„Nezpochybňujeme potřebu dekarbonizace, ale zároveň říkáme, že k ní nelze směřovat na úkor energetické bezpečnosti, soběstačnosti a konkurenceschopnosti firem,“ říká Filip Dvořák, viceprezident Hospodářské komory ČR. Podle něj by měla koncepce zajistit takový mix zdrojů, který zajistí firmám stabilní a bezpečné dodávky za dostupné ceny. „Voláme po analýzách, prokazatelných číslech a v neposlední řadě po ekonomické efektivitě při podpoře výstavby nových zdrojů.“
Jaký vliv má Hospodářská komora na energetickou politiku státu?
Snažíme se jej mít co možná největší, protože naše analýzy jasně ukazují, že překotný tlak na dekarbonizaci zásadním způsobem ohrožuje energetickou bezpečnost a stabilitu dodávek a žene nahoru ceny energií, což logicky podkopává konkurenceschopnost našeho průmyslu a firem obecně. Situace je o to palčivější, že jsme výrazně průmyslová země a současně exportní ekonomika. Je však třeba říci, že naše role je v tom, že vládě a dalším institucím poskytujeme podklady, analýzy, apelujeme, varujeme, jednáme. Rozhodují ale jiní. My se snažíme udělat maximum, aby jejich rozhodnutí nepoškozovala české firmy, ale naopak jim pomáhala.
Jak se díváte na to, že vláda vrátila poplatky za OZE a zvýšené distribuční poplatky na odběratele?
Postoji vlády rozumím. Systematicky z pohledu původního nastavení je i logický. Upozorňujeme však na kontext, kdy v součtu je cena za odebranou elektřinu v dříve netušené výši. Vláda zároveň musí zavnímat celkový kontext zohledňující podmínky pro podnikatele v zemích, které nám přímo konkurují. Například v Německu se vede diskuze o ceně za kilowatthodinu mezi 5 a 6 eurocenty. Naši podnikatelé jsou naproti tomu zjitřováni informacemi o dalším růstu cen. To by bylo pochopitelně pro jejich hospodaření a konkurenceschopnost fatální. Usilovně na toto riziko upozorňujeme a věřím, že vláda učiní vše pro to, aby se černé scénáře nenaplnily.
Máte analýzy, jak velké břemeno to pro průmysl a obecně velkoodběratele je?
Klíčové bude, jak dopadnou vyjednávání a jaké bude výsledné cenové rozhodnutí. Svou roli bude pochopitelně hrát také cena silové elektřiny, kterou ale ovlivňuje především mezinárodní geopolitická situace a další těžko ovlivnitelné aspekty. V rámci regulované složky ceny energií ale stát má nástroje, které může využít. Je třeba jich využít a udělat maximum pro to, aby výsledné ceny energií byly co možná nejnižší v rámci možného.
Jak si vysvětlujete diametrálně odlišné predikce vlády a podnikatelů, kolik nakonec budou za energie platit?
Firmy znají svou vlastní konkrétní situaci, vláda logicky situaci vnímá plošným pohledem. Ve firmě zároveň musíte plánovat tak, že počítáte s nejhorším scénářem. Nemůžete jinak, v opačném případě by se firma rychle mohla dostat do problémů.
Dá se odhadnout, jak moc velká bude množina podniků s existenčními problémy kvůli drahým energiím?
To záleží na řadě okolností, které ve výsledku složí reálné ceny energií. Hrozí, že tyto firmy budou chtít přesunout výrobu do jiných zemí. To už nyní pozorujeme v Německu, odkud už některé firmy odešly, mnoho jiných to velmi silně zvažuje. Česko navíc na rozdíl od Německa nemá k dispozici masivní finanční zdroje na kompenzace. To riziko je opravdu velké i pro zaměstnanost a celou českou ekonomiku.
Jaká opatření jste v oblasti cen energií navrhovali a podařilo se něco z toho prosadit?
V časech energetické krize jsme logicky volali po větších kompenzacích pro průmysl. Touto cestou šlo a stále jde třeba Německo, které vydává na kompenzacích pro firmy stovky miliard eur. Zároveň chceme koncepční kroky. Já například již několik let upozorňuji, že není důležitý termín odchodu od uhlí, který pořád všichni řeší. Mnohem důležitější je, abychom přesně věděli, kdy a čím zavírané zdroje nahradíme. Proto jsem navrhl strategii řízení odchodu od uhlí událostmi, tedy konkrétními kroky při přípravě, výstavbě a spouštění jiných zdrojů do provozu. Doma přece také nevyhodíte stále funkční ledničku, když víte, že novou z jakýchkoli důvodů ještě dlouho mít nebudete.
Co vlastně průmysl po vládě v oblasti energií chce?
Průmysl chce stabilní a předvídatelné prostředí, zajištění energetické bezpečnosti, stabilitu dodávek energií, a to za ceny, které nebudou podkopávat konkurenceschopnost, ale naopak umožní prosperitu. Firmám je úplně jedno, jestli se u nás bude vyrábět elektřina z jádra, slunce, větru, vody, uhlí či plynu. Klíčové je, aby elektřina byla dostupná fakticky i finančně.
Řada podniků má zastaralé a energeticky náročné provozy, není v tomhle problém, který by se měl řešit?
Snižování energetické náročnosti je nepochybně jedním z velkých úkolů. Mnoho firem na něm usilovně pracuje s vynaložením obrovských finančních prostředků. Musíme si ale uvědomit, že pro zvládnutí tohoto úkolu je nezbytné splnění dvou podmínek. Tou první je stabilní prostředí. Bohužel pravidla zejména ze strany EU se neustále mění a zpřísňují. Druhá podmínka potom je, že na to firmy budou mít peníze. Pokud i vinou drahých energií ztratí konkurenceschopnost, pak je jistota, že se to nepovede.
Vláda má aktualizovat Státní energetickou koncepci, konzultovala to s komorou a co od ní čekáte?
Snažíme se důrazně upozorňovat na to, že prioritou Státní energetické koncepce nemůže být dekarbonizace. Její potřebu nezpochybňujeme, ale zároveň říkáme, že k ní nelze směřovat na úkor energetické bezpečnosti, soběstačnosti a konkurenceschopnosti firem. To zkrátka nedává smysl. Koncepce by měla zajistit takový mix zdrojů, který nám zajistí stabilní a bezpečné dodávky za dostupné ceny. Voláme po analýzách, prokazatelných číslech, a v neposlední řadě po ekonomické efektivitě při podpoře výstavby nových zdrojů. Stačí se podívat, kolik peněz nás všech se každoročně vydává na podporu zejména solárních elektráren. Jejich přínos v podobě vyrobené elektřiny ale vynaloženým sumám absolutně neodpovídá. Všichni si uvědomujeme, že peněz není nazbyt. Proto je nezbytné pečlivě vážit, jestli dávat peníze na podporu solárů, plynu či jádra.
Za důležité hledisko považujeme vyhodnocení celkové uhlíkové stopy každého z nově volených řešení. Tedy nejen stopy, kterou výrobní zařízení bude zanechávat po dobu své existence, ale i všech emisí, které souvisí se získáním a dopravou paliva a také emisí spojených s výstavbou tohoto zařízení a výrobou stavebních hmot. Možná se nakonec budeme hodně divit.
Petr Svoboda
