Švédsko chce stavět nové jaderné elektrárny. Změna přístupu švédské vlády otevírá nové možnosti zapojení jaderného sektoru k dosažení cílů uhlíkové neutrality.
Počátek švédských aktivit v jaderném sektoru se datuje od roku 1968, kdy byla do provozu uvedena úplně první jaderná elektrárna Ågestaverket. Jednalo se o verzi s tlakovou nádrží, která sloužila i jako kogenerační zařízení, kde se kombinovala výroba tepla a elektrické energie. Reaktor byl uzavřen v roce 1974 a šest let na to úplně zbořen. Reaktorový sál však zůstal do dneška a je využíván jako místo ke konání akcí a exhibicí.1
Hlavní boom výstavby elektráren proběhl od počátku 70. let až do poloviny 80. let devatenáctého století. V současnosti je v provozu 6 z 10 reaktorů, a to ve třech jaderných elektrárnách – Forsmark, Oskarshamn a Ringdals. Ve všech zařízeních fungují dva typy reaktorů: varné a tlakovodní, oboje patří mezi tzv. lehkovodní reaktory, které jsou jednodušší a levnější na provoz než ty těžkovodní, ke svému provozu však vyžadují obohacený uran, zatímco těžkovodní reaktory mohou využívat ten přírodní. Zatímco varné reaktory jsou umístěny ve dvou jaderných elektrárnách, Forsmark a Oskarshamn, tlakovodní reaktory jsou k dispozici pouze v jaderné elektrárně Ringhals. 2
Ve Švédsku jaderná energie představuje přibližně 30 % energetického mixu. Zcela dominantním vlastníkem výroby elektřiny je stát prostřednictvím 100 % vlastněné společnosti Vattenfall AB, která má i převládající podíl ve dvou jaderných elektrárnách – Forsmark a Ringdals. Společnost generovala v roce 2022 celkem 108,9 TWh elektřiny, z čehož 39,5 TWh bylo vyrobeno jadernými reaktory.3 V evropském porovnání má dnes Švédsko jeden z předních světových elektrických systémů, pokud jde o kapacitu dodávek, kvalitu elektřiny a klimatickou stopu.
Na provoz jaderných elektráren dohlíží Úřad pro radiační bezpečnost (Strålsäkerhetsmyndigheten, SSM), který spadá pod Ministerstvo klimatu a podnikání a jedná jménem vlády. Úřad stanovuje požadavky na radiační bezpečnost a dohlíží na plnění všech platných legislativních norem a bezpečnostních opatření.
V říjnu loňského roku nastupující vláda změnila definici energetického cíle pro rok 2045 ze „100 % obnovitelné zdroje energie (OZE)“ na „100 % nefosilní“, což otevřelo příležitost pro větší zapojení jaderných zdrojů. Hlavním motivem změny strategie byl fakt, že OZE nejsou schopny pokrýt stále se zvyšující spotřebu elektrické energie. Již nyní tvoří nefosilní zdroje energie více než 95 % vyrobené elektřiny.
V září letošního roku představila vláda v parlamentu návrh změny zákona o životním prostředí, který upravuje využití jaderné energie v zemi. Současná legislativa totiž povolovala výstavbu nového jaderného reaktoru pouze v případě, že nahradí odstavený reaktor. Nový blok navíc musel být postaven na místě, kde se již nacházel jiný reaktor. Cílem změny je zrušit tato omezení a umožnit vznik jaderných elektráren v nových lokalitách. Vládní návrh má začít platit již od 1. ledna 2024. 4
Na základě změny vládní strategie dokončil SSM zadanou analýzu nutných změn v legislativě a navazujících předpisech tak, aby bylo možné zavést novou technologii reaktorů a nové modely provozu.2 Na aktuální vývoj reaguje také společnost Vattenfall AB, která dokončuje svou studii proveditelnosti výstavby dvou nebo více malých modulárních reaktorů (SMR) v Ringdals. Studie by měla být dokončena na konci tohoto roku a je součástí rozhodovacího plánu pro žádost o povolení k výstavbě nových jaderných reaktorů, kterou budou překládat SSM a Zemskému soudu pro životní prostředí. Cílem je uvést do provozu první reaktor začátkem roku 2030.5
Vattenfall AB sází na technologie SMR a předpovídá, že budou hrát ústřední roli v globální energetické transformaci. Jejich hlavní výhodou je variabilnější umístění, větší flexibilita dodávek elektrické energie a nižší počáteční náklady. Také poskytují možnosti alokace elektráren v odlehlých oblastech s méně rozvinutou infrastrukturou a možnost pro synergické hybridní energetické systémy, které kombinují jaderné a alternativní zdroje energie, včetně těch obnovitelných.6 Tento trend v jaderné energetice je dokládán i aktivitami Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA), která dlouhodobě podporuje mezinárodní spolupráce na vývoji pravidel pro SMR.6 Švédsko tak následuje země jako Kanada a USA, kde již probíhají projekty na zavedení SMR.5 Společně s dalšími 11 zeměmi Evropské unie (včetně České republiky) vyzvalo Švédsko Evropskou komisi, aby podpořila rozvoj malých modulárních jaderných reaktorů. Francouzský portál Contexte zveřejnil v listopadu 2023 dopis, kde žádají po unijní komisi vytvoření „průmyslové aliance“, která by usnadnila rozvoj technologií pro SMR. 7, 8
Hlubinné úložiště vyhořelého paliva
Výzkum metod likvidace jaderného odpadu ve Švédsku probíhá už od 70. let 20. století. Systém konečného hlubinného uložiště se skládá z dočasného skladování a zapouzdření vyhořelého jaderného paliva v obci Oskarshamn a konečného hlubinného úložiště jaderného odpadu ve skalním podloží ve Forsmarku v obci Östhammar. Použitá je metoda KBS-3, která spoléhá na kombinaci tří bariér – měděných kontejnerů obklopené bentonitovým jílem a samotného podloží, což je speciální materiál, který vytvoří nepropustnou obálku kolem samotných kontejnerů. Vše určeno k ochraně lidí a životního prostředí před škodlivým zářením. Celková teorie je taková, že radioaktivní hornina byla na Zemi vždy přítomna a pro člověka je obecně neškodná. Kromě toho se už prokázalo, že aktinoidy snadno nemigrují do podzemních vod nebo jinými prostředky. Vláda podporuje hodnocení Švédského úřadu pro radiační bezpečnost, že se jedná o nejlepší možnou technologii pro konečné uložení a že metoda trojité bariéry je bezpečná a splňuje požadavky legislativy, a to i z dlouhodobého hlediska.9
Společnost Skanska byla pověřena rozšířením stávajícího konečného hlubinného úložiště pro krátkodobý radioaktivní odpad ve Forsmark. Zadání se uskutečňuje prostřednictvím dohody o spolupráci se společností Svensk Kärnbränslehantering (SKB). Zadáním společnosti Skanska přibude dalších 117 000 metrů krychlových skladových ploch rozdělených do různých horských hal. Rozšíření má být umístěno v hloubce 120 až 140 metrů ve skalním podloží, na úrovni nejnižší části stávajícího krátkodobého radioaktivního odpadu.10
Zahraniční kancelář CzechTrade Skandinávie plánuje organizaci českého stánku na největším švédském veletrhu ENERGIMÄSSAN 2024, který se bude konat v květnu 2024. Hlavními témata akce se ponesou v duchu nefosilních řešení v oblasti energie, životního prostředí a udržitelnosti. Akce bude zaměřena mimo jiné právě na technologie využitelné v oblasti jaderného sektoru: ať již se jedná o údržbu a renovaci, nové technologie a řešení, komponenty, systémy řízení, jadernou bezpečnost až po technologie pro skladování jaderného odpadu. V případě zájmu kontaktujte Petru Jindrovou, vedoucí zahraniční kanceláře CzechTrade Skandinávie.
Petra Jindrová, Kristýna Manzli, Lucie Johanisová
kancelář CzechTrade Skandinávie
Foto plánů jaderného skladu od SKANSKA:
https://www.skanska.se/vart-erbjudande/vara-projekt /274613/Utbyggnad-av-SFR%2C-Forsmark
ZDROJE:
1 https://www.uniper.energy/sv/sverige/om-uniper-i-sverige/karnkraft-i-sverige
2 https://www.stralsakerhetsmyndigheten.se/omraden
/karnkraft/karntekniska-anlaggningar-i-drift-i-sverige/
3 https://www.energiforetagen.se/
4 https://www.regeringen.se/pressmeddelanden/2023/09 /ett-forsta-steg-mot-ny-karnkraft-i-sverige--for-forsta-gangen-pa-40-ar/
5 https://www.vattenfall.se/
6 https://www.iaea.org/topics/small-modular-reactors
7 https://www.contexte.com/
8 https://energimarknaden.di.se/sverige-kraver-eu-uppbackning-for-mer-karnkraft/
9 https://www.government.se/articles/2022/01/final-disposal-of-spent-nuclear-fuel/
10 https://www.skanska.se/vart-erbjudande/vara-projekt/274613/Utbyggnad-av-SFR%2C-Forsmark
