4/2020
Nové bloky v Dukovanech? Hlavně zachovat chladnou hlavu
Zima se blíží a nejednoho kapitána českého (nejen) jaderného průmyslu zmrazila série vyjádření o možném posunutí tendru na výstavbu nových bloků v Dukovanech. Napřímo od premiéra, nepřímo ze světa tajných služeb a s mediální podporou šéfky SÚJB Dany Drábové. Má mít český průmysl reálný strach, že se oživují stíny zrušeného temelínského tendru?
Je logické, že na tak velkém projektu se štěpí odborná i politická scéna. Horší zpráva je, že zatím bohužel spíše emocionálně než racionálně. Pojďme si shrnout základní fakta a pochyby.
Evropa se rozhodla, že velmi rychle končí se spalováním uhlí. Aby se nezhroutila energetická soustava, musí kromě obnovitelných zdrojů spalovat plyn nebo štěpit jádro. Případně v rozumném mixu obojí. Česká republika se rozhodla, že půjde více cestou jádra a postaví nové bloky v Dukovanech. Tak rozhodla vláda v létě a na řadě je tendr v režii ČEZ. Jaká jsou rizika?
Tajné služby správně poukazují na bezpečnostní rizika – především ta geopolitická. Problém je, že neznáme detaily těchto potenciálních hrozeb. Je větším rizikem dodavatel primárního okruhu, který předá know-how do rukou ČEZ nebo ruský plyn, na kterém si otevřeně vytváří závislost Německo, jehož politické páky jsou ale řádově jinde než naše? Není větší bezpečnostní riziko pouštět některé firmy se státní účastí do kritické infrastruktury státu skrze 5G sítě?
Reálným rizikem určitě může být vymahatelnost práva v případě mezinárodních arbitráží. A opět, bylo by fajn položit na stůl argumenty, v čem konkrétně. Někteří uchazeči mají sídla v zemích OECD, jiní ne. V čem to komplikuje státu rozhodování a dá se to ošetřit v rámci tendru? Budeme muset jezdit pro výkresy do Moskvy, Washingtonu, Pekingu, Paříže nebo Soulu, když budeme mít s novou jaderkou problém? Nezvýší menší počet uchazečů cenu nového zdroje? (Ano, i zde platí zákony trhu). Na stole je řada otázek, na které potřebujeme odpovědi bez emocí i politických her, protože rozhodujeme o nastavení klíčového odvětví na desítky let dopředu.
A je třeba brát v potaz i reputační rizika v případě, že tendr opět padne. Když vláda definitivně shodila dostavbu Temelína před šesti lety, jen ČEZ tratil na přípravě dvě miliardy korun a každý z uchazečů pak miliardu. Pokud se tak stane i podruhé, zaděláváme si na slušnou mezinárodní ostudu.
Nemluvě o tom, že pak budeme muset kromě A říct i B. Tedy jestli budoucí energii z jádra nahradíme plynem – a jiný než ruský z Nord Stream 2 to asi nebude – nebo se staneme čistými dovozci elektřiny kupříkladu z Polska, pokud se našim severním sousedům podaří realizovat ambiciózní plán výstavby šesti nových bloků. Což sebou ale nese další konsekvence. Ztratíme značnou část jaderného know-how, nemáme jistotu, že bude od koho dovážet a rozhodně si na dlouhou dobu můžeme odpustit řeči o energetické soběstačnosti. Budou úplně zbytečné.
Děkujeme všem za přízeň v letošním roce a přejeme všem (nejen) politickou odvahu,
Dobré čtení přeje,
Petr Svoboda,
šéfredaktor časopisu All for Power
