Nestavíme Evropskou komisi před hotovou věc

Předběžná jednání s Evropskou komisí o českém investičním modelu pro stavbu nového jaderného reaktoru v Dukovanech začnou během podzimu. „Získáme první zpětnou vazbu z Bruselu,“ říká v rozhovoru pro All for Power Tomáš Ehler, ředitel odboru jaderné energetiky na ministerstvu průmyslu a obchodu.

Tomáš Ehler připouští, že český model je do značné míry novum, takže postoj Evropské komise je těžké předem předvídat. Nepředpokládá ale, že Brusel bude primárně posuzovat to, „jestli je model takový nebo makový“. Bude se dívat na konkrétní parametry veřejné podpory – jestli se jedná o veřejnou podporu, a pokud ano, zda je nezbytná, přiměřená, zda je opravdu ve veřejném zájmu a jaký bude její dopad na trh, na konkurenční prostředí. „Víme, že Evropská komise vítá, když dostává průběžné informace a není postavena před hotovou věc. A to je naše deviza. Jsme s komisí dlouhodobě v kontaktu, informujeme ji o vývoji projektu,“ dodává Tomáš Ehler.

Ředitel odboru jaderné energetiky dále konstatuje, že žádná jaderná elektrárna v Evropské unii nebyla postavena striktně podle zákona o veřejných zakázkách. „Každá země měla nějakou výjimku nebo specifický režim. Myslím, že Česká republika nebude usilovat o nic jiného, samozřejmě v souladu s unijní legislativou. Bude muset najít nějaký model, který umožní státu zajistit uplatnění svých bezpečnostních zájmů v každém okamžiku přípravy a realizace projektu nového jaderného zdroje, co největší konkurenci mezi potenciálními dodavateli a dosažení co nejlepších podmínek, pokud jde o cenu, bezpečnost, přenos technologií…“ Tomáš Ehler zdůrazňuje, že pro ministerstvo průmyslu je důležitým kritériem také zapojení českých firem.

V příštích měsících chystáte podpis první, rámcové smlouvy mezi státem, společností ČEZ a jeho dceřinou firmou EDU 2, která se týká výstavby nového jaderného reaktoru nebo reaktorů v Dukovanech. V čem vidíte její hlavní smysl?
V současné době vyjednáváme o rámcové smlouvě a připravujeme se na vyjednávání prováděcí smlouvy pro první, přípravnou fázi projektu výstavby nového jaderného zdroje. Obě tyto smlouvy by měly být podepsány nejspíš paralelně nejpozději v průběhu příštího roku. Předchozí i současná vláda deklarovaly, že nebudou poskytovat garance ve formě předem stanovených výkupních cen elektřiny z budoucích reaktorů typu Contract for Difference. Vláda proto v červenci schválila jiný investiční model, který umožní efektivně pokračovat v přípravě výstavby. Investorem se stane dceřiná společnost ČEZ. Stát jí poskytne garance pro případ změn legislativního a regulatorního prostředí, v takovém případě by mohl celý projekt od skupiny ČEZ převzít. Smlouva se státem by tak měla investorovi umožnit to, že si půjčí peníze za podobných podmínek, jako kdyby si půjčoval sám stát. To je hlavní filozofie. 

Jste si jistý, že to smlouva opravdu umožní? Podmínky, za kterých by si půjčoval stát a za kterých ČEZ, se asi budou vždy lišit. Otázkou je, jak výrazně...
To je těžké stoprocentně předpovídat. Vycházíme ale z detailní analýzy, která nám tento předpoklad potvrzuje. Podmínky financování samozřejmě souvisí i s celkovým vývojem v Evropské unii a unijní legislativy, například jaká budou platit pravidla ohledně udržitelného financování.

Ani ČEZ dnes nepočítá s garancí typu Contract for Difference. Přesto požaduje silnější garance, než zatím předpokládá stát. Představitelé ČEZ mluví o garanci rentability, o tom, že je nutné pokrýt nejenom regulatorní a legislativní, ale také tržní rizika projektu. V prezentaci pro investory ČEZ říká, že chce být odstíněn od rizik v podobě cen elektřiny. Dohoda s ČEZ asi nebude jednoduchá?
Vláda zatím schválila investiční model. Zajištění financování je úkol pro investora. Co se tržních rizik týče, vše bude předmětem analýz v souvislosti s předpovědí cen elektrické energie v Evropě. To, co zmiňujete, je garance regulatorních podmínek, kdy nefungují tržní principy, ale politickými rozhodnutími pokřivené ceny energií. Model konkrétního financování bude samozřejmě souviset i s výběrem dodavatele projektu výstavby nového jaderného zdroje. Jedním z hlavních argumentů pro výstavbu nových jaderných zdrojů je to, že jde o zdroje stabilní a z pohledu CO2 bezemisní nebo nízkoemisní – záleží na tom, jakou kdo používá klasifikaci. A na základě dat, která máme k dispozici, je jasné, že se Evropa v příštích desetiletích, zejména kolem roku 2040, bude potýkat s nedostatkem zajištěného instalovaného výkonu a výroby elektrické energie.

Předpokládáte tedy vyšší ceny elektřiny…
Ano. Dělat prognózy budoucí spotřeby elektřiny není jednoduché. Je ale velmi pravděpodobné, že vzhledem k očekávanému nástupu elektromobility, růstu hrubého domácího produktu a průmyslu se spotřeba elektřiny výrazně snižovat nebude. Spíše počítáme s nárůstem, otázkou je, jak výrazný bude. Sníží se instalovaný výkon, zvýší se spotřeba elektřiny, což z pohledu ekonoma má jasný závěr – cena elektřiny poroste. Neznámou je vliv obchodování s emisními povolenkami, ale vzhledem k tomu, že se jejich počet bude snižovat, bude to nejspíš znamenat další tlak na růst cen.

Odborníci skupiny ČEZ, nebo i bank, asi budou s touto vaší argumentací souhlasit. To ale neznamená, že nebudou chtít garance pro případ, že by vývoj nakonec nebyl takový, jak se dnes očekává. Nebo myslíte, že přesvědčíte ČEZ, aby ustoupil od požadavku garance tržních rizik? 
Důležité je, že ČEZ akceptoval investiční model. A zásadní bude vývoj na energetickém trhu, na trhu s elektřinou v následujících letech. Nový jaderný zdroj bude vyrábět elektřinu po mnoho následujících desetiletí, ale aktuální vývoj na trhu s elektřinou vždy ovlivňuje propočty zvoleného modelu. Když se podíváte na dva stávající bloky jaderné elektrárny Temelín, před dokončením jejich výstavby zaznívala spousta kritických hlasů, že tento projekt nebude rentabilní. V současné době je Temelín jedním z významných zdrojů zisku skupiny ČEZ.

Tržní riziko je možné chápat dvojím způsobem. Mluvili jsme o cenách elektřiny. Jde ale také o to, že změna poměrů na trhu může způsobit, že dodavatelé a subdodavatelé budou dodávat dráž, než se očekává.
Pokud by to bylo důsledkem regulace, zásahů státu, smlouva se společností ČEZ bude obsahovat příslušné garance. Smlouva ale nebude řešit podnikatelské riziko. Stát nemůže v žádném případě akceptovat, že by měl ručit za podnikatelské či manažerské riziko soukromé společnosti, byť s majoritou státu.

POVZBUZENÍ PRO DODAVATELE

ČEZ tedy bude muset vyjednat takovou smlouvu s dodavatelem, která mu veškerá rizika pokryje. Nepovede to ale k výraznému prodražení celého projektu?
O tom bych nechtěl spekulovat. Na druhé straně smlouva mezi státem a skupinou ČEZ může do značné míry usnadnit také smluvní vztahy s dodavateli a subdodavateli. Pokud dodavatelé uvidí, že je zde garance státu, která se vztahuje například na povolovací procesy nebo na celkové nastavení pravidel v daném sektoru, jejich jistota se zvýší.

Jestliže ve smlouvě mezi státem a skupinou ČEZ nebudou pokryta tržní rizika, nemůže to vést k tomu, že také banky budou žádat přímou garanci za poskytnuté úvěry, aby měly větší jistotu? A připouštíte možnost takových záruk?
Je logické, že banky budou chtít vydělat. Je zajímá zisk, a ne dostupnost elektrické energie v naší části Evropy. Příprava nového jaderného zdroje je dlouhodobý projekt. Jenom první přípravná fáze bude trvat několik let a následná fáze, během níž bude nutné získat příslušná povolení, dalších několik let. Je samozřejmě možné, že se celkové podmínky během této doby změní a že garance za bankovní úvěry může být předmětem nějakého dalšího smluvního uspořádání. Ale v současné době se o nich nevedou žádná jednání, nic takového se nepřipravuje.

Model smlouvy státu se společností, kterou sám většinově vlastní, je v mezinárodním měřítku dost originální. Nemůže znejistit Evropskou komisi, která bude projekt výstavby nových reaktorů v Dukovanech posuzovat z hlediska poskytnuté veřejné podpory?
Smlouva mezi státem a investorem je ale jedním z pilířů například v případě projektu výstavby jaderné elektrárny Hinkley Point, i když tam britský stát nemá podíl v investorské společnosti. Na podzim chystáme první předběžná jednání s Evropskou komisí, nejpozději v příštím roce by měla být zahájena notifikace našeho investičního modelu. Stanovisko Evropské komise těžko můžeme předvídat, ale nemyslím si, že bude hodnotit to, jestli je model takový nebo makový. Bude se dívat na konkrétní parametry veřejné podpory – zda se jedná o veřejnou pomoc, pokud ano, zda je nezbytná, přiměřená, zda je opravdu ve veřejném, tedy společném zájmu a jaký bude její dopad na trh, na konkurenční prostředí. Víme, že Evropská komise vítá, když dostává průběžné informace a není postavena před hotovou věc. A to je naše deviza. Jsme s komisí dlouhodobě v kontaktu, informujeme ji o vývoji projektu.

To ale neznamená, že by Evropská komise nemohla český model považovat za příliš komplikovaný. Garanci, kterou poskytne stát společnosti ČEZ – tedy slib, že za určitých okolností celý projekt převezme, bude možné realizovat v několika časových milnících. Výše veřejné podpory se bude muset vypočítávat na několik hypotetických situací v určitém, poměrně dlouhém časovém úseku…
I tady musím říct, že jakékoliv hodnocení by teď bylo předčasné. Vláda zřídila zvláštní pracovní skupinu Stálého výboru pro jednání s Evropskou komisí pod vedením státní tajemnice pro evropské záležitosti Mileny Hrdinkové. Ta také bude připravovat vyjednávací strategii. Tuto strategii bude celkově řídit vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl, který všechny kroky na týdenní bázi konzultuje a nechává schvalovat přímo ministrem Havlíčkem. A díky prvním předběžným jednáním v Bruselu získáme první zpětnou vazbu. Nejde o první ani poslední jednání, která Česko povede o notifikaci veřejné podpory, takže víme, na co se máme připravit.

DILEMA VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK

Souhlasíte s názorem, že výběrové řízení na dodavatele nových reaktorů není možné uskutečnit striktně podle zákona o zadávání veřejných zakázek, který je v řadě ohledů velmi omezující?
Bude se muset najít nějaký model, který umožní státu zajistit uplatnění svých bezpečnostních zájmů v každém okamžiku přípravy a realizace projektu nového jaderného zdroje. Žádná jaderná elektrárna v Evropské unii nebyla postavena striktně podle zákona o veřejných zakázkách. Každá země měla nějakou výjimku nebo specifický režim, aby své bezpečnostní zájmy ohlídala. Myslím, že Česká republika nebude usilovat o nic jiného, samozřejmě v souladu s unijní legislativou. Přirozeně také ministerstvo průmyslu podporuje zapojení českých firem do výstavby nových jaderných zdrojů v Česku i v zahraničí.

Stanovení takového kritéria právě zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňuje…
Přesně tak. Konkrétní řešení obchodního zajištění výstavby nových jaderných zdrojů je teď předmětem analýz. Ministerstvo pro místní rozvoj ho má ve spolupráci s dalšími resorty předložit během podzimu.

Projekty jaderných elektráren v Evropě se dostávají do velkých problémů – jejich rozpočet velmi nabobtnává, stavby se výrazně časově protahují. Souvisí to i s tím, že regulatorní prostředí EU je velmi složité. Zaznívá názor, že už se tady ani nic stavět nedá. Co si myslíte o těchto argumentech?
Regulace určitě složitá je. To může být velký problém také pro dodavatele, který není z Evropské unie a poprvé tady licencuje svůj design reaktoru. Některé projekty se dostávají do problémů kvůli špatně nastavenému dodavatelskému modelu. Kdybychom ale byli přesvědčeni o tom, že se v Evropě stavět nedá, nebudeme připravovat projekt nových bloků. Unijní legislativa je daná, ale jedním z našich cílů je podívat se na překážky, které klade národní legislativa. Probíhá novelizace stavební legislativy a celkové nastavení regulatorního rámce tak, aby projekty nových jaderných zdrojů mohly být realizovány co nejefektivněji a co nejrychleji.

Byl jste ekonomickým diplomatem v Berlíně. Jak vnímáte německý postoj k jádru? Myslíte si, že Německo bude silně prosazovat konec jádra nejenom v Německu, ale i v celé Evropské unii?
Počítáme s tím, že odpůrci jádra v Evropské unii svůj tlak zesílí. Nemyslím, že půjde primárně o přímý, politický tlak, ale spíše nepřímý – prostřednictvím unijní regulace. Ten vnímáme už teď. Projevuje se v diskusi o tom, jak klasifikovat udržitelné investice a jestli mezi ně patří investice do jaderné energetiky. Pokud padne rozhodnutí, že nepatří, může to vést k dražšímu financování výstavby atomových reaktorů. Je tu také návrh na revizi Smlouvy o Euratomu, která Evropu zavazuje k podpoře mírového využití atomových technologií. A je tu také silný tlak na to, aby schvalovací proces prodlužování provozu jaderných elektráren byl ještě složitější než dosud.

Na smlouvu o Euratomu se Evropská komise odvolala, když schvalovala projekty jaderných elektráren – ať už v britském Hinkley Point, nebo v maďarském Paksi. Změnit smlouvu o Euratomu by ale bylo mimořádně složité. Znamenalo by to zásah do evropského primárního práva, primárních smluv Evropských společenství…
Vyžadovalo by to jednomyslné rozhodnutí všech členských zemí Unie. Počkejme ale, jaký postoj zaujme nová Evropská komise. S návrhem revidovat Smlouvu o Euratomu přišla minulá komise pod vedením Jean-Claude Junckera. Osobně jsem přesvědčen, že tato otázka může členské země ještě více rozdělit.

EVROPSKÉ OTAZNÍKY

Nemůže německým postojem k jádru ještě zamíchat rok 2022, kdy se plánuje úplný odchod od atomu a první etapa odchodu od uhlí? Už dnes mnozí v Německu varují, že to může být velký problém, že hrozí blackouty… 
Myslím, že německý odchod od jádra neohrozí nic. Politické rozhodnutí je – obrazně řečeno – vytesáno do kamene, v roce 2022 bude odstavený poslední reaktor v Bavorsku. Předmětem diskuse ale ještě bude načasování ústupu od uhlí, který má být podle usnesení německé uhelné komise pravidelně přezkoumáván. Jedním z kritérií je zajištění bezpečnosti dodávek energie. Takže je možné, že takzvaný Kohleausstieg nebude tak rychlý, jak si mnozí představovali. Velmi citlivou politickou otázkou budou emise v německé elektroenergetice po roce 2022. Ty už logicky dál klesat nebudou. Z pohledu ekonoma je zajímavé pozorovat jev, kdy odpojování nízkoemisních jaderných zdrojů zatím částečně nahrazuje, z pohledu emisí CO₂, rozvoj variabilních obnovitelných zdrojů. To už po roce 2022 stačit nebude, bude nutné ve větším měřítku zapojit především plynové elektrárny. Tím emise stoupnou. Větší výzvou ale bude výrazný nedostatek zajištěného výkonu, se kterým se bude Německo potýkat v důsledku zavírání jaderných a uhelných elektráren.

Zatímco Německo od jádra odchází, silným zastáncem atomové energetiky v Evropské unii dosud byla Velká Británie. Obáváte se, že brexit může změnit celkové rozložení sil mezi zastánci a odpůrci jádra v Evropě?
Pokud Británie z Evropské unie skutečně odejde, tábor zemí, které využívají jádro, bude určitě oslabený. Pořád tu ale bude Francie, která je v jaderné energetice naším důležitým partnerem. Dále jsou tu země visegrádské čtyřky. Česká republika je v rámci této skupiny zemí s nejrozvinutějším jaderným průmyslem, ale všechny tyto země spojuje podobný pohled na potřebu rozvoje atomové energetiky. Na druhé straně je tu Atomausstieg v Německu, od jádra hodlá odejít také Belgie, plány na výstavbu nových jaderných zdrojů zrušila Itálie. Otázkou je, jak se bude vyvíjet situace ve Španělsku. Odchod Británie z EU v této situaci znamená oslabení racionálního hlasu, který říká, že jaderná energetika je stabilní zdroj, který nám pomůže snižovat emise CO₂ – tedy zdroj, bez kterého není nákladově efektivní dekarbonizace zatím možná.

Mluvili jsme o modelu Contract for Difference, od toho už ale ustupuje i Británie. Britové teď přicházejí s novou vizí, podle níž by jaderná elektrárna měla být zahrnuta do regulovaných aktiv, podobně jako přenosové a distribuční sítě. Budete zkoumat také tento model? A připouštíte, že bychom ho nakonec mohli v Česku také přijmout?
Díváme se na všechny projekty výstavby jaderných elektráren – jak na ty připravované, tak na ty už realizované. Provádíme rizikové analýzy, abychom se poučili z chyb i z toho, co se podařilo. K tomuto konkrétnímu modelu zatím nemohu říkat nějaký jasný závěr. I Britové o něm budou ještě diskutovat, uvidíme, jaké budou jeho přesné parametry.