Uhelné elektrárně už banky nepůjčí ani na nákup elektromobilu

Virtuální facka všem, kteří si myslí, že nepotřebují „ze dne na den“ stabilní zdroje s predikovatelnou a řiditelnou výrobou. Tak vnímá turbulentní situaci na energetickém trhu Jiří Feist, který dlouhodobě řídí strategii energetické části impéria Daniela Křetínského. „Nelze ideologicky přistupovat k dostupnosti energií, které patří mezi naše základní potřeby,“ říká v rozhovoru pro All for Power. S členem představenstva EP Power Europe jsme se rovněž bavili, co vše si musí uvědomit bytovky, než přejdou na plyn, proč dává smysl investovat jen s dotacemi a kdy bude spuštěn 3. a 4. blok JE Mochovce.

Pokud byste byl v čele státu, z čeho byste měl v rámci směřování české a evropské energetiky největší bolehlav?
Z toho, jak zajistit dostupné energie pro všechny obyvatele a co ještě vymyslí v Bruselu. A rovněž jak zajistím, abychom u toho byli a zajistili respektování situace a podmínek v České republice.

Vysoké ceny silové elektřiny by teoreticky měly výrobcům elektřiny nahrávat, jak současnou situaci vnímáte z pozice EPH?
Kdyby se nejednalo o krátkodobý výkyv, tak by to samozřejmě mělo pozitivní efekt na ekonomiku výroby elektřiny. Aktuální (krátkodobá z pohledu životnosti energetických zdrojů) situace pouze trochu zahojí negativní vlivy, které na výrobce dopadaly v minulých letech a pomůže vytvořit alespoň trochu prostředků na dekarbonizaci. Průměrná cena za letošních 9 měsíců (dle webu OTE) je ale necelých 73 €/MWh. A výhled na rok 2024 je na úrovni 75 €/MWh, při povolence za 60 €/MWh to není nijak příznivé.

Pokud byste měl volné zdroje a nevěděl, co s nimi, investoval byste je do akcií energetických firem?
Ne, situace je velmi nepřehledná, systém přeregulovaný a zatížený častými změnami podmínek. Nad expertním pohledem převažuje ideologie z Bruselu. Jiná věc je, pokud již nějaké zařízení provozujete a musíte zajišťovat jeho rentabilitu i do budoucna. Už to ale není soutěž proti trhu, ale soutěž o získání dotací a podpor. Proto se začínáme orientovat na projekty, které se podílejí na zajištění provozovatelnosti systému a za služby dostáváte fixní platbu – příkladem jsou kapacitní mechanismy.

UHLÍ UŽ JEN MINORITNĚ

Jak bude vypadat energetika bez uhlí a EPH bez uhlí? A jak postupujete v lokalitách, kde máte uhelné zdroje?
Podle mě jsme na „proporční“ bázi uhelní jen minoritně. A uhelné zdroje se na celkové ebitda EPH podílejí výrazně menšinově.

Kromě LEAGu a MIBRAGu, kde omezení výroby z uhlí znamená omezení těžby, a tudíž negativní sociální dopady. Ty se pak řeší v rámci spolupráce v regionu, a to i formou transformačních projektů na nové technologie včetně obnovitelných zdrojů a akumulace. Všechny nové zdroje už jsou obnovitelné nebo „nízkoemisní“.

Energetika bez uhlí bude zranitelnější, méně spolehlivá, podléhající větším cenovým výkyvům. EPH se přizpůsobí jednodušeji.

Jaké palivové konverze uhelných zdrojů dávají smysl?
Z ekonomického pohledu jakékoli, které dostanou dotaci. Z technického (systémového) pohledu je to složitější, je potřeba nahradit jak objem dodávky, tak i flexibilitu, kterou uhelné zdroje poskytovaly. Bude potřeba dát dohromady rozumný mix jádra, plynu a OZE s akumulací. Doplňkovými zdroji bude i energetické využití odpadu a biomasy.

V Německu letos rekordně jely právě uhelné elektrárny, je to jen náhodný a dočasný výkyv Energiewende nebo nechtěný důsledek sázky na masivní využití OZE?
Letošek bude pravděpodobně v Německu z pohledu spalování uhlí rekordní. Je to souběh několika faktorů, kde samozřejmě vidíme především dopad nižší výroby z OZE minulou zimu a letos na podzim. A výrobu nebylo jak nahradit - zvýšit výrobu z větru a slunce na povel ještě neumíme. Samozřejmě se projevily i nižší dodávky plynu a s tím spojená nižší naplněnost zásobníků před zimou. Dnešní situace by měla být vnímána jako taková „facka“ těm, kteří si myslí, že nepotřebují „ze dne na den“ stabilní zdroje s predikovatelnou a řiditelnou výrobou, a že nelze ideologicky přistupovat k dostupnosti energií, které patří mezi naše základní potřeby. Proto se jedná spíše o dočasný výkyv, i když bude záležet na tom, jak se z dnešní situace poučíme.

Je povolenka smrt pro klasické zdroje nebo jen další náklad, který se přenáší na spotřebitele a na „špinavé“ zdroje nemá zásadní vliv?
To nám ukáže budoucnost – kolik jsou občané/ spotřebitelé ochotni platit za energie. Pro dodavatele je to jednoznačně náklad, který musí promítnout do ceny. Když se mu nepodaří zahrnout, zkrachuje a přestane dodávat). A přestože stále čteme o tom, jak levné jsou OZE, tak jejich celkové náklady (zahrnující potřebnou akumulaci a regulaci) znamenají zdražení energií pro spotřebitele.

A to je přeci situace k zamyšlení. Někteří politici a zástupci ekologických sdružení tvrdí, že OZE – ať už FVE nebo větrné – jsou nejlevnější, a přesto stále bojují za jejich investiční a provozní podporu i při dnešních cenách – asi je něco špatně, ne? A k té poznámce „špinavé“ zdroje – asi by se to chtělo vrátit zpět k výpočtu celkové „uhlíkové stopy“ za životnost včetně externalit – možná bychom se divili, co nám ve skutečnosti vyjde.

TAXONOMIE JAKO NOVÁ DAŇ

Která cesta nahrazování uhlí se vám líbí více, jaderná či plynová?
Těžko říct, oboje má svá pro i proti. Nejlepší je určitě kombinace, protože každý z těch zdrojů se chová provozně jinak. Tomu by se měly podřídit investiční podmínky, aby v každé soustavě byl správně „namíchaný“ výrobní mix.

Jaký dopad na vás má taxonomie a vnímáte ji jako rozumný nástroj pro rozvoj moderních technologií?
Taxonomie je jen další „zdanění“ klasických zdrojů a veřejná podpora OZE. Podpora nejmodernější známé technologie výroby elektřiny zatím soulad s taxonomií potvrzen nemá (i když už se zdá, že je to na dobré cestě). Zatím je zajištěna především podpora „módních“ technologií, známých stovky či tisíce let. Parametry taxonomie bohužel nejsou opět projednávány na expertní úrovni, ale v chodbách „bruselských kuloárů“, přesto bych chtěl věřit, že se ke konci roku najde správné nastavení.

Čekáte v taxonomii ještě nějaké změny a je reálné, aby se jádro stalo čistým a podporovaným zdrojem energie?
Věříme, že jádru bude přiznán statut čisté technologie. Ostatně najít, v čem je kterákoli jiná technologie „čistší“ než jádro, není vůbec snadné. A už ani ekologisté o tom moc nemluví a jen odkazují na finanční náročnost a riziko havárií. Porovnávají přitom nesrovnatelné věci - stabilní zdroj s možností regulace vs. obtížně predikovatelný zdroj s velmi omezenou schopností řízení změn výkonu.

Velmi důležité a pro střednědobý výhled bude přímo fatální, jak se podaří nastavit parametrizace pro výrobu elektřiny a tepla z plynu.

EU POLITIKA: CÍLE BEZ ŘEŠENÍ

Kde vidíte úzké hrdlo směřování evropské energetické politiky?
Tak předně neexistuje nic, co by se dalo nazvat energetickou politikou EU. Ani většina členských států nemá své energetické politiky jako ČR. Jsou jen určité cíle pro daný časový horizont, ale nejsou definované podmínky, „cesty“, jak jich dosáhnout a za jakých podmínek. A pak to úzké hrdlo bude v extrémní ceně, která může Evropu ekonomicky zruinovat, k čemuž už máme docela dobře našlápnuto. Bez Číny máme prázdné obchody, bez plynu nebudeme mít ani čím topit a svítit.

Mají na vaši obchodní a investiční strategii vliv aktuální turbulence na energetickém trhu?
Strategie se nemůže řídit krátkodobými výkyvy, je nutné sledovat více trendy a celkový vývoj v ekonomice a politice. A samozřejmě situaci na národních trzích. Každá taková krize trhu vyvolá reakci, a i ta může být investiční příležitostí.

Změní podle vás rychle rostoucí ceny energií pohled investorů na některé plánované zdroje – ať už jde o plynové elektrárny nebo ekologizace tepláren? Pozdrželi jste plánování výstavby nebo akvizice?
Vzhledem k investičnímu horizontu v energetice (výstavba zdroje není otázka měsíců, ale let) není smysluplné měnit pohled na základě spotových cen. Než se povede cokoli postavit, budou už ceny někde úplně jinde. Náš plán vychází z dlouhodobé strategie, která se samozřejmě pravidelně aktualizuje, ale zatím nevidíme žádný zásadní vliv, který by ji měl naprosto překopat.

DECENTRALIZACE JAKO BOJ ZA PLYN

Je pro ČR důležité spustit Nordstream 2?
ČR NS2 nepotřebuje, jeho základní funkcí bude dodávat plyn na jih Německa (k čemuž se použijí i plynovody postavené v ČR – protože v Německu si je nebyli schopni prosadit) a umožnit Rusku volit, kudy bude plyn do Evropy dodávat. Trpět tím budou tradiční tranzitní země, tedy hlavně Ukrajina, ale i Polsko, Bělorusko, Slovensko a pravděpodobně může mít negativní dopad i na ČR.

Jste významný evropský distributor plynu, proč byly podle vás zásobníky poloprázdné?
Byla dlouhá studená zima, méně se vyrábělo z OZE, začala růst ekonomika po „covidovém útlumu“ a to zvyšovalo spotřebu plynu nad úroveň, kterou předpokládali dodavatelé, kteří nereagovali včas na trendy růstu. Současně vzrostla spotřeba i v Asii, takže klesly dodávky ze středního východu do LNG terminálů a „najednou“ chyběl objem, který by se dal obchodovat, tudíž vzrostly ceny v Evropě a nikdo nebyl ochoten kupovat drahý plyn a ukládat ho do zásobníků. Je to i důsledek politiky v rámci EU k zásobníkům – nemůžeme se chovat „macešsky“ k něčemu, co je pro nás životně důležité.

Jaká by vůbec měla být role plynu v rámci rozumného energetického mixu ČR?
Plyn bude ještě dlouho mít nezastupitelnou roli. Pokud máme odejít od uhlí, bude potřeba pro výrobu elektřiny - zejména pro schopnost plynových technologií relativně pružně reagovat na potřebu změny výkonu - ale i pro vytápění. Současný boj za „decentralizaci“ systémů CZT je především bojem za zvýšení podílu zemního plynu a jeho „zafixování“ na dlouhou dobu. Převést centrální zdroj na jiné palivo není jednoduchý, ale relativně řiditelný a zvládnutelný proces. Jak se ale budou nahrazovat jednotlivé plynové kotelny v bytových domech, nad tím mnoho lidí neuvažuje. Je si potřeba rovněž uvědomit, jak důležitou roli hrají zdroje pro CZT v provozu distribučních soustav, proto by se měl stát snažit o jejich udržení, protože za ně teď nemá adekvátní náhradu.

Některé banky už odmítají financovat retrofity uhelných elektráren, jak je to s chutí investovat do plynu či spaloven?
To je výsledek taxonomie, která má občas až komické dopady, kdy je problém nejen financovat retrofity, ale cokoli, co se v elektrárně, která používá uhlí, děje – tedy i nákup elektromobilu. Obecně řečeno, přestože banky mají dostatek hotovosti, je pro ně lepší „investovat“ do nákupu povolenek – protože na těch díky regulaci ze strany EU vydělají – než do „rizikových“ projektů, které jim mohou ohrozit jejich ESG ratingy.

A to je typický příklad toho, jak chybí energetická koncepce EU. Pokud by reálně existovala, nemohlo by se to stát.

MOCHOVCE ZA DVA ROKY

V jaké kondici jsou jednotlivé zahraniční zdroje EPH a které země jsou ještě zajímavé pro akvizice?
Stav našeho výrobního portfolia je po technické stránce ve zdravé kondici a v podstatě pro každou lokalitu existuje, nebo se vypracovává, dlouhodobá strategie využití. Orientujeme se teď především na vlastní projekty v našich lokalitách nebo na projekty, které jsou vyvolané potřebou systému.

Jak pokračují práce na spuštění 3. a 4. bloku JE Mochovce?
Blok 3 je připraven na zavážení paliva a čekáme až se UJD, samozřejmě za podpory SE, vypořádá s komentáři k vydanému prvoinstančnímu rozhodnutí a bude moci vydat finální rozhodnutí. Na Bloku 4 se dokončují montážní práce, zejména v oblasti kabeláže, aby následně byla zahájena sekvence neaktivních zkoušek. Věřím, že do bloku 4 budeme zavážet palivo v průběhu roku 2023. Tomu by nám mela pomoci i „prošlápnutá“ cesta spuštěním bloku 3.

Jsou pro soukromé investory zajímavé SMR?
SMR nejsou v ČR a asi ani v EU realizovatelné bez zásadní změny legislativy. Pokud se stát (EU) nerozhodne investice do této technologie podpořit úpravou legislativy, soukromý investor nemá šanci cokoli postavit. Pokud by se ale legislativa změnila, určitě by se našli soukromí investoři.

Jinak se dá v obecné rovině říct, že s ohledem na směřování k menším zdrojům by SMRs určitě dávaly investorům smysl díky menšímu instalovanému výkonu na blok, třeba něco okolo 300–600 MWe, což v době mnohem vyššího nasazení OZE umožňuje lepší umístění těchto zdrojů do přenosových soustav. Z tohoto pohledu je však ve své podstatě SMR i blok typu VVER440 s dvěma turbínami 250MWe na blok. Třeba takový, jaký dokončujeme na lokalitě Mochovce.

K opravdovému kvalitativnímu skoku by došlo až tehdy, kdyby řešení SMR umožňovalo významné zjednodušení licenčního procesu oproti současným blokům běžného instalovaného výkonu. A to chce samozřejmě plnohodnotný provoz referenčního bloku.