Celkový pohled na látkové filtry bloků A (první dva zleva) a B
Rozhovor s Jiřím Hamplem, ředitelem Elektrárny Tušimice a Prunéřov.
Hnědouhelná elektrárna v Tušimicích prošla v posledních letech náročnou ekologizací, na jejímž konci má být stabilní provoz, který s přehledem plní přísné limity síry i rtuti až do odstavení zdroje zdroje, které se předpokládá v roce 2030. Po loňských pracích na dvojbloku A a B pokračují letos technologické firmy na blocích C a D. Kromě instalace nových látkových filtrů prochází generální opravou i návazné technologie včetně turbín a celé oblasti „zákotlí“.
Jaká je historie ekologizace tušimické elektrárny?
Elektrárna se stavěla v první polovině 70. let a do provozu se uvedla v roce 1975. A měla samozřejmě úplně jiné ekologické parametry, než na jaké jsme zvyklí dnes. V polovině osmdesátých let bylo postaveno „ruské“ odsíření, které se ale nikdy nepodařilo pořádně zprovoznit. Opravdu zásadní změny přišly při první vlně ekologizace v polovině 90. letech, kdy se na všech uhelných elektrárnách ČEZ postavilo odsíření. Stavělo se v jednom krátkém časovém období pro celou lokalitu – v Tušimicích na 4 x 200 MW, na Pruněřově II (tehdy 5 x 210 MW) a Pruněřově I (4 x 110 MW), jednička se tehdy rekonstruovala. Finančně šlo o velmi náročný projekt.
Jak odsíření fungovalo?
Měli jsme s ním zejména v ETU velké problémy. Tušimice jsou postavené na uhlí z Dolu Nástup Tušimice, které má vysoký obsah síry. Na vstupu do filtru se pohybujeme běžně kolem devíti až desíti tisíc miligramů síry na kubický metr, což je docela velká porce. To nám způsobovalo obrovské problémy udržet zařízení v chodu. Neustále jsme bojovali s antikorozními ochranami a vůbec samotným udržením celého systému v provozu.
Oproti běžným vápencovým vypírkám, kde se sprchuje vápencová suspenze proti spalinám, byla v Tušimicích zvolena varianta tzv. bublinkového reaktoru, kde spaliny procházely mnohačetným potrubím v roštu a probublávaly sádrovcovou suspenzí.
Problém s provozováním odsíření a celkový stav dožití technologie byly impulzem k rozhodnutí o komplexní obnově po roce 2004- 2005 s cílem prodloužit životnost, odstranit technologické problémy a zvýšit celkovou účinnost. Výsledkem byla v letech 2007-2011 realizace komplexní obnovy na všech blocích a kterou prošla téměř veškerá technologie elektrárny, tedy od zauhlování přes kotle, elektroodlučovače, odsíření, turbíny a generátory. Cílem bylo vrátit je do projektových stavů za současného plnění všech ekologických limitů a stanovených limitů účinností, platných v dané době.
POLŠTÁŘ PRO BUDOUCÍ PROVOZ
V roce 2017 se limity opět výrazně zpřísnily, jak se to propsalo do Tušimic?
Zásadně. Rozhodnutí o nových limitech vyšlo ve věstníku Evropské unie 17. srpna 2017. Úmyslně říkám přesné datum, protože na to, abychom dosáhli těchto emisních limitů, jsme měli přechodné období čtyř let, které bylo využito k přípravě generální opravy s výrazným ekologizačním programem. Rozhodujícím datem pro plnění všech limitů byl tedy 17. srpen 2021. S tím už souvisí realizace generální opravy na blocích A a B, kterou jsme realizovali loni. Zásadním ekologizačním prvkem byla výměna stávajících elektroodlučovačů za látkové filtry. Prostoje bloků bylo ale využito ke generální opravě témě všech blokových technologický celků. Jednalo se o zásadní finančně náročný projekt, jenom filtry nás stojí řádově kolem jedné miliardy korun pro všechny 4 bloky. Pro lepší představu jsme do generální opravy zahrnuli i turbíny, kotle, kde jsme vyměňovali části přehřívacích ploch, opravy absorbérů. Takže výměna, rekonstrukce a ekologizace filtrů byla součástí celé generální opravy jako jedna z akcí na „zákotlí“.
Letos pokračují práce na blocích C a D, pro ty neplatí termín srpen 2021?
Protože se jedná o velký projekt, požádali jsme o prodloužení termínu do doby, než dosáhneme optimalizace a stabilizace provozu. Nemohli bychom v jednom roce pracovat na všech blocích současně a zároveň plnit všechny povinnosti provozovatele a dodavatele tepla.
Jedná se o výjimku z BAT?
Přesně tak. Na blocích C a D máme letos v plánu realizovat generální opravu v identickém rozsahu, požádali jsme o proto výjimku z BATů. Tato výjimka má samozřejmě omezenou dobu trvání, a to do najetí a zejména stabilizace bloků C a D, což se předpokládá do konce června 2023.
Jedna věc jsou požadované limity, druhá pak možnosti zařízení. Šli jste při ekologizaci až na hranu nebo máte ještě prostor pro snižování emisí?
U takhle náročné investice je vždycky fajn vytvořit si „polštář“ a snažit se jít co nejníž. Zvlášť proto, že v době, kdy jsme se rozhodovali pro látkové filtry (a přestože jsme si dělali různé zkoušky, testy a modelování), tak nikdo nebyl schopen přesně predikovat, co udělá nový látkový filtr v oblasti snížení emisí rtuti. My jsme tady měli původně elektrostatický, který jsme vyměnili za látkový. U rtuti jsme na vstupu naměřili až kolem třiatřiceti mikrogramů a odtud jsme usuzovali, že není technologicky zvládnutelné, aby limity byly dosaženy jen látkovými filtry, a proto byla postavena i technologie dávkování aktivního uhlí. V současné době na blocích po generální opravě limity plníme.
Takže máte rezervu, kdyby došlo ještě ke zpřísnění limitů síry i rtuti?
Máme rezervu, ale jak ukazují zkušenosti, zařízení se provozem nevylepšuje a jak dochází k postupnému opotřebení, tak se čerpá i zmíněná rezerva. Od uvedení zařízení do provozu toto testujeme a kontrolujeme, abychom věděli, co opravdu umí, a mohli jej bezpečně provozovat při dodržení stanovených limitů bez výjimek. Nelze připustit, abychom se ze dne na den dostali do situace, že nebudeme moci bloky z nějakých důvodů provozovat, protože na nás visí kromě výroby elektřiny i dodávka tepla pro desetitisíce lidí.
Jak se podařilo upravit uhlí na šachtě, aby na vstupu neobsahovalo tolik síry a rtuti?
Na šachtě je homogenizační skládka a dost záleží, z jaké sloje těží. Čas od času nám najednou klesne výhřevnost a vyletí podíl popela. Vždy je to o dohodě se šachtou a přijetí nápravných opatření, zohledňujících aktuální stav těžby.
BEZ OMEZENÍ DODÁVEK
Měl jste reálně obavu, že látkové filtry zátěž nezvládnou?
Úplně na začátku ano. Je to logické, byli jsme zvyklí na elektroodlučovače a technologie látkových filtrů je při nás nová. Nakonec se ukazuje, že látkové filtry mají mnohem větší účinnost, co se týká odlučivosti. Na druhé straně jsou občas problémy s odvodem popílku od výsypek filtrů - toto je třeba ještě doladit. Když jsme měli třísekcové filtry, věděli jsme, jak jsou rozdělené jednotlivé frakce s tím, že tyto frakce dodáváme i do distribučního centra popílku a prodáváme přes dceřinou firmu ČEZ EP.
Situace se instalací látkových filtrů trochu změnila, protože distribuce různých jemností popílku se nám rozdělila do jednotlivých výsypek. To je záležitost, kterou musíme dále řešit a optimalizovat, abychom odstranili s tím souvisejícími dopady do provozuschopnosti.
Popílek může reagovat s vodou, nebyl to problém?
Je to určitý neduh, který u filtru vnímáme. Startujeme na zapalovací přírodní zemní plyn, který v sobě po spálení obsahuje veliké množství vody. Měli jsme z toho strach, protože víme, co popílek v kombinaci s vodou umí. Zalepuje se a dělá klenby ve výsypkách a vytváří obrovský problém při pneumatické dopravě. Proto je součástí dodávky filtru tzv. bypass. Při startu musíme filtr provozovat přes bypass, než dosáhneme požadované teploty, což je ochráněno provozním předpisem, aby nenavlhly rukávce a nelepil se na ně popílek. Tyto problémy se úspěšně podařilo eliminovat a prakticky o nich nevíme. Takže jedinou slabinou, které se teď věnujeme, je odvod popele z výsypek.
Jak ekologizace omezovala provoz elektrárny?
Generální oprava se dá dělat pouze na odstavených blocích, z toho se musí vycházet. Na Tušimicích je dvoublokové uspořádání, kdy jedou vždy dva bloky do jednoho absorbéru. Proto děláme generálky vždy jako dvojblok, protože v jejím rámci musíme opravit i absorbér. Z hlediska dodávek tepla a elektřiny se nic nezměnilo, elektrárna de facto jela dál.
Stíhali jste termíny?
Původně jsme chtěli plánované generální opravy realizovat v délce 180 dní. Pak jsme zpracovávali různé harmonogramy s cílem v maximální možné míře vše zkrátit, takže celá ekologizace včetně výměny části tlakového systému na kotli, včetně revize, průtočné části turbíny, včetně odsíření a včetně generátorů a elektro části se povedla stáhnout na 140 dní. Vzhledem k velikosti projektu jde o práci všech zúčastněných práci a za mě jen palec nahoru pro všechny technologické firmy a lidi, kteří se na tom podíleli.
Jaká je to změna pro lidi, kteří na provozu pracují?
Změna to je jen drobná, spočívající v rozšíření technologie o dávkování aktivního uhlí do spalin a s tím spojené další činnosti. Technologie dávkování aktivního uhlí si vyžaduje někoho při stáčení, někdo musí aktivní uhlí i dovézt. Je to o tom, že při uvádění do provozu z takovýchto delších odstávek, tak ještě, než se najedou filtry, se musí najet kouřové ventilátory a filtry zaprášit vápencem. Musí ale jít o prachový vápenec, který tady sice umíme vyrobit, ale neumíme ho dopravit do filtrů, takže si musíme objednat cisternu, která přijede na určitou hodinu a při dosažení teploty a parametrů látkový filtr „zapráší“ vápencem, aby mohl najet a fungovat. Ale určitě nejde o radikální změnu, která by dělila provoz na dobu „před“ a „po“ ekologizaci. Máme stabilní tým lidí, kteří se přímo podílí na výrobě elektřiny a tepla a nové technologie zvládají bez problému.
CENNÁ LOKALITA
Tušimice mají být na konci dekády odstavené, jaké jsou širší souvislosti decommissioningu? Protože „jen“ ukončením výroby vaše povinnosti nekončí.
Předně to zasáhne cca 200 lidí na samotné elektrárně a navázaný dodavatelský řetězec, to je bez diskuze. Pokud jde o vlastní odstavení, vyzkoušeli jsme si ho na prunéřovské jedničce, kterou jsme kompletně odstavili v polovině předloňského roku. Dneska je na ní lehce přes dvacet lidí, kteří se víceméně starají o začínající decommissoning, demontáž zařízení a přípravu na jiné využití lokality. Dále jsou tam zástupci provozu a elektrikářů, protože jsme některé části museli nechat pod napětím a potřebujeme i vytápět některé objekty. Pro zajímavost třeba strojovnu. Kdyby na ni napadlo moc sněhu a nebyla temperovaná, mohla by se její střecha propadnout. Takhle stačí sníh odtávat a není tam nebezpečí enormního přetížení.
To všechno znamená, že když odstavíte elektrárnu, nelze říct jen „zhasínám, zamykám a nazdar“. Navíc každá elektrárna má ještě další legislativní podmínky např. ohledně vypouštění odpadních vod, které musíme čistit a provozovat. Těchto povinností nás odstavením elektrárny z provozu nikdo nezbaví.
Navíc jde o cennou lokalitu.
Samozřejmě a jen hlupák by takovou lokalitu opustil, aniž by ji připravil pro něco nového. I my máme řadu koncepčních projektů na rozvoj nejen tušimické lokality. Od fotovoltaik počínaje, až po výstavbu paroplynových cyklů, zdrojů tepla a dalších možností. Na prunéřovské jedničce se jedná o výstavbě gigafactory spolu se zahraničním účastníkem. To, jak to dopadne, je samozřejmě ve hvězdách, nicméně bylo rozhodnuto vedením společnosti, že je vůle připravit lokalitu, aby v ní nebyl skanzen ze staré elektrárny, kam čas od času přijedou jen filmaři. Zatímco my se budeme strachovat, že začne foukat vítr a budou nám z toho létat plechy, které mohou někoho zranit. Kvituji to s povděkem.
Mohl by v Tušimicích vzniknout malý jaderný zdroj?
Teoreticky taková možnost je. Záleží na technologii. Umíme ji, ale, ale prakticky to zatím zmáknuté není. A pro běžný život potřebujeme praxi.
Petr Svoboda
rozhovor proběhl 22. února 2022
