Rozhovor s Tomášem Ehlerem: Není žádný důvod odkládat dukovanský tendr

Tomáš Ehler, náměstek Ministerstva průmyslu a obchodu (foto: Rastislav Suchý) Tomáš Ehler, náměstek Ministerstva průmyslu a obchodu (foto: Rastislav Suchý)

Možnost, že projekt výstavby nového jaderného reaktoru v Dukovanech od společnosti ČEZ převezme stát, nelze vyloučit – je zakotvena v první prováděcí smlouvě. Ministerstvo průmyslu a obchodu ale takový scénář nepreferuje. „Stávající model efektivně využívá kapacity a schopnosti společnosti ČEZ, která má s výstavbou i provozem jaderných elektráren potřebné zkušenosti,“ řekl v rozhovoru pro All for Power náměstek ministra průmyslu pro jadernou energetiku Tomáš Ehler.

Do konce tohoto roku by měl ČEZ vyhlásit výběrové řízení na hlavního dodavatele pátého jaderného reaktoru v Dukovanech. Je jasné, že v té době ještě zdaleka nebudeme mít verdikt Evropské komise o veřejné podpoře výstavby nového bloku. Budeme mít aspoň nějaký předběžný signál z Bruselu, že Evropská komise nemá s českým modelem státní pomoci zásadní problém?
Musíme být realisté. Notifikace veřejné podpory v případě posledních projektů – britského Hinkley Point C a maďarského Pakse – trvala nejméně tři roky.  Každý případ je odlišný, ale nemyslím si, že by to u českého modelu, který je poměrně komplexní, bylo jiné. My jsme začali s prenotifikací veřejné podpory loni v červenci, teď jsme někde v první polovině celého procesu.

Jsme tedy v období prenotifikace. Kdy začne notifikace?
Máme dohodu s Evropskou komisí, že průběh našich jednání nebudeme komentovat. Je to ostatně takové zlaté pravidlo, které platí i v jiných případech schvalování veřejné pomoci. Mohu říct, že rozhodnutí o zahájení notifikace bude na Evropské komisi. Nyní probíhá intenzivní výměna informací, vysvětlování zaslaných dat. Mechanismus veřejné podpory je komplexní, jsou to stovky stran. V momentě, kdy Evropská komise dospěje k závěru, že má dostatek informací k vyhodnocení slučitelnosti navrhovaného opatření s vnitřním trhem, může zpravidla žadatel zahájit „ostrou“ fázi notifikace.

Respektuji to, na čem jste se s Evropskou komisí dohodli. Bylo by ale možné říct aspoň to, jestli jsou signály z Bruselu nadějné? Na nedávné konferenci Sekurkonu a Svazu podnikatelů ve stavebnictví o jaderné energetice poměrně silně zazníval názor, že notifikace může být velký problém…
O signálech bych nemluvil, ale zdůraznil bych, že také Evropská komise považuje jadernou energetiku za součást řešení, za jeden z nástrojů dekarbonizace. Jadernou energetiku nám určitě nikdo nezakáže. Ostatně Soudní dvůr Evropské unie, když zamítl rakouskou žalobu kvůli schválené státní podpoře pro britskou elektrárnu Hinkley Point C, zdůraznil právo každého státu svobodně stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů a rozhodovat o základní skladbě svého zásobování energií. Během notifikace jde o to prokázat, že zvolený model veřejné podpory přiměřeně reaguje na tržní selhání v dané oblasti, je v souladu s pravidly vnitřního trhu EU a splňuje další kritéria.

Říkal jste ale, že český model je složitý. Je postaven na třech pilířích, které jsou propojené – státní půjčce společnosti ČEZ, garantované výkupní ceně elektřiny a možnosti ČEZ převést za určitých podmínek celý projekt výstavby nového reaktoru na stát. Nedá se říct, že bychom úplně kopírovali nějaký model známý z minulosti, což bývá z hlediska schvalování vždy složitější. Případné komplikace ale podle vás nejsou důvodem, proč ještě výběrové řízení odkládat?
Určitě ne, ani bych nemluvil o komplikacích. Evropská komise problémy na trhu zná a zná i podobné modely – rozdílovou smlouvu, dohody státu s investorem jako doplnění rozdílové smlouvy i úvěrovou záruku. Lze předpokládat, podobně jako se to stalo v případě projektů nových reaktorů v Paksi nebo Hinkley Point, že Evropská komise doplní nějaké podmínky. Udělala to v obou případech, je to logický postup, protože se snaží, aby případné negativní dopady na trh byly z jejího pohledu co nejmenší. Jak jsem ale říkal, toto téma nemohu detailněji komentovat. Je to otázka vzájemné důvěry.

Základní parametry českého modelu veřejné podpory jsou schválené, ale řadu detailů ještě bude nutné vyjasnit. Například to, jakou část financování výstavby nového reaktoru převezme prostřednictvím půjčky stát, jakou sám ČEZ. Kdy padne toto rozhodnutí?
Loni v létě vláda schválila usnesení o modelu návratné finanční výpomoci pro nové jaderné zdroje, nejenom pro Dukovany. Na základě dohody v rámci Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů jsme následně začali pracovat na variantě vyššího podílu státního financování, aby bylo možné do budoucna dosáhnout takové výkupní ceny elektřiny, která by se blížila spodní hranici vytýčeného koridoru 50-60 eur za megawatthodinu. Stát by poskytl finanční návratnou výpomoc již od roku 2025, kdy má začít druhá etapa přípravy výstavby dukovanského reaktoru. Tento preferovaný model, s další argumentací a daty k relevantnímu trhu, jsme také předložili k prenotifikaci.

Model ano, ale neznáme míru veřejné podpory. Nevíme, jakou část financování stát převezme…
Přesná čísla budeme moci doplnit v momentě, kdy budeme mít na stole nabídky od uchazečů v rámci dukovanského tendru. Z pohledu státu je důležité, že se ČEZ bude na financování podílet vlastním kapitálem. A také to, že bude ručit za případné pochybení nebo prodražení projektu, které nebude způsobeno třeba změnou legislativy nebo jinými takzvanými oprávněnými důvody.

ČEZ NEBO STÁT?

Počítá se s tím, že během realizace projektu přípravy a výstavby nového reaktoru nastane několik okamžiků, kdy bude stát moci celý projekt od společnosti ČEZ převzít. I z tohoto důvodu může být schvalování veřejné podpory dost náročné. První takový moment nastane na konci první etapy přípravy v roce 2024. Pokud nebude uzavřena další smlouva na druhou etapu mezi státem a ČEZem, projekt automaticky převezme stát. Řada odborníků se domnívá, že převzetí projektu státem je dříve nebo později prakticky jisté.
Jisté to není. Před rozhodnutím o investorském modelu jsme více než dva roky zevrubně analyzovali různé varianty včetně jejich dopadů na výrobní ceny elektřiny. Současný model je z našeho pohledu optimální. Netvrdíme, že je nejjednodušší, ale efektivně využívá kapacity a schopnosti společnosti ČEZ, která má s výstavbou i provozem jaderných elektráren velké zkušenosti. Vyhodnocován byl i model, podle něhož by její dceřiná společnost Elektrárna Dukovany II přešla stoprocentně pod stát. Několik politických stran ho preferuje, z pohledu Ministerstva průmyslu a obchodu ale tato varianta nyní není na stole.

Možnost, že stát celý dukovanský projekt převezme, ale vyloučit nelze.
Důvodů ke změně modelu může být teoreticky víc. Může to být požadavek z Evropské komise, změna politického zadání nebo nějaký oprávněný důvod podle první prováděcí smlouvy mezi státem a společností ČEZ, který by znemožnil realizaci projektu. Případně i to, že se obě strany nedohodnou na další smlouvě. Obě strany ale v dobré víře deklarovaly zájem na realizaci dukovanského projektu – nejen v první prováděcí, ale i v rámcové smlouvě. Nemám pocit, že by některá ze dvou smluvních stran ke zmíněnému kroku, tedy změně vlastníka projektu, směřovala.

Podobným úvahám ale nahrává třeba vývoj ve Francii, kde chce stát také zcela převzít vlastnictví té části společnosti EDF, která se zabývá výstavbou a provozem jaderných elektráren. Není vývoj ve Francii nebo Polsku dalším podnětem pro to, aby se více zvažovala varianta, že by i tady převzal projekt výstavby nového reaktoru stát?
Jsem možná nepoučitelný optimista, ale v současné době to opravdu nepovažuji za nutné. Průběžné vyhodnocujeme všechny varianty, jednáme o smluvním uspořádání po roce 2024… Každý model má samozřejmě své výhody a nevýhody. Model stoprocentně státní společnosti by měl jiné výhody, veřejnou podporu by bylo možné řešit méně složitým mechanismem. Pro nás jsou ale důležité ty výhody stávajícího modelu, o nichž jsem mluvil.

Na zmiňované konferenci o jaderné energetice také zaznělo, že bychom měli být při vyjednávání v Bruselu razantnější – podobně jako Maďaři, když obhajovali veřejnou podporu v případě jaderné elektrárny Paks. Co si o tom myslíte?
Už v minulém rozhovoru pro All for Power jsem zdůrazňoval, že Evropskou komisi nestavíme před hotovou věc. Jsem přesvědčen, že přístup Česka je transparentní, předvídatelný a včasný. Jednoznačně jsme deklarovali, že v případě našeho modelu jde o veřejnou podporu a že chceme jednat s Evropskou komisí – v dobrém – o jeho optimálních parametrech, aby tento model byl průchozí a abychom ho úspěšně a včas odnotifikovali. Na konferenci o jaderné energetice také zaznělo, že Maďaři využívali služeb společnosti Rothschild. Není žádným tajemstvím, že jsme v Česku realizovali výběrové řízení na ekonomicko-finančního i právního poradce. Kvalifikačním kritériem byla úspěšná notifikace nebo podíl na úspěšné notifikaci jaderných projektů. Ekonomicko-finančním poradcem se stala právě společnost Rothschild.

A tím právním?
Mimo jiné na základě obdobných kritérií byla vybrána společnost Havel & Partners, která má zahraničního partnera a potřebné reference. Rád bych zdůraznil, že jednáme s péčí řádného hospodáře a využíváme naše poradce na to, co je skutečně třeba. Stát dal zároveň dohromady experty ze všech relevantních subjektů v České republice – kromě investorské společnosti ČEZ také ze společnosti ČEPS, OTE, ministerstva financí, ministerstva zahraničí a dalších institucí.

V poslední době se objevily nadějné signály, že by Evropská komise mohla jadernou energetiku v rámci takzvané taxonomie zařadit do kategorie udržitelných investic, které tomuto odvětví fakticky umožní získat nejvýhodnější podmínky financování a pojištění. Údajně se čekalo na německé volby. Francouzi podle dostupných zpráv naopak doufají, že takové rozhodnutí padne před jejich prezidentskými volbami, které se uskuteční příští rok jaře. Jak to vidíte vy?
Tato debata má bohužel od počátku příliš ideologický – občas říkám teologický – charakter. Rozhodnutí o jádru a plynu bylo v tomto ohledu prozatím odloženo. Česko je na tomto poli velmi aktivní v rámci projaderné skupiny zemí EU. Mimo jiné hodně spolupracujeme s Francií, její aktivnější přístup vítáme. Faktem je, že společné výzkumné středisko Evropské komise došlo k závěru, že jaderná energetika na tom z hlediska udržitelnosti a dopadů na životní prostředí není hůře než ostatní zdroje energie. To je klíčové sdělení, jde o vědecké zhodnocení. Tak to má být. My jsme od začátku požadovali vědecký, odborný přezkum, nikoliv politicko-ideologickou diskusi. Tyto závěry byly potvrzeny dalšími dvěma odbornými výbory EU. Podle našeho názoru by teď měla Evropská komise na základě těchto podkladů včas rozhodnout, že jádro mezi udržitelné činnosti patří a poskytnout tak jistotu pro investice do této oblasti.

TROJKA UCHAZEČŮ

O bezpečnostním dotazníku, který mají vyplnit uchazeči o dukovanskou zakázku, už bylo řečeno a napsáno hodně. Mohl byste krátce shrnout, co je podle vás nejvýznamnější důvod pro tento dotazník? Co vám pomůže zjistit?
Strukturu nabídek a hlavních dodavatelů. To je klíčové. A s tím související otázky, týkající se národní bezpečnosti, které nemohu komentovat. Bezpečnostní dotazník vytvářelo více subjektů – investor, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo vnitra a jím koordinované zpravodajské služby. Je to poměrně obsáhlý dotazník.

Ministr průmyslu Karel Havlíček uvedl, že jedním z důvodů je zjistit, jak je to v případě Westinghousu a jeho partnerství se společností Bechtel. Obě firmy by se chtěly společně podílet na roli hlavního dodavatele – EPC kontraktora. To je citlivá záležitost, protože podobné modely v minulosti vedly k tomu, že firmy sváděly odpovědnost za problémy při výstavbě jedna na druhou. ČEZ ale možnost společné nabídky připouští. Nemůže se to vymstít?
Předpokládáme, že Westinghouse bude chtít podat nabídku ve společném podniku, joint venture se společností Bechtel. Klíčovou otázkou bude ručení za projekt – jaká kdo ponese rizika a kdo za ně bude zodpovědný. Možnost podání nabídky v rámci joint venture je vstřícný krok vůči Westinghousu, který od počátku uváděl, že se tendru zúčastní ve spolupráci se společností Bechtel. Není to ale bonus pro jednoho z uchazečů, je to snaha zachovat co nejvyšší míru hospodářské soutěže.

V rámci dukovanského tendru bude ČEZ požadovat reaktor minimálně třetí generace o instalovaném výkonu mezi 1000 a 1200 megawattů. Společnosti KHNP a EDF, které jsou kromě Westinghousu dalšími potenciálními uchazeči o dukovanskou zakázku, zatím nikde na světě takový reaktor nepostavily. Není to problém?
Myslím, že to v rozhovoru pro All for Power výstižně shrnula předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Všichni uchazeči mají vhodnou technologii, jsou schopni dodat požadovaný reaktor a také ho odlicencovat. Víme samozřejmě o různých problémech, včetně těch, které se týkají například projektu francouzského reaktoru EPR. Na druhé straně si i v tomto případě všímáme učební či znalostní křivky – v případě britského projektu Hinkley Point C, kde budou stát také reaktory EPR, už vidíme, že se řadu procesů daří zrychlovat. Korejská společnost KHNP v současnosti absolvuje evropskou certifikaci EUR pro svůj nabízený reaktor. V příštím roce by ji měla mít hotovou. Všichni uchazeči mají dlouhodobé zkušenosti s výstavbou, mají za sebou mnoho úspěšných projektů jaderných reaktorů. Stavěli a provozují i reaktory o tom výkonu, který poptáváme.

Je zajímavé, že zatímco Korejci se rozhodli pro evropskou certifikaci nabízeného reaktor APR 1000, francouzská společnost EDF o speciální certifikaci pro reaktor EPR 1200 neuvažuje.
To je otázka na jednotlivé uchazeče. Licenční proces ve Francii je odlišný, EDF vychází z jiného přístupu, což ale neznamená, že by tato společnost nebyla schopna podmínky dukovanského tendru splnit.

Všichni tři uchazeči asi podmínkám vyhoví, ale kritické hlasy, podle nichž jim šlo Česko příliš na ruku, zřejmě budou zaznívat dál…
Klíčové sdělení je následující – všichni tři uchazeči mají dostatečné zkušenosti a jsou schopni dodat to, co poptáváme.

Zájem o jadernou energetiku ve střední Evropě je nyní zjevně vyšší než dřív. Zahraniční firmy se více zajímají i o český projekt, když vidí, že se ve střední Evropě nejspíš bude stavět více nových reaktorů. Nahrává nám, že se teď svůj program rozvoje jaderné energetiky snaží zahájit Polsko?
Určitě je to dobře jak z pohledu komunikace, tak spolupráce na politické úrovni. S Poláky spolupracujeme právě v otázkách, jako jsou taxonomie nebo prosazování podpory pro jadernou energetiku na úrovni EU. Uchazeči o zakázky na stavbu jaderných elektráren sem jezdí častěji, mají větší zájem. Je tu potenciál pro určité synergie. Každý stát je ale zodpovědný za svoji energetickou bezpečnost a zajištění výrobní přiměřenosti. Možné synergické efekty vidím spíše pro český dodavatelský průmysl. Nikoliv pro samotný projekt nového dukovanského reaktoru.

Užší spolupráci mezi Českem a Polskem při výstavbě nových jaderných zdrojů si tedy představit nedokážete?
S Polskem máme excelentní vztahy, to bych rád vyzdvihl. Poláci ale zvolili jiný přístup, chtějí jít cestou mezivládní dohody, zatímco my jsme se rozhodli pro kompetetivní tendr. Pokud vybereme stejného dodavatele jako Polsko, synergie mohou být větší. Každá země se ale rozhodne suverénně podle svých potřeb. Do té doby je to spíše příležitost pro dodavatelský průmysl, pro inženýring. A samozřejmě je tu také prostor pro vzájemnou výměnu informací a zkušeností. Zaznamenal jsem i názory typu, že si Poláci objednají šest reaktorů a my si v rámci jejich poptávky objednáme ten sedmý. To určitě možné ani zodpovědné není.

Zdůrazňujete, že bychom v Česku měli postavit více velkých jaderných reaktorů než ten jeden, o kterém se nyní mluví. Jak je to s opcí na výstavbu dalších bloků v rámci chystaného dukovanského výběrového řízení?
Počítáme s nezávaznou opcí na další reaktor v Dukovanech, případně další nové jaderné zdroje. Logicky v úvahu přichází jaderná elektrárna v Temelíně.

Jestli tomu dobře rozumím, chcete, aby uchazeči o dukovanskou zakázku sdělili, jak by se vyvíjela jejich nabídka, kdyby měli možnost stavět více reaktorů…
Přesně tak. Z mého pohledu je to jeden z důležitých podkladů pro budoucí rozhodnutí jak společnosti ČEZ, tak státu o nových jaderných zdrojích. Naše představy o výstavbě dalších reaktorů jsme sdělili i uchazečům o dukovanskou zakázku a ti kvitují, že teď mají jednoznačně potvrzeno, že se v Česku s dalšími jadernými zdroji počítá. Uvidíme samozřejmě, jaká bude v tomto ohledu ochota příštích vlád. Ministerstvo průmyslu a obchodu ale vychází z toho, že výstavbu dalších reaktorů předpokládá Státní energetická koncepce. Česko bude muset vzhledem ke svým závazkům a situaci na trhu postupně uzavírat uhelné zdroje, nejpozději v polovině čtyřicátých let skončí životnost stávajících reaktorů v Dukovanech, takže další jaderné reaktory potřebovat budeme.

Stát by měl tedy v dohledné době jasně deklarovat, že Česko bude stavět více reaktorů…
Tak bych to doporučil. Jde samozřejmě o politické rozhodnutí a musí to být také rozhodnutí investora. Stejnou otázkou se tedy musí zabývat i ČEZ. Ale z mého pohledu jde o správnou cestu v souladu s optimalizovaným scénářem Státní energetické koncepce.

PÁKA NEBO APEL?

Na zmiňované konferenci jste také mluvil o tom, že chcete podporovat co největší zapojení českého průmyslu a stavebnictví do dukovanských zakázek. Máte reálnou páku na to, abyste vysoký podíl tuzemských firem pomohli prosadit? Nebo je to spíše taková výzva či apel na zahraniční dodavatele, aby české společnosti zařadili do svých dodavatelských řetězců?
Pro ministerstvo průmyslu a obchodu je to priorita. Pohybujeme se samozřejmě v rámci daného právního rámce a nemůžeme nepovoleným způsobem zvýhodňovat české firmy. Zdůrazňujeme ale, že nám jde o dlouhodobé partnerství s dodavatelem. To pro něj může být silnou motivací k tomu, aby spolupráci s českými firmami věnoval dostatečnou pozornost. Upozorňujeme také na to, že významnou roli hraje geografická blízkost, která se promítá i do bezpečnostní úvah. Pokud se výrobní kapacity firmy nacházejí třeba hodinu nebo dvě hodiny cesty od elektrárny Dukovany, je to určitě něco jiného, než kdyby to bylo osm, deset nebo více hodin.

Dodavatelský model EPC Flexi teoreticky umožňuje, aby si investor do dukovanských zakázek prosadil české subdodavatele. Asi těžko ale můžeme předpokládat, že by ČEZ takto upřednostnil českou firmu před zahraniční společností, pokud by její nabídka nebyla z hlediska ceny a kvality výhodnější. Tím by riziko vlastně od hlavního dodavatele přebíral ČEZ…
S tím souhlasím. Předpokladem pro zapojení českých firem musí být konkurenceschopná nabídka. Myslím, že si to tuzemské společnosti uvědomují a pracují na svých nabídkách.

Jenže když to zjednoduším, pak si českou firmu vybere sám hlavní dodavatel. ČEZ už v tom nebude hrát podstatnou roli...
Když to zjednodušíte, tak víceméně ano. Ale pořád platí, že záleží na tom, jak bude k zapojení českého průmyslu přistupovat stát. Na konferenci zaznělo, že strategický význam jaderné energetiky je možné srovnávat s obranným průmyslem. To si určitě uvědomují také uchazeči, kteří chápou, jaký význam může mít pro jejich byznysové příležitosti strategické partnerství s českým státem. Tuzemské firmy se navíc dobře vyznají v českém prostředí, takže mohou hlavnímu dodavateli pomoci v celém procesu přípravy výstavby, inženýringu a licencování včetně zajištění potřebných povolení podle atomového a stavebního zákona.

Hodláte prosazovat i to, aby dodavatel umožnil českým firmám zakázky na dalších stavbách jaderných reaktorů v zahraničí, na kterých se podílí nebo které realizuje?
Dlouhodobě to v komunikaci s uchazeči o dukovanskou zakázku zdůrazňujeme. Na druhé straně už dnes jsou mnohé české firmy v tomto ohledu velmi úspěšné a mají zakázky na řadě projektů v zahraničí.

To mají, ale třeba velké naděje spojované s výstavbou jaderné elektrárny v Jordánsku se nenaplnily. Tam měly české firmy převzít opravdu velkou část celého projektu.
Podobné naděje byly spojovány i s jinými zeměmi... Jsou to projekty s velkým rizikem, řada z nich se doposud neuskutečnila. Prostor pro posilování pozice českých firem, které dodávají do zahraničí, tady ale určitě je. Taková Škoda JS například dodává vnitřek reaktorové nádoby pro francouzskou společnost EDF, která staví jadernou elektrárnu Hinkley Point C ve Velké Británii. To je krásný úspěch, jde o jednu z citlivých částí reaktoru. Veškeré výrobní kapacity a know-how Škody JS jsou přitom tady v Česku.

České firmy a výzkumné organizace prosazují vznik Národního centra kompetence. To by shromažďovalo a rozvíjelo know-how, které by mohly tuzemské společnosti v rámci dukovanského projektu využít. Jak se k tomu staví ministerstvo průmyslu a obchodu?
Podporujeme zaměření programu Národního centra kompetence pro oblast jaderné energetiky. Měl by se v něm koncentrovat excelentní výzkum. Kompetenční centrum by mělo mít přesah i v rámci projektů nových jaderných zdrojů – jeho know-how by mohl využít stát, investor i jednotlivé firmy. Ministerstvo průmyslu a obchodu ale nemůže ovlivňovat výběrová řízení, která na zřizování technologických center vypisuje Technologická agentura ČR. Můžeme deklarovat naši podporu, ale záleží na subjektech, které se této myšlenky ujmou a uspějí v soutěži. To je, myslím, fér. Rozhodně se ale už dnes snažíme prohlubovat vztahy nejen s průmyslovými a stavebními firmami, ale také s univerzitami a výzkumnými institucemi.

Vidíte tedy smysl Národního centra kompetence v tom, že by zajišťovalo servis pro české firmy, které se budou účastnit dukovanského tendru jako subdodavatelé?
To bychom to hodně zjednodušili. Kompetenční centrum má určitá vymezení, včetně národních priorit, a kritéria. Důležitý je dlouhodobý rámec podpory aplikovaného výzkumu s tím přesahem k projektům nových jaderných zdrojů, o kterém jsem mluvil. Nejde ale jenom o výstavbu dalších reaktorů, kompetenční centrum by se mělo zaměřit i na prodlužování provozu stávajících reaktorů nebo zajišťování jejich bezpečnosti. Nechci mluvit za ty, kteří budou svůj návrh Technologické agentuře předkládat, ale může se věnovat i novým technologiím včetně malých modulárních reaktorů.

Významnou roli v přípravě projektu nového dukovanského reaktoru má sehrát stavební úřad v Třebíči. Zaznamenal jsem hlasy z Třebíčska i jaderného průmyslu, že na tuto úlohu nemůže stačit. Vy tady velké riziko nevidíte?
Nemluvil bych o riziku. Je jasné, že celý proces schvalování stavby bude náročný. Stejně jako v případě dalších velkých infrastrukturních projektů je nutné počítat s tím, že tu bude snaha ho napadat, zdržovat. V rámci územního řízení, respektive takzvaných navazujících řízení bude nutné se vypořádat i s připomínkami ze zahraničí – z Německa, Rakouska, dalších sousedních zemí i Maďarska. Na druhou stranu stavební úřad s touto rolí počítá, věděl o ní, připravil se na ni, a to jak posílením, tak přípravou personálu. Víme, že na straně stavebního úřadu v Třebíči bylo uděláno maximum. Jsou připraveni a deklarují, že to zvládnou. Musí postupovat nestranně, nezávisle, to je jeden ze základních principů územního a stavebního řízení. Ze strany ústředních orgánů tu může být určité metodické vedení. Ministerstvo průmyslu připravilo ve spolupráci s technickými univerzitami vzdělávací kurz, různé podklady.

Také zaznívají obavy, že hrozí odklad platnosti nového stavebního zákona, což by proces přípravy stavby dál zkomplikovalo…
Územní řízení určitě ne, protože to proběhne podle stávajícího stavebního zákona. Nový zákon je klíčový pro navazující stavební řízení. Jeho schválení považuji za velký úspěch, díky němu vznikne Specializovaný a odvolací stavební úřad, v němž bude možné koncentrovat silný kompetentní tým odborníků. Tento úřad bude zahrnovat speciální útvar pro energetiku, který bude mít na starosti i stavební řízení v Dukovanech. To bude podstatně komplikovanější než předchozí územní řízení. Na úrovni vlády se už zabýváme tím, jak bude nový specializovaný úřad vypadat a na co všechno se bude muset ve své činnosti zaměřit.

Jan Žižka

× Full - Emerson