Nejen česká energetika v kleštích ideologie

Ilustrační foto Ilustrační foto

Evropskou i naši energetiku čeká v následujících desetiletích nutnost obnovy a přestavby. Události v evropské síti na začátku tohoto roku ukazují rizika, která mohou nastat, když se nebude k tomuto problému přistupovat zodpovědně a na základě vědeckých a technických faktů. Bohužel je však přístup velké části politické reprezentace spíše ideologický.

Dne 8. ledna 2021 došlo k rozpadu jednotné energetické soustavy. Šlo o událost, která byla spojena s poměrně dlouhým chladným obdobím na začátku tohoto roku, kdy v celé Evropě byly spíše bezvětrné podmínky. Vysoká spotřeba energie tak byla spojena s minimálními dodávkami ze solárních a větrných zdrojů. Ukazují se tak rizika spojená s velkým tlakem na rychlé omezování emisí. Je třeba dávat pozor na to, aby cesta ke snižování emisí za každou cenu, bez zohlednění technologických limitů, nevedla k horším environmentálním dopadům, než reprezentují emise oxidu uhličitého u evropské energetiky na klima, a dramatickému ohrožení energetické a sociální bezpečnosti Evropy i Česka.

Co jsou nízkoemisní a ekologické zdroje?

Je pochopitelně otázkou, do jaké míry je opravdu smysluplné při podílu, který Evropa na emisích oxidu uhličitého má, jít cestou snahy o velmi rychlé dosažení uhlíkové neutrality. Ovšem když už se k tomu Evropská unie odhodlala, tak by měla realizaci tohoto přechodu založit na vědeckých a technologických faktech. Že tomu tak není, ukazuje i současná diskuze v evropských institucích, které zdroje budou zařazeny do taxonomie zelených technologií a budou se v rámci přechodu k nízkým emisím podporovat. Tato diskuze do značné míry připomíná teologické diskuze odtržené od reality a vede se bez ohledu ke konkrétním vlastnostem jednotlivých zdrojů a jejich reálným environmentálním dopadům.

Do kategorie zelených obnovitelných zdrojů jsou zařazovány zdroje na biomasu, a to i ve formě těžby stromů v Americe, Pobaltí či Rusku, jejich zpracování na pelety, přepravu dieselovými loděmi a masové spalování v tepelných elektrárnách nahrazujících ty uhelné. Spalování biomasy je zdrojem nejen oxidu uhličitého, ale i škodlivých emisí. Řada jejich environmentálních dopadů může být značná a vypěstování náhrady spálených dřevin a pohlcení odpovídajícího množství produkovaného oxidu uhličitého může trvat hodně dlouho.

Prozatím není do taxonomie zelených zdrojů zařazená jaderná energetika, ale fosilní zemní plyn je tolerován. Emise oxidu uhličitého jsou při spalování zemního plynu poloviční až třetinové oproti uhlí. Pokud se však započtou emise skleníkových plynů při jeho těžbě a dopravě, není v celkových emisích skleníkových plynů u zemního plynu žádný velký rozdíl oproti využívání uhlí.

Pokud budeme obnovitelné a jaderné zdroje posuzovat z hlediska uhlíkové stopy i environmentálních dopadů, nebude mezi nimi dramatický rozdíl. Obě varianty mají svá pozitiva i negativa. Přesto ideologický pohled velké části evropských politiků vyřazuje jaderné zdroje ze zařazení do nízkoemisního mixu. To, jestli vezme Evropská unie jádro na milost, je klíčové i pro rozhodnutí České republiky o ukončení využívání uhlí.

Datum uzavření uhelných elektráren

Česká republika má z geografických hledisek omezené možnosti využívání obnovitelných zdrojů. Při přechodu k uhlíkové neutralitě se nemůže obejít bez využívání jaderné energie. Přechod k nízkoemisním zdrojům je obsažen už v aktualizaci Státní energetické koncepce z roku 2015. Geografické podmínky Česka se nezmění, technologické možnosti, například akumulace, se sice mohou zlepšovat, ale není to dramatické. Takže nutnost výstavby nízkoemisních zdrojů, obnovitelných i jaderných, stále trvá. Jen se zvýšila její urgentnost. Je to dáno tím, že se za uplynulých více než pět let v tomto směru téměř nic nepohnulo. Také tlak na rychlejší odstavení uhelných bloků se zvýšil. Zmíněná platná aktualizace obsahuje poměrně široké koridory a počítala s nejistotou realizace i vývojem technologií. Podmiňování rozhodnutí o zahájení budování nových obnovitelných zdrojů novou aktualizací je tak spíše účelovou záležitostí.

Postavit jaderné i obnovitelné zdroje potřebuje dostatečný čas. Pro jaderné zdroje máme vybraná místa a řada úkonů potřebných pro získání stavebního povolení už byla realizována. U obnovitelných to neplatí. Jednotlivé větrné turbíny bude možné postavit rychle, ovšem výkon pro produkci ve větrných zdrojích odpovídající plánovanému bloku v Dukovanech se rychleji určitě nepostaví. Pokud je tedy v současné době u řady politiků stále větší tlak na rychlé odstavení uhelných zdrojů, měli by ještě větší snahu napřít i ve směru výstavby nových nízkoemisních zdrojů, které ty uhelné nahradí. Právě studený začátek roku, kdy v Evropě nefoukalo a slunce svítilo minimálně, ukázal nutnost postavit před odstavením uhelných bloků jejich náhradu. Nejde jen o pokrytí celkového výkonu, ještě důležitější je zajištění regulace a stability sítě, při které zatím uhelné zdroje hrají klíčovou roli. Významným faktorem je, že uzavření velkého počtu jaderných a uhelných bloků plánují i naši sousedé, zvláště pak Německo. V době studených zimních bezvětří tak nelze spoléhat na dovoz elektřiny ze zahraničí. Je jasné, že náhradní jaderné i obnovitelné zdroje budou před rokem 2036 jen velice těžko. Boj za dnešní stanovení co nejranějšího termínu odstavení uhelných elektráren a tepláren bez záruky dostupnosti jejich náhrady je tak čistě ideologickým, bez racionálního základu.

Tendr na výstavbu nových Dukovan

Pokud opravdu chceme přechod k nízkoemisní energetice, je nutné kromě odpovídajícího výkonu obnovitelných zdrojů a realizace nástrojů a prvků pro chytrou regulaci sítě postavit i několik jaderných bloků. Zatím alespoň ten první v Dukovanech, který ukáže, jestli jsme schopni takovou stavbu ještě realizovat. Využívání jaderné energie má v Česku poměrně slušnou tradici a podporu u veřejnosti i politiků. Jiná situace je už u podpory výstavby nových bloků, a hlavně konkrétního výběru finančního modelu a dodavatele stavby. Zde se ukazuje, že hlavně u politiků se podpora projevuje spíše slovně než reálně. Je jasné, že žádný finanční model i proces výběru dodavatele není ideální a každý má svá pozitiva i negativa. Zároveň platí řada omezujících skutečností. Jako příklad lze uvést přítomnost minoritních akcionářů ve společnosti ČEZ. Je tak jasné, že každé vybrané řešení bude mít svá problémová místa a půjde o kompromis, který nikoho úplně neuspokojí. Problémem je, že současná politická i společenská situace dohodě a racionálnímu kompromisu nepřeje.

Důsledkem je, že jsou ze současných politiků nejčastěji slyšet ti, kteří dané problematice vůbec nerozumí a své závěry staví čistě na ideologii. Zároveň neváhají toto téma zneužívat k politickému boji a politikaření. Stále větší důraz se tak klade na geopolitické a ideologické aspekty na úkor těch bezpečnostních, technologických a ekonomických. Z toho důvodu řada politických stran trvá na nepřipuštění ruských a čínských dodavatelů do tendru. Problémem je, že právě tito dodavatelé by při uvážení bezpečnostních, technologických a ekonomických parametrů patřili k favoritům.

Je třeba zdůraznit, že geopolitický a ideologický pohled je něco jiného než pohled bezpečnostní. Ukážeme si to na příkladu ruského reaktoru VVER1200. Ten vznikl evolucí reaktorů VVER, který využíváme i v Dukovanech a Temelíně. Stejně tak pracují reaktory VVER v řadě států Evropské unie, jmenujme třeba Bulharsko, Finsko, Maďarsko a Slovensko. Palivo pro ně produkují západní dodavatelé, například švédská pobočka firmy Westinghouse. Stejné je to i se servisem a náhradními díly. Temelín jsme dokončovali bez účasti Rosatomu a s kontrolním systémem od západních dodavatelů.

Reaktor III+ generace VVER1200 patří z bezpečnostních i technologických hledisek k velmi zdařilým projektům, možná k těm nejzdařilejším. Čtyři bloky už fungují v Rusku a první zkušenosti s provozem, například roční koeficient využití výkonu, jsou velmi dobré. První blok mimo Rusko se rozběhl v elektrárně Ostrovec v Bělorusku. Rusko má nejvíce rozestavěných bloků i připravovaných staveb v zahraničí ze všech světových dodavatelů. Jaderné bloky patří k tomu nejúspěšnějšímu modernímu vývoznímu artiklu Ruska. Je těžko si představit, že by si pověst zkazilo úmyslným zneužitím postavení dodavatele. V současné době se stavba bloků VVER1200 připravuje v maďarské elektrárně Paks a finské Hanhikwi. Zde staví konsorcium. Rosatom dodává reaktor, turbínu GE Power a kontrolní systém Framatome. U obou staveb jsou už téměř všechna povolení a čeká se na to klíčové, po kterém by mělo být zahájeno betonování jaderného ostrova. To by měly obě stavby dostat v tomto roce.

Je pochopitelně možné zahrnout výběr dodavatele nových jaderných bloků do geopolitických a ideologických rozhodování. Je však otázka, jestli je opravdu rozhodnutí, které povede k nepostavení jaderných bloků a jejich nahrazení plynem z Ruska a fotovoltaikou z Číny, z geopolitického hlediska opravdu lepší, než využití ruského nebo čínského jaderného reaktoru.

Závěr

Je pochopitelně možné se rozhodnout pro vypsání férového výběrového řízení, ve kterém se budou podle předem daných pravidel posuzovat bezpečnostní, technologické, ekonomické i geopolitické parametry. Stejně tak je možné si vybrat dodavatele podle geopolitického klíče, jako to udělali Poláci. Nejhorší je ovšem cesta, kterou si vybrali naši politici. Ti se sice snaží realizovat výběrové řízení, které by umožnilo srazit cenu bloku, na druhé straně však chtějí zajistit, aby v něm nezvítězil ideologicky nevhodný kandidát. Veřejné diskuze mezi vládními a opozičními politiky, že sice Rosatom v nějaké formě do soutěže pustíme, ale stejně ho nenecháme vyhrát, už dopředu soutěž diskreditují. A neuváženě zaváděná geopolitická kritéria vedou k nečekaným výsledkům. Právě na nátlak z ideologických důvodů se zavedla do výběrových kritérií podmínka, že dodavatel kontrolního systému musí být ze zemí NATO nebo EU. Mělo to být kritérium, které vyřadí Čínu a Rusko. Nakonec to však není problém pro konsorcium nabízející VVER1200, protože v něm je dodavatelem kontrolního systému Framatome, ale problém je pro Jižní Koreu, která členem NATO nebo Evropské unie není. Ale Jižní Korea je pro řadu politiků z ideologického hlediska tím správným dodavatelem. Bohužel i toto je příkladem, jak naši politici sevřeli energetiku do kleští ideologie a politikaření. Realizovat v takovém prostředí racionální energetickou koncepci bude extrémně těžké.

Vladimír Wagner

× Full - Emerson