3/2021

Kam nás dovede diverzifikace

Evropa směřuje k rychlé diverzifikaci energetických zdrojů. Zda bude vypadat rozumně nebo šíleně, zatím nevíme. Jisté je, že kromě OZE bude mít silné postavení v druhé dekádě plyn, ale otázka je odkud se bude dodávat a na jak dlouho. A kdy bude po vzoru uhlí rovněž vyhodnocen jako neekologické palivo a zaříznut. Naopak velmi nejisté postavení získá jádro, i když si to u nás neradi připouštíme. Víra ve zdravý rozum, kdy přece Evropa „musí“ pochopit, že bez jádra to dlouhodobě nepůjde, se může stát stejně snadnou iluzí jako ne úplně dávné názory, že „bez uhlí to nepůjde“.

Je jasné, že transformaci energetického sektoru zaplatíme my všichni. Ceny povolenek se plně promítají do koncových cen energií už teď. Čímž si nepřímo platíme i projekty podpořené Modernizačním fondem, což není nic jiného než Green Deal v praxi, ať už se nám to líbí nebo ne. Zaplatíme i tvrdou geopolitickou hru, kde nejde o nic menšího než prosperitu řady zemí od Ruska, přes Ázerbájdžán po Alžírsko a nemluvě o celém Perském zálivu, pro které je „ozelenění“ Evropy zásadní existenční hrozbou.

Zatímco ještě před několika lety se vývozci ropy a plynu mohli smát, že dekarbonizace je iluzí evropských zelených, aktuálně se ukazuje, že se stává velmi rychle se prosazující realitou, která může zmíněné země odstřihnout od zásadního zdroje peněz. A bez nich se těžko vytváří konsenzus ve společnosti, který je závislý na vývozu surovin. A to už přímo ohrožuje samotné srdce řady politických režimů.

Je otázkou, jak na to bude svět dlouhodobě reagovat. Rusko jako hlavní dodavatel plynu do Evropy se pokouší tlačit pomocí omezených dodávek a partikulárních „výhodných“ nabídek jednotlivým evropským státům, ale je otázkou, jestli tato strategie bude dlouhodobě funkční. S vyššími cenami na trhu se samozřejmě vytváří daleko větší prostor pro dovoz zkapalněného plynu a pokud se Evropa rozhodne pro omezení závislosti na Rusku, neboť ho vyhodnotí jako nespolehlivého dodavatele, může to stát takový Gazprom slušný balík peněz. A co bude dělat ve chvíli, když si nebezpečí vyhodnotí jako likvidační pro ruskou ekonomiku?

Jsou to samozřejmě krajní scénáře. Ale ze zkušenosti posledních let vidíme, že z řady krajních scénářů se staly realistické. A Evropa by měla hodně vyvažovat, kam se svou politikou směřuje. Každopádně nás čeká turbulentní doba a můžeme si jen přát, aby se energetika alespoň částečně vrátila do odborných, nikoliv jen politických rukou.

Petr Svoboda,
šéfredaktor časopisu All for Power