Pavel Šolc
rozhovor s Pavlem Šolcem, členem představenstva ČEPS, a.s.
„Díky nahuštění investic do relativně krátkého období již přesahují dluhové kapacity jednotlivých společností ochotu finančního trhu tyto investice zafinancovat. Proto je trendem stále větší zapojení národních států a evropských peněz do financování rozvoje,“ říká doyen české energetiky Pavel Šolc. Evropská komise hovoří o celkové částce 585 miliard eur do roku 2030 a další stamiliardy eur na rozvoj propojených soustav potečou i v další dekádě. „Souvisí to s připojením offshore výroben a transevropskými dálkovými přenosy. K tomu je potřeba ještě připočítat další rozšíření a modernizaci a digitalizaci distribučních sítí po roce 2030, takže podle mého názoru jde o celkové náklady vysoce přesahující bilion eur jen do síťové infrastruktury
Co čekáte od aktualizované státní energetické koncepce?
Oproti stále platné SEK je v souladu s cíli EU požadována úplná dekarbonizace energetiky daleko před rokem 2050, což znamená zásadní urychlení transformace odvětví. Aktualizovaná SEK by měla definovat záměry státu v energetice, zejména budoucí (dekarbonizovaný) zdrojový mix a okrajové podmínky pro jeho provoz, ale také trajektorii, jakou se k němu dostaneme, a výčet nástrojů a opatření, která stát k realizaci bude využívat (legislativu, fiskální nástroje, dotace atd.). Charakter mixu a požadavky na typy a strukturu zdrojů jsou pro nás jako provozovatele přenosové soustavy zásadní jako společenská objednávka, tedy to, co a kdy se očekává od přenosové soustavy a jaká bude podoba trhu, na němž budeme zajišťovat naše služby nezbytné pro provoz soustavy. Mělo by to být i strategické zadání pro orgány státní správy v oblasti povolovacích procesů, ale i cenové regulace, jakou síť a s jakými parametry a kdy potřebujeme tak, aby v rozhodovací praxi a koncepčním přístupu orgánů státní správy byly tyto požadavky reflektovány. Totéž, a ještě více, platí samozřejmě i pro provozovatele distribučních soustav. A nejde jen o konečnou strukturu zdrojů, ale i představu o postupu transformačního procesu tak, aby i v období zásadních změn zůstala zachována spolehlivost dodávek elektřiny a dostupnost potřebných služeb a kapacit.
Dá se z kroků vlády na energetickém trhu predikovat, jakou konfiguraci energetiky stát chce?
Základní kontury jsou jasné, zazněly ve vyjádření řady čelných politiků a s ohledem na geografické a klimatické podmínky ČR nejsou nic překvapivého. Páteří ve výrobě elektřiny je jádro, s OZE jako druhým klíčovým zdrojem a s přechodnou úlohou zemního plynu a později s doplňkovou úlohou vodíku a bioplynů. K tomu patří nepochybně akcent na zvýšení kapacit a flexibility sítí a digitalizace energetiky od výstavby přes provoz a údržbu až po obsluhu zákazníků. Klíčová je samozřejmě dekarbonizace dalších sektorů, která s sebou nese nárůst spotřeby elektřiny jako substitutu fosilních zdrojů v průmyslu, dopravě a dodávce tepla a chladu. Důležitá je ale též řada detailů týkajících se zejména období odchodu od uhlí, uspořádání trhů a priorit regulace včetně cílů tarifní reformy.
Jedním ze zdrojů SEK je i studie zdrojové přiměřenosti, kterou připravila ČEPS. Jak jste zvažovali nejistotu ohledně budoucího vývoje a jak komplexní data se vám k tomu podařilo sesbírat?
samozřejmě ve scénářích, které reflektují vysokou míru nejistot zejména v období do roku 2035, resp. 2040. K dispozici máme výsledky celoevropského modelování vývoje trhu prováděné ENTSO-E i ACER, globální scénáře IEA a energetické strategie sousedních států a samozřejmě desetiletý plán rozvoje evropských sítí. Rovněž sledujeme přípravu SEK a NKEP. Jsme ve stále užším kontaktu s našimi regionálními distributory a i jejich výhledy se posouvají více dopředu. Spolu s nimi koordinujeme na půdě NAP SG scénáře vývoje decentralizovaných zdrojů a flexibility. Samozřejmě získáváme data i přímo z trhu od výrobců a investorů a diskuse probíhá také s bankami, které rozvoj zdrojů financují.
BILION EUR DO ROKU 2040
Transformaci národních energetik má v plánu i řada jiných zemí. Jak se to propisuje do příprav propojených přenosových soustav a jsou celoevropské investice do sítí koordinované?
Z hlediska plánování je rozvoj celoevropských sítí již cca 15 let koordinovaný a každoročně aktualizujeme desetiletý plán (TYNDP), který obsahuje rozvojové záměry klíčových přenosových sítí a na národní úrovni je koordinován i s rozvojem distribučních vedení vvn. Problém bývá s realizací těchto plánů, zejména s délkou povolovacích procesů a přístupem k pozemkům. Některé státy s tím již významně pohnuly (např. Německo), jiné včetně ČR se o to snaží. Problémem, s nímž ale začínají bojovat někteří provozovatelé, ovšem začíná být financování sítí. Nároky na finanční zdroje jsou enormní a díky nahuštění do relativně krátkého období již přesahují dluhové kapacity jednotlivých společností a ochotu finančního trhu tyto investice zafinancovat. Proto je trendem stále větší zapojení národních států a evropských peněz do financování rozvoje.
S jakým objemem investic do robustnosti sítí musíme (celoevropsky) počítat?
Co se týká přenosových a distribučních sítí, Evropská komise hovoří o částce 585 miliard Eur do roku 2030. Souvisí to s připojením offshore výroben a transevropskými dálkovými přenosy. K tomu je potřeba ještě připočítat další rozšíření a modernizaci a digitalizaci distribučních sítí po roce 2030, takže podle mého názoru jde o celkové náklady vysoce přesahující bilion eur jen do síťové infrastruktury.
Urychlil tlak na dekarbonizaci i investiční plány ČEPS?
Určitě. První zrychlení se odehrálo ve vazbě na první dekarbonizační plány již před cca 12-14 lety a týkalo se zejména plánů na výstavbu jaderných bloků a zajištění rostoucích transevropských přenosů. Další vlna akcelerace investic po roce 2020 přišla v reakci na Clean Energy Package a krátce poté strategii Green Deal a souvisela s velkým očekávaným nárůstem decentrálních zdrojů na hladinách vn a nn. Týká se jak navyšování transformační kapacity na rozhraní přenosové a distribučních soustav, tak i instalací chytrých prvků řízení do distribučních soustav, vývoj nových informačních systémů zajišťujících koordinaci mezi provozovateli a posílení kapacity vedení (modernizace rozvoden a vedení, zdvojování vedení atd.). Musíme se připravit na to, že významný podíl intermitentních zdrojů znamená zásadní navýšení kapacit sítí a jejich zkruhování, a to i na nižších napěťových hladinách, současně s poklesem jejich využití. Pro ČEPS je investičně významný také program instalace zařízení potřebných pro regulaci napětí v přenosové soustavě zejména poté, co dojde k odstavení velkých uhelných elektráren. Poslední aktualizace se týká urychlení některých projektů zejména ve vazbě na pravděpodobně rychlejší proces odstavování uhelných zdrojů a další navýšení přeshraničních kapacit související s potřebou masívních importů elektřiny po odstavení uhlí, přinejmenším do doby zprovoznění nové jaderné flotily.
Petr Svoboda
