Modernizační fond: lék s vedlejšími účinky

Protože některá tvrzení níže mohou samostatně vyznívat negativně, uvádíme na úvod, že celkově Modernizační fond přes dílčí výhrady vítáme a že jsme více než připraveni pomoci investorům s rozhodnutím, jak, kdy a do čeho investovat.

Proč potřebujeme Modernizační fond?

Kde se vzal, kdo a proč jej potřebuje a k čemu bude sloužit Modernizační fond? Pár faktů na úvod: 

• O zřízení Modernizačního fondu se na úrovni centrálních institucí EU začalo diskutovat ještě před rokem 2015 v souvislosti se snahou pomoci energetickému sektoru a energeticky náročným průmyslovým odvětvím snížit emise skleníkových plynů.
• Modernizační fond byl zřízen především jako prostředek dotace ekonomicky problematické náhrady uhelných energetických technologií za zemní plyn a obnovitelné zdroje, a to v zemích s nejnižší ekonomickou výkonností v rámci EU. Je to jeden z dalších institutů státního zásahu do trhu, kterému byla jinými, předchozími i současnými zásahy, ve jménu veřejného zájmu snížena míra volnosti. Veřejný zájem je na počátku 21. století silně ovlivněn postmateriálním myšlenkovým proudem, který tržnímu úspěchu a produkci hodnoty v ekonomickém smyslu přiřazuje na úrovni světonázoru nižší důležitost, což ale není doprovázeno nižší poptávkou po materiálním konzumu.
• Zřízení Modernizačního fondu a dalších systémů státní intervence do energetiky mimo jiné přispívá do debaty o rychlém navýšení konkurenceschopnosti nových energetických technologií, především obnovitelných a plynových zdrojů, a to zjištěním, že tyto zdroje nejsou konkurenceschopné tradičnější energetice (vývoj EUA na tom nic nemění, a to ani sílící poptávka regulace obchodování EUA).
• Zjednodušeně shrnujeme, že Modernizační fond byl použit jako nástroj usmíření s členskými státy EU, které se vzpíraly rychlé dekarbonizaci – jde o ekonomicky méně výkonné státy, pro které je rychlá dekarbonizace objektivně překážkou ekonomické konvergence k vyspělejší části EU.
• Ačkoliv na první pohled vypadá záměr velkoryse, faktem je, že Modernizační fond bude disponovat 2 % výnosů z prodeje EUA prodaných na úrovni celé EU mezi roky 2021 a 2030, přičemž ekonomická přidaná hodnota 10 dotovaných zemí činí přibližně 10 % přidané hodnoty za celou EU27. Některé státy, jako například ČR, využijí nad rámec rovněž výnosy z tzv. solidárních a tzv. derogačních povolenek, což celkový objem více než ztrojnásobí.
• Modernizační fond je bez výjimky zaměřený na země východní a jihovýchodní Evropy, respektive nárok na čerpání prostředků mají státy, jejichž HDP na obyvatele bylo
• v roce 2013 nižší než 60 % průměru EU. To platí pro 10 zemí, vyznačených na obrázku 1. ČR je poslední zemí výčtu a již od roku 2017 její HDP na obyvatele přesahuje 60 % průměru EU.
• Jasně přitom říkáme, že Modernizační fond jistě pomůže části energetiky, především teplárenství a provozovatelům zdrojů elektřiny, s přechodem od uhelných technologií a je pro nynější stav energetiky jistým druhem léku. Přirozeně však nikoliv bez nežádoucích účinků. Je praktické nezapomenout, proč je energetika ve stavu, kdy je tato léčba potřebná.

Změna vnímání v průběhu let

Zájem o Modernizační fond logicky odstartoval v České republice na konci roku 2020 a gradoval začátkem února 2021, kdy bylo ukončeno podávání předregistračních výzev na realizaci dotovaných projektů. Zvýšená pozornost je na fond upřena i nadále, kdy například dochází k postupnému zahajování jednotlivých výzev. Na evropské úrovni začíná diskuze o Modernizačním fondu kolem roku 2015 a vše vyústilo jeho ukotvením ve směrnici 2018/410 (revize směrnice 2003/87 o EU ETS). Právě to, že se o Modernizačním fondu mluví delší dobu, umožňuje sledovat posun v jeho vnímání a jeho mediální prezentaci:

• Zmíněná směrnice 2018/410 byla přijata v období, kdy finišovalo schvalování dílčích směrnic Zimního energetického balíčku. Především jde o směrnici o podpoře využívání energie z OZE, která stanovuje cíl 32 % podílu OZE na konečné spotřebě energie a směrnici o energetické účinnosti s cílem navýšení energetické účinnosti o 32,5 % (vůči hodnotám výhledu vývoje PRIMES 2007). V té době měl Modernizační fond pomoci splnit právě tyto cíle.
• Novější veřejná prohlášení spojená s Modernizačním fondem však říkají, že by měl napomoci splnit cíle přísnější, spojené s dosažením klimatické neutrality. Zatím ještě nejsou známy, ale určitě se budou pohybovat výše, než je zmíněných 32, respektive 32,5 %.

Modernizační fond jako lék na pomalost

Již jsme zmínili, že Modernizační fond je dnes spojený se zpřísňujícími se klimatickými cíli a oblastmi s tím úzce souvisejícími. Často jsou to oblasti, kde naplňování cílů zaostává za politickým očekáváním:

• Stále ještě platný cíl poklesu emisí GHG (GreenHouse Gas) o 40 % do roku 2030 (oproti 1990) schválený v roce 2014, je již na úrovni centrálních institucí EU nedostatečný. Je velmi pravděpodobné, že cíl bude navýšen na 55 % a bude schválen v následujících několika měsících. Těchto dodatečných 15 p. b. představuje v absolutních hodnotách přibližně 700 mil. tun CO_2ekv, což je více než 5násobek celkových emisí vyprodukovaných v ČR v roce 2018. Dodatečné navýšení je velmi výrazné, jak ukazuje obrázek 2, a promítne se do vyšších nákladů.
• Je téměř jisté, že rychlejší dekarbonizace bude výrazně dražší a naopak, správně zvolené tempo (tedy takové, kdy bude docházet k přirozené obnově za dosluhující zařízení a rychlost inovací a navyšování afektivity výroby nových zařízení bude odpovídat rychlosti jejich nasazování) může náklady téměř eliminovat. Fosilní energetika se budovala více než 120 let a její přeměna v nefosilní nemůže bez zbytečných nákladů proběhnout za dvě desetiletí času.

Ruku v ruce se snižováním emisí jde odstavování uhelných zdrojů, přičemž dle EU by uhlí mělo být nahrazováno především zdroji obnovitelnými – zejména slunečními a větrnými. Rozvoj OZE v EU však výrazně zaostává za politickými požadavky.

Mimo náhradu uhlí, by měly být nové OZE připraveny na rostoucí podíl elektřiny v konečné spotřebě energie, navýšení poptávky po elektřině spojené s elektromobilitou a měly by vykompenzovat odstavení jaderných zdrojů přinejmenším v Německu (jádro za rok 2020 vyrobilo v Německu 61 TWh, což je přibližně 13 % celkové výroby).

Potřebu elektřiny může dále zvýšit požadavek dekarbonizace plynového mixu přidáváním vodíku či syntetického metanu, což by si vyžádalo další velmi výrazné navýšení instalovaného výkonu v OZE. Pro představu, za rok 2020 přibylo v EU27 okolo 18 GW FVE a 10 GW VTE, což odpovídá přibližně 40 TWh vyrobené elektřiny, EU27 přitom v posledních letech spotřebovává okolo 3 000 TWh.

Politická očekávání nenaplňuje ani vývoj energetické účinnosti. Snižování energetické náročnosti je přitom jeden z deklarovaných pilířů rozvoje energetiky EU. Cíle odvozené od výhledu vývoje dle PRIMES 2007 vypadají velmi působivě (navýšení energetické účinnosti o 32,5 %). Ve skutečnosti jsou hodnoty uvedené v PRIMES 2007 velmi nadhodnocené a konečná spotřeba na úrovni EU27 od roku 2000 stagnuje.

Modernizační fond v ČR

Problémy zmíněné na úrovni EU, jako je pomalý rozvoj OZE v kombinaci s odstavováním uhlí či politicky vnímaný nedostatečný důraz na energetickou účinnost, existují výrazně i v ČR. Rozvoj OZE je v posledních letech minimální (za rok 2020 přibylo v ČR dle nových licencí pouhých 23 MW ve slunci a 0 MW ve větru). Velmi problematická je situace v teplárenství, kterému hrozí likvidace (kombinace vysokých cen povolenek a omezené možnosti promítnout zvýšené náklady do ceny tepla).

V následujících letech bude docházet k odstavování výkonu zejména uhelných zdrojů – většina z nich bude odstavena již do roku 2030. Rozměr a rychlost odstavování ilustruje obrázek 3, který ukazuje výhled přebytků a nedostatků pohotového elektrického výkonu nulových variant na roční úrovni (řeší pouze odstavování zdrojů, nikoliv jejich náhradu). Pohotový výkon je takový, který je schopen v daném okamžiku krýt zatížení (poptávku). Dojdeme k němu zjednodušeně tak, že hodnotu instalovaného výkonu v dané hodině, minutě, sekundě… snížíme o odstávky a poruchovost. Proti pohotovému výkonu pak stojí poptávka a přebytek či nedostatek je dán jejich rozdílem. Potřeba pohotového výkonu pro danou poptávku je závislá na požadované spolehlivosti – čím vyšší spolehlivost, tím vyšší hodnota potřebného pohotového výkonu. Zjednodušeně řečeno: elektrizační soustava je komfortně provozovatelná, pokud má bilance pohotového výkonu kladný výsledek.

Varianta E klade při odstavování důraz na měrnou emisivitu (emisně náročnější zdroje se odstavují nejprve), varianta Z odstavuje zdroje podle jejich ziskovosti a varianta P představuje pomalý odklon. Navíc je doplněna jedna rozvojová varianta, která je nejlepším možným odhadem budoucnosti. Klíčové je, že u nulových variant se dostáváme do nedostatkových hodnot mezi roky 2028 až 2030. Podrobnosti včetně interaktivních prezentací budou dostupné na webu www.egubrno.cz.

Vzniklý nedostatek pohotového výkonu mezi roky 2028 až 2030, který se bude v následujících letech dále prohlubovat, bude potřeba nahradit a náhradové zdroje mohou být z velké části kofinancovány prostředky Modernizačního fondu. Modernizační fond tedy může zafungovat jako doping pro některé technologie.

Asi Vás napadne: což, kdybychom potřebnou elektřinu nakoupili v zahraničí? Odpovídá obrázek 4, který ukazuje vývoj bilance výroby a spotřeby elektřiny v regionu střední Evropy (DE, AT, CZ, PL, SK, HU) dle výhledu EGÚ Brno. Do roku 2040 vzroste spotřeba elektřiny o 16 %, kdežto výroba pouze o 8 %. Výrazný rozvoj zaznamenají OZE, ovšem v kombinaci s odstavováním konvenčních zdrojů schopných regulace to nebude dostačující. Obdobnou situaci očekáváme nejenom v regionu střední Evropy, ale v celé EU. Nové zdroje budou vznikat až při určité cenové úrovni elektřiny. Modernizační fond může tuto úroveň snížit, ovšem za cenu pokřivení přirozeného vývoje: někomu či některým technologiím se podpory dostane, jiným nikoliv – idea technologické neutrality snižování emisí skleníkových plynů tím vezme za své.

Co Modernizační fond vezme a co přinese

Co vezme:

• už nyní bere mnohým iluzi o rychlém navýšení konkurenceschopnosti nových energetických technologií,
• ukrojí další díl ze svobody energetického trhu – zároveň však dodáváme, že jde o převážně žádoucí pokřivení původní pokřivenosti,
• investiční dotace obvykle působí na zvyšování měrných investičních nákladů (pozorovali jsme například u tepelných čerpadel) nebo zpomalování jejich poklesu (pravděpodobně bude pozorováno u fotovoltaických elektráren),
• jako každá dotace vyvolá závislost a v období po čerpání může docházet k abstinenčním projevům – stručně řečeno: drahé technologie bude nutno provozovat, obnovovat a udržovat, nejen pořizovat.

Co přinese:

• finančně mírně podpoří země východní Evropy a usnadní přechod k méně emisní energetice,
• se všemi pozitivy i negativy vnese do energetiky ČR přibližně 150 mld. Kč,
• urychlí odchod uhlí, jehož spalování objektivně škodí, a podpoří rozvoj OZE (zejména využívání sluneční energie na brownfieldech a půdách nižší bonity) a zemního plynu,
• pomůže českému teplárenství, kterému hrozí likvidace,
• potenciálně může pomoci snížit tempo navyšování ceny energií (tepla a elektřiny).

	Matěj Hrubý managing konzultant EGÚ Brno; Absolvent oboru Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost fakulty Sociálních studií a oboru Veřejná ekonomika a správa Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity; od roku 2017 zaměstnaný v poradenské firmě EGÚ Brno; věnuje se otázkám systémové elektroenergetiky a plynárenství se zaměřením na predikce poptávky elektřiny a plynu a zelené zdroje energie.
	Michal Macenauer ředitel strategie a managing konzultant EGÚ Brno; Absolvent oborů Elektroenergetika a Elektrické stroje, přístroje a pohony Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO a oboru Sociologie fakulty Sociálních studií Masarykovy univerzity; od roku 2005 zaměstnán v poradenské firmě EGÚ Brno; věnuje se rozvoji firmy a otázkám systémové elektroenergetiky a plynárenství, zejména problematice spotřeby energií a oblasti nových technologií.