Dekarbonizace energetiky. Jiří Feist: Chceme stejné podmínky pro všechny

publikováno:
Jiří Feist Jiří Feist

Energetický a průmyslový holding je jedním z klíčových hráčů v českém teplárenství a celoevropským investorem napříč energetickými aktivy. Jak se dívá holding na radikální změny v energetice? Proč by měly platit uhlíkovou daň i decentrální zdroje? A v čem jsou zajímavé nevytěžené lokality? Zeptali jsme se Jiřího Feista, ředitele pro strategii EP Energy.

Polsko ohlásilo, že chce nahradit velkou část uhlí jadernými bloky a ozeleněním. Velká Británie už v podstatě od uhlí odešla, Německo má jasný plán, kdy uhlí skončí. Zažíváme opravdovou revoluci v energetice nebo jen závody, kdo si ukrojí větší část z balíku peněz na klimatickou politiku?
Ano, energetika prochází generační změnou jak v oblasti technologií, tak i organizace trhu. Tak jako symbolem počátku tisíciletí byla snaha o liberalizaci a konkurenceschopnost, tak dnes je hlavním trendem emisní neutralita a decentralizace. A protože nové technologie se nedokázaly proti trhu uplatnit přes masivní podporu v jejich rozběhu, tak se systém postupně odklání od tržních mechanismů k intenzivní regulaci odvětví založené na investičních a provozních podporách. Klimatická politika EU je nadřazena tržním principům, a to je pak spojeno s nasměrováním velkého objemu financí pro splnění této politiky formou dotací a samozřejmě se soutěž pak přesune do „závodu“, kdo co získá z toho balíku. Otázkou zůstává, zdali je správně nastavena parametrizace tohoto závodu pro splnění cíle - emisní neutrality v roce 2050 - s největší efektivitou a při zajištění bezpečnosti a kvality dodávek energií.

Jak si podle vás ve srovnání s ostatními zeměmi EU vede Česká republika?
ČR zatím své klimatické závazky k roku 2020 docela úspěšně plní, a kromě nezvládnutého solárního „boomu“ v roce 2009/10 i celkem rozumným způsobem. Jako země v centru kontinentu a severněji lokalizované máme horší podmínky pro využití solární nebo větrné energie, ale obnovitelné zdroje a ekologické zdroje nejsou jenom ty dva, které ještě navíc mají velmi volatilní výrobu, ale i další, a proto bude fatálně důležité, jak ČR dokáže nastavit složení svého budoucího výrobního mixu, tak aby se udržela energetická bezpečnost a nezávislost ČR s přijatelnou nebo lépe řečeno dostupnou energií pro každého.

Jak jsou reálné klimatické cíle do roku 2050 a jak daleko se díváte v rámci byznysu vy jako investor v energetice?
EU žongluje s cíli a v podstatě každým rokem je novelizuje, posunuli jsme se tak od racionálního nastavování cílů k ideologickému, a to není nikdy dobře. Navíc je těch cílů více, a tak jsou i důležité relace mezi nimi, aby se navzájem nekanibalizovaly. A s ideologií se vždy vytrácí kalkulace dopadů a přínosů, a tak je vysoké riziko toho, že za mnoho peněz nezískáme to, co očekáváme, naopak, že sami sebe, myšleno jako evropské společenství, můžeme ekonomicky ohrozit.

Samozřejmě, že se musíme dívat k horizontu 2050, už se velice přiblížil investičnímu cyklu v energetice, a tak musíme každou investici posuzovat v kontextu vývoje nejen na trhu, ale právě i v klimatické politice EU a jednotlivých členských států a tím souvisejících priorit na jednotlivých národních trzích. Je podstatné vědět a respektovat, že neexistuje společná EU energetická strategie – jen klimatické cíle.

AŤ SE NA REGULACI PODÍLÍ I DECENTRÁLNÍ ZDROJE

Evropa vyčlenila na boj proti klimatické změně obří balík peněz. Kde je pro ČR a potažmo pro vás reálné si na dotace sáhnout a kde dávají smysl?
Je to reálné, pokud stát dokáže nastavit VČAS systém a podmínky pro čerpání a kritéria pro výběr přínosných projektů – zatím ta pravidla nemáme. A to, že EC bude chtít vyčlenit významné prostředky pro tuto oblast se ví dost dlouho. Také se ví, že čerpání těch fondů má podmínky, které souvisí nejen s nastavením investičních priorit v členských státech, ale i, a to především, s nastavením podmínek pro jejich čerpání podle pravidel EC. To vyžaduje provést i legislativní úpravy a obecně nastavení podmínek pro čerpání těch fondů tak, aby v časově otevřeném „okně“ mohli investoři nabídnout své projekty. To znamená, že v limitovaném čase musí mít investoři připravené projekty a stát priority, podmínky pro jejich výběr. V těchto dnech už je to spíše sprint, protože EC nastavila velmi krátký časový prostor pro výběr projektů. Takže sáhneme si na prostředky, pokud vše zvládneme připravit a realizovat v řádu měsíců. Důležité bude vybrat smysluplné, nejen líbivé projekty s minimálním přínosem pro plnění klimatických cílů a regiony.

Což jsou jaké projekty?
Z našeho pohledu to bude pro oblast teplárenství, kde primárně v ČR podnikáme, nastavení tzv. modernizačního fondu, do kterého přispívají právě nejvíce teplárenské provozy formou platby za povolenku, a který by se měl stát hlavním nástrojem pro dekarbonizaci centrálního systému dodávky tepla pro obyvatelstvo a průmysl. Tyto systémy už dnes představují ekologicky šetrné zdroje tepla a elektřiny a dalším přechodem od uhlí se tato skutečnost ještě umocní. A navíc poskytují teplo za přijatelnou cenu a zákazník se nemusí vůbec o nic starat, což je dnes také velký benefit. Současně jsou v době růstu podílu obnovitelných zdrojů významným stabilizačním prvkem elektrizační soustavy a za tuto službu jsou dnes minimálně odměňováni. Přitom do budoucna to bude klíčová služba.

V těchto dnech probíhají i mediální diskuse o nastavení parametrů Modernizačního fondu, tak chci věřit, že jak MPO, tak i MŽP dostojí svým příslibům a nastaví klíčovou kapitolu pro teplárenství tak, aby tam byl dostatek prostředků a abychom, myšleno provozovatelé všech teplárenských zdrojů, mohli co nejdříve čerpat prostředky, které se pouze vracejí tomu, kdo je do fondu dodal a zásobuje téměř 4 mil. obyvatel a průmysl teplem a elektřinou.

Modernizační fond má i druhou kapitolu věnovanou obnovitelným zdrojům a osobně si myslím, že tato kapitola by měla být otevřena pro všechny žadatele a nastavena tak, aby upřednostnila projekty zajímavé pro stát. A to jsou projekty v oblasti decentrální výroby, kde mi dává logiku, aby i podmínkou pro intermitentní zdroje, jako jsou solární a větrné, byla i podmínka instalace určitého podílu – např. 20% instalovaného výkonu - akumulace (a to nejsou jen bateriová úložiště) pro vykrývání špiček nebo výrobních přebytků. Abychom tyto nemuseli pak hradit všichni v platbách za systém. Jde o to, aby se spolupodíleli i na regulačních potřebách elektrizační soustavy.

TURBULENTNÍ KONTINENT

Působíte v řadě zemí, který z přístupů k energetice je vám blízký?
Jak jsem mohl prostudovat jednotlivé přístupy, tak Spojené království má za sebou poměrně solidně nastavený cílový model trhu a výrobní mix. Taky samozřejmě procházejí korekcemi, ale pokud je to reakce na vývoj situace jak v oblasti technologií, tak jejich dostupnosti pro trh nebo důsledek geopolitického vývoje, tak se s tím dá pracovat. Situace na kontinentu je mnohem více turbulentní a každý stát se snaží po svém reagovat na neustálé změny cílů a způsobu financování. Příkladem je právě i národní přístup ke kapacitním mechanismům, což vytváří dost nejistot pro budoucí investování a vede k opatrnosti a v podstatě vyčkávání. Na druhou stranu právě ten nový rozpočet pro naplnění „Green Dealu“ může být teď velkým hybatelem v oblasti investic právě díky zmiňovaným investičním podporám.

Jak ovlivňuje přístup Německa vaše investice a co budete dělat například s uhelnými lokalitami, které není šance vytěžit?
Každá lokalita, kde dojde k útlumu výroby z uhlí, představuje dobrý tzv „brown field“, kde máte k dispozici vybudovanou infrastrukturu nezbytnou pro další rozvoj a taky znalý personál, takže pak už záleží na dispozici lokality, lokálních priorit a do toho kontextu vsadit zajímavý projekt. To znamená, že pro každou lokalitu připravujeme investiční projekt budoucího využití se zaměřením na nové technologie.

Očekáváte, že Evropa přejde kompletně na kapacitní mechanismy, jak to udělali Britové, a energetika se tak částečně dostane mimo tržní mechanismy?
To už je trend dneška, podívejte se kolem ČR a na země, které ovlivňují trh – ty už kapacitní mechanismy zavádějí a tím se i zmenšuje likvidita na trhu. Je to důsledek nejistoty, která na trhu je a kapacitní mechanismus, tzn. platba za výkon, který nabídnete k využití, je stabilizační prvek jak pro investory, tak pro vyrovnanou výkonovou a energetickou bilanci, na kterou se často zapomíná v kontextu nárustu instalací výrobně nepredikovatelných zdrojů – solární a větrné elektrárny.

Jak se obratem k čisté energetice změní struktura vašeho energetického portfolia?
Tak struktura našeho výrobního portfolia se už významně mění a je vidět, jak významně se mění dnes hodně sledovaný parametr vypouštění emisí CO2. V našem portfoliu zásadním způsobem klesá, ale při udržení profitability našich aktiv. Samozřejmě máme za poslední období i významný nárůst podílu obnovitelných zdrojů, který již míří k 10 % naší produkce a bude se nadále zvyšovat. Faktem je, že se zaměřujeme právě na ty obnovitelné zdroje, kde je možné predikovat a regulovat výrobu a přispívat tak i ke stabilitě a kvalitě dodávek elektřiny.

PLYN DÁVÁ VELKÝ SMYSL

Dávají při pohledu na energetické strategie smysl investice do plynových zdrojů a stane se plyn masivním substitutem uhlí? Pokud ano, na jak dlouho a budou dávat pro investory smysl bez kapacitních mechanismů?
S útlumem uhlí musíte do soustavy dodat zdroj, který bude schopen vyrábět nezávisle na vývoji počasí a současně nabízet regulační výkony a vykrývat špičky spotřeby. A to jsou dnes, a i ve výhledu budou, plynové zdroje. Jejich investiční cyklus je i v souladu s klimatickými cíli k roku 2050, proto jsou to zdroje, které dávají v dnešní době velký smysl. A z pohledu vývoje struktury výrobního mixu mohou dávat smysl i bez kapacitního mechanismu právě pro krytí výpadků výroby OZE závislých na počasí.

Jaký vliv bude mít energetická revoluce na evropskou ekonomiku? Bude se měnit celá struktura evropského průmyslu? A jak to jde dohromady s masivním rozvojem elektromobility?
Nejde ani tak o energetickou revoluci, ale evropskou ekonomiku jako celek, která chce být emisně neutrální, a to určitě zásadním způsobem ovlivní pozici EU na světových trzích. Pokud průmyslové podniky chtějí digitalizovat svoji výrobu, snižovat emisní intenzitu svých produktů a pokud chceme dopravu předělat na bezemisní formou elektromobility, tak počítejme s tím, že poroste významně poptávka po elektřině. A jelikož probíhá i proces decentralizace, tak se vytvoří mnohem větší tlak na energetickou infrastrukturu. Vždy platilo pravidlo, že nejdříve musíte mít připravenou infrastrukturu. To je dnes obrovská výzva, která vyžaduje značné investice, jež je třeba udělat v předstihu – a to se zatím příliš nedaří, zrovna Německo je toho příkladem. Nebo Norsko s nabíjecími kabely z bytů do aut.

Český stát se dívá v rámci energetické strategie hl. na energetickou soběstačnost a dlouhodobé bilance, co to znamená v praktické rovině pro investory jako je EPH?
Za prvé bych chtěl toto velmi podpořit právě s ohledem na nejistoty kolem nás a energetická soběstačnost – tzn plná nezávislost na dovozech by měla být pro ČR prioritou.

Pro nás je to příležitost začít modernizovat a dekarbonizovat naše výrobní portfolio a být na trhu v ČR konkurenceschopný a přispět tak i k plnění klimatických cílů. A to prosazujeme právě v oblasti teplárenství, kde ČR má šanci nejen v jistotě dodávek tepla pro obyvatelstvo z dekarbonizovaných zdrojů, ale získat i stabilní zdroje pro krytí spotřeby elektřiny.

UHLÍKOVÁ DAŇ PRO VŠECHNY

Jak čtete rozhodnutí vlády o stavbě nových bloků v Dukovanech a jaké další konsekvence to podle vás bude mít?
Dostavba velkých jaderných zdrojů je především politickým rozhodnutím a bude velmi záviset na tom, jak stát s investorem dokážou nastavit a realizovat projekt tak, aby koncový uživatel na to v konečném důsledku nedoplatil. Jaderná energetika je jedním ze zdrojů budoucnosti, a i zde je vidět významný trend k novým technologiím zaměřeným na menší jednotkové výkony zdroje. To může být v budoucnosti zajímavé i pro nás, a to v kontextu toho, že již máme zkušenost s provozováním jaderných bloků.

Co přinesla uhelná komise v ČR a jaké dopady na všechny vrstvy české energetiky to bude mít?
Tak to teprve uvidíme, až budou výsledky k dispozici, a hlavně závěry z toho vyplývající. I když si myslím, že vývoj na trhu a evropské legislativy ty závěry už předurčují a je potřeba se připravit na situaci v předstihu, proto jsme přišli s návrhem dekarbonizace českého teplárenství teď.

Jak se celý obor pod tlakem ekologizace změní?
Teplárenství je součástí energetiky, a tudíž je součásti generační změny jak v oblasti technologií, tak i působení na trhu. Toto si začínají uvědomovat i subjekty na trhu a musí začít bojovat o zákazníky, a to chce správný marketing. A protože už existuje trh pro dodávky koncového tepla, musí si uvědomit i stát a regulátor, že je třeba vytvářet rovné podmínky na trhu, což se zatím neděje. A vytváří se tak prostor nekalým nabídkám. Velké systémy jsou pod cenovou kontrolou regulačního trhu a formou povolenek CO2, platí de facto daň. Kdežto menší subjekty, které mají paradoxně vyšší jednotkovou emisní intenzitu a nepřispívají tak ke klimatu, to platit nemusí – a to je špatně, chybí nám tu uhlíková daň pro všechny tak, jak to již zavádí většina států EU.

Jak tomu přizpůsobujete investiční strategii holdingu v ČR?
Investiční strategie EPH byla vždy založena na vývoji a trendech na trhu a reagovala na situaci v jednotlivých zemích a tento základ naší strategie bude pokračovat i nadále. 

× Full - Emerson