Jaká je budoucnost hnědouhelných dolů? (na fotografii MIBRAG)
Světové bezpečnostní kulisy se změnily a s nimi i přístup Evropy k energetice. Spalování uhlí dostává novou dimenzi, která je okořeněná bezpečnostními zájmy a již teď je jasné, že odchod od uhlí bude trvat daleko déle, než jsme ještě na začátku roku předpokládali. Zeptali jsme se proto odborníků z branže, jaká je realistická budoucnost uhelného byznysu a co v nejbližší době můžeme očekávat.
PETR KUSÝ, ERÚ: Rychle nahodit odstavené uhelné zdroje není tak snadné. Uhlí má smysl v rámci kapacitních mechanismů
Jak změní válka na Ukrajině podíl uhlí v energetickém mixu a na jak dlouho? Jak by se měl stát postavit k využití uhlí v krátkodobém a dlouhodobém horizontu?
Oba dotazy spolu těsně souvisí. Krátkodobě budeme hledat alternativní zdroje plynu i alternativy k plynu jako takové. Co se uhlí týče, právě v krátkém horizontu může dojít k růstu jeho spotřeby, resp. podílu v energetickém mixu. Nicméně uhlí je jen částečným substitutem – pokud se někdo domnívá, že obratem zprovozní třeba již odstavované uhelné zdroje, v praxi to tak jednoduché a rychlé být nemusí. Navíc můžeme narazit na další problém související s Ruskem, protože ruské uhlí v hojné míře pohánělo polskou energetiku, zatímco k nám se dováželo uhlí polské (ne výlučně, ale dovozy jsou to významné). Neříkám, že by uhlí nemohlo pomoci, ale s těmito faktory je nutné počítat.
Co se dlouhodobého horizontu týče, pevně věřím, že si Česká republika i Evropa odnesou ponaučení a jedno fosilní palivo nenahradí druhým. Skutečnou energetickou nezávislost spatřuji v odchodu od fosilních paliv a v přechodu na obnovitelné zdroje v co nejvyšší míře, doprovázeném energetickými úsporami. Samozřejmě hovoříme o racionální míře a časovém horizontu.
Samostatnou kapitolou je pak využití uhlí v rámci tzv. kapacitních mechanismů, kde může hrát zásadní úlohu, potřebná je ale diskuse, která zatím neproběhla.
Jaké je podle vás nejsmysluplnější využití uhlí v ČR při přechodu k zelené energetice?
To je otázka především pro MPO. Z pohledu ERÚ je ale zásadní, aby tu byl dostatek uhlí především pro teplárny, na kterých je závislá přibližně třetina českých domácností a uhlí je pro ně často nezbytné, mají-li zajistit dodávky za přiměřené ceny.
Další zdroje, na které se soustřeďujeme (nejen v souvislosti s uhlím), jsou ty, které poskytují tzv. podpůrné služby soustavě, přispívají k výkonové rovnováze. Z pohledu regulace jde o zásadní služby, které se dnes bez uhelných zdrojů neobejdou, i když do budoucna je budou doplňovat či nahrazovat jiné technologie.
Měl by vzniknout státní obchodník s energiemi? Případně pod koho by měl spadat?
Zde je třeba si říct, co by měl státní obchodník ve skutečnosti dělat. Bude realizovat společné nákupy energie pro Českou republiku? Má nakupovat plyn do zásoby? Nebo ho připravuje na vyplácení sociálních tarifů? A bude obchodovat jenom s plynem, nebo také s elektřinou? Kdo a jak bude financovat jeho činnost?
Dobré důvody pro založení takové společnosti bychom jistě našli, nicméně nejprve je potřeba znát cíl. A samozřejmě je legitimní dodat, že státní dodavatel bude potřebovat svůj vlastní rozpočet, resp. prostředky ze státního rozpočtu, má-li plnit jakékoliv úkoly.
Očekáváte, že se pod tlakem cen komodit změní energetický trh v EU?
Nikoliv jen pod tlakem cen, ale pod tlakem politiků se trh měnit může, bohužel ne vždy účelně. Trh obviňujeme ze selhání, které však nemá tržní, ale geopolitický původ. Obávám se, abychom zbytečně nedemontovali jinak funkční systém, který problém nezpůsobil a spíše by zasloužil posílit, aby byl napříště proti podobným útokům odolnější.
MARTIN SLABÝ, ČESKÝ PLYNÁRENSKÝ SVAZ: Problematický není plyn, ale závislost jeho dodávek
„K otázkám budoucnosti uhlí v české energetice ať se vyjádří spíše nezávislí experti než obor plynárenství. Za plynárenství dodejme, že plyn je a v horizontu desítek let i bude v energetickém mixu České republiky nezastupitelný. Plyn jako zdroj energie má velmi vysokou účinnost při naopak velmi nízké emisní zátěži. Problematický tedy není plyn sám o sobě, ale naše závislost na jeho dodávkách z Ruska. EU, český stát a plynárenství teď stojí před zásadním úkolem – nahradit během několika málo let ruský zemní plyn plynem jiného původu. Ať už je to plyn norský, americký, africký nebo domácí biometan či vodík.“
JAN VONDRÁŠ, INVICTA BOHEMICA: Po uhlí je hlad a na trhu už chybí
Jak změní válka na Ukrajině podíl uhlí v energetickém mixu a na jak dlouho?
Válka na Ukrajině jen potvrzuje trend, který byl nastoupen již v loňském roce. Díky vysokým cenám zemního plynu a tím vzniku vysokých cen elektřiny na burze, nejen ve špičkách, ale již celoročně, je CLS (clean lignit spread) vysoce kladný. To nezměnily ani vysoké ceny emisních povolenek. Výroba z uhlí v Německu již významně vzrostla v roce 2021 a vše nasvědčuje tomu, že letos to bude ještě více, protože Německo pod vlivem své zelené ideologie Energiewende odstavilo půlku poslední jaderné flotily a v prosinci 2022 odstaví zbytek. Takže v base loadu ho nahradí pouze hnědé uhlí a černouhelné zdroje se budou najíždět o to více, o co méně bude v Německu foukat. To je krásně vidět i na portálu Agorameter. U nás již za rok 2021 výroba elektřiny z uhlí vzrostla o 3 TWh oproti roku 2020, takže trend bude pokračovat. Po uhlí je hlad a již na trhu chybí.
Jak by se měl stát postavit k využití uhlí v krátkodobém a dlouhodobém horizontu?
Stát se musí podívat pravdě do očí a přiznat, že plynová cesta selhala. Minimálně na řadu let. Uvědomme si prosím, že z uhlí vyrábíme přes 40 % elektřiny a převažujícím podílem dodávek na trhu s teplem jsou hnědouhelné teplárny. Chtít je nyní přestavět na zemní plyn je holá fantasmagorie. Stát musí vzít problém opravdu vážně a přistoupit u Severočeských dolů k urychlení procesu přípravy těžby za ÚEL na Dole Bílina, kde je 104 mil tun vysoce kvalitního „teplého uhlí“. Ostatně o tom již rozhodlo Vládní usnesení č. 817 /2015! Dále musí zabránit nesmyslným snahám „zelených bratrstev“ o zabránění provozu ekologizovaných elektráren, které splňují všechny emisní parametry, ale nikoli Hg. Zde je nutno udělit výjimky k provozu, neboť technologie nejsou schopny tyto nepatrné překročené koncentrace Hg zatím řešit. Tím se vyhneme destabilizace ES ČR v příštích letech.
Jaké je podle vás nejsmysluplnější využití uhlí v ČR při přechodu k zelené energetice?
První otázkou je, co si vlastně v ČR představujeme pod pojmem přechod k zelené energetice? Německo bylo v roce 2008 na cca 13 % výroby elektřiny z OZE před covidem, tj v roce 2019 bylo na cca 33 %. Německé daňové poplatníky to stálo přes půl bilionu EUR a výsledek? Dnes stojí vedle sebe dvě soustavy: konvenční a OZE. A Němci nejsou schopni pokrýt v zimě často ani pár procent denní spotřeby z výroby FVE a VTE. Jsou zdokumentovány celé dny, kdy vyrábělo ze 120 000 MWe kolem 1 000 MWe! A vše zachraňují konvenční elektrárny. A Německo má dnes nejdražší elektřinu v EU! Máme se vydat tedy touto cestou? Domnívám se, že ne, protože pro to nemáme ani klimatické, ani ekonomické podmínky. Podíl kolem 20 % OZE na výrobním mixu je i tak velmi ambiciózní cíl a uhlí bychom měli jako vlastní primární zdroj plně využívat do doby výstavby celé nové flotily jaderných elektráren, což je v našich podmínkách jediná cesta k nízkoemisní energetice.
Které elektrárny a teplárny mají potenciál pro zásadnější prodloužení životnosti?
Musíme zdroje rozdělit nejprve na kondenzační elektrárny, pak na hnědouhelné teplárny a také velmi důležité velké závodní energetiky. Mezi velké hnědouhelné elektrárny s dlouhou perspektivou provozu považuji u ČEZ, a.s. Tušimice II a Prunéřov II zhruba do období vyuhlení DNT a DB v ÚEL tzn. 2033-35, nadkritický blok Ledvice (blok 660 MW) v podstatě až do vyuhlení, tedy za rok 2050. Elektrárny Počerady a Chvaletice zhruba do roku 2050, pokud budou plně ekologizované. Minimálně však do doby výstavby nových jaderných elektráren alespoň o výkonu 6 GW! Teplárna Kladno s jedním blokem do roku 2050. Mělník I (teplo pro Prahu) do roku 2035. Pak máme uhelné teplárny, které zatím není jak palivově zcela přestavět. Do roku 2033-34 by nám jakžtakž mělo vyjít uhlí v ÚEL, což by stačilo (zatím) pro Teplárny Otrokovice, El. Opatovice, Teplárnu České Budějovice, Plzeňskou teplárenskou a závodní energetiky typu Lovochemie, Spolchemie, Energetika Třinec. A pak je otázka rychlosti postupu za ÚEL na Dole Bílina. Pak by ještě mohly některé pokračovat za rokem 2034, pokud se tedy nenajde ekonomická a ekologická alternativa. Ukončit výrobu z uhlí je nejdříve možné v roce 2038, jak navrhla správně tzv. Uhelná komise v prosinci 2020, avšak za splnění všech jejích podmínek. Tzn. výstavby nových JE, transformaci teplárenství a nalezení nových bezpečných, ekologických a také ekonomicky přijatelných alternativ (např. modulární reaktory?) Obávám se však, že za dané situace je tento rok ještě příliš brzy na konec uhlí. Podmínka nových JE do roku 2038 je (nejen dle mého názoru) již fakticky nesplnitelná.
Ovlivní současná situace plány konverzí z uhlí na jiné zdroje?
Již ovlivnila! Ceny zemního plynu, taxonomie, absolutní nejistota ve všem, co se týká cen komodit i vývoje legislativy a nyní naopak ekonomicky výhodná situace při výrobě elektřiny (i tepla) z hnědého uhlí situaci na řadu let změnila. Brzké vystřízlivění ze snů o rychlé náhradě ruského zemního plynu zkapalněným plynem z Kataru nebo USA nás přinutí tváří tvář energetické krizi začít uvažovat o tom, že ČR a Polsko má zásoby uhlí ještě na 150 let a může se stát, že nám nakonec nic jiného nezbyde. Tedy než začít uvažovat i o využití uhlí za ÚEL na dole ČSA. Bez tepla obyvatelstvo přežije jen několik hodin a na rozdíl od elektřiny ho nedovezeme. Elektřinu v zimě do budoucna také ne a OZE nás nespasí, protože to jsou v prvé řadě zdroje občasné a až potom obnovitelné.
Je pro stát zajímavá nabídka skupiny Pavla Tykače na dodávky elektřiny z uhlí mimo burzu?
Zajímavé to je velmi, byť to nevyřeší obří problém ČR s inflací, kterou způsobují také významně rostoucí ceny elektřiny a zemního plynu, které se propisují do všech typů výrobků a služeb. Bude záležet na detailech smlouvy, jak by je stát s panem Tykačem dohodl. Každopádně je to za dané situace velmi vstřícný krok od soukromého subjektu vůči občanům země. O to více zarážející je chování polostátního ČEZ, který na konci května rozhodl o navýšení cen elektřiny pro obyvatele až o 68 % a o nestoudném navýšení cen plynu až na 4919 Kč/MWh, což je více jak dvojnásobek ceny z.p. dnes na holandské burze TTF. Stát by si zde měl jako klíčový akcionář rychle udělat pořádek, dříve než dojde k sociálnímu rozvratu země a masivním demonstracím proti současné vládě!
Měl by vzniknout státní obchodník s energiemi? Případně pod koho by měl spadat?
Ještě včera ráno bych napsal že ne! Ale ve světle chování ČEZ, který tvrdí, že nemůže jinak, protože by ho zažalovali drobní akcionáři, že nejedná v jejich zájmu, tedy maximalizaci dividendy a musí drasticky stále zdražovat, je to bohužel asi nutné řešení. Má však mnoho úskalí a hlavně nevyřeší problém letos, ale spíše v horizontu roku až dvou. Pod kým by měl být bude záležet na zvoleném modelu a zda nám do toho nebude chtít opět mluvit Evropská komise, případně tento plán zcela nezbourá.
Očekáváte, že se pod tlakem cen komodit změní energetický trh v EU?
Trh se zcela jistě vyvíjet bude. Nejen ve vztahu ke znovu objevené potřebě tzv. dlouhých kontraktů. Musíme si uvědomit, že EU vlastní zdroje plynu fakticky nemá a spoléhání na spotový trh se nyní ukázalo jako zcestné. Dovedu si představit, že i u zkapalněného plynu si bude nyní každá země hledat vlastní cesty, jak jej dlouhodobě zajistit dostupný a cenově přijatelný. Další otázkou je, jak bude vypadat výstavba OZE. Přebytky letní výroby FVE a VTE, které nebude kde uplatnit, a naopak absolutní nedostatek jejich výroby v zimě povede k nutnosti zavedení kapacitních mechanismů v obrovské výši. To již samo o sobě znamená další pokřivování již tak pokřiveného trhu. Jak to ale dopadne, si nedovolím odhadovat.
MICHAL MACENAUER, EGÚ BRNO: Konec uhlí v roce 2030 je utopie
Jak změní válka na Ukrajině podíl uhlí v energetickém mixu a na jak dlouho?
Válka na Ukrajině podíl uhlí v českém energetickém mixu z krátkodobého pohledu nijak nemění. Když porovnáme výrobu elektřiny z uhlí za první čtyři měsíce letošního roku s předešlými roky, jsme v podstatě na stejné úrovni. V dlouhodobém horizontu to bude znamenat delší provozování stávajících uhelných zdrojů. Konkrétně například ČEZ ve svých strategiích proklamoval, že rok 2030 přežijí jediné Ledvice. Za současných okolností si lze představit také Tušimice, Prunéřov či jiné zdroje mimo portfolio ČEZ, v provozu za horizont roku 2030.
Jak by se měl stát postavit k využití uhlí v krátkodobém a dlouhodobém horizontu?
Z koncepčního hlediska by mělo dojít k odstavování uhelných zdrojů, až za ně budeme mít adekvátní náhradu. Otázka, jestli elektřinu importovat nebo být soběstačný je v Česku intenzivně diskutovaná. Myslíme si, že možnost dovozu je jednak téměř hypotetická, zdroje nebudou nikde, a jednak riziková. Delší dobu říkáme, že není nutné stanovit přesný deadline, odkdy bude zakázáno uhlí pálit – trh to vyřeší sám. Uhlí je v tuto chvíli preferováno na úkor zemního plynu, protože je ekonomicky výhodnější.
Jaké je podle vás nejsmysluplnější využití uhlí v ČR při přechodu k zelené energetice?
Pokud se na využívání uhlí podíváme z nadhledu, a nikoliv pouze optikou výroby elektřiny a tepla, nejsmysluplnější je využívání černého koksovatelného uhlí v metalurgických odvětvích, kde se řeší náhrada složitě. Jako smysluplnější oblastí je potom teplárenství nežli výroba elektřiny. Dodávky nepodléhají tržnímu prostředí a zároveň je tlak na nízkou cenu pro koncové odběratele. Ovšem nyní se nacházíme v době, kdy jde smysluplnost stranou a uhlí potřebujeme jak v elektroenergetice, tak teplárenství. Navíc s téměř určitostí budeme uhlí potřebovat déle, než si řada lidí dnes připouští.
Které elektrárny a teplárny mají potenciál pro zásadnější prodloužení životnosti?
Za velké hnědouhelné elektrárny s delší perspektivní možností provozu lze považovat Tušimice II a Prunéřov II zhruba do období 2036 až 2038, u Ledvic (blok 660 MW) v podstatě za rok 2050, Počerady a Chvaletice zhruba do roku 2045. Teplárna Kladno s jedním blokem do roku 2040. Mělník I (teplo pro Prahu) do roku 2035. Tyto hodnoty jsou vesměs dány velmi zhruba možnými ročními objemy uhlí, tedy plným využitím ložisek. V zásadě to lze ale postavit takto: Když nebudeme vyvážet, mohou jet elektrárny méně a vydrží delší dobu v provozu. Pak jsou ještě ve hře uhelné teplárny. Když opustí spalování uhlí, zbude opět více na velké elektrárny. Za rokem 2030 by mohly pracovat např. i Opatovice nebo teplárna v Plzni. Teplárny dosud mluvily o odklonu od uhlí, o plynofikaci a o vyšších podílech biomasy. To ale není možné současně všude, biomasa je limitovaná lokálně, při dopravě na velké vzdálenosti je zde problém emisní zátěže z dopravy. Všechny úvahy o delší životnosti jsou podmíněny průběžnou údržbou a čas od času rozsáhlejší generální opravou částí elektrárny (kotel, turbína, odsíření). Ukončení výroby z uhlí rokem 2030 je ze dnešního pohledu naprostá utopie.
Ovlivní současná situace plány konverzí z uhlí na jiné zdroje?
Ano, ovlivní. Předpokládáme, že se připravované plány odloží o několik let. Stojí za tím dva důvody. Jednak se nyní ekonomicky vyplácí uhlí spalovat. Dalším důvodem je nestabilita dodávek zemního plynu – to se týká jeho množství i ceny. Z informací, které máme, se odkládaní týká zejména teplárenských subjektů. Pomáhá tomu i Modernizační fond, kde byl původně tlak na náhradu uhlí za zemní plyn do roku 2025, nyní se už pracuje s horizontem 2030.
Je pro stát zajímavá nabídka skupiny Pavla Tykače na dodávky elektřiny z uhlí mimo burzu?
Mimoburzovní obchody se dějí běžně. Hodně záleží na ceně a jaké další podmínky si Pavel Tykač stanoví. Domníváme se, že bude chtít kompenzace či úlevy, například ve formě alokace povolenek nebo vstřícnosti při povolování provozu zdrojů. Pokud můžeme věřit prohlášením v médiích, měla by tato elektřina být pro domácnosti levnější o 15 až 20 % v množství odpovídající spotřebě cca čtvrtiny domácností v České republice.
Měl by vzniknout státní obchodník s energiemi? Případně pod koho by měl spadat?
Myslíme si, že to není dobrý nápad. Už samotný proces zřízení takového obchodníka by byl během na měsíce až roky. Navíc si myslíme, že prostor pro přílišné zdražování zemního plynu již není velký a pokud Rusko nebude situaci dále eskalovat, mělo by spíše docházet k poklesu ceny. Podstatná část elektřiny i plynu na zbytek roku 2022, ale i na rok 2023, už je navíc zobchodována. A konečně, státní obchodník navíc nebude vůbec schopný řešit například dodávky tepla. Jako lepší řešení se proto jeví promyšlená a dobře zacílená státní finanční podpora. K tomu by bylo vhodné vytvořit metodiku založenou na makroekonomických datech.
Očekáváte, že se pod tlakem cen komodit změní energetický trh v EU?
Ke změně energetického trhu v budoucnosti s vysokou pravděpodobností dojde. Očekáváme, že to však nebude v důsledku aktuální situace a vysokých cen komodit, nýbrž v důsledku rozvoje OZE. Někdy okolo roku 2030, typicky v letních měsících lze očekávat situaci, kdy výroba z fotovoltaiky bude převyšovat poptávku, budou přebytky a tržní cena klesne k nulovým hodnotám nebo za jistých okolností i do záporu. Provozovatelé fotovoltaik tak nebudou schopni dodávat elektřinu na trh za pro ně rentabilní ceny. Toto bude muset být řešeno a částečně se to bude řešit změnou uspořádání trhu s elektřinou.
