné energetiky. V Polsku čekali na poslední impulz, jímž je evropský cíl dekarbonizace energetiky, a jednoznačnou politickou a společenskou podporu ke kroku, který vyústil v podpis uvedené dohody. Osobně se domnívám, že tento program stavby šesti bloků je unikátní příležitostí pro české firmy, které by se v Polsku chtěly v tomto projektu angažovat.

Budeme nakonec rádi, že nové jaderné bloky staví Poláci?
Výstavba šesti jaderných bloků v zemi našich přímých sousedů je pro nás dobrou zprávou. Umožňuje jak využití zkušeností českých vysokých škol, inženýrských firem, dodavatelů, tak koordinaci při jednáních v Evropské unii. Myšlenka nějaké větší spolupráce s Francií nebo Polskem není podle mě úplně mimo. Kdyby se Česká republika přidala k projektům výstavby nových jaderných reaktorů třeba ve Francii nebo Nizozemsku, může to být velká příležitost pro český průmysl. Jsem přesvědčen, že stát by měl mít nezávisle na společnosti ČEZ vlastní hodnotící kritéria, která by zohlednila dlouhodobou využitelnost a dlouhodobý rozvoj českého průmyslu. Na takových kritériích, která by státu umožnila vyhodnotit smysluplnost nabídek jednotlivých uchazečů o stavbu nového dukovanského bloku nezávisle na investorovi, pracujeme. Jedním z měřítek pro rozhodování vlády by pochopitelně mělo být i vyhodnocení možných projektů široké spolupráce obou ekonomik jako v případě Korejců a Spojených arabských emirátů.

Na začátku rozhovoru jste mluvil o tom, že Evropě se velké projekty nedaří. Přesto teď vidíte šanci ve společných evropských projektech?
Ztráta kompetencí na straně dodavatele, ale i investora také stála řadu zemí nemalé miliardy eur. Za poslední rok se postoje v Evropě dost posouvají. My jsme byli u začátku těchto změn. Připravovali jsme studie o výkonové přiměřenosti energetických zdrojů a cenách energií. Tady v České republice nás za to kritizovali. Nezávisle na nás si podobné studie udělaly vlády v Polsku a Nizozemsku. Všechny tyto studie potvrzují naše závěry, podle nichž do budoucna hrozí nedostatek energetických zdrojů. Najednou si řada zemí, ale například také lidé ve vedení Evropské komise, uvědomují, že dekarbonizační cíle nebude možné bez jaderné energetiky splnit. A že je třeba další rozvoj jaderné energetiky zastřešit na evropské úrovni. To je obrovská změna, která se na druhé straně velké části politiků a některým dalším zemím zásadně nelíbí. Mnozí Evropané si ale fakticky uvědomili, že fyzikální zákony není možné obejít žádnou ideologií. Koneckonců cenové šoky, ke kterým dochází při výkyvech na straně málo stabilní výroby a které vedou až téměř ke stonásobnému nárůstu cen, jsme mohli nedávno vidět v Německu.

Jan Žižka
Autor je spolupracovníkem redakce

Rozhovor s Jaroslavem Mílem vyjde rovněž v časopise All for Power č. 4/2020 na začátku prosince.

× Full - Emerson