Slavíte deset let od vstupu na trh výroby elektřiny. Jak se od té doby obměnilo vaše portfolio?
Naše české portfolio v současné podobě dobře vystihuje situaci, v níž se nachází energetika v celé Evropě. Zatímco elektrizační a teplárenskou soustavu stále drží velké elektrárny vybudované před čtyřiceti padesáti lety, obnovitelné zdroje reprezentují technicky zatím ne zcela dořešený příslib do budoucna. Podobně je tomu i u nás ve skupině. Klíčovou produkci elektřiny zajišťují elektrárny Chvaletice a Počerady, vloni trhaly rekordy za celou dobu své existence a vyrobily dohromady přes 10 TWh. Dodávky tepla do měst jsou doménou Teplárny Kladno a Teplárny Zlín. Zatímco první jmenovaná je jedním z nejmodernějších českých centrálních zdrojů tepla, ta druhá, tedy Teplárna Zlín, nedávno oslavila neuvěřitelných 120 let a díky uhelné palivové základně jako jedna z mála městských tepláren nemusela dramaticky zdražovat. Celkově naše portfolio dnes zajišťuje čtvrtinu veškeré české elektřiny a jsme tak dvojka mezi výrobci na českém trhu. V následujících letech chceme naše portfolio doplnit také fotovoltaikou. Na Mostecku chystáme pět solárních farem s celkovým výkonem 130 MW. Na chystaném jezeře v lokalitě utlumovaného lomu ČSA zase plánujeme instalovat plovoucí solární panely s výrobnou vodíku.
Znamená to, že podporujete Green Deal a chcete být jeho aktivními spolutvůrci?Samozřejmě, jako lidstvo musíme aktivně hledat nová energetická řešení, která jsou udržitelná a dostupná všem. Jako odborníci si ale zároveň uvědomujeme, že v českých podmínkách mohou obnovitelné zdroje tvořit vždy jen doplněk pro stabilní zdroje. Nemáme dánský vítr ani španělské slunce, proto na těchto elektrárnách nelze postavit celou naši energetiku. Nicméně hledat energetické řešení budoucnosti je nezbytné, ať už to bude jádro nebo něco jiného.
Jak se vyrovnáváte s novými evropskými emisními limity platnými od srpna roku 2021?
Obě naše teplárny je bez problémů splňují. V elektrárnách Chvaletice a Počerady probíhají rozsáhlé opravy. Ve Chvaleticích se nám podařilo díky investicím ve výši sedmi miliard snížit emise znečišťujících látek asi na třetinu a v Počeradech jsme zatím stihli opravit blok 6 a další opravy připravujeme. Teď nás v obou případech čeká největší a časově i technicky nejnáročnější výzva v podobě snížení emisí rtuti. Společně s ostatními provozovateli jsme v ještě obtížnější situaci než automobilky, které čelí obtížně splnitelným emisním normám Euro 7. Na rozdíl od nich totiž nevyvíjíme nová zařízení, ale musíme náležitě „vytunit“ ta původní.
Obdobně jako u automobilek se i u elektráren emisní limity neustále zpřísňují. Platí zde také, že už se blížíte na hranu fyzikálně možného?
Jak u čeho. Některé technologie se dají řadit za sebe, takže teoreticky se v takových případech dá ekologizovat pořád dál a dál. Otázkou je ovšem ekonomická návratnost a smysluplnost takového řešení. Jsou však také limity, jejichž dosažení brání technická proveditelnost, jako je to například u emisí rtuti. Pro ty dosud neexistuje univerzální technologie, která by fungovala všude stejně účinně a spolehlivě, a kterou by tak stačilo jednoduše koupit a zapojit. Často jde o celý komplex technologií, které se musí vhodně nakombinovat a vyladit. Proto se řešení emisí rtuti prakticky rovná aplikovanému výzkumu přímo v provozu. A na ten potřebujeme čas.
V neposlední řadě stojí za to si položit otázku, na kolik má smysl čistit něco, co už bylo mnohokrát vyčištěno. Rozptylové studie jasně říkají, že dopady aktuálně prováděných ekologizací jsou již z hlediska imisí prakticky neměřitelné a nemají žádný podstatný vliv na zdraví lidí. Ekologizaci tedy nelze tlačit do extrému. Dnes to už není jak v 90. letech, kdy se udělalo odsíření velkých elektráren a ihned to bylo doslova „cítit ve vzduchu“.
ALTERNATIVNÍ MATERIÁLY
Jaká bude budoucnost vašich lokalit po konci uhlí? Teď nemám na mysli jen uhelné lomy, ale i areály elektráren a tepláren.
Zatímco budoucnost lokality ČSA má alespoň hrubé obrysy v podobě projektu Green Mine s plovoucí fotovoltaikou, výrobou zeleného vodíku a dalšími inovativními prvky, transformace uhelných elektráren a tepláren čeká na politické rozhodnutí o přechodovém palivu. Pokud vláda nastaví rozumné podmínky pro výstavbu paroplynových cyklů, dovedu si představit přebudování některých zdrojů na zemní plyn. Ale kdo ví, třeba tam budeme stavět malé modulární reaktory. Každopádně analýzy provozovatele přenosové soustavy ČEPS jasně potvrzují, že bez nových řiditelných zdrojů se v následujících 10-20 letech neobejdeme.
V posledních měsících se začíná více mluvit i o vedlejších energetických produktech (tzv. VEP) a jejich významu pro české stavebnictví. Proč se až dosud o tomto tématu spíše mlčelo?
Tradičně to bylo tak, že zatímco v Německu se investoři a stavební firmy chlubili „zeleným betonem“, v Česku se řešila spíše ekonomická výhodnost využití těchto materiálů. Teď se ale situace i u nás obrací a nejspíš to bude souviset s hrozícím nedostatkem kameniva a snahou šetřit přírodními materiály. Tento špičkový segment cirkulární ekonomiky dříve trochu trpěl nesouladem mezi stavební sezonou a výrobou. To teď ale neplatí, protože kvůli nedostatku elektřiny v celé Evropě jedou uhelné elektrárny celoročně naplno. V současnosti se vysoká produkce VEP dobře poptává s oživením ve výstavbě dopravní infrastruktury. Aktuálně dodáváme tento alternativní materiál například na stavbě nových úseků dálnic D49 a D7.
Jak vnímáte snahy o reformu evropského energetického trhu?
Stávající situace potvrdila, že trh sám o sobě funguje dobře, jen při nízké nabídce nemusí vždy generovat to, co potřebujeme, tedy stabilní energie za dostupné ceny. Ať už bude reforma vypadat jakkoliv, my hlavně doufáme, že začne být předvídatelnější a umožní konečně investice do řiditelných zdrojů. To by mohlo odstranit prapříčinu současných problémů.
S ohledem na nárůst na počasí závislých zdrojů začínají být velkými tématy flexibilita a agregace. Co má největší potenciál?
Bateriové systémy či nejrůznější druhy gravitačních úložišť jsou technickými skvosty a lokálně mohou vypomáhat se stabilitou soustavy. Byť výkonově a kapacitně těžko mohou konkurovat přečerpávacím elektrárnám, bude dobře, když jich vznikne co nejvíc. Nová přečerpávačka totiž v Česku už asi nevznikne, je to příliš velký zásah do krajiny.
Na druhou stranu nepředstavujme si, že pomocí těchto technologií vyřešíme dlouhodobé skladování elektřiny. Tuto ambici má až vodík, ale tam je pořád tolik technických, ekonomických i logistických problémů, že o nějaké větší transformaci tímto směrem má smysl uvažovat až v horizontu 20-30 let.
GLOBÁLNÍ EXPANZE
Jak moc je za dveřmi digitalizace energetiky?
Máte-li na mysli chytré sítě a nejrůznější formy řízení spotřebou, jde o velmi blízkou budoucnost, která se však bude prosazovat zatím jen v lokálních systémech. S ohledem na průmyslovou orientaci našeho hospodářství nelze předpokládat revoluci na úrovni velké energetiky.
Jak moc je v současné energetice důležitá kvalifikovaná pracovní síla?
Čím dál tím víc, protože na všech úrovních pociťujeme nedostatek technicky vzdělaných lidí. Druhým problémem je hrozící ztráta know-how v oborech, které některé státy zavrhly. Říkám si, kolik lidí asi v následujících letech vystuduje v Německu jadernou fyziku?
Vaše skupina je v posledních letech velmi aktivní v zahraničních akvizicích. Jak byste shrnul aktuální vývoj?
Sev.en Global Investments pokračuje v globální expanzi. Další investice směřují zejména do Spojených států a Austrálie, kde už skupina Sev.en GI uzavřela třetí velkou transakci během posledních osmi měsíců. Náš tým se dívá zejména na odvětví energetiky, těžby, a to jak uhlí, tak i dalších minerálů jako jsou uran, lithium, měď nebo suroviny na výrobu hnojiv. Zajímavou oblastí jsou též akvizice těžebních práv, kde těžbu i obchodování s nerosty provádí nějaký jiný subjekt a my z toho získáváme výnosy.
-red-
