Věřím v jadernou budoucnost. Rozhovor s Františkem Krčkem, generálním ředitelem ŠKODA JS a.s. k 65 letům společnosti

František Krček František Krček

ŠKODA JS a.s. (dále „ŠKODA JS“) stála u samého zrodu jaderného oboru u nás a za pětašedesát let existence se podílela na prakticky všech klíčových milnících českého jaderného průmyslu. Ať už šlo o výstavbu první jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích či o pravidelný servis Dukovan a Temelína, který je dnes významnou součástí byznysu plzeňské Škodovky. Nad historií i současností jádra u nás jsme hovořili s Františkem Krčkem, který je jedním z vlajkonošů české jaderné energetiky.

ŠKODA JS se podílí na jaderném průmyslu už 65 let, jak se za tu dobu změnila jaderná energetika a můžete přiblížit ideový vznik firmy?
Mírové využívání jaderné energie bylo v tehdejším Československu odstartováno podpisem mezivládní dohody z 23. dubna 1955 mezi tehdejším Československem a bývalým Sovětským svazem (SSSR).

Dohoda urychlila nástup československé jaderné energetiky a usnadnila zapojení zdejších průmyslových podniků do mezinárodních projektů. Touto dohodou se Sovětský svaz zavázal pomáhat při rozvoji mírového využití jádra v Československu. Konkrétně se zavázal k dodání pokusného reaktoru VVR-S a cyklotronu do nově založeného Ústavu jaderného výzkumu v Řeži (dnes ÚJV Řež, a. s.), školení odborníků, podpoře vzdělávání a dodávání štěpných materiálů.

Dne 10. června 1955 byl vládním nařízením zřízen Ústav jaderné fyziky a v září téhož roku zahájila výuku Fakulta technické a jaderné fyziky Univerzity Karlovy (dnes Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT). No a v dalším roce byly zahájeny práce na projektu prvního československého jaderného reaktoru KS-150 a právě zde začíná historie ŠKODA JS.

Jaderná energetika dnes a před 65 lety, to je opravdu rozdíl. Tehdy, nedlouho po druhé světové válce, se jaderná energie mnohým zdála jako spásná cesta k zajištění lidstva dostatkem energie. Ale byl to úplně nový obor. Jak pro vědce, tak pro inženýry. Naše společnost měla to štěstí, že stála u zrodu tohoto nového oboru. Důvodem byla profesionální schopnost lidí ve Škodovce takový úkol zvládnout. A to také přitahovalo nejlepší mladé odborníky. Dnes je situace jiná. Jaderná energetika je technicky zvládnutým oborem a v desítkách zemí je v provozu přes 440 jaderných elektráren. Nadšení a rozvoj jaderné energetiky se přesunuly z Evropy a USA do Asie. Tam se buduje nejvíc nových elektráren. Ale ani Evropa není po vzoru Rakouska a Německa celá protijaderná. Nové bloky buduje Finsko, Francie, Velká Británie, Slovensko, Maďarsko, Bělorusko, a i Rusko ve své evropské části. A další země jako Polsko nebo my se na to připravují.

Na jakém projektu Škodovka začínala a jak vznikalo technické know-how firmy?
Jednalo se právě o projekt jaderného reaktoru KS-150. Reaktor byl sovětské konstrukce, vyráběný pro Bohunice kompletně v Československu. Sovětská strana vypracovala pro tuto elektrárnu technický projekt, vyškolila československé odborníky, měla na starosti vývoj palivových článků včetně jejich dodávek a také řídila fyzikální a částečně i energetické spouštění této elektrárny.

Technologická část elektrárny byla realizována společností Škoda Plzeň a generálním projektantem byl Energoprojekt Praha.

Projekt výstavby byl zahájen v roce 1958, většina zařízení byla dodána na staveniště v letech 1965-1968 a montážní práce byly v zásadě ukončeny v roce 1970, přifázování na elektrickou síť proběhlo 25. 12. 1972.

Během výstavby a provozu bohunické A-1 se vytvořila významná základna špičkových odborníků a techniků pro všechna jaderná odvětví včetně průmyslu. Nejen jejich zkušenosti a poznatky, ale také zvládnutí výroby materiálů, komponent a zařízení vhodných pro použití byly využity v budování dalších pokročilejších reaktorů VVER v Československu.

První československá jaderná elektrárna A-1 byla bezesporu úspěchem československého průmyslu a zejména Škodovky. Nehledě na její předčasné vyřazení z provozu byla obrovskou školou pro československý průmysl a výzkumné ústavy. Při její přípravě se rozvíjelo i československé vysoké školství. Technologicky znamenala zásadní přelom v přístupu k řešení technických problémů. Tam vznikalo technické know-how nejen Škodovky.

U vzniku řady firem, které letos slaví kulatiny či půlkulatiny, byli sovětští poradci, jaká byla jejich role při rozvoji jaderné energetiky u nás?
Ano, je to tak, ale je potřeba si uvědomit historické souvislosti a konotace, které byly uvedeny v předchozích odpovědích.

I projekty současných českých jaderných elektráren samozřejmě pochází z bývalého SSSR, i když během výstavby byly přijaty tisíce změn. Sovětští a posléze ruští specialisté hráli, a to je nesporný fakt, velmi výraznou roli i při výstavbě a spouštění jak Dukovan, tak Temelína. Tady je potřeba připomenout, že spouštění Temelína probíhalo více než 10 let od sametové revoluce, tzn. v době, kdy se obě strany zcela politicky a hospodářsky rozešly, a přesto byla spolupráce ze strany ruských kolegů velmi korektní a přínosná pro obě strany. A to mluvím z osobní zkušenosti.

Jak se firmě povedla transformace na tržní ekonomiku po roce 1989 a co bylo klíčové pro její zdravý rozvoj?
Samozřejmě zcela klíčové bylo pokračování, i když v omezené míře, projektu výstavby jaderné elektrárny Temelín. Tento projekt dal nám i dalším firmám prostor se nadechnout a vstřebat změny, které byly po roce 1989 nastartovány. Získali jsme čas orientovat se na nové trhy, nové směry podnikání.

Podařilo se sehnat několik dalších velkých zakázek jak do výroby, tak v oblasti inženýringu, který se ve firmě nově rodil. Reaktorovou halu částečně zachránila výroba kontejnerů na vyhořelé jaderné palivo a v provozech v Bolevci to byly například zakázky na dodávky pohonů řídicích tyčí na ukrajinské jaderné elektrárny. Ale právě tehdy se ukázalo, že štěstí přeje připraveným. Měli jsme co nabídnout a uměli jsme se prosadit v nových podmínkách. Například pohony, u kterých jsme právě na konci devadesátých let úspěšně ukončili vývoj nové generace, jsme instalovali i s řídicí elektronikou do zkušebního provozu na Jižněukrajinskou JE. A po úspěšném ročním provozu byly přijaty ukrajinskou stranou k modernizaci všech jejich elektráren.

Otevřely se nám i západní trhy a ŠKODA JS již v roce 1993 dodala zařízení pro západní provozovatele jaderných bloků, konkrétně do Francie.

Ale hlavní pro náš rozvoj byli a jsou samozřejmě lidé, naši kolegové. Bez jejich znalostí, schopností a chuti prát se s tak složitým produktem, jakým jádro bezesporu je, by dnes určitě ŠKODA JS nebyla tam, kde se nachází dnes. To znamená v pozici lídra českého jaderného průmyslu.

Kdo byli klíčoví lidé pro historii jádra ve Škodovce a na koho vy osobně rád vzpomínáte?
Dovolím si uvést pouze jedno jméno, a to jméno zakladatele jaderného oboru v plzeňské Škodovce Ing. Josefa Haura.

Josef Hauer se narodil 25. května 1919 v Radčicích u Plzně. V letech 1942 až 1944 pracoval jako konstruktér u plzeňské strojírenské firmy Františka Zemana. V roce 1944 byl gestapem zatčen a odsouzen k trestu smrti, naštěstí se dočkal konce války. Po osvobození pracoval ve vedoucích funkcích ve Škodových závodech, v padesátých letech byl jedním z mála, kdo se nebáli rizika spojeného s technickým pokrokem, na rozdíl od většiny, která často bránila svým podřízeným v jakékoliv tvůrčí iniciativě.

Všechny tyto vlastnosti a zkušenosti Josefa Hauera se uplatnily po roce 1955, kdy bylo tajemství jaderné energie uvolněno pro civilní využití. Dobře odhadl dlouhodobou perspektivnost jaderné energetiky i její potenciální význam pro český průmysl. Začal s vyhledáváním vhodných odborníků a potřebných informací. Tak se zrodil tým, na nějž dnes ŠKODA JS navazuje.

Generace Josefa Hauera se zasloužila o to, že tu dnes je nejen ŠKODA JS, ale i celá česká jaderná energetika, dvě funkční a spolehlivé jaderné elektrárny i kompetentní a kvalifikovaný dodavatelský řetězec. A úkolem nás, jejich pokračovatelů, je navázat na to nejlepší, co nám zanechala tato generace zakladatelů.

A co se týče druhé části otázky, omlouvám se řadě mých kolegů, že zde nikoho konkrétního nezmíním. Za dobu svého více než 25letého působení v jaderné energetice jsem takových, od kterých jsem čerpal a stále čerpám, potkal desítky a času stráveného s nimi si nesmírně vážím.

Jak se měnil výrobní program fabriky a v čem vidíte budoucnost firmy?
Naše společnost byla založena pro to, aby primárně působila v oblasti jaderného strojírenství, čemuž odpovídá i náš název. Jádro také stále zůstává a zůstane naším nosným oborem. Přesto minimálně od druhé poloviny devadesátých let bylo více než zřejmé, že pokud budeme chtít přežít a rozvíjet se, tak musíme pole naší působnosti výrazně rozšířit. Máme za sebou řadu projektů i mimo jádro, zejména v petrochemii, ale dodávali jsme například i protipovodňové uzávěry do pražského metra nebo hlavní ložisko jedné z nejznámějších londýnských atrakcí London Eye. Nyní vyrábíme reaktor pro výrobu čpavku do Chemopetrolu Litvínov, což je zakázka v řádu desítek milionů a jejím výsledkem bude nádoba o délce více než 19 m a průměru 2 m. Jak jsem uvedl výše, dnes jsme aktivní nejen ve výrobě, ale i v servisu a inženýringu. Našim zákazníkům poskytujeme služby v rámci celého životního cyklu jaderného bloku, to znamená od projektování, přes výrobu, výstavbu, spouštění, podporu provozu až po jeho vyřazení. Ale samozřejmě, jak jsem již zmínil, poohlížíme se i po projektech mimo jadernou energetiku.

Před rokem jste byl velkým optimistou, pokud jde o výstavbu nového bloku v Dukovanech – a hovořili jsme dokonce o tom, že nemůže zůstat u jednoho. Jak se díváte na aktuální vývoj dnes?
Upřímně, z toho všeho, co se kolem výstavby pátého dukovanského bloku dělo od loňského léta, nemám dobrý pocit. Bohužel se diskuze z roviny technicko-ekonomické přesunula do roviny politické, což nejen byznysu nikdy neprospívá. Jsem přesvědčen, že rozhodování o této veskrze strategické otázce z pohledu energetické bezpečnosti a soběstačnosti musí být prosto osobních a politických kalkulů.

Nechci, aby to vyznělo, že se stavím do pozice obhájce kterékoliv ze společností, které se budou, případně měly, ucházet o výstavbu EDU 5. ŠKODA JS vždy deklarovala, že je připravena spolupracovat se všemi a se všemi také vedeme již více než rok rozhovory o možných parametrech vzájemné spolupráce nejen při výstavbě pátého bloku v Dukovanech.

Je zcela zřejmé, že další vývoj se bude odvíjet od výsledku voleb a zda vláda z nich vzešlá bude pokračovat v započatém díle.

Jaká je nálada mezi špičkami jaderného byznysu a nebojíte se u Dukovan dalšího fiaska, které už jsme zažili před několika lety u Temelína?
Posouvání termínu vypsání tendru samozřejmě nikoho netěší. Před rokem jsem byl naprosto přesvědčený, že už neřešíme, jestli výstavba EDU 5 (a dalších bloků) bude nebo ne, ale že nás čeká „pouze“ diskuze o způsobu, jak a s kým proběhne. Mám ale obavu, abychom se v diskuzích a konání nevrátili o několik let zpátky. Naštěstí je podpora jádra v ČR mezi občany velmi silná, takže snad žádná z politických stran si nevezme ukončení projektu výstavby nového jaderného zdroje jako předvolební téma.

I kdyby však projekt EDU 5 běžel v termínech, které byly deklarovány před rokem, tak pro české firmy by konkrétní činnosti na výstavbě byly zahájeny až za několik let. Takže stejně teď všichni řešíme, jak zabezpečit byznys a chod firem do zahájení prací na EDU 5. Z tohoto pohledu není posun o půl roku, o rok, nijak fatální.

Samozřejmě velmi důležité bude, v jaké míře se podaří českému průmyslu do výstavby aktivně zapojit.

Nesmíme totiž zapomínat na to, že výstavbou a předáním jaderného bloku investorovi do provozu vztah mezi investorem a dodavatelem nekončí. Během provozu bloku je nutná každodenní podpora dodavatelské sféry pro zajištění jeho bezpečného a ekonomického provozu. A je velký rozdíl, jestli je dodavatel zařízení „domácí“ firma, nebo jestli sídlí na druhém konci světa. Na obou českých elektrárnách jsme si za posledních 35 let prakticky všechny opravy, ale také modernizaci a zvyšování bezpečnosti i výrobní kapacity, zajišťovali my sami v rámci českého průmyslu. Takže mluvíme-li o českém podílu na budování, mluvíme i o českém podílu na provozu a údržbě nových bloků. A to není z pohledu jejich ekonomiky a životnosti zanedbatelná položka. Jsem přesvědčen, že dostupnost a soběstačnost při podpoře provozu nových bloků je i v zájmu investora.

Tím, že se budou české firmy v maximální míře na projektu podílet, posílí nejen svou konkurenční schopnost a postavení na mezinárodním poli, ale dojde také k výraznému posílení výkonnosti české ekonomiky. Zvýší se zaměstnanost ve vysoce kvalifikovaném oboru, a v neposlední řadě dojde k posílení atraktivity technických oborů na středních a vysokých školách.

Jak je podle vás reálné, že se Evropa v honbě za bezemisní energetikou rozhodne pro kombinaci jádro-OZE?
Bylo by to z mého pohledu zcela racionální rozhodnutí, ale mám obavy, jestli je Evropa vůbec schopna se v této životně důležité otázce racionálně chovat. Podívejme se například na situaci kolem směřování vývoje automobilů. Vždy v minulosti platilo, že jedna technologie nahradila druhou teprve ve chvíli, kdy si své místo vydobyla přirozenou cestou. Nebylo k tomu potřeba pokřivování konkurenčního prostředí formou dotací na straně jedné a penalizací na straně druhé. Čím byl dán přirozený vývoj např. v hromadné dopravě od koňských povozů, přes koněspřežky, parní a dieselové lokomotivy až po dnešní rychlovlaky? Každá nová technika, která nahradila tu původní, byla výkonnější, efektivnější a pro provozovatele i ekonomicky výhodnější. Platí to v případě rozhodovaní o budoucím vývoji energetiky v Evropě i dnes? Obávám se, že ne, ale byl bych velmi rád, kdybych pravdu neměl.

Navzdory složité situaci jste loni zažili ekonomicky velmi slušný rok. Jak jste s výsledky spokojeni, pokud se na ně podíváte pod drobnohledem a v intencích jednotlivých částí byznysu a srovnáte je s očekáváním, která jste měli na začátku roku 2020?
Spokojenost s dosaženými výsledky je cesta do pekel. Vždycky se ohlížím zpět a ptám se sám sebe, kde jsem udělal chybu, co jsem mohl udělat jinak a lépe, aby výsledek byl ještě lepší.

Přesto jsem na nás za minulý rok hrdý. Rozhodně nebylo během omezení, která byla dána epidemiologickou situací, jednoduché udržet firmu v chodu. Mí kolegové si s tím ale dokázali poradit. Přes hygienická opatření, která dopadla zejména na pracovníky ve výrobních provozech i na kolegy pracující na jaderných elektrárnách, až po zavedení efektivního systému home office a posílení digitalizace v řadě činností.

Zvládli jsme udržet výrobu bez přerušení, neohrozili jsme termíny odstávek českých jaderných elektráren, což platí i pro naprostou většinu ostatních projektů.

Za to vše patří mým kolegům obrovské uznání a poděkování.

Jak máte naplněný zásobník práce na další léta?
Máme několik dlouhodobých nosných kontraktů, které nám dávají jistou míru stability. Zároveň se ke svému konci blíží projekt dostavby jaderné elektrárny Mochovce, takže už nyní s kolegy samozřejmě řešíme co dál. Obrovský potenciál je v projektech vyřazování jaderných bloků z provozu, i když každý technik samozřejmě raději buduje. Ale i tato oblast skrývá prostor pro zajímavé projekty a velké výzvy. Během posledních dvou let jsme na jaderné elektrárně Jaslovské Bohunice provedli demontáž 12 ks parogenerátorů a 2 kompletů tlakových nádob reaktoru.

Začíná dekáda, která bude v mnoha ohledech klíčová pro řadu oborů, jak se díváte na budoucnost jádra?
I když jsem v předchozích odpovědích působil možná skepticky, jsem přesvědčen, že jádro má budoucnost.

Kdybych si měl vybrat, co situace, kterou z důvodu COVID-19 zažíváme poslední rok, přinesla pozitivního, tak je to určitě to, že se na seznam nejpoužívanějších slov dostalo slovo soběstačnost. A pokud to s ním myslíme upřímně a vážně, tak v oblasti energetické soběstačnosti, při zachování všech požadavků na snižování emisí CO2, není pro Českou republiku jiné cesty než výstavba nových jaderných zdrojů s maximálním možným zapojením českých firem.

Jsem si jistý, že ke stejnému závěru dojdou i v zemích, které se dnes k využívání jaderné energetiky staví zády. Snad to nebude trvat dlouho.

Já prostě v budoucnost jádra věřím.


Historii společnosti ŠKODA JS naleznete ZDE.

MILNÍKY ŠKODA JS a.s.
„Milníků za 65 let činnosti naší společnosti je mnoho, některé již byly zmíněny výše. Pro přehlednost a kompletnost si dovolím uvést pouze ty nejdůležitější z pohledu rozvoje,“ říká František Krček a dodává, že každý z těchto projektů se velmi významně podílí na naší historii a má vliv i na naši přítomnost a budoucnost. Díky nim jsme dnes úspěšní ve výrobě zařízení vlastního designu, i podle zadání zákazníka. Hrajeme stěžejní roli v oblasti údržby, oprav a rekonstrukcí zařízení jaderných bloků v ČR. A v oboru inženýring působíme nejen v oblasti strojní, ale i elektro a SKŘ.

  • 1956 - založena pracovní skupina konstruktérů pod vedením Josefa Hauera, následně vzniká u útvaru hlavního konstruktéra ve Škodových závodech Odbor výstavby A-1.
  • 1964 - zahájena výroba zařízení pro JE Jaslovské Bohunice - projekt A-1
  • 1974 - na základě mezivládní smlouvy začala v podniku ŠKODA výroba komponent pro primární okruh jaderných elektráren a zároveň byla zahájena výstavba Reaktorové haly v Plzni
  • 1980 - výroba a dodání prvního reaktoru VVER-440/V-213 - JE Paks, Maďarsko
  • 1985 – 1987 - spuštění čtyř bloků JE Dukovany
  • 1989 - dodávka prvního reaktoru VVER-1000 - JE Belene, Bulharsko,
  • 1993 - první dodávka zařízení pro západní typy jaderných reaktorů (opěrný rám tlakové nádoby reaktoru PWR, JE Civaux, Francie).
  • 2000 - vítězství v tendru na dodávku a rekonstrukci systému kontroly a řízení na JE Dukovany
  • 2000 - 2002 - spuštění dvou bloků JE Temelín
  • 2008 - vítězství v tendru na generálního dodavatele údržby zařízení primárního okruhu JE Dukovany a JE Temelín
  • 2015 a 2016 - vítězství v tendru na dodávku transportních a skladovacích kontejnerů pro použité palivo vlastního designu pro JE Temelín a JE Dukovany
  • 2018 - dodávka prvního kontejneru ŠKODA 1000/19 do JE Temelín
  • 2019 - 2021 - demontáž hlavních zařízení primárního kruhu JE Jaslovské Bohunice V-1 v rámci jejího vyřazování z provozu