Pohled na úložiště Richard
Rozloha šestnáct hektarů nedaleko Litoměřic a celkový objem využívaných důlních prostor přesahující 19 000 m3. To je úložiště Richard. Pyšní se také akreditovanou zkušebnou obalových souborů a radioaktivních látek zvláštní formy – jedinou svého druhu v Česku.
Už od první poloviny 19. století se pod vrchem kopce Bídnice na Litoměřicku těžil vápenec. Za II. světové války si nacisté kvůli utajení vybrali toto místo pro podzemní tovární výrobu. V roce 1959 padl jeden z prvních oficiálních návrhů využít důlní komplex „Richard“ k ukládání radioaktivních odpadů. O pět let později, tedy v roce 1964, se plán stal skutečností a část komplexu zvaná „Richard II“ začala fungovat jako úložiště.
Jak pětapadesátník Richard funguje?
„Dnes areál spadá pod Správu úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) a končí zde takzvané institucionální odpady, které vznikají třeba ve zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či výzkumu. Jde například o znečištěné pracovní oděvy, nefunkční radioaktivní zářiče, kontaminovanou suť nebo injekční stříkačky. Součástí povrchového areálu je i provozní budova, informační středisko a laboratoř,“ popsal funkci úložiště Jan Prachař, ředitel SÚRAO.
Odpady jsou umístěny ve stolitrových sudech, které se vkládají do větších, dvousetlitrových a prostor se mezi nimi vyplní betonem. Vnější stěna ochranného sudu je pozinkovaná a natřená speciálním antikorozním přípravkem. Takových sudů je v prostorách bývalého dolu ročně uloženo průměrně 400.
Kapacita ukládacích komor činí 10 250 m3 a v současné době je naplněna přibližně z necelých 80 %. Z tohoto důvodu areál také právě prochází stavební úpravou, jejímž smyslem je maximálně efektivní využití stávajících prostor úložiště.
Jak bezpečné je úložiště radioaktivních odpadů a jaký má vliv na životní prostředí?
„Ve všech svých činnostech klade SÚRAO důraz na bezpečnost. Stejně tomu je i v případě Richarda, který ve svém oboru naprosto vyhovuje přísným mezinárodním standardům,“ přiblížil Prachař. „K prokázání bezpečnosti úložiště a ochraně zaměstnanců je vyvinutý sofistikovaný systém monitorování. Například v případě osob se sleduje vnitřní a vnější ozáření, přičemž roční obdržené dávky pracovníků jsou hluboko pod povolenými limity,“ dodal.
Na pracovišti jsou pravidelně prováděny i odběry vzorků důlních vod, které akreditovaná laboratoř následně analyzuje. Odebírají se stěry z podlah, sledují se pracovní pomůcky i dopravní prostředky. Pozornost se zaměřuje také na okolí. Vzorky jsou odebírány například v litoměřické čističce odpadních vod, v Labi nebo z bezmála dvou desítek zdrojů podzemních vod.
„Richarda bedlivě monitorujeme, a stále a dlouhodobě se nám potvrzuje, že naměřené hodnoty odpovídají hodnotám přirozeného přírodního prostředí. Úložiště na své okolí nemá žádný negativní vliv,“ dodal Prachař.
Ostatně areál bývalého dolu spadá do Chráněné krajinné oblasti České středohoří, která patří z hlediska rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů k nejbohatším v Čechách.
Do hlubin Richarda
Přestože je Richard přísně střeženým objektem, mohou se do něj čas od času, vybaveni helmami, dozimetry a záchrannými dýchacími přístroji (kvůli dodržení báňské bezpečnosti), podívat i návštěvníci dne otevřených dveří. Z důvodů nutné rekonstrukce se ale Richard po nějaký čas veřejnosti neotevře a další návštěvníci by měli mít možnost se do úložiště podívat nejspíše za dva roky.
