Než přestavíme zdroj z uhlí na biomasu, jsme připraveni plnit nejpřísnější limity

Rozhovor s Jiřím Mrkusem, vedoucím teplárny ŠKO-ENERGO.

Od roku 2026 má být veškerá výroba v automobilce ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi CO₂ neutrální, což vyžaduje konverzi stávajícího energetického zdroje, který ročně spotřebuje přes 220 tisíc tun uhlí. „Než přejdeme na stoprocentní spalování biomasy, musíme plnit přísné emisní limity. Díky instalaci chytrých technologií se nám je podařilo snížit na minimum a troufnu si říci, že jsme v této oblasti připraveni na vše,“ říká vedoucí teplárny ŠKO-ENERGO Jiří Mrkus.

ŠKO-ENERGO je klíčovým dodavatelem energií pro Škodu Auto i město Mladá Boleslav, jaký máte podíl vlastní výroby a nákupu energií?

Aktuálně nepokryjeme z vlastní výroby kompletní spotřebu elektrické energie ŠKODA AUTO, proto část energií nakupujeme od ČEZ, kdy máme garantovaný původ výroby ze zelených zdrojů. Pokud jde o náš zdroj, spalujeme v něm ze 70 % uhlí a 30 % biomasu.

Kdy jste s rostlinnou biomasou začínali?

Zkušenosti máme letité a rozsáhlé. S rostlinnou biomasou jsme začínali už v roce 2006, kdy se postavilo zařízení, které dopravuje peletky do našich kotlů.

Kolik tun uhlí a peletek ročně potřebujete?

Ročně spotřebujeme ročně přibližně 220-230 tisíc tun uhlí a 100 tisíc tun rostlinné biomasy. Máme poměrně široké portfolio dodavatelů, kteří nám tuto peletizovanou biomasu dodávají.

TENDR PŘÍŠTÍ ROK

Není tajemstvím, že plánujete kompletní konverzi zdroje z uhlí na biomasu, jak se tento projekt zrodil?

S myšlenkou jsme začali koketovat už před pěti lety, kdy se formovala nová firemní strategie. Tehdy jsme počítali s tím, že hnědé uhlí na našem zdroji skončí kolem roku 2035, a měli jsme v plánu postupně nahradit uhlí kombinací obnovitelných zdrojů. Od biomasy, přes vítr, slunce až po využití biometanu. Změna přišla v roce 2019, kdy přišel předseda představenstva ŠKODA AUTO a řekl, že v druhé polovině desetiletí bude veškerá výroba aut CO₂ neutrální. De facto nám tak horizont zkrátil o deset let.

To je radikální změna pro plánování v energetice..

Samozřejmě jsme museli strategii přehodnotit a vymyslela se cesta spalování štěpky ve stávajících fluidních kotlích. Vytvořili jsme projektové oddělení, které má konverzi na starosti, a začali dělat postupné kroky od počátečních studií po EIA. A přímo teď pracujeme na projektu pro výběr dodavatelů a projektu pro stavební povolení.

Jak bude konverze probíhat technicky?

Stávající dva fluidní kotle chceme retrofitovat, abychom mohli nahradit uhlí dřevní štěpkou. Jsme si vědomi, že dřevní štěpka má nižší výhřevnost a při retrofitu tak dojde ke snížení parního výkonu kotlů. Chybějící výkon pak chceme nahradit výstavbou ještě jednoho fluidního kotle, který by nám ho nahradil. A musí se vystavět i nové palivové hospodářství. Problém vidím v tom, že se pohybujeme uprostřed fabriky a logicky tak máme potíže s volnými plochami a skladováním materiálů. I proto je součástí projektu výstavba velkokapacitních sil, ve kterých by se štěpka skladovala.

Kdy se budou retrofity a výstavba nového kotle tendrovat?

Pokud máme být CO₂ neutrální v roce 2026, musíme vše rozjet co nejdříve. Samozřejmě vnímáme, že současná doba není jednoduchá, ale zatím harmonogram držíme. Uvidíme, jak bude fungovat dodavatelský řetězec, jestli se nezmění legislativa nebo další vnější podmínky. Ale to jsou věci, které neovlivníme.

Budete mít dost štěpky?

Je to jeden z úkolů, na kterém intenzivně pracujeme a vyjednáváme s paletou možných dodavatelů. S tím samozřejmě souvisí, abychom měli i technickou zkušenost se spalováním štěpky. Proto jsme loni začali s pilotním projektem, kdy už teď spalujeme asi 15 tisíc tun štěpky na stávajících fluidních kotlích. Upravili jsme technologii, abychom mohli štěpku spoluspalovat. A hlavně si chtěli ověřit, jak funguje logistický řetězec, jaký to bude mít vliv na energetické zařízení a další zkušenosti s provozem.

Překvapila vás některá data nebo vliv spoluspalování na zdroj?

Hlavně kvalita štěpky je hodně různorodá. Často obsahuje dost příměsí, záleží, jestli ji dodáváte v létě nebo zimě, nemluvě o velikosti od drcené kůry po půlmetrové klacky. Postupně jsme tak investovali do předtřídění, řešíme dopravu a další věci, které jsme dříve neznali. Proto jsme pilotní projekt rozjeli, abychom věděli, do čeho jdeme.

LÁTKOVÉ FILTRY i AKTIVNÍ UHLÍ

Zvažujete, že byste si na zdroji nechali „zadní vrátka“ pro možný návrat k uhlí, pokud by eskalovala energetická krize?

To by musel přehodnotit vlastník. My o tom neuvažujeme. Z dlouhodobého pohledu je spíše cesta spalování tuhých doplňkových paliv, ale to je spíše hudba budoucnosti. Ale z pohledu cirkulární ekonomiky by to dávalo smysl i pro město Mladá Boleslav, které by následně odpady energeticky využilo. Technicky by to pro nás znamenalo pořídit multipalivový kotel.

Než bude konverze hotová, budete nadále spalovat uhlí. Jaká chytrá řešení jste použili, abyste do roku 2026 plnili požadované limity?

Naše fluidní kotle byly sice postaveny již před dvaceti lety, ale technologie je hodně nadčasová a bez velkých investic jsme byli schopni plnit limity do roku 2020. Samozřejmě se dělala primární opatření, snížili jsme přebytek kyslíku ve spalinách, dělali jsme úpravy ve spalování a další menší akce. V roce 2019 jsme se pod tlakem přísnějších limitů rozhodli začít se vstřikováním močoviny a vedlejším efektem spalování rostlinné biomasy je i snižování oxidu dusíku. Druhým chytrým řešením je vstřikování vápenného hydrátu do prostoru před tkaninový filtr, což je technologie, která se využívá spíše ve spalovnách. Udělali jsme řadu testů, které technologii prověřovaly, a v loňském roce jsme zařízení úspěšně instalovali.

Jaké látky vápenný hydrát zachytává?

Především jsme schopni efektivně zachytávat chlorovodík ze spalin, který způsobuje korozi a negativně tak působí na zařízení. Díky kombinaci vápenného hydrátu a vstřikování močoviny jsme z hlediska emisních limitů připraveni v podstatě na cokoliv.

Co technologie aktivního uhlí?

Pro nás by byla zajímavá v případě, že bychom začali spalovat tuhá alternativní paliva. Ale pro nejbližší budoucnost o aktivním uhlí neuvažujeme, protože limity budeme do roku 2026 splňovat úplně bez problému.

Jak řešíte přísnější emise rtuti?

Rtuť jsme samozřejmě řešili a díky technologii tkaninových filtrů máme poměrně velký záchyt rtuti právě na nich. Provedli jsme několik měření a jsme schopni limity rtuti plnit v různých provozních režimech. Myslím si, že vedle tkaninových filtrů tomu pozitivně přispívá i zmíněná technologie vstřikování vápenného hydrátu. Účinnost záchytu je tam poměrně dost vysoká. Když to shrnu, pohybujeme se hluboko pod požadovanými limity rtuti.

Změnily se oproti minulosti způsoby měření emisí?

Určitě ano. Předně toho musíme měřit více. Standardně tuhé znečišťující látky, NCO, NO_x, SO₂, O₂ a od roku 2021 ještě chlorovodík a další látky. Proto jsme před dvěma lety nainstalovali spektrální fotometr a předělávali jsme celou analytiku ve spalinách. A jsme teď schopni měřit celou škálu látek.