Pavel Drápela: ZEVO v Plzni funguje perfektně, stačí nám jedna odstávka ročně

Jeden z nejsledovanějších energetických projektů posledních let běží dva roky v běžném provozu a loni zlikvidoval přes sto tisíc tun odpadu z Plzně a okolí. Zeptali jsme se proto Pavla Drápely z Plzeňské teplárenské, jak se podařilo provoz vyladit a za jakých podmínek dávají smysl další projekty energetického využití odpadu.

Jaké máte dosavadní zkušenosti s provozem spalovny v Chotíkově?
Více než dobré, stavba je na špičkové technologické úrovni. Jsme rádi, že nemusíme investovat do nových zařízení, a to i přes tvrdší ekologické limity. Jedním z důvodů je i výrazné podkročení emisních limitů, ke kterým jsme se zavázali už při přípravě projektu v EIA. Jako příklad uvedu limity u NOx, které byly 200 mg/ma TZL 10 mg/m3, které jsme v rámci EIA podkročily na 70mg/m3 resp. 2,3 mg/m3.

Jak se podařilo provoz nastavit?
Z dlouhodobého hlediska je pro nás největší úspěch, že jsme schopni provozovat zařízení celý rok s vysokou disponibilitou, nepotřebujeme tzv. „jarní odstávku“, ale pouze odstávku letní. To se podařilo jak díky optimalizaci spalovacího procesu, tak dodatečnou instalací sprchového sytému čištění teplosměnných ploch ve druhém a třetím tahu kotle. Ve zkušebním provozu jsme samozřejmě museli vychytat provozní mouchy, jako je tomu obvykle na všech nových zařízeních.

O jaké „mouchy“ šlo?
Díky insolvenci hlavního dodavatele jsme museli řešit mnoho věcí sami. Měli jsme velký problém s vyzdívkami, které byly provedeny velice nekvalitně, s optimalizací řídícího sytému a s četnými nálepy v zadních tazích kotle. Ale teď funguje ZEVO spolehlivě, za což patří dík jak obsluze, která odvádí velmi dobrou práci, tak ostatním spalovnám v ČR (Praha, Liberec, Brno), se kterými dlouhodobě spolupracujeme. V pražské spalovně jsme měli možnost dodatečně vyškolit naše pracovníky v rámci přípravy a homogenizace paliva za což jim patří velký dík.

V čem je výhoda jedné odstávky?
Obvykle se na ZEVO dělají dvě odstávky ročně. Jarní odstávka, která trvá zhruba týden a slouží hlavně k čištění teplosměnných ploch kotle, které bývají po zimě silně zanesené a k další minoritní údržbě. Letní odstávka trvá obvykle dva až tři týdny a v rámci ní se provádí generální opravy a údržba veškerých zařízení. Opravy vyzdívek, čištění kotle, pískování, údržba čištění spalin, kontroly. Jak jsem již uvedl výše, jarní odstávku díky dodatečným investicím provádět nemusíme. Výhodou je navýšení počtu provozních hodin a tím pádem maximální naplnění kapacity zařízení a v neposlední řadě navýšení výroby tepla a elektřiny.

Jak velký pozitivní dopad to má do ekonomiky provozu?
Výhodou je navýšení počtu provozních hodin a tím pádem maximální naplnění kapacity zařízení a v neposlední řadě navýšení výroby tepla a elektřiny. Podařilo se nám navýšit kapacitu ZEVA z původních 95.000 tun využitého odpadu ročně na 105.000 tun.

A takový objem odpadu se vám loni podařilo energeticky využít?
Loni jsme se nakonec dostali někam ke 103 tisícům tun, a to zcela záměrně, protože vždycky chcete mít alespoň malou rezervu, abyste nepřekročil povolený limit, který je velmi přísně hlídaný. Navíc je provozně dost nevýhodné, pokud byste kvůli naplněné kapacitě musel v prosinci i třeba na krátký čas spalovnu odstavit.

Jaká je struktura odpadu?
Z 80 % jde o směsný komunální odpad z Plzně a přilehlých aglomerací. Dále pak velkoobjemový a živnostenský odpad, a částečně i plastové obaly nebo odpad z automotive. Obecně pro nás není příliš výhodné využívat tyto odpady, a to z důvodu jejich vysoké výhřevnosti, která se někdy pohybuje až ke 20 MJ/kg a to způsobuje nemalé provozní problémy. Jde o náročnou homogenizaci paliva na požadovanou výhřevnost operation range diagramu a problémy se stabilním výkonem ZEVA. ZEVO je nejlepší provozovat na jmenovitých parametrech a hlavně stabilně. V tom je veliký rozdíl mezi ZEVO a například klasickým práškovým nebo fluidním kotlem na uhlí. Zatímco tyto kotle jsou schopny zvýšit výkon během velmi krátkého času, u ZEVA to neplatí.

Co pak děláte s odpadem po jeho spálení?
Asi 25 tisíc tun zbytkového odpadu ročně tvoří škvára. Prakticky v celé Evropě se škvára využívá po důkladné separaci železných a neželezných kovů jako podkladový materiál do silnic nebo dokonce ve stavebnictví. Velkým příkladem využití tohoto odpadu je Dánsko. Zhruba před dvěma lety jsme dali dohromady tým lidí, kteří se této problematice intenzivně věnují. Tým tvoří zástupci všech čtyř spaloven v ČR, Michal Šyc z Ústavu chemických procesů AV a Jiří Hykš z Danish waste solutions. Naším cílem je využívat škváru v ČR prakticky stejným způsobem jako se to děje ve vyspělých státech EU. Další odpad vznikající po spalování je popílek a vzniká ho cca 2500 tun ročně. Tento odpad je jediný v kategorii „N“. V rámci výzkumného projektu TAČR hledáme cesty, jak i tento odpad v budoucnu využít. V rámci těchto projektů je důležité říci, že nehledáme vlastní cestu využití, ale snažíme se implementovat již existující fungující systémy v EU.

Dá se z Chotíkova poučit při stavbě dalších ZEVO, nebo šlo o unikátní projekt?
V rámci ČR šlo o velmi odvážný projekt, což se záhy ukázalo. Měli jsme během výstavby obrovské problémy. Úřady, které nám vydaly povolení, byly velmi záhy napadány různými „ekologickými spolky“ z hlediska procesních žalob atd. Historii si každý může dohledat na internetu a nemá smysl se k tomu již vracet. I přes tyto problém ZEVO stojí, je v provozu a Plzeňský kraj má vzhledem k odpadové legislativě o starost méně.

Vzniknou tedy nové spalovny?
Jsem o tom přesvědčený, protože nebude moc jiných způsobů, jak se odpadů zbavit.

A budou komerčně zajímavé pro soukromé investory?
Pochybuji, že takové projekty budou dividendové. Tedy že postavíte spalovnu s návratností za sedm let. Ani v Evropě se tak neděje. Spíše se jako v Německu domluví několik obcí, jak budou s odpady nakládat, protože je to zaprvé ve veřejném zájmu a za druhé budou muset řešit, jak s odpady naložit, až se zakáže skládkování. Municipalitám nemusí primárně vadit, že se projekt vrátí až za 15 nebo 20 let.

Kde dává smysl stavět nové spalovny?
Jsem přesvědčený o tom, že pouze tam, kde je centrální vytápění. Obrovskou výhodu v tomto směru mají lokality jako Opatovice, Komořany a další velké elektrárny, u nichž bude probíhat zásadní diverzifikace palivové základny. Odpady totiž mohou být jedním z významných zdrojů, které nahradí uhlí. Na takových projektech už se pracuje a třeba v rámci skupiny EPH (Energetický a průmyslový holding) jsou v podstatě připravené.

Jak velké spalovny dávají smysl?
Logické jsou velké projekty. Třeba Chotíkov je v evropském srovnání malá spalovna. Určitě ani technicky nedávají smysl menší spalovny než na 40 tisíc tun ročně. Takže si dovedu představit, že se domluví několik menších měst, které má zajímavý centrální zdroj spalující uhlí, a společnými silami postaví spalovnu, která část uhlí třeba v kombinaci s plynem nahradí. To jsou podle mě reálné projekty blízké budoucnosti.

Jak blízké?
Podle mě mají obce – a tedy potenciální investoři – rok dva na to, aby se rozhoupaly a výstavbu spaloven rozjely. Protože energetický zdroj nepostavíte hned a podle platné legislativy se budou muset s odpady po konci skládkování v roce 2030 vypořádat tak jako tak.

Jaké projekty spaloven jsou nejdále?
Určitě je reálné a logické postavit novou linku v Brně. Fandím projektu v Písku, na kterém se částečně podílím jako konzultant. Tam vzniká „německý model“ o kterém jsme hovořil. Několik měst se chce spojit a postavit projekt vlastními silami. A pokud jde o skupinu EPH tam vidím jednoznačně největší potenciál v Opatovicích a Komořanech.

Jak dlouho trvá celý proces výstavby?
Musí se udělat dobrá studie proveditelnosti, dobré výběrové řízení na dodavatele, EIA, stavební povolení, kolaudace. Tohle všechno může v ideálním světě trvat 6-7 let, ale žijeme v Čechách, kde se vše strašně vleče. Takže podle mě reálně deset let.

Kalendář akcí