3/2019

Faul na teplárny

Má-li být energetika opravdovou službou veřejnosti, měla by se vyhnout absurditám, jako je poslední rozhodnutí Rady ERÚ o podpoře vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a plynu (KVET) ve zdrojích nad 5 MW. Výrazné snížení příspěvku u ekologizovaných, zainvestovaných, centrálních zdrojů, které dokážou s velkou účinností energii i teplo vyrábět, nedává absolutně žádný smysl.

Na jedné straně jsou teplárny pod tlakem pětinásobně dražších emisních povolenek, než jaká byla jejich cena před dvěma lety. Na druhou stranu je řada z nich v klinči politických zájmů, aby zachovávaly únosnou cenu tepla pro lidi – a na centrální zdroje jsou připojeny asi 4 miliony lidí po celé republice – a ještě k tomu mají nálepku něčeho, co patří do minulého století. Tedy špinavých zdrojů, které čadí lidem pod nos.

V přepočtu na vyrobenou jednotku elektřiny a tepla jsou přitom velké zdroje výrazně účinnější, než malé decentrální výtopny a jejich ekologická stopa je rovněž někde úplně jinde. Samozřejmě dává smysl postupně uzavírat uhelné zdroje, které nedokáží surovinu maximálně využít. Ale přístupem ERÚ ke KVET dojde akorát k erozi těch tepláren, které za sebou nemají silného hráče nebo v minulosti přepálily nákladné ekologizace v naději, že podpora takových zdrojů zůstane zachována. Paradoxně pak zapláčou jak politici, kteří budou muset řešit krachující městské teplárny. Tak i občané, kteří vše zaplatí. Ať už vyšší cenou tepla nebo svým zdravím, až se násobně vylíhnou lokální výtopny. Nemluvě o tom, že je vždy snazší uhlídat jednoho znečišťovatele než tisíce malých provozovatelů.

V aktuálním čísle All for Power pokračujeme v debatě o jádru. Kam se posouvá, jak přemýšlí stát a co nás vlastně v jaderné energetice čeká. A Teplárna Trmice vystavěla nový plynový kotel, který je příkladem úspěšného ekologizačního projektu. Doporučuji rovněž exportní část, kde se sešly rozhovory se zajímavými osobnostmi českého byznysu.

Kvalitní čtení přeje